24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
Věci
synopse
Takřka deset let od konfliktu v Gruzii se gruzínští obyvatelé území zabraných Ruskem stále nacházejí v dočasně zřízeném táboře, kde vyčkávají na návrat domů. Obydlím jim jsou unifikované domky. Z původních domovů si sem přinesli jen pár předmětů, které stačili popadnout při útěku před dobyvatelskou armádou. Stejně strohé, až prázdné jako provizorní obydlí jsou i jejich životy vydané všanc čekání věcí příštích. Právě archiválie předchozího života, všední věci přinesené z původních domovů, jsou v tomto meditativním dokumentu nejhmatatelnějším projevem nezvratnosti plynutí času měřeného ztrátami.
„Pokusili jsme se vyobrazit válečnou zkušenost nahlíženou ze zvláštního úhlu, naslouchat lidem, ne statistikám, spíše pozorovat, než se vyptávat, hloubat o něčem, co je nám společné – o vztazích.“ Nino Gogua
biografie
Nino Gogua (1988) vystudovala žurnalistiku na Tbiliské státní univerzitě. Pracovala na zpravodajských pořadech pro soukromou televizní stanici Maestro TV i jako reportérka pro magazín Liberali. Roku 2012 spoluzakládala produkční společnost CineMark, zaměřenou na dokumentární film. Její předchozí snímek Madonna (2014) pojednává o jediné ženě řidičce zaměstnávané gruzínským veřejným dopravcem.
více o filmu
| režie: | Nino Gogua |
| producent: | Natia Guliashvili |
| kamera: | Sandro Khutsishvili |
další filmy v sekci
Dokumentaristka Petra Nesvačilová ohledává slavnou kauzu Berdychova gangu. V centru jejího zájmu stojí policistka Helena Kahnová, ovšem pouští se i do rozhovorů s dalšími zúčastněnými včetně obviněných a odsouzených. Vytváří tak mozaiku, která nevypovídá ani tak o kauze samé a jejím pozadí, ale spíše o lidech pohybujících se na hraně zákona, o jejich motivech a myšlení. Sama autorka se zaplétá do kontaktů s podsvětím a stává se jednou z aktérek filmu. Musí zvažovