Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

25. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Dům
Dům
Dům
Dům

Dům

režie: Judith Auffray
originální název: Une maison
země: Francie, Švýcarsko
rok: 2019
délka filmu: 81 min.

synopse

Observační dokument se zaměřuje na asociaci Tentative, která pomáhá mladým autistům s osamostatněním a socializací. Ve velkém domě žije sedm autistů a spolu s pomocníky naplňují dny domácími pracemi. Komunitní soužití představuje způsob, jak obyvatelé domu dosahují kýžených cílů, a sdílení každodenní práce se stává hlavním vyprávěcím prostředkem. Film je pečlivým pozorováním života v tomto domě. Akce a chování promlouvají samy za sebe, čímž je dán prostor aktérům, a nikoliv těm, kteří o jejich životě rozhodují.

 

„Díky kameře se mi podařilo dostat se blízko k obyvatelům domu. Fungovala jako jakási clona mezi námi, vyhýbala se přímému kontaktu – což je pro některé autisty problematické. Když jsem se dívala na LCD obrazovku nebo přímo do optického hledáčku, byla jsem schopná se k nim skutečně přiblížit, což by s přímým pohledem bylo nemožné.“ J. Auffray, rozhovor FID

biografie

Francouzská režisérka Judith Auffray vystudovala film na HEAD Genève. Mezi lety 2016 a 2019 natočila několik snímků v oblasti pohoří Cevenny, kde se Dům odehrává. Film je jejím celovečerním debutem.

více o filmu

režie: Judith Auffray
producent: Delphine Jeanneret, Judith Auffray
kamera: Judith Auffray
střih: Judith Auffray
zvuk: Judith Auffray

další filmy v sekci

Honba za větrem
Čtvrť Getsemaní v kolumbijském městě Cartagena se v posledních letech proměnila z původně nebezpečné oblasti, kde se dařilo zločinu, v atraktivní turistické centrum. Snímek se nicméně pokouší zachytit odcházejícího ducha staré Getsemaní vtěleného do šedesátníka Gustava, jehož kamera sleduje na jeho nočních toulkách městem i při příležitostných úvahách, občas ovlivněných požitou dávkou, o Bohu, smrti, drogách a řádu přírody. Obraz kamery se po většinu času drží v těsně blízkosti Gustavova těla, pronásleduje ho v dlouhých sledovacích záběrech a zkoumá hru nočních světel a jeho kůže.DETAIL:„Náboženství je pro mě nejlepší cvičení. Pro mě je na náboženství nejlepší akt zpovědi. Díky ní ze sebe lidé vymetou všechno smetí. Je to jedna z největších úlev pro člověka, když se zbaví svého smetí.“

Honba za větrem

Juan Camilo Olmos Feris
Kolumbie / 2014 / 61 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Ráj
Snímek sestává z videonahrávek autorčina otce dokumentujících každodenní scény rodinného života, oslav a svátků po dobu patnácti let. Mísí se v nich osobní s politickým – autorčin otec se politicky angažoval v zakládání revolučního hnutí, jež napomohlo k moci bývalému venezuelskému prezidentu Hugu Chávezovi. Na pozadí rodinného života sledujeme politický i ekonomický vývoj Venezuely a jeho dopad na životy běžných občanů. Autorka, která celým filmem provází pomocí komentáře plného osobních vzpomínek i historických faktů, se na konci filmu navrací do rodného domu, jenž se mezitím změnil k nepoznání. „Když jsem našla snímky rodiny svého otce, bylo to skoro zjevení, cítila jsem silnou potřebu vyprávět historii své země jejím pohledem. Jde o metaforu toho, čím jsme byli a čím jsme, o rekonstrukci a znovuzrození.“ D. Ferreira

Ráj

Dulce Ferreira Sanchez
Venezuela / 2018 / 93 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Návod k použití Jiřího Koláře
Dokumentární projekt, v němž se Roman Štětina vrací k tématu rozhlasu, vznikl ve spolupráci s rozhlasovým režisérem Miroslavem Buriánkem. Štětina se zde pokouší uchopit rozhlasovou režii jako svébytný, ale skrytý umělecký výkon. Dokumentuje průběh zpracování Kolářovy básnické sbírky Návod k upotřebení z konce 60. let, které Buriánek studuje se členy divadelní společnosti KLAS. Aniž by Štětina divákovi zpřístupnil finální nahrávku, nabízí mu jedinečnou příležitost sledovat tvůrčí proces, jímž vzniká rozhlasová adaptace. Do voice-overu navíc vstupují interpretační komentáře, které reagují na situaci ve studiu. „Mluvte, tvořte, sdělujte geometricky. Žádné patlavé příbrusy lyrična. Jen smutek a touha. A respektujte pravidlo pravého úhlu.“ (Miroslav Buriánek)

