Na druhé straně lžíce

Violoncellista Tristan Honsiger poprvé improvizoval, když se snažil rozluštit Webernovu partituru. Spolu se svými spoluhráči tento dlouhán s azurově modrýma očima proměnil hudbu v nekonečné hrací pole, na němž se kombinuje technika a vynalézavost. Film Pierra Borela a Léy Lanoë podává Honsigerův barvitý portrét, natočený v duchu improvizované jam session.

 

Po studiu dějin umění a literatury v Paříži a Berlíně studovala Léa Lanoë na Ecole Nationale Superieure d'Art v Bourges, kde pracovala na zvukových instalacích a kolážích. V roce 2017 nastoupila na magisterské studium dokumentárního filmu ve francouzském městě Lussas, kde natočila svůj první dokumentární film Nul N'est Censé.

 

Pierre Borel je saxofonista a skladatel působící v oblasti improvizované a experimentální hudby. Od roku 2006 žije v Berlíně a je součástí silných tvůrčích proudů, které se zde soustřeďují.