29. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

24. 10.–2. 11. 2025
Přihlásit seČeštinaEnglish

Kolektivní film


Filmové kolektivy proměňují jazyk kinematografie, pojetí autorství i hranice politické imaginace. Přehlídka představuje výběr z kolektivní tvorby od padesátých let až po současnost napříč Evropou, Asií, Afrikou a Amerikami.

 

Bombardování Rafáhu

Bombardování Rafáhu

Rafáh, město na hranici Gazy a Egypta, se po únosu izraelského vojáka 1. srpna 2014 stalo cílem čtyřdenního bombardování. Kolektiv Forensic Architecture analyzoval záběry z mobilních telefonů a satelitní snímky a pomocí synchronizace, 3D modelování, zkoumání tvarů kouřových mraků, stínů a kráterů sestavil přesný časoprostorový model událostí. Ten posloužil Amnesty International, která neměla fyzický přístup do oblasti, jako důkazní materiál při obvinění Izraele z válečného zločinu. Čistá práce s digitální stopou se tu proměňuje v obraz světa – detektivní vizualizaci destrukce a jejího dopadu na civilní obyvatelstvo. „Dnes se umělci zabývají vyšetřováním. Zkoumají korupci, porušování lidských práv, environmentální zločiny a technologickou dominanci. Oblasti, které obvykle nejsou považovány za umělecké, zároveň intenzivně využívají estetiku. Novináři a právníci se zabývají videi z otevřených zdrojů a satelitními snímky a vedou vizuální vyšetřování. Tuto kombinaci různých oborů autoři nazývají ‚investigativní estetikou‘: mobilizací citlivosti spojené s uměním, architekturou a dalšími podobnými praktikami za účelem sdělování pravdy mocným.“ — Matthew Fuller a Eyal Weizman, Investigative Aesthetics: Conflicts and Commons in the Politics of Truth, Verso Books, 2021
režie: Forensic Architecture
originální název: The Bombing of Rafah
země: Velká Británie
rok: 2015
délka filmu: 9 min.
Kolektivní filmFilm již měl českou festivalovou premiéru
Handsworthské písně

Handsworthské písně

Vizuální i zvukové fragmenty z mediálních archivů se propojují s hlasy přistěhovalců z Karibiku, Bangladéše, Indie a Pákistánu, kteří tvořili převážnou část obyvatel birminghamské čtvrti Handsworth. Právě zde na podzim roku 1985 vypukly nečekaně násilné nepokoje. Záběry z poničených ulic se protínají se svědectvími o policejní brutalitě, fotografie z domácích archivů komunit kontrastují s oficiálními pomníky, komentáře politiků střídají poetické voice-overy. Vrstvená zvuková i vizuální montáž vytváří politický esej, který zpochybňuje stereotypní obrazy přistěhovaleckých komunit a hledá nové způsoby, jak vyprávět jejich příběhy. „Když jsem napsala: ‚Černý teenager utíká po silnici, předběhne čtyři policisty, unikne úderu obuškem a je sražen štítem. Policisté ho obklíčí, jeden za druhým, a vrhnou se na něj, když se snaží vstát. Najednou ho v poměru 8 proti 1 tlačí ke zdi, kde sedí děti a sledují ho‘, nemohla jsem si nevzpomenout na smrt George Floyda a nespočet dalších černochů a černošek, kteří byli pronásledováni a zavražděni ve Velké Británii a po celém světě. Považuji za velmi důležité začlenit do filmu, který dnes vyvolává tak silné emoce, zvukový popis.“ — Elaine Lillian Joseph, scénář audio popisu Zdroj citátu: Slow emergency siren, ongoing
režie: Black Audio Film Collective, John Akomfrah
originální název: Handsworth Songs
země: Velká Británie
rok: 1986
délka filmu: 59 min.
Kolektivní filmČeská premiéra
Joe Ouakam

Joe Ouakam

Kamera doprovází senegalského umělce Joea Ouakama (vlastním jménem Issa Samb, 1945–2017) při neklidných toulkách Dakarem, naslouchá jeho básním a úvahám, zaznamenává drobné performance i jeho vnímavost – schopnost nechat se prostoupit lidmi i místy. Středobodem filmu je Ouakamův venkovní ateliér v domě číslo 17 na ulici Jules Ferry – prostor, který intenzivně obýval, proměňoval, v němž svá díla tvořil i ničil. Na této adrese se zároveň scházel radikální umělecký kolektiv Laboratoire Agit’Art, jehož byl spoluzakladatelem. „Lidé měli vždy pocit, že ho znají, protože jeho postava byla v ulicích Dakaru – kudy pravidelně chodíval, aby vnímal dech a život města – tak známá a viditelná. Ale tento dojem byl zcela mylný, protože Issa Samb byl záhadou a hádankou.“ — Aboubacar Demba Cissokho, „Issa Samb ‚Joe Ouakam‘ All-Round Artist“ (nekrolog) Zdroj citátu: Issa Samb "Joe Ouakam" All-Round Artist
režie: Wasis Diop
originální název: Joe Ouakam
země: Senegal
rok: 2018
délka filmu: 48 min.
Kolektivní filmČeská premiéra
Krev hvězd

Krev hvězd

Polysémie železa se v tomto videoeseji dobývá jako vzácná ruda a slévá v bohatství nečekaných synergií: hvězdný původ železa se propojuje s jeho přítomností v žilách člověka i v geologických vrstvách Země. Losí smysl pro magnetický sever a jih se prolíná s obrazy arktické krajiny, v níž rezaví zbytky vojenské techniky. Houby a bakterie, které se přiživují na železe, se vpíjí do motivu loveckého nože. Mezi kosmem a jednotlivcem, přírodou a technikou, životem a civilizací se tak tvoří železné pouto, jež v dialogu i občasném unisonu glosují dívčí a ženský hlas. „Slovo ‚raqs‘ v několika jazycích označuje zesílení vědomí a přítomnosti dosaženého vířením, otáčením, setrváním ve stavu revoluce. Raqs [Media Collective] chápe tento význam jako ‚kinetickou kontemplaci‘ a neklidné a energické propojení se světem a časem.“ Zdroj citátu: Raqs Media Collective
režie: Raqs Media Collective
originální název: The Blood of Stars
země: Indie, Švédsko
rok: 2017
délka filmu: 12 min.
Kolektivní filmČeská premiéra
Krev kondora

Krev kondora

Dokufikce natočená ve spolupráci s kečuánskou komunitou z náhorní plošiny Altiplano přináší svědectví o tajných sterilizacích žen prováděných americkými zdravotníky v rámci Mírových sborů v Bolívii. Ve strohém vyprávění o bezmoci, neústupnosti a žalu se kamera vpíjí do tváří místních lidí i do vysokohorské krajiny. Zvuková stopa, vytvořená uskupením Teatro Collasuyo, skládá z hluků prostředí, vzlyků a tradičních nástrojů syrovou kompozici. Název odkazuje k posvátnému andskému ptáku, jenž se stává metaforou oběti i odporu původních obyvatel vůči kolonialismu a násilí. „[Krev kondora] je zuřivý, lyrický a nekompromisní film, který však není didaktický. Namísto tradiční distribuční strategie cestovali Sanjinés a jeho tým po Altiplanu a malých vesnicích západní Bolívie s projektorem, reproduktory a generátorem a promítali film na bílé plátno. Sanjinés odhaduje, že film vidělo 250 000 Bolivijců, a protesty v hlavním městě inspirované kritickým zobrazením intervence USA ve filmu vedly v roce 1971 k vyhoštění Mírových sborů z Bolívie.“ — Lucia Ahrensdorf, Notebook Primer: The Grupo Ukamau Zdroj citátu: Mubi Notebook
režie: Jorge Sanjinés Aramayo, Ukamau Group
originální název: Yawar Mallku
země: Bolívie
rok: 1969
délka filmu: 69 min.
Kolektivní filmČeská premiéra
Mayday 1971: Původní záznam

Mayday 1971: Původní záznam

Materiál pro toto kompilační guerillové video vznikl díky práci bezmála tří desítek filmařů a filmařek, kteří s tehdy novými přenosnými kamerami Portapak zaznamenávali zevnitř protestního hnutí masové demonstrace za ukončení války ve Vietnamu, konané v prvních květnových dnech roku 1971 ve Washingtonu, D.C. Záběry diskuzí účastníků a účastnic, plánování strategií i spontánních happeningů se střídají s dokumentací policejního násilí, pobytu na služebnách a v improvizovaných detencích. První střihová verze se marně snažila proniknout do vysílání stanice NBC, aktualizovaná podoba k původní kompilaci doplňuje informační titulky pro dnešní diváky a divačky a podtrhuje naději, že zaběhnutý řád a represivní moc lze nenásilně překonat prostřednictvím solidarity a sdíleného citu. „Osvoboďme se. Muži a ženy společně.“
režie: Videofreex, Mayday Video, Skip Blumberg
originální název: MAYDAY 1971 RAW
země: Spojené státy
rok: 1971
délka filmu: 66 min.
Kolektivní filmMezinárodní premiéra
Mezistav

Mezistav

Intimní film o zkušenosti člověka uvízlého mezi Východem a Západem, mezi matkou a otcem, tichem a sdělením, propojuje rodinné fotografie a domácí Super 8 záběry s fikcionalizovanými rekonstrukcemi filmařova dětství. Události jeho života – vztah k západní kultuře a k otci, který ji ztělesňoval, odchod ze Srí Lanky a usazení ve Velké Británii – jsou opakovaně přepisovány. Posouvání důrazů a budování napětí mezi jednotlivými interpretacemi vytváří obraz identity, jež vzdoruje jednoznačnému uchopení a zůstává v pohybu, otevřená a proměnlivá. „Jako portugalský občan ze Srí Lanky žijící v Anglii nejsem ani zcela východní, ani zcela západní. Jsem někde mezi, jako nomád, vždy na cestách, bez kořenů a základů. To mi dává identitu, která je stejně jako moje řeč nestabilní, nejistá a umírněná. Cítím, že někde v té tiché stínové zemi, mezi mým myšlením a mluvením, leží skutečný výraz toho, kým jsem.“
režie: Sankofa Film and Video Collective, Robert Crusz
originální název: Inbetween
země: Velká Británie
rok: 1992
délka filmu: 40 min.
Kolektivní filmFilm již měl českou festivalovou premiéru
My jsme palestinský lid

My jsme palestinský lid

Film funguje jako přímá odpověď na výrok izraelské premiérky Goldy Meirové, který zpochybňoval samotnou existenci palestinského národa. Z přímých rozhovorů s Palestinci a Palestinkami v uprchlických táborech a z archivních záběrů a fotografií skládá obraz vzniku sionistického hnutí, působení mezinárodních politických aktérů, jednotlivých fází postupující kolonizace původně palestinského území a rozvoje arabské protireakce v podobě různých emancipačních hnutí. „Mělo by být jasné, že Newsreel nevznikl ani proto, že by se skupina lidí sešla a naplánovala jeho existenci, ani zcela náhodou. Vznikl spíše v důsledku politických a společenských událostí a obecného kvasu v newyorské filmové komunitě. A to nejen v New Yorku, ale i na mezinárodní úrovni. Neexistovala žádná konkrétní myšlenka k založení Newsreel, ale když se naskytla příležitost, potřeba se zdála logická a nezbytnost samozřejmá.“ — Allan Siegel, Some Notes About Newsreel And Its Origins Zdroj citátu: Newsreel Collective 
režie: The Newsreel
originální název: Revolution Until Victory a.k.a. We are the Palestinian People (Newsreel #65)
země: Palestine
rok: 1972
délka filmu: 52 min.
Kolektivní filmFilm již měl českou festivalovou premiéru
Traktát o slinách a věčnosti

Traktát o slinách a věčnosti

Lettristický manifest disjunktivní filmové estetiky s vynalézavostí a potměšilou ironií narušuje spojenectví obrazu a zvuku, řeči a jazyka, významu a pohybu. Audiovizuální DJing pracuje s ručním mixováním a scratchováním zvukových i fotografických materiálů. Nekompromisní rétoriku roubuje na bezúčelné potulování po pařížském předměstí, nesouhlasné výkřiky podkládá mantrickým odříkáváním a romantickou zápletku svinuje do politického komentáře, prokládaného kinematografickým graffiti a převrácenými filmovými okénky. Film vrcholí jedinečnými záznamy lettristické poezie čistého hluku. „V mládí mě filmoví ‚Evropané‘ nijak zvlášť neovlivnili […] možná proto, že jsem si brzy vypěstoval odpor k surrealismu – považoval jsem ho za naprosto nedostatečnou (vysoce symbolickou) představu snění. Co upoutalo mou pozornost (a je třeba to obzvláště vyzdvihnout), byl Traktát Jeana-Isidora Isoua: jako tvůrčí polemika nemá v dějinách kinematografie obdoby.“ — Stan Brakhage Zdroj citátu: “Inspirations”, in The Essential Brakhage, ed. Bruce McPherson (New York: McPherson & Co., 2001), pp. 208–9.
režie: Isidore Isou
originální název: Traité de bave et d'éternité
země: Francie
rok: 1951
délka filmu: 123 min.
Kolektivní filmČeská premiéra

Kontakt

KONTAKTNÍ ADRESA

DOC.DREAM​
Karlovo náměstí 285/19
120 00 Praha 2

e-mail: info@ji-hlava.cz

Partneři festivalu

Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Creative Europe Media
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt
Dafilms

Newsletter

Souhlasím s poskytnutím osobních informací v rámci zásad zpracování osobních údajů. Více zde.

Dní do festivalu

0