Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Kiruna – překrásný nový svět
play
Kiruna – překrásný nový svět
Kiruna – překrásný nový svět
Kiruna – překrásný nový svět
Kiruna – překrásný nový svět
Kiruna – překrásný nový svět

Kiruna – překrásný nový svět

režie: Greta Stocklassa
originální název: Kiruna – překrásný nový svět
země: Česká republika
rok: 2019
délka filmu: 87 min.

synopse

Bezmála apokalyptický obraz oblasti doslova pohlcované těžebním průmyslem ukazuje dokument pozorující titulní severošvédské město, jehož část se propadá kvůli těžbě v nedalekém dole na železnou rudu. Vedení důlní společnosti se rozhodlo nezastavit výnosnou těžbu a obyvatele ohrožených čtvrtí přestěhovat. Režisérka z natáčení ve městě za polárním kruhem i přímo v důlním prostředí vytěžila uhrančivé filmové obrazy a na příkladu tří protagonistů, nyní žijících ve zvláštním mezičase, nápaditě otevírá témata přesidlování, tradice a vztahu k určitému místu.

„Dystopický příběh Kiruny je o vykořeněných lidech hledajících domov ve vykořeněném městě. Vypovídá přitom o odvrácené stránce celé vyspělé společnosti, ať už ve Švédsku, nebo v Čechách." G. Stocklassa

biografie

Česko-švédská režisérka Greta Stocklassa (1993) studuje dokumentaristiku na pražské FAMU. Upozornila na sebe krátkými školními filmy, studií umělé aortální chlopně Kov o kov (2017) či defilé pohlednic k MDŽ Pohledy na Věru Bechyňovou (2015), který se promítal na festivalu Visions du Réel stejně jako její celovečerní debut Kiruna.

více o filmu

režie: Greta Stocklassa
producent: Veronika Kührová, Michal Kráčmer, Ondřej Šejnoha, Alena Müllerová, Tomáš Srovnal, Ludvík Bohadlo, Markéta Pášmová, Čestmír Vančura
scénář: Greta Stocklassa
kamera: Stanislav Adam
střih: Hana Dvořáčková
zvuk: Pavel Jan

další filmy v sekci

Češi proti Čechům
Filmová reportáž s prvky osobního deníku se zaměřuje na xenofobii v české společnosti a aktivizmus proti neonacistickým demonstracím, ale i na autorovu osobní zkušenost života v romské vyloučené lokalitě. Většinu scén natočil režisér sám vlastní kamerou a bezprostředně působící záběry prokládá voiceoverovými postřehy a komentáři. V několika málo scénách je přidaná nediegetická hudba, která má podpořit dramatický efekt. Svými přímočarými otázkami se snaží demaskovat rasistické argumenty nejen samotných účastníků protiromských pochodů, ale i mnoha běžných občanů. DETAIL:„Já bych tam hodila granát mezi ně.“ „Mezi koho?“ „Mezi cikány. Protože se rodijou jak myši.“ „Je potřeba je zabít?“ „Je. Víte, co měl zrobit Hitler? Židy nechat a cikány postřílet. Je jich moc.“

Češi proti Čechům

Tomáš Kratochvíl
Česká republika / 2015 / 88 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
#sandravugande
Šestadvacetiletá influencerka bosenského původu Sandra Kisić se na pozvání české neziskovky vypravila do Ugandy. Ve městě Kabale a jeho okolí strávila deset dní. Společnost jí kromě místních dělala holandská dobrovolnice, která je už na své několikáté misi. Sandra se oproti tomu s chudobou a technologickou zaostalostí poprvé setkala jinde než na displeji mobilního telefonu, který prakticky neodkládá z ruky. Režisér střetávání navenek vzdálených, ale tváří tvář výzvám globálního charakteru rovnocenných světů zachycuje jako nestranný pozorovatel, aby nechal vyniknout četné tragikomické paradoxy. „Instantní polévka zahřeje, ale neposílí. Instagram můžeme vnímat podobně, nebo s ním pracovat jako s médiem schopným přiblížit ‚oldschoolový dokumentární film‘ mladšímu publiku.“ F. Remunda
osobní program

#sandravugande

Filip Remunda
Česká republika / 2019 / 70 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Rock v kostech
Setkání francouzské režisérky s ruskou punkrockovou kapelou The Oz stálo na začátku více než dvouleté cesty odbývající se na trase Paříž – Petrohrad. Uhranuta charismatický frontmanem kapely Igorem Salnikovem rozhodne se Caroline Troubetzkoy, že pomůže The Oz na Západě prorazit. Za odměnu se jí dostává exkluzivní možnosti seznámit se s historií ruského rock'n'rollu v jeho často politicky ožehavých souvislostech a přístupu k vzácnému materiálu pro velmi osobní film, jenž přesahuje hranice dokumentu a směřuje k performanci.DETAIL:„Desky se pašovaly ze Západu, ale nikdo si je nemohl dovolit. Nějací filutové tak dostali nápad jak sestavit nelegální stroj, který dokázal kopírovat gramodesky na kusy rentgenových fólií.“

Rock v kostech

Caroline Troubetzkoy
Francie / 2014 / 154 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Doufám, že se máš dobře
Kultovní knihu Patrika Ouředníka Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku, která poprvé vyšla v roce 2001, proměňuje obraznost francouzského dokumentaristy v apokalyptickou kroniku minulého století. Přímočaré svědectví o vědecké racionalitě, která dovedla společnost do duchovní krize a vyústila v šest genocid, melancholicky prostupují mahlerovské dozvuky La Belle Époque, kdy se svět teprve připravoval na století, které popřelo veškerou humanitu. Snímek vznáší otázku, zda v době post-historie a post-lidství bude současná Evropa, sladce uspaná do kolektivního bezvědomí, předstírat, že se vlastně nic nestalo.  „Chtěl jsem veřejnosti představit úchvatný Ouředníkův text a převést jeho vize na filmové plátno. Výsledná filmová hříčka má diváka pobídnout k zamyšlení nad různými stránkami lidství.“ A. de Mezamat
osobní program

Doufám, že se máš dobře

Arnaud de Mezamat
Francie / 2019 / 95 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Život a smrt v Tanvaldu (režisérská verze)
Tanvald jako symbolické město pro identifikaci celospolečenských nálad. Smrt mladého Roma podněcuje autory k investigaci po reálném průběhu incidentu. Tajemství plíživé národní xenofobie otevírá klíč k protiromským náladám. Na půdorysu jednoho roku pozorujeme proměnu pochmurné krajiny českého národovectví i sociální tektoniky rasového konfliktu nalomené společnosti. Sebezpytná ilustrace autorského rozkolu Remundy s Klusákem štěpí film a navádí k polemice nad etickou integritou dokumentaristy. Útlocitnost tvůrců na hranici znesvěcení tušené posvátnosti dětské nevinnosti.

Život a smrt v Tanvaldu (režisérská verze)

Vít Klusák, Filip Remunda
Česká republika / 2013 / 57 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Skály v podobě větru
Co začíná jako poklidný observační záznam z výletní lodi s tchajwanskými turisty obdivujícími ledovce, se brzy mění ve zběsilý, místy až halucinogenní sled bizarních událostí poté, co se v záběru objeví černá díra na obloze. Turisty střídají koně pasoucí se uprostřed zasněžené krajiny, pár v hotelu a skupinka mladých vyhrabávajících filmové pásy z popelnice. Divák od začátku pátrá po klíči nesouvisle řazených výjevů beze slov a snaží se udržet tempo s rychlou, místy až stroboskopickou montáží juxtapozičních záběrů, jež je zpomalována kontemplativními záběry monstrózních ledových ker. „Ledovce existují mimo lidský časoprostor. Od té doby, co se demokratizovala sebeprezentace, historie zaostává. Toto je milostný příběh uživatelů kybernetického systému. Lineární charakter života je oddenkům cizí.“ E. Makoszay

Skály v podobě větru

Eduardo Makoszay Mayén
Mexiko / 2017 / 44 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Appunti del passaggio
V 60. letech minulého století proběhla významná migrace Italů do Švýcarska, nechvalně poznamenaná překážkami stavěnými nové pracovní síle. Meditativní nehybné záběry kamery odkrývají místa, krajinu i hranici mezi zeměmi, k nimž se vyprávění pojí. Přidaný fotografický materiál a intermezzo, tvořené výrazovým přednesem básní inspirovaných diasporou, rezonují na úrovni emocí. Zápisky mladé ženy čtené v komentáři rozehrávají dokument do mnohovrstevnatého narativu. Ten vypovídá o kolektivní paměti skupiny ekonomických imigrantů, o jejich pracovních podmínkách, vykořisťování a ztrátě důstojnosti. „Pomocí kritického rozboru fúze politické moci a kinematografie a různých ̦estetických stránek skutečnosti’ se dílo pokouší konvergencí minulosti a přítomnosti zkoumat skrze dějiny a příběhy migrace, architektury a filmu pravdivost historie.“

Appunti del passaggio

Maria Iorio, Raphaël Cuomo
Itálie, Švýcarsko / 2016 / 43 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Konec času
Od švýcarských vědců zkoumajících ve 27 kilometrů dlouhém urychlovači částic čas, který ještě nedokážeme pochopit, přes lávu, jež na jižní části havajského Velkého ostrova pohltila, mimo jednoho, všechny domy, až k výjevům z pohřbu, který probíhá nedaleko místa Buddhova osvícení. Petr Mettler opět posouvá možnosti filmu, tentokrát lidské vnímání času, vůbec povahu času – „Co je tedy čas? Když se mě na to nikdo neptá, pak to vím. Ale když to mám někomu vysvětlit, pak to nevím.“ (Sv. Augustýn)

Konec času

Peter Mettler
Kanada, Švýcarsko / 2012 / 109 min.
sekce: Opus Bonum
Dětství
Dětství jako věk nevšední fantazie, her a pocitu bezpečí ve světě ohraničeném blízkým horizontem líčí observační dokument přibližující rok života norské waldorfské školky. Citlivá studie projevů moderní, progresivní pedagogiky může v českém divákovi obnovit víru ve školství a význam práce učitele.

Dětství

Margreth Olin
Norsko / 2017 / 90 min.
sekce: Doc Alliance Selection
Východoevropská premiéra
Povstání
Sedm dní vzpoury zachycených zevnitř předkládá dokument poskládaný z amatérských videí z arabského jara umístěných na YouTube. Rozmazané, bezprostřední obrazy demonstrantů, brutálních policejních zásahů a poničených měst ukazují, že nejlepší způsob, jak pochopit chaos, je stát se jeho součástí. Když kameraman požádá muže stojícího na ulici, aby mu popsal situaci posledních dní, odpověď zní: „Tohle je skutečný Egypt. Předtím jsme žili někde jinde. Všichni jsme poutníci, emigranti, vystěhovalci.“

Povstání

Peter Snowdon
Belgie, Velká Británie / 2013 / 78 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Paměť těla
Finley Blakeová se živí tím, že na internetu přes webkameru naživo předvádí erotické show. Kvůli této činnosti jí byl odebrán malý syn, kterého se zoufale snaží získat zpět. Je jí 33 let a sama, jen se svou kočkou a potkany, obývá dům ve městě Austin v Texasu. Snímek zachycuje několik běžných dní jejího života. Dní, ve kterých je tak strašně sama, a přesto obklopena lidmi. Života prožívaného přes monitory počítačů, tolik vzdáleného od vnějšího světa. Ačkoliv se jedná o observační dokument, jeho střihová skladba, často střídající velikosti záběrů, velmi napomáhá dynamičtějšímu tempu snímku. „Nejdřív mě napadl název. Ve sprše jsem se rozhodl, že jednoho dne natočím film o erotice a internetu s názvem Paměť těla. Pak jsem se seznámil s Finley. A najednou všechno dávalo smysl. Člověk vždycky dostává ty nejlepší nápady ve sprše, že?“ J. Goldberg

Paměť těla

Jacky Goldberg
Francie / 2018 / 60 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Povinná túra
Dokument odhaluje v osobních retrospektivách život americké základny a přilehlé vesnice po skončení americko-korejské války. Pozdní zpověď tří žen tvoří syrovou sondu do duší žen, které se pod tíhou okolností živily jako prostitutky, a odhaluje následky přítomnosti amerických vojáků na osudech tamních obyvatel. Jízda kamery sleduje bez většího zaujetí tančící ženu, která svými pohyby oživuje vzpomínky z mládí. Soustředěný filmový záběr zvyšuje intenzitu prožitku a v nesnesitelně pomalém toku obrazu, společně s pohybem aktérky, vtahuje diváka do bolesti jejího života.

Povinná túra

Dong-ryung Kim, Kyoung-tae Park
Jižní Korea / 2013 / 150 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt