Traktát o slinách a věčnosti

Isidore Isou / Francie / 1951 / Česká premiéra / 123 min.

synopse

Lettristický manifest disjunktivní filmové estetiky s vynalézavostí a potměšilou ironií narušuje spojenectví obrazu a zvuku, řeči a jazyka, významu a pohybu. Audiovizuální DJing pracuje s ručním mixováním a scratchováním zvukových i fotografických materiálů. Nekompromisní rétoriku roubuje na bezúčelné potulování po pařížském předměstí, nesouhlasné výkřiky podkládá mantrickým odříkáváním a romantickou zápletku svinuje do politického komentáře, prokládaného kinematografickým graffiti a převrácenými filmovými okénky. Film vrcholí jedinečnými záznamy lettristické poezie čistého hluku.

„V mládí mě filmoví ‚Evropané‘ nijak zvlášť neovlivnili […] možná proto, že jsem si brzy vypěstoval odpor k surrealismu – považoval jsem ho za naprosto nedostatečnou (vysoce symbolickou) představu snění. Co upoutalo mou pozornost (a je třeba to obzvláště vyzdvihnout), byl Traktát Jeana-Isidora Isoua: jako tvůrčí polemika nemá v dějinách kinematografie obdoby.“ — Stan Brakhage

Zdroj citátu: “Inspirations”, in The Essential Brakhage, ed. Bruce McPherson (New York: McPherson & Co., 2001), pp. 208–9.

biografie

Zakladatel lettristického hnutí Isidore Isou (1925–2007) byl básník, teoretik, performer a autor radikálních manifestů. Jeho program spočíval v neúnavném boji proti stagnaci uměleckých forem a v otevírání nových možností pro poezii, literaturu, výtvarné umění i film. Traité de bave et d’éternité (1951) je prvním lettristickým filmem, manifestem „rozbíhavé kinematografie“, který ručními zásahy do filmového pásu a začleňováním found footage předznamenal nové chápání experimentálního filmu.