Návod k použití Jiřího Koláře

Miroslav Buriánek, Roman Štětina
Česká republika / 2016 / 130 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Srbský právník
Soud s Radovanem Karadžićem sledoval před lety celý svět. Jaký je však příběh muže, který srbského válečného zločince obhajoval a jenž se předtím podílel i na obhajobě Slobodana Miloševiće? Autor snímku se věnuje nejen důvodům, které vedly Marka k přijetí obhajob, ale i často protikladným reakcím okolí a mrazivým důsledkům, jež na něm studium materiálů o srbské válce a hledání pravdy zanechalo. Skládá tak dohromady portrét srbského právníka, jenž kdysi právě kvůli Miloševićovi z rodné země odjel a kterého procesy výrazně formovaly nejen po stránce profesní, ale i v soukromí.DETAIL:Deset let stačilo. Viděl jsem již dost mrtvých těl, utrhaných rukou, podřezaných hrdel. Srdce vám zkamení, přestanete být schopni jakýchkoli emocí.

Srbský právník

Aleksandar Nikolić
Německo, Velká Británie, Srbsko, Nizozemsko / 2014 / 82 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Mezi domy a kosmem
V senzuální filmové eseji režisérka shrnuje své zkušenosti s rituály v různých částech světa, od Evropy přes Afriku až po Latinskou Ameriku. Blízké sepětí kamery s těly v transu podněcuje k aktivní spoluúčasti na vypjatých momentech, v nichž lidé ztrácejí sebe sami v dionýském opojení. Tyto okamžiky filmařce slouží k narušení distance mezi individuálním a kolektivním, vlastním a cizím, vnitřním a vnějším. Snímek ovšem rituálům přikládá také politický význam, neboť ukazuje, jak se vykořeněné kultury prostřednictvím obřadů vyrovnávají s menšinovým postavením, nebo jak ho dokonce obracejí ve svůj prospěch. „Cítila jsem potřebu pracovat s videozáznamy z různých cest nasbíranými za mnoho let. Během stříhání jsem si uvědomila, že přemýšlím o lidské potřebě vtěsnávat život a bytí do šablon, které jim dávají smysl.“ Koštana Banovićová

Mezi domy a kosmem

Kostana Banović
Nizozemsko, Bosnia and Herzegovina, Portugalsko, Senegal, Brazílie, Angola, Turecko, Gambie, Kuba, Srbsko, Aruba, Netherlands Antilles / 2016 / 70 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
V MÉM TĚLE
Téma domácího násilí se ve veřejném prostoru objevuje častěji než dříve, stále však zůstává palčivým problémem, o němž se jeho oběti často bojí mluvit. Režisérka k němu ve svém stylizovaném dokumentárním filmu přistupuje z netradičního úhlu, neboť problém pouze nepopisuje, ale umožňuje jej pomocí subjektivizujících postupů procítit spolu se třemi ženskými postavami, vytvořenými na základě výpovědí skutečných obětí domácího násilí. Jejich vnitřní hlas popisuje, jak těžké je se bránit či vztah s násilníkem ukončit. Jejich činy pak naznačí možná řešení.„Pro ženy je domov tím nejnebezpečnějším místem. Tento film vycházel z touhy nechat ženy vyprávět své příběhy osvobozené od hanby. Divák zažil jejich cestu.“ A.-S. Richard

V MÉM TĚLE

Anna-Sophia Richard
Německo / 2019 / 72 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Kainovy děti
Tři muži, z nichž každý pochází z jiného koutu Maďarska. Jejich osudy, nazírání na svět i životní podmínky se liší, ale přesto mají cosi společného: Ve velmi mladém věku někoho zabili a posléze za to léta pykali ve vězení. Jak se lidé, kteří zásadní okamžiky svého dospívání strávili v tvrdých podmínkách nápravného zařízení, vyrovnávají se spáchaným zločinem a životem, který po trestu následuje? Jako odpověď nabízí snímek mrazivé, vizuálně podmanivé výpovědi bytostí na okraji společnosti, jejichž zmrzačené životy jsou rozbité jako linoleum, jež se matka jednoho z nich marně snaží složit v rozpadajícím se domku.DETAIL:Lidé si mysleli, že jsem úchylný psychopat. Smát se ale přestali.

