Ostrov mrtvých

Dystopická interaktivní úvaha o svobodě vůle se odehrává v době, kdy demokracie byla nahrazena všudypřítomnou vládou Metodologického institutu, který provádí pravidelné kontroly mysli, a proti jehož totalitě se bouří undergroundová skupina Rhizomat, zkoumající alternativy diktátorského sociálního řádu.

Vojáci v zákopech první světové války mohli domů posílat pohlednice, na které nebylo dovoleno napsat nic kromě podpisu – komunikace probíhala pouze v předepsaných frázích. V unikátní estetice kresby inspirované zprávami na pohlednicích se ukazují i okolnosti jejich napsání a obdržení.

Sledování původu komponentů a vzniku digitálních výrobků, které každodenně používáme, skrze pohled na práci, prostředí a pracovní i životní podmínky dělníků, kteří těží potřebné suroviny a pracují v továrně v čínském Zhuhai, v níž se výrobky sestavují.

Dokumentární úvaha nad sociální funkcí pokoje jakožto společenského konstruktu připisujícího ohrazenému prostoru funkci a pravidla užívání. Skrze pět komorních realit ukazuje archetypální způsoby využití místností k uspokojení lidských potřeb a kulturních rolí.

Sofistikovaná pocta vlivnému uměleckému hnutí Bauhaus dovádí do dosud neuskutečnitelných podob jevištní experimenty Oskara Schlemmera a Waltera Gropia. S choreografií Richarda Siegala, v níž se divák volně přibližuje tanečníkům, zkoumá strukturovanost a možnost svého vlivu na prostor, přičemž každá složka tanečního, hudebního, kostýmního, scénografického a zvukového designu odkazuje na tvorbu Bauhausu.

Pomocí dokumentárních fotografií vytvořená rekonstrukce prostředí, kde byla v roce 2016 tajfunem Meranti zničena krajina ostrova Gulangyu. Přírodní rezervace s prastarými stromy a postkoloniálními haciendami se proměnila v postapokalyptickou spoušť.   Projekce se koná za podpory Swiss Art Council Pro Helvetia.

Projekt Českého rozhlasu umožňuje vidět, co viděl mladý muž, který vlastním tělem bránil průjezdu sovětského tanku, i co mohl vnímat voják, který tank řídil. Zážitek vychází z reálné fotografie tohoto okamžiku. Prochází jím vždy dva účastníci najednou a role si v jeho průběhu vymění.

Antropologické vyprávění sleduje životní a pracovní rutiny, architekturu, rituály a různé způsoby společenského života v Bolívii. 

Ponořením do hloubek oceánu a prostřednictvím vyprávění protagonistů, kteří se dlouhá léta věnují senzorickým reakcím člověka v pomalu objevovaných hloubkách, divák zkoumá, co se děje s lidským tělem a myslí v tomto prostředí.

Metaforická cesta až fyzického uvědomování si vlastního těla a prostředí. V postapokalypticky vyhlížejícím světě se antropomorfní úlomky a shluky molekul pohybují po fyzické krajině, v níž se struktury mohou replikovat a vrací se existenciální otázka, co z „já“ zůstává.    Instalace probíhá za podpory Swiss Art Council Pro Helvetia.

Nadčasová úvaha o správě prostředí vychází ze zobrazení postupů, jak obnovit a spravovat půdu a přírodní zdroje, které je zasazeno do 150 let vzdálené postapokalyptické budoucnosti, v níž ve státě Nové Mexiko různé etnické skupiny spolupracují na péči o svůj region i sociální a kulturní zázemí své komunity.

Dokumentární film ukazuje životní podmínky, z nichž sta tisíce migrantů utíkají před gangy, drogovými kartely a kriminalitou ze Střední Ameriky. Drsná vyprávění podávají konkrétní svědectví, například mladé ženy v Hondurasu, jejíž dvě dcery byly uneseny a zavražděny gangem.