24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
Věci
synopse
Takřka deset let od konfliktu v Gruzii se gruzínští obyvatelé území zabraných Ruskem stále nacházejí v dočasně zřízeném táboře, kde vyčkávají na návrat domů. Obydlím jim jsou unifikované domky. Z původních domovů si sem přinesli jen pár předmětů, které stačili popadnout při útěku před dobyvatelskou armádou. Stejně strohé, až prázdné jako provizorní obydlí jsou i jejich životy vydané všanc čekání věcí příštích. Právě archiválie předchozího života, všední věci přinesené z původních domovů, jsou v tomto meditativním dokumentu nejhmatatelnějším projevem nezvratnosti plynutí času měřeného ztrátami.
„Pokusili jsme se vyobrazit válečnou zkušenost nahlíženou ze zvláštního úhlu, naslouchat lidem, ne statistikám, spíše pozorovat, než se vyptávat, hloubat o něčem, co je nám společné – o vztazích.“ Nino Gogua
biografie
Nino Gogua (1988) vystudovala žurnalistiku na Tbiliské státní univerzitě. Pracovala na zpravodajských pořadech pro soukromou televizní stanici Maestro TV i jako reportérka pro magazín Liberali. Roku 2012 spoluzakládala produkční společnost CineMark, zaměřenou na dokumentární film. Její předchozí snímek Madonna (2014) pojednává o jediné ženě řidičce zaměstnávané gruzínským veřejným dopravcem.
více o filmu
| režie: | Nino Gogua |
| producent: | Natia Guliashvili |
| kamera: | Sandro Khutsishvili |
další filmy v sekci
Den za dnem plynou ve snímkové frekvenci obrazy filmového života v autorské koláži poslepované z útržků hraných snímků, v nichž se v různých podobách objevuje denní datum. Originální skládanka zobrazuje, jak by asi mohl vypadat jeden rok složený z různorodých filmových záběrů. Výběr scén podle kalendářového klíče je zajímavou sondou do dějin kinematografie různých zemí, přehlídkou nálad i různorodých stylů filmové narace. Pojítkem vybraných scén je přitom jistá naléhavost spojená s uvědoměním si konkrétního data, ať už se jedná o historické milníky, nebo o čištění zubů.
„Film 365 dní lze vnímat prostě jako recyklovaný smyšlený příběh. Jako video esej odhaluje význam kalendářní dat pro film a vybízí k zamyšlení o životě, paměti a času.“ D. Bondarčuk
365 dní, také známých jako jeden rok
Dmytro Bondarchuk
Ukrajina / 2019 / 99 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Rodina autorky filmu upadne do krize, když je jejímu otci diagnostikována Parkinsonova choroba, při níž mozek přestane produkovat dopamin – hormon zodpovědný za pohyb svalstva a pocit štěstí. Natalia svým rodičům, bývalým levicovým sociálním aktivistům, zároveň odhalí svou homosexuální orientaci, pro kterou nemají pochopení. Režisérka ve svém důvěrném a kontemplativním snímku zpovídá své příbuzné ohledně jejich životních příběhů a snaží se v mezigeneračním dialogu dospět k vzájemnému respektu a rodinné harmonii, která by mohla pomoct nemocnému otci.
„Točit filmy je pro mě způsob, jak prožívat svět. Cítím, že to je ta nejorganičtější forma, která mi umožňuje jej obývat. Můj první celovečerní film, Dopamin, vznikl z potřeby a představuje nádherný exorcismus.“ N. Imery Almario
Dopamin
Natalia Imery Almario
Kolumbie, Uruguay, Argentina / 2019 / 87 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Snímek je pohledem na nedávnou historii dvou zemí Blízkého východu zmítaných válečnými konflikty, Iráku a Sýrie, a to z perspektivy tamních obyvatel, kteří se rozhodli ze svých domovů utéct a hledat azyl v Rakousku. Je komponován jako montáž rozhovorů s uprchlíky a amatérských videí a záběrů z různých sociálních sítí a online platforem zachycujících dění v obou zemích. Krev a písek tak spojuje individuální příběhy a vyjádření, které mají v divácích probudit hlubší zájem o diskutované téma. Spíše než jako o politickém filmu však režisér o svém díle uvažuje jako o malbě či básni.
„Film, který nutí diváka zamýšlet se nad podstatou dobra a zla, nad pachatelem a obětí.“ M. Krepp
Krev a písek
Matthias Krepp
Rakousko / 2017 / 90 min.
sekce: První světla
Východoevropská premiéra
Co nového nám může science fiction říci o ekologii? Podle videoeseje rakouského umělce Ralo Mayera velmi mnoho. Proud úvah a analogií inspirovaných ekologickými sci-fi filmy jako Marťan, E. T. Mimozemšťan nebo Silent Running, ale také projektem simulace uzavřeného ekosystému v dalekém vesmíru Biosphere 2, ho vede k přehodnocení současného přemýšlení o ekologii. Pro jeho nový pohled, který počítá spíše s kosmickou než s pozemskou perspektivou, je zásadní představa člověka jako cestovatele vesmírem, robotických technologií a mimozemšťanů coby přízraků, jejichž existenci tušíme ve hvězdných dálavách.„Ekologie ve vesmíru, daleko od naší domovské planety, je doslova nepřirozená – tísnivá či lépe řečeno znepokojivá. Po letech výzkumu biosféry 2 jsem se setkal s E. T. a v redwoodském lese jsme spolu mluvili o Harawayové.“ R. Mayer
Mimozemské ekologie (Retroflektory: Kosmonaut, robot, mimozemšťan)
Ralo Mayer
Rakousko / 2018 / 43 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Yosef Yosade, krajinář litevského původu, už dlouho působí v Izraeli. Jeho dcera Elžbieta se za ním vydává, aby kamerou zachytila nuance autorova tvůrčího procesu. Důmyslně rámované statické záběry mistra při práci, rozjímání či zaujatém rozmlouvání odkrývají malířův svébytný přístup založený na hledání vizuální struktury krajiny. Režisérka zároveň uvádí výtvarné zobrazení krajiny do vzájemného střetu s jeho filmovým zachycením a propojuje tak „abstraktní“ a „konkrétní“ perspektivu. Snímek tedy nereflektuje pouze individuální tvorbu, ale zkoumá také vztah mezi dvěma specifickými médii.
„Film hledá souvislosti mezi strukturou krajiny a lidské bytosti. Proměnlivost, vyprahlost, povrch pokrytý tvory a stopami minulosti, to mají Josef a poušť, kterou maluje, společné.“ Elžbieta Josadėová
Dialog s Josefem
Elžbieta Josadė
Litva, Francie / 2016 / 42 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Výrazný snímek jugoslávské černé vlny WR – mystéria organismu byl v roce 1971 nadšeně přijat na festivalu v Cannes. V zemi svého vzniku ale radikální a ironickou úvahu o sexualitě a komunismu tehdejší režim zakázal a režisér Dušan Makavejev následně emigroval. O zákazu bylo rozhodnuto při premiérové projekci, která se změnila v neoficiální proces. Nově objevený audiozáznam celé debaty tu zazní v plné šíři. Obrazy filmu jsou složené především z nevěřícně se tvářících posluchačů magnetofonového záznamu, ať už jsou to herci z Makavejevova filmu, kolemjdoucí na ulici nebo opice v klecích.
„Makavejev je můj nejoblíbenější srbský režisér. Film WR – mystéria organismu se stal symbolem Makajevova odkazu: filmový jazyk jako hříčka a zároveň nikdy nekončící režijní experiment.“ G. Radovanovic
Případ Makavejev aneb Proces v kinosále
Goran Radovanovic
Srbsko / 2019 / 73 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
V senzuální filmové eseji režisérka shrnuje své zkušenosti s rituály v různých částech světa, od Evropy přes Afriku až po Latinskou Ameriku. Blízké sepětí kamery s těly v transu podněcuje k aktivní spoluúčasti na vypjatých momentech, v nichž lidé ztrácejí sebe sami v dionýském opojení. Tyto okamžiky filmařce slouží k narušení distance mezi individuálním a kolektivním, vlastním a cizím, vnitřním a vnějším. Snímek ovšem rituálům přikládá také politický význam, neboť ukazuje, jak se vykořeněné kultury prostřednictvím obřadů vyrovnávají s menšinovým postavením, nebo jak ho dokonce obracejí ve svůj prospěch.
„Cítila jsem potřebu pracovat s videozáznamy z různých cest nasbíranými za mnoho let. Během stříhání jsem si uvědomila, že přemýšlím o lidské potřebě vtěsnávat život a bytí do šablon, které jim dávají smysl.“ Koštana Banovićová
Mezi domy a kosmem
Kostana Banović
Nizozemsko, Bosnia and Herzegovina, Portugalsko, Senegal, Brazílie, Angola, Turecko, Gambie, Kuba, Srbsko, Aruba, Netherlands Antilles / 2016 / 70 min.
sekce: Mezi moři, První světla
Světová premiéra
Příspěvek do cyklu Český žurnál sleduje, jak se do našeho prostředí čím dál více vrací vojenský duch. Pokusy obnovit brannou výchovu nebo povinnou vojenskou službu a celkově připravovat národ na příští velkou válku jde ruku v ruce se strachem společnosti z Rusů, muslimů nebo libovolných jiných „nepřátel“. Observační přelet nad kulometným hnízdem českého militarismu se stává groteskní i zneklidňující vojenskou přehlídkou. Lze ji chápat jako zprávu o tom, jak snadno se lidé nechají zmanipulovat médii k paranoii, ale i coby varování před možností, že se extremismus stane součástí školních osnov.„Rozhodla jsem se poznat motivace lidí, kteří se ve jménu míru chystají na válku, a tak jsem začala natáčet kaleidoskopický obraz vzrůstajícího vojenského ducha.“
Český žurnál: Výchova k válce
Adéla Komrzý
Česká republika / 2016 / 69 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Sedmdesátiletý Augusto v setmělém pokoji svého bytu vrhá plaché pohledy na kameru, za kterou stojí pětadvacetiletá režisérka Cristina. Po dobu tří let za ním opakovaně jezdí a natáčí jejich vzájemné rozhovory, v nichž používají jména António a Catarina. Hra s identitou a především s povahou jejich vzájemného vztahu se odráží v nezávazných dialozích, kde přichází řeč na různá témata včetně masturbace nebo genderových stereotypů. Augusto/António je většinou ten, kdo mluví, a také ten, kdo stojí před kamerou, která ho snímá v tmavých detailech. Cristina/Catarina je za kamerou a klade otázky.
„Při natáčení tohoto snímku jsem se nechala vést energií jednoho okouzlujícího starého pána, aniž jsem věděla, kam mě film zavede.“ C. Hanesová
António a Catarina
Cristina Hanes
Portugalsko / 2017 / 40 min.
sekce: Mezi moři
Východoevropská premiéra
Dějiny ozbrojeného konfliktu v Kosovu, do nějž posléze zasáhly i jednotky NATO, zahrnují četné dosud neprobádané události. Patří mezi ně masové vraždy civilistů, které se srbská policie snažila utajit. Poetický dokument Ognjena Glavoniće prezentuje šokující výpovědi svědků a nechává na divákovi, aby si z nich poskládal obraz tehdejšího dění. Znepokojivě úchvatná vizuální stránka dodává událostem aktuální rozměr – dlouhé záběry míst paměti, v nichž se zvěrstva odehrávala, tvoří emblém přežívání minulého v přítomném, jež nezadržitelné plynutí času vpřed obvykle zahlazuje.„Za pomoci světla a zvuku, záznamů svědeckých výpovědí kombinovaných s obrazy z míst, kde se zločiny udály, působí film přímo na divákovy pocity, představy a emoce.“ Ognjen Glavonić
Hlubina dva
Ognjen Glavonić
Srbsko, Francie / 2016 / 80 min.
sekce: Mezi moři, První světla
Česká premiéra
Ruský politik Boris Němcov byl až do své násilné smrti v únoru 2015 známý jako hlavní tvář protiputinovské opozice. Důvěrný portrét přibližuje jeho aktivity z posledních let, kdy protestní hlasy v ruské společnosti začaly sílit. Snímek nezachycuje velkolepé proslovy a gesta, nýbrž hlavně každodenní činnost politika, jež kromě vystoupení v médiích či na demonstracích obnášela dlouhé pracovní cesty, kancelářskou rutinu či diskuze s lidmi na ulicích. Bezprostřední kontakt Němcova se sociálními herci i režisérkou prokazuje jeho odvahu a spontánnost, a to bez zbytečného patosu. „Je to dlouhometrážní debut, dokumentární tragédie. Vytvořit tento portrét Borise Němcova trvalo tři roky. Výjimečný vůdce ruské opozice, zavražděný v únoru 2015, je v něm ukázán se sympatiemi, lidskou vřelostí a ironií.“ Zosja Rodkevičová
Můj přítel Boris Němcov
Zosya Rodkevich
Estonsko / 2016 / 70 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Chtěli vytvořit ekologicky i společensky udržitelnou komunitu. Dvanáct dospělých a šest dětí začalo žít za hranicemi tradičního společenského řádu. Ekologicky uvědomělé chování a vložená fyzická práce však neústí v uspokojení ze sociální stránky komunitního ideálu. Potřeba komunikovat se stává motivem snímku a neustále se vizuálně překládá do záběrů rozhovorů v kroužku, které dokazují, že zvládnuté mezilidské vztahy jsou nepostradatelnou podmínkou udržitelnosti komunity i jakéhokoli funkčního společenství. Neodvratné implozi předchází archetypální příběh milostného trojúhelníku a boje o moc.„K natočení tohoto filmu mě vedl zájem o lidskou psychologii, chování, které vystupuje na povrch v uzavřené komunitě je velmi odhalující. Ve snaze změnit svět musíme začít zevnitř sebe samých.“ M. Lillak
Kruh
Margit Lillak
Estonsko / 2019 / 93 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