Kainovy děti

Marcell Gerő
Maďarsko, Francie / 2014 / 104 min.
sekce: První světla
Východoevropská premiéra
Bez hluku, pouštní komparz
Místo v Maroku jménem Warzazát slouží už od úsvitu kinematografie jako oživlý depozitář komparzu do filmů s arabskou tematikou. O tom, jak elektrizující energie filmu prostupuje zdejšími lidmi, vypráví poetický dokument pracující záměrně s přiznanou inscenací. V této „hře doopravdy“ tvůrci snímku dekonstruují film jako imitaci života, která se ale pro několik zpovídaných komparzistů stává více než skutečností. Příběh totality pohyblivých obrázků z lokace, kde byste ji rozhodně nehledali. „Jde nám o ideologie a představy, které formují ojedinělé komunity. Ve snímku Bez hluku, pouštní komparz jsme se rozhodli s pomocí komparzistů z Warzazátu ztvárnit obrazy, coby úvahy nad iluzorností filmu.“ G. Lepore, Maciej a Michał Mądracki

Bez hluku, pouštní komparz

Michał Mądracki, Maciej Madracki, Gilles Lepore
Polsko, Francie, Maroko / 2017 / 64 min.
sekce: První světla
Evropská premiéra
Středomoří
Poetický dokument o Středozemí skládá dohromady mozaiku ze záběrů, které u jižního a severního pobřeží pořídili režisér a spisovatelka a básnířka Nathalie Quintane, aniž by někam cestovali. Získali je prostřednictvím hotelových a dalších veřejnosti přístupných webových kamer. Oba se takto procházejí po březích a plážích, skaliskách a přístavech, přičemž obrazy obohacují spisovatelčiny vzpomínky a rozhovor Jeana-Marca s jeho synem o současných problémech přímořských zemí. Náhle se tak vyjevují kontrasty mezi evropskou stranou, africkou stranou a břehy Blízkého východu. „Snímky z webových kamer umístěných kolem Středozemního moře nemají žádnou hloubku. Jsou jako ideální iluze jedinečného světa. Snad nám to tento film ukáže.“ J.-M. Chapoulie

Středomoří

Jean-Marc Chapoulie
Francie / 2019 / 73 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Interregnum
Zažil to celý svět. Prázdné ulice. Omezení společenského života. Sledování zpráv o zvyšujícím se počtu mrtvých a nakažených. Po několika měsících pomalý návrat do normálu. První lidé na ulicích, první procházka městem. Fernando kvůli vyhlášení nouzového stavu a nařízené karanténě uvízl v Barceloně, César v Santiagu. Ze svých všednodenních impresí během dnů stagnace a nejistoty a z dopisů, které si od března do května 2020 vyměnili, vytvořili pronikavou filmovou koláž. Leitmotivem jejich covidové korespondence je touha po svobodném pohybu a hledání pevných bodů. Jedním z nich je hluboké přátelství.  „Film, který je křehký a nejistý stejně jako období pandemie, vychází z dialogu v domácím prostředí, jako akt odporu, který začíná v realitě a otevírá se možnosti ji zvrátit.“ C. Souto Vilanova, F. Gómez-Luna    Q&A - César Suoto Vilanova, Fernando Goméz-Luna:    
osobní program

Interregnum

César Souto Vilanova, Fernando Gómez-Luna
Španělsko / 2020 / 79 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Český žurnál: Výchova k válce
Příspěvek do cyklu Český žurnál sleduje, jak se do našeho prostředí čím dál více vrací vojenský duch. Pokusy obnovit brannou výchovu nebo povinnou vojenskou službu a celkově připravovat národ na příští velkou válku jde ruku v ruce se strachem společnosti z Rusů, muslimů nebo libovolných jiných „nepřátel“. Observační přelet nad kulometným hnízdem českého militarismu se stává groteskní i zneklidňující vojenskou přehlídkou. Lze ji chápat jako zprávu o tom, jak snadno se lidé nechají zmanipulovat médii k paranoii, ale i coby varování před možností, že se extremismus stane součástí školních osnov.„Rozhodla jsem se poznat motivace lidí, kteří se ve jménu míru chystají na válku, a tak jsem začala natáčet kaleidoskopický obraz vzrůstajícího vojenského ducha.“

Český žurnál: Výchova k válce

Adéla Komrzý
Česká republika / 2016 / 69 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Deštníková revoluce
Hongkongské protesty z roku 2014, někdy nazývané jako „deštníková revoluce“, vyjadřovaly nespokojenost části místní společnosti s intervenující, restriktivní politikou pevninské Číny. Především mladí lidé odmítali oklešťování samosprávných pravomocí ve prospěch komunistické vlády. Režisér Čchen C`-chuan  se ve svém participativním dokumentu účastní s kamerou v ruce dění na ulicích ostrovního města. Ve dvaceti kapitolách/memorandech filmu jeho mladí hrdinové spontánně vyjadřují přímo na scéně své pocity a komentují průběh revoluce, která se s krutou dějinnou setrvačností převalila přes ně.„Možná, že než Čína převezme veškerou moc, dojde ke změně všeobecného mínění, já ale chtěl ve svém filmu zdokumentovat takzvanou deštníkovou revoluci s nadějí, že se stane připomínkou našich původních snah a přesvědčení.“

Deštníková revoluce

Tze Woon Chan
Hongkong, zvláštní administrativní oblast Číny / 2016 / 133 min.
sekce: První světla
Evropská premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Creative Europe
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt