Jak přestat sledovat video, co nikdy nekončí

V krátkém emotivním filmu o životě po ztrátě milované osoby autorka podmanivě zpracovává těžké téma pomocí technik hraného i animovaného filmu. Reálné zážitky vypravěčů doplněné o animované rekonstrukce bolestných situací vytváří truchlivý náhled do myšlenek trojice mladých lidí, kteří jsou předčasně vystaveni problematice smrti.

Umění jako šamanský rituál, jako estetizované zpřítomnění principů, které nelze obsáhnout vědomím. Poutavé struktury připomínající horninu nebo krajinný reliéf se vznášejí v neurčitém prostoru a stávají se odraznou plochou pro úvahy o povaze vzorců vnímání za hmatatelným i viditelným.

Technologie jako tichý svědek permanentního pohybu vesmírných těles. Světelná instalace zpřítomňuje příchod a odchod denního světla jako kontemplaci i dramatický proces. Časovým zhuštěním jednoho dne do několika minut tematizuje plynutí času a cykličnost přírodních procesů.

Malost lidského pohledu na svět často upřednostňuje perspektivu člověka před měřítky přírodních cyklů. Obrazové detaily vystihují sebestřednost, se kterou nám mnohdy uniká podstata celku, doplňuje je trefný nekompromisní komentář, který apeluje na uvědomění si dopadu chování jednotlivce na okolí.

Autorská esej inspirovaná románem Kurta Vonneguta Mechanické piano (1952). Pomocí strojového učení na úrovni hlubokého čtení zpracovává obrazové a zvukové záznamy, které jsou přetvořeny, přeskládány a poté procházejí algoritmem spoluvytvořeným umělou inteligencí, jenž sekvence rekonstruuje a uskupuje do časové posloupnosti.

Artefakty privátního prostoru se ve ztvárnění 3D počítačovou grafikou stávají znaky, v nichž ukazují domov nejen jako sbírku ikonických předmětů, ale především jako soubor osobních příběhů, které se k nim vážou. Domov pak může být definován například skrze rituál přezouvání jako intimní soukromá zóna, již si tímto způsobem chráníme.

Dvě tradice města Kyjov: folklor a pervitin. Kroj odkazuje ke znakům moravského Slovácka: folklorní povrch podporovaný městským rozpočtem, neidylická rutina každodennosti, postavení mužů a žen, pokračování zábavy v nonstopu a ve sklepě. Precizně rytmizovaná filmová báseň je natočená a stříhaná tradičně, analogově.

Analogový film jako analogie ke světu fyzickému, digitální odraz světa nemateriálního. Experimentální snímek slučující dvě substance se stává audiovizuálním otiskem našeho života v prostoru ohraničeném sice mantinely hmotnými, ale nesoucími v sobě potenciál „pozvednutí“ do roviny bezrozměrné.Fascinace: Exprmntl.cz - Mimo soutěž

Blikající ikonky, vyskakující okna, řvoucí budík a cinkání nepřečtených zpráv jsou dnes běžnou součástí našich každodenních rutin. Autorka se k nekonečnému proudu informací obrací zády a pokouší se o únik ze světa moderních komunikačních technologií alespoň na pět minut, které věnuje sama sobě.

Metakomentář filmu o filmu, ve kterém režisérka a kameramanka natáčejí zprávu o vymírání motýlů a kolapsu ekosystému, přičemž ve střižně polemizují o způsobech srozumitelnosti sdělení a komentují dramaturgická rozhodnutí, vyjadřuje také frustraci z obtížnosti oslovit dnešní publikum komplexnějším sdělením.

Esej soustředěná na téma zneužívání přírodních zdrojů si jako hlavní námět vybírá vodu a ukazuje její podoby a proměny v industriálním řetězci. Neprvoplánová doprovodná hudba je temná stejně jako znečištěná voda vytékající z elektráren a spolu s obrazy průmyslu dotváří výsledný pocit ekologické úzkosti.

Civilizace na rozcestí: Vědeckotechnická revoluce a budoucnost socialismu v naučných filmech 60. let   Projekce předchází výstavě Sebeuvědomění vědy: Vědeckotechnická revoluce a limity emancipace, která proběhne od prosince 2018 v pražských galeriích Display a FUTURA. Výstava se zabývá působením interdisciplinárního výzkumného týmu, který měl v šedesátých letech dvacátého století pod vedením filozofa Radovana Richty předložit vizi „nového československého modelu socialismu”. Vzestup kybernetiky a automatizace měl pomoci vytvořit humánnější socialistickou společnost osvobozenou od manuální práce, stejně jako od mnoha dosavadních ideologických autorit a šablon. Výstava, kterou připravuje tým historiků, kurátorů a umělců, stopuje křehkou hranici, která odděluje emancipační potenciál vědy a technologie od jejich využití při ustavování a udržování technokratické moci nebo autoritářských režimů. Cílem je rekonstrukce interdisciplinárního dialogu 60. let, který v současnosti nabyl znovu na svém významu, zejména v souvislosti s tématy automatizace, společnost bez práce nebo klimatické změny.    Projekce je výstupem z projektu „Ztvárněte budoucnost! Koncept vědeckotechnické revoluce“ v rámci programu „Strategie AV21: Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací“ (Akademie věd České republiky, 2018). Partnerem projektu je Národní filmový archiv.