Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Škvíry
play
Škvíry
Škvíry
Škvíry
Škvíry

Škvíry

režie: Carlos Segundo
originální název: Fendas
země: Brazílie, Francie
rok: 2019
délka filmu: 78 min.

synopse

Vědě i pedagogické práci na vysoké škole oddaná fyzička Catarina se ve svém výzkumu v oblasti kvantové mechaniky právě přiblížila k průlomovému poznatku. Objevila totiž dosud neznámou úroveň zvukového spektra, která se jí stane klíčem k novému náhledu na svět. Jednoduchý film se silným konceptem nevypráví jen příběh jedné brazilské vědkyně, ale vyjadřuje se k naší (ne)schopnosti uchopit realitu. Netradičnímu tématu odpovídá i neobvyklé formální zpracování filmu, neboť se skládá výhradně z dlouhých, zdánlivě statických obrazů.

„Udržovat v napětí to možné i nemožné v životě. Vystavět linku útěku v rámci této cesty. Vytvořit trhlinu ve zdi, jež nás obklopuje. To je podle mě největší důvod k natáčení.“ C. Segundo

biografie

Brazilec Carlos Segundo je držitelem vysokoškolských titulů v oblasti filmu a psychologie, přednáší na UFRN (Federální univerzita v Rio Grande do Norte) a je také ředitelem brazilské produkční společnosti O sopro do tempo. V roce 2017 režíroval krátký film Subcutâneo, který hrál na festivalech v Leedsu a Clermont-Ferrand.

více o filmu

režie: Carlos Segundo
hrají: Roberta Rangel
producent: Damien Megherbi, Justin Pechberty, Daniela Aun, Carlos Segundo, Pedro Fiuza
scénář: Carlos Segundo, Michelle Ferret
střih: Jérôme Bréau, Carlos Segundo
zvuk: Gustavo Guedes, Leo Bortolin, Pedro Lima

další filmy v sekci

Věci
Takřka deset let od konfliktu v Gruzii se gruzínští obyvatelé území zabraných Ruskem stále nacházejí v dočasně zřízeném táboře, kde vyčkávají na návrat domů. Obydlím jim jsou unifikované domky. Z původních domovů si sem přinesli jen pár předmětů, které stačili popadnout při útěku před dobyvatelskou armádou. Stejně strohé, až prázdné jako provizorní obydlí jsou i jejich životy vydané všanc čekání věcí příštích. Právě archiválie předchozího života, všední věci přinesené z původních domovů, jsou v tomto meditativním dokumentu nejhmatatelnějším projevem nezvratnosti plynutí času měřeného ztrátami. „Pokusili jsme se vyobrazit válečnou zkušenost nahlíženou ze zvláštního úhlu, naslouchat lidem, ne statistikám, spíše pozorovat, než se vyptávat, hloubat o něčem, co je nám společné – o vztazích.“ Nino Gogua

Věci

Nino Gogua
Gruzie / 2016 / 62 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Stavba
V ukrajinském Charkově se tyčí palác Děržprom. Konstruktivistická budova, vystavěná v letech 1925–1927, měla být ztělesněním myšlenky komunismu. Palác se brzy stal symbolem nové společnosti a inspiroval mnoho avantgardistů, např. Majakovského, Ejzenštejna, Vertova či Dovženka. Film pozvolným tempem zachycuje současný ruch v budově a nabízí kaleidoskop různých perspektiv. Prostřednictvím archivních materiálů – stavební plány, dobové filmové záběry – mapuje historii stavby a vytváří napětí mezi minulostí a současností, novou a starou částí, povinnostmi zaměstnanců a bloumáním dvou udivených turistů.„Stejně jako sběrači historie, i my se podíváme na fragmenty, které zbyly z doby, kdy se zdálo možné, že nová společnost je možná, přesvědčena, že historie je nakonec o lidech, kteří ji žijí.“ M. Mester, T. Kononenko
osobní program

Stavba

Tatjana Kononenko, Matilda Mester
Německo, Ukrajina / 2019 / 93 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Ráj
Snímek sestává z videonahrávek autorčina otce dokumentujících každodenní scény rodinného života, oslav a svátků po dobu patnácti let. Mísí se v nich osobní s politickým – autorčin otec se politicky angažoval v zakládání revolučního hnutí, jež napomohlo k moci bývalému venezuelskému prezidentu Hugu Chávezovi. Na pozadí rodinného života sledujeme politický i ekonomický vývoj Venezuely a jeho dopad na životy běžných občanů. Autorka, která celým filmem provází pomocí komentáře plného osobních vzpomínek i historických faktů, se na konci filmu navrací do rodného domu, jenž se mezitím změnil k nepoznání. „Když jsem našla snímky rodiny svého otce, bylo to skoro zjevení, cítila jsem silnou potřebu vyprávět historii své země jejím pohledem. Jde o metaforu toho, čím jsme byli a čím jsme, o rekonstrukci a znovuzrození.“ D. Ferreira

Ráj

Dulce Ferreira Sanchez
Venezuela / 2018 / 93 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
V MÉM TĚLE
Téma domácího násilí se ve veřejném prostoru objevuje častěji než dříve, stále však zůstává palčivým problémem, o němž se jeho oběti často bojí mluvit. Režisérka k němu ve svém stylizovaném dokumentárním filmu přistupuje z netradičního úhlu, neboť problém pouze nepopisuje, ale umožňuje jej pomocí subjektivizujících postupů procítit spolu se třemi ženskými postavami, vytvořenými na základě výpovědí skutečných obětí domácího násilí. Jejich vnitřní hlas popisuje, jak těžké je se bránit či vztah s násilníkem ukončit. Jejich činy pak naznačí možná řešení.„Pro ženy je domov tím nejnebezpečnějším místem. Tento film vycházel z touhy nechat ženy vyprávět své příběhy osvobozené od hanby. Divák zažil jejich cestu.“ A.-S. Richard
osobní program

V MÉM TĚLE

Anna-Sophia Richard
Německo / 2019 / 72 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Mezi domy a kosmem
V senzuální filmové eseji režisérka shrnuje své zkušenosti s rituály v různých částech světa, od Evropy přes Afriku až po Latinskou Ameriku. Blízké sepětí kamery s těly v transu podněcuje k aktivní spoluúčasti na vypjatých momentech, v nichž lidé ztrácejí sebe sami v dionýském opojení. Tyto okamžiky filmařce slouží k narušení distance mezi individuálním a kolektivním, vlastním a cizím, vnitřním a vnějším. Snímek ovšem rituálům přikládá také politický význam, neboť ukazuje, jak se vykořeněné kultury prostřednictvím obřadů vyrovnávají s menšinovým postavením, nebo jak ho dokonce obracejí ve svůj prospěch. „Cítila jsem potřebu pracovat s videozáznamy z různých cest nasbíranými za mnoho let. Během stříhání jsem si uvědomila, že přemýšlím o lidské potřebě vtěsnávat život a bytí do šablon, které jim dávají smysl.“ Koštana Banovićová

Mezi domy a kosmem

Kostana Banović
Nizozemsko, Bosnia and Herzegovina, Portugalsko, Senegal, Brazílie, Angola, Turecko, Gambie, Kuba, Srbsko, Aruba, Netherlands Antilles / 2016 / 70 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Vlastní domov
Ruba Atiyeh se narodila v Libanonu, ale společně se zbytkem rodiny vyrůstala v exilu. Filmový experiment Vlastní domov je vyjádřením pocitu odcizenosti, který formoval její identitu. S pomocí kamery a upřímných dialogů se snaží přiblížit své matce a skrze její osud, nároky a očekávání pochopit vlastní podstatu, přiblížit se svým kořenům. Intimní autoterapeutický videodeník, v němž se podmanivě prolínají vzpomínky režisérky i její matky, lze sledovat jako záznam snahy o nalezení takového narativu, v němž nám nebude náležet role cizince.   

Vlastní domov

Ruba Atiyeh
Libanon, Jordánsko, Egypt / 2020 / 80 min.
sekce: První světla
Evropská premiéra
Portrét domácích
Fabulující dokument seskládaný ze záběrů z různých koutů planety staví vedle sebe zvířata a lidi jako dvě odlišná, ale propojená univerza. Takřka beze slov, s výrazným důrazem na zvukovou složku vypráví příběh ostrova nezkrocených koček a mysteriózních antén, které vysílají na dlouhých vlnách do světa výzvu k vysvobození se z ekonomických a společenských pout, která nás omezují. Všude, kam se rádiové vysílání donese, pozorujeme ve statických záběrech lidské pinožení i zvířecí volnost a ze spojování těchto kontrastních záběrů vzniká pak v ejzenštejnovské montáži nový kinematografický význam.„Všechno začalo obrazem v mé hlavě: svět bez domácích mazlíčků. Ten obraz se stal dokumentární esejí se sci-fi atmosférou o svobodě, práci, domácích zvířatech a společnostech v kapitalismu.“ J. Maito

Portrét domácích

Joaquín Maito
Argentina / 2018 / 80 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Zákon Helena
Dokumentaristka Petra Nesvačilová ohledává slavnou kauzu Berdychova gangu. V centru jejího zájmu stojí policistka Helena Kahnová, ovšem pouští se i do rozhovorů s dalšími zúčastněnými včetně obviněných a odsouzených. Vytváří tak mozaiku, která nevypovídá ani tak o kauze samé a jejím pozadí, ale spíše o lidech pohybujících se na hraně zákona, o jejich motivech a myšlení. Sama autorka se zaplétá do kontaktů s podsvětím a stává se jednou z aktérek filmu. Musí zvažovat, zda je bezpečné se s některými lidmi stýkat, a vede ji to k otázkám o podstatě zločinu nebo dobra a zla vůbec.„Myslela jsem, že natočím jen portrét o statečné policistce, ale nakonec jsem se ocitla v místech, kterých jsem se vždycky bála a znala je jen z filmu. V podsvětí. A teď koukám, že to podsvětí je kolem nás a někdy hodně blízko.“

Zákon Helena

Petra Nesvačilová
Česká republika / 2016 / 80 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Nic si nepamatuji
Zatímco Tunisko zakouší revoluční nepokoje, Diane se vyrovnává s intenzivními projevy maniodepresivní psychózy, které ji zasáhnou natolik, že téměř ztrácí paměť. Po pěti letech však nachází pestrou směs záznamů, jež v krizové době pořídila, od fotografií přes deníky až po domácí videa. Tyto dokumenty se proměňují v nástroje, s jejichž pomocí zachytává domněle ztracené střípky vzpomínek. Jejím cílem nicméně není splést fragmenty v celistvé vyprávění, nýbrž zachovat jejich tekuté hemžení a zprostředkovat tak chaotický vír událostí, které učinily propast mezi veřejným a soukromým nemyslitelnou. „Je to příběh poničené paměti, zachycené na pevném disku. Chtěla jsem si prohlédnout kousky skládačky – obrazové a zvukové záznamy, postavit se těm černým dírám, vzpomenout si. Ukázat lidem ten běs mé vnitřní bouře.“ D. S. Bouzgarrouová  

Nic si nepamatuji

Diane Sara Bouzgarrou
Francie / 2017 / 59 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Duchové: Dlouhá cesta domů
Malebný portugalský venkov skýtá mýty o nadpřirozených bytostech, duších a čarodějnicích, které tamější obyvatele provází každodenním životem a pomáhají jim vzdorovat uspěchané moderní době. Autor se setkává s duchem své zesnulé babičky Marie, která jej zasvěcuje do rodinné historie a tajemných příběhů prostoupených rurální pověrčivostí a spiritualitou. Barvité, sluncem prosycené obrazy venkovské idyly a dialogy jako ze života rozostřují hranici mezi dokumentární etnografickou studií, rodinným archivem a fantaskním hraným filmem o neprobádané portugalské mytologii a její stále živé tradici.„Chtěl jsem se pokusit vytvořit svět fantazie. Rád vytvářím tento svět, vzdálený od reality, protože chápu víru a pověry své babičky jako součást fantastického světa.“ T. Siopa

Duchové: Dlouhá cesta domů

Tiago Siopa
Portugalsko / 2019 / 119 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Můj neznámý vojín
Z nezvyklých úhlů se na okupaci Československa v roce 1968 podívala dokumentaristka Anna Kryvenková. Film Můj neznámý vojín pojala jako audiovizuální deník, ve kterém se skrze raritní dobové archivní záběry a vlastní komentář vrací k tehdejším událostem. Režisérčin prastrýc patřil k okupačním vojskům a krátce po návratu z Československa spáchal sebevraždu. Ona sama se díky svému ukrajinskému původu potýká se zakořeněnou nenávistí Čechů vůči rusky mluvícím lidem. Snímek tak ukazuje dosud opomíjená temná dědictví srpnových událostí v současné české, ale i ukrajinské či ruské společnosti.„Nechci mluvit o obecné spravedlnosti či pravdě. Ráda bych ukázala, že žádná pravda nemůže být definitivní. Tohle je příběh o tom, jak se člověk stává ‚okupantem‘, aniž by to měl v úmyslu.“ A. Kryvenková

Můj neznámý vojín

Anna Kryvenko
Česká republika, Lotyšsko, Slovensko / 2018 / 79 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Dům
Observační dokument se zaměřuje na asociaci Tentative, která pomáhá mladým autistům s osamostatněním a socializací. Ve velkém domě žije sedm autistů a spolu s pomocníky naplňují dny domácími pracemi. Komunitní soužití představuje způsob, jak obyvatelé domu dosahují kýžených cílů, a sdílení každodenní práce se stává hlavním vyprávěcím prostředkem. Film je pečlivým pozorováním života v tomto domě. Akce a chování promlouvají samy za sebe, čímž je dán prostor aktérům, a nikoliv těm, kteří o jejich životě rozhodují.   „Díky kameře se mi podařilo dostat se blízko k obyvatelům domu. Fungovala jako jakási clona mezi námi, vyhýbala se přímému kontaktu – což je pro některé autisty problematické. Když jsem se dívala na LCD obrazovku nebo přímo do optického hledáčku, byla jsem schopná se k nim skutečně přiblížit, což by s přímým pohledem bylo nemožné.“ J. Auffray, rozhovor FID

Dům

Judith Auffray
Francie, Švýcarsko / 2019 / 81 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Creative Europe
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt