Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Skokan
play
Skokan
Skokan
Skokan

Skokan

režie: Petr Václav
originální název: Skokan
země: Česká republika, Francie
rok: 2017
délka filmu: 93 min.

synopse

Petr Václav charakterizuje svůj film Skokan jako dokument s rysy pohádky. Fikční příběh o romském recidivistovi, který se vypraví hledat kariérní příležitosti na filmový festival v Cannes, je totiž natočený s důrazem na autenticitu. Do hlavní role obsadil Václav skutečného trestance Julia Oračka, kterého filmaři dostali z vězení na podmínku krátce před začátkem natáčení. Film natáčeli jen s hrubým scénářem, který se piloval přímo na place. Scény z Cannes vznikaly přímo v bezprostřední atmosféře festivalu. K pohádce se vrací závěr příběhu připomínající vysvobození zakleté princezny.

„Většinu scén jsme natáčeli stylem improvizace, která využívala míst, do kterých jsme se dostali, a světelné atmosféry, která se naskýtala. Především jsem se snažil zachytit prožívání hlavního hrdiny.“ P. Václav

biografie

Petr Václav (1967) je výrazný porevoluční tvůrce sociálních dramat (Marian, 1996; Cesta ven, 2014). Během studií na katedře dokumentu FAMU vytvořil několik dokumentů v čele se svým absolventským filmem, středometrážním portrétem stárnoucí baronky, Paní Le Murie (1993). Jeho prvním celovečerním dokumentem ale byla až Zpověď zapomenutého (2015, MFDF Ji.hlava 2015) o skladateli Josefu Myslivečkovi.

více o filmu

režie: Petr Václav
hrají: Julius Oračko, Zdeněk Godla, Klaudia Dudová
producent: Jan Macola, Tom Dercourt, Sophie Erbs, Kateřina Ondřejková
scénář: Petr Václav
kamera: Štěpán Kučera, Priscila Guedes
střih: Florent Mangeot
zvuk: Michael Míček, Daniel Němec

další filmy v sekci

Cesta zpátky
Cesta zpátky je dokumentární poutí do místa a času, které již byly považovány za ztracené. Hlavní postava se snaží nalézt zmizelou vesnici poblíž bývalé mezinárodní železnice, kde její nedávno zesnulá matka strávila své mládí. Minulost a přítomnost do sebe vzájemně pronikají mísením dobových filmových materiálů a detailních záběrů přírody se zašlými fotografiemi. Právě prolnutí dvou médií s odlišným vztahem k času zde tvoří východisko, jež umožňuje objevovat pozůstatky minulého, skryté pod nánosem přítomných jevů, ale také nezadržitelný proud trvání ve zdánlivé neměnnosti.„Do struktury narace filmu jsou zakomponovány charakteristiky domácího videa, jejichž pomocí se Cesta zpátky pokouší být zosobněným, intimním filmem.“

Cesta zpátky

Wouters Maurits
Belgie / 2016 / 31 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Metafyzika a demokracie
V průměru na šest vteřin spočine náš zrak na reklamní ploše. Přitom jsou reklamní poutače asi nejobvyklejším kanálem ideologie, jak se s ní setkáváme ve viditelné podobě. Na tomto rozporu zakládá režisér Luis Ortiz svůj dokumentární film à la thèse. Obrazový podklad snímku tvoří 57 minutových statických pohledů na reklamní plochy. Ve zvukové stopě přitom zaznívají texty, které zpochybňují danost ideologie jako takové (Borgesova povídka Tlön, Uqbar, Orbis Tertius) a upozorňují na její nepatřičné zaměňování s ontologií (kritikové neoliberalismu, například Ignacio Ramonet či Noam Chomsky).„V době politického extremismu se musím ptát, které mechanismy vedou v takzvaných moderních společnostech k oslabení demokracie. Zjednodušující výroky pravice si žádají nových progresivní odpovědí.“ 

Metafyzika a demokracie

Luis Ortiz
Německo, Kolumbie / 2016 / 59 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Exkurze aneb Historie současnosti (anglická verze)
Tvůrci dokumentární eseje Exkurze postupně navštěvují některé typické cíle turistických exkurzí – bitevní loď Auroru, monumentální stavby třetí říše, Berlínskou zeď a první muzeum na světě v Římě. Spíše než monumenty jako takové je však zajímají různé způsoby setkávání se s historií. S jemnou ironií filmaři sledují, jak památky působí na turistické průvodce a návštěvníky. Zachycují výklad, rozhovory i vzpomínky a pozorují také inscenované situace, během kterých se při prohlídce do výkladu v různých rolích zapojují sami turisté. Pomocí jejich interakce s kulisami historie film rafinovaně zkoumá souvislosti mezi současným člověkem a minulostí. DETAIL:„Na židovském hřbitově v Berlíně je hrob a na něm nápis: ‚Nyní jsi tu, tiše rozjímáš. Až odejdeš, nech zase zaznít svá slova.‘ Památníky a pamětihodnosti na nás mají takový vliv. Jsme mlčenliví.“

Exkurze aneb Historie současnosti (anglická verze)

Jan Gogola ml.
Česká republika / 2015 / 82 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Morava, krásná zem III
Po staletích útlaku se v rytmu lidové hudby a speed metalu probouzí duch moravského Slovácka. Krojovaný zombie horor pod dohledem novodobého Adama a Evy z AZ kvízu mísí antickou tragédii s etnografickou studií, biblickým podobenstvím a pokleslými žánry. Petr Šprincl podvrací posvátné mýty a v kulisách folklorních motivů satiricky poodhaluje temné základy společenských rituálů. Po nacionalismu a fašismu, jimž se věnovaly předchozí díly jeho moravské epopeje, pokračuje variací na divadelní hru bratří Mrštíků Maryša, prodchnutou satanismem.   „Trilogie Morava, krásná zem začíná příslušností ke svému kmeni, kroji a folklóru, pokračuje zrozením slováckého fašisty a jeho porážkou ďábla, aby v závěrečném díle vypuklo pohanské inferno.“ P. Šprincl
osobní program

Morava, krásná zem III

Petr Šprincl
Česká republika / 2019 / 65 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Jak odchází prezident
Střihový dokument Jak odchází prezident se vrací k událostem kolem prezidentských voleb v ČSFR v roce 1992, které vedly k rozpadu federativní republiky. Film používající záběry Československé televize a Originálního videojournalu se soustředí na první volby, v nichž byl jediným kandidátem Václav Havel. Právě Havlova osobnost je v centru zájmu celého snímku. Vidíme především jeho bezprostřední reakce na měnící se situaci kolem voleb, ať už ty určené veřejnosti, anebo pronášené v kruhu jeho poradců. Vedle připomínky výrazného českého politika film evokuje veřejný život 90. let.„Věřím, že i pro dnešního diváka bude nahlédnutí do kuloárů autentické politiky zajímavé a povzbudivé a bude sám překvapen, jakým dramatickým způsobem se poměry na politické scéně změnily.“

Jak odchází prezident

Pavel Kačírek
Česká republika / 2016 / 51 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Návod k použití Jiřího Koláře
Dokumentární projekt, v němž se Roman Štětina vrací k tématu rozhlasu, vznikl ve spolupráci s rozhlasovým režisérem Miroslavem Buriánkem. Štětina se zde pokouší uchopit rozhlasovou režii jako svébytný, ale skrytý umělecký výkon. Dokumentuje průběh zpracování Kolářovy básnické sbírky Návod k upotřebení z konce 60. let, které Buriánek studuje se členy divadelní společnosti KLAS. Aniž by Štětina divákovi zpřístupnil finální nahrávku, nabízí mu jedinečnou příležitost sledovat tvůrčí proces, jímž vzniká rozhlasová adaptace. Do voice-overu navíc vstupují interpretační komentáře, které reagují na situaci ve studiu. „Mluvte, tvořte, sdělujte geometricky. Žádné patlavé příbrusy lyrična. Jen smutek a touha. A respektujte pravidlo pravého úhlu.“ (Miroslav Buriánek)

Návod k použití Jiřího Koláře

Roman Štětina, Miroslav Buriánek
Česká republika / 2016 / 130 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Karusel
Chronofotografická návštěva muzea ve věku jeho digitální reprodukovatelnosti. Takto charakterizuje režisér projekt Karusel stojící na hraně dokumentu a výtvarného umění. Snímek pomocí nekomentovaných obrazů usouvztažňuje prostor muzea, jeho návštěvníky a digitální záznamové technologie. Díky změněné rychlosti snímání se z návštěvníků stávají přízraky, u nichž je nejzásadnější jejich pohyb, diktovaný spíš potřebou všechno dokumentovat pomocí fotoaparátů než touhou prohlížet si vystavené objekty. Závěr pak ukazuje, že nejpozoruhodnějšími exponáty dnešních muzeí jsou jejich návštěvníci. „Nemusíte vidět. Nemusíte cítit. Nemusíte se dělit. Musíte jen sledovat průvodce, otáčet se a obdivovat.“ A. Gerber

Karusel

Arnaud Gerber
Francie, Německo / 2018 / 35 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Albâtre
Tekuté krajiny, vpíjející se jedna do druhé, proměňují promítací plátno na malířské. Digitální dekompozice obrazů v živé interakci se skladbami Carlose Grätzera poukazuje na prostupnost mezi klasickým a abstraktním malířstvím a harmonii mezi výtvarným uměním, filmem a hudbou. Záběry evokující Monetův obraz Imprese – východ slunce či Renoirova lesní zákoutí se propadají do rastrů a mění se v beztvarou hmotu barev, z níž vyrůstají nové kompozice. Zatímco impresionisté zobrazovali statický okamžik, Perconte zachycuje moment v neustálém pohybu.„Film Albâtre odráží moji touhu vyjádřit energii této velmi zvláštní části Francie, kam vítr všude přináší vůni moře, kde nic není stálé a kde tak rád točím: pobřeží Horní Normandie mezi městy Le Havre a Dieppe.“ J. Perconte

Albâtre

Jacques Perconte
Francie / 2018 / 41 min.
sekce: Opus Bonum
Světová premiéra
Strašidla obcházejí Evropou
Uprchlický tábor v Idomeni sdružoval běžence z Blízkého východu, kteří zkoušeli přejít evropské hranice. Když řecká policie tábor zavřela, uprchlíci se postavili na odpor a začali blokovat železniční dodávky zboží. Minimalistický dokument Marie Kourkoutaové tyto události nejen pozoruje, nýbrž formuje vycizelovanými statickými obrazy, jež otevírají prostor dění uvnitř i vně záběru, a v závěrečné černobílé sekvenci k nim nabízí poetický komentář. Postupně tak vyvstává bezútěšný portrét lokality, v níž si uprchlíci v nekonečných zástupech snaží uchovat poslední zbytky individuálních svobod. “Thi s film i s a call to welcome the refugees that cros s the European borders , as well as the ghosts that return with them.”

Strašidla obcházejí Evropou

Maria Kourkouta, Niki Giannari
Francie, Řecko / 2016 / 99 min.
sekce: Opus Bonum
Mezinárodní premiéra
Doufám, že se máš dobře
Kultovní knihu Patrika Ouředníka Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku, která poprvé vyšla v roce 2001, proměňuje obraznost francouzského dokumentaristy v apokalyptickou kroniku minulého století. Přímočaré svědectví o vědecké racionalitě, která dovedla společnost do duchovní krize a vyústila v šest genocid, melancholicky prostupují mahlerovské dozvuky La Belle Époque, kdy se svět teprve připravoval na století, které popřelo veškerou humanitu. Snímek vznáší otázku, zda v době post-historie a post-lidství bude současná Evropa, sladce uspaná do kolektivního bezvědomí, předstírat, že se vlastně nic nestalo.  „Chtěl jsem veřejnosti představit úchvatný Ouředníkův text a převést jeho vize na filmové plátno. Výsledná filmová hříčka má diváka pobídnout k zamyšlení nad různými stránkami lidství.“ A. de Mezamat
osobní program

Doufám, že se máš dobře

Arnaud de Mezamat
Francie / 2019 / 95 min.
sekce: Opus Bonum
Evropská premiéra
Kmen Ãwa
Tutawa Tuagaek, stárnoucí vůdce brazilského domorodého kmene Ãwa, patří mezi poslední pamětníky masakru indiánů v amazonském pralese v roce 1973. Dvojice filmařů-etnografů zachycuje jeho všední život ve společnosti mladých následovníků, kterým se snaží předávat zkušenosti. Každodenní rituály indiánské komunity konfrontují s nalezenými fotografiemi a videozáznamy, které poskytují vzácné svědectví o zvěrstvech, jež Tutawa líčí. Rozličné epochy a vizuální formáty utvářejí kontinuum, v němž se vyjevuje traumatická historie utlačovaného lidu, který však navzdory všem ústrkům stále přežívá.

Kmen Ãwa

Henrique Borela, Marcela Borela
Brazílie / 2016 / 75 min.
sekce: Opus Bonum
Východoevropská premiéra
Všichni mají pravdu? Karel Floss a ti druzí.
Multiportrét vývoje českého porevolučního myšlení a cítění centralizovaný kolem osobnosti filozofa a levicového křesťana Karla Flosse. Jeho ideje o bohu, pravdě i politice obkružují jako satelity výroky silně protikladných osobností, od Milana Knížáka přes Ondřeje Slačálka a Noama Chomského až po zástupce českých národovců. Film s jemnou ironií využívá přiznaně vachkovského stylu a staví na významových kontrapunktech, situačním humoru a zcizujících formálních prvcích. Vzniká jakési audiovizuální koryto, kterým proudí kanalizovaný hněv národa, připomínajícího dítě, které se učí myslet a neví, k čemu se vztáhnout dřív – protože v jistém smyslu vlastně „všichni mají pravdu“.DETAIL:„To znamená, že pravda sjednocuje, ale sjednocuje bez toho, že by požadovala rezignaci na rozdíly. A proto se vyhneme pasti dogmatismu – dogmatická je taková pozice, která tvrdí, že pokud existují pravdy, tak ty pravdy nepřijmou žádné rozdíly."

Všichni mají pravdu? Karel Floss a ti druzí.

Helena Všetečková
Česká republika / 2015 / 124 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt