Máma

Asociativní film o prolínání osobního s obecným, o vztahu paměti místa a vzpomínek jednotlivce, o procesech smíření a vyrovnávání se. Obraz o hledání cesty nejen z malého do velkého Berlína.

Žít je jako jít přes most. Je možné, že to, co vypadá jako součást městského panoramatu, je živá bytost? Tak jako člověk i on se jednou zrodil, žil rušným životem, zakoušel rány osudu, pak pustnul a tiše stárnul, až nevyhnutelně zanikl. Zveme vás k setkání s Rybářským mostem v Kyjevě.

Co se stane se ženami, které záhadně zmizí? Uvidí je ještě někdy někdo? Postupují státní úřady při vyšetřování vždy tak, jak mají, nebo jsou jedinými skutečně pátrajícími pouze pozůstalí? Kompilační snímek odhaluje několik dějinných období, ve kterých se řada žen za různých okolností ztratila beze stopy. 

Jeden z mnoha uprchlíků, kteří byli neprávem uvězněni v detenčních centrech blízko evropských hranic, zde dostává šanci k vylíčení svého příběhu. Jeho otřesnou zkušenost ilustrují statické, hloubkově komponované záběry, jež v opuštěných prostorech zařízení objevují stopy přežívajícího utrpení.

Pohled na balkánskou migrační trasu v prosinci 2015. Do Dobové ve Slovinsku přijíždějí zástupy uprchlíků. Spořádaně nastupují do přistavených autobusů a vstupují do systému. Slovinská vláda má cestu měsíc pevně pod kontrolou. Sevřeni v jedné řadě, podstupují migranti kontroly, prohlídky a čekají na další krok.

Mladý filmař se vydává do neznámé krajiny africké enklávy sbírat pravdivé příběhy jejích obyvatel. Nehybná scenérie unáší fantazii člověka do výšin, kde se odvíjejí nezapomenutelné okamžiky lidského života. Meditativní ráz filmového zobrazení zachycuje jedinečnou atmosféru státu Lesotho. 

Co se stane, když čínská vláda postaví v provincii S'-čchuan francouzskou vesnici? Odpoutaná kamera proplouvá mezi místními figurkami a křiklavě barevnými fasádami a utváří portrét prostoru, kde se kýčovitá idyla udržovaná autoritářským režimem mísí s bizarními situacemi a surovou každodenností.DETAIL:„Bailu, vesnička v provincii Sichuan, byla roku 2008 zcela zničena zemětřesením. Čínská vláda se rozhodla vystavět na jejím místě vesnici po francouzsku.“

Ještě donedávna byla kinematografie v Saúdské Arábii dlouhých pětatřicet let záležitostí undergroundové kultury. Před její legalizací zachytil Bentley Brown na svoji domácí kameru z dob dětství práci filmařů ve městě Džidda. Melancholickou náladu podtrhují voiceovery žen tvořících většinu štábu.

Míň než tři je výsledek matematické šifry, který představuje vyznání lásky, a zároveň symbolizuje srdce. Autorka filmu přináší třetí paralelu v podobě problematiky polyamorních vztahů. Protagonistka Rasa se vyrovnává s rozchodem, přičemž stále žije ve společné domácnosti se svou bývalou partnerkou Elenou a její současnou přítelkyní.

Pětice kluků školou povinných tráví svůj volný čas před stěnou pomalovanou graffiti. V surovém prostředí blízko železničních kolejí sledujeme rap v procesu vzniku. Svobodný projev školáků a bezprostřední texty doprovázené hudebním podkresem z mobilu naznačují mnohé o tom, jak vnímají svět. DETAIL:„My jsme rádi, že jsme kamarádi. Vždycky budem s vámi. My jsme cigáni. Máme se rádi. Brácho, pochop to, že nejsme v pohádce. Vyklop to. Teďka tady stojím před kamerou a nevím, co mám dělat.“

Pětiletého chlapce prodala matka za 100 dolarů francouzské turistce. Sen o lepším životě se ve skutečnosti proměnil v roky trvající fyzické a sexuální zneužívání. Animovaný snímek sleduje cestu mladého Fekriho v nejzranitelnějším období jeho života. Dokáže se uzdravit natolik, aby odpustil své rodině?

  Pelhřimov je nejen malé město na Vysočině, ale také město rekordů a kuriozit, město velké bundy a obřího nádobí, město čertů a strašidel. Je multikulturní? Je tolerantní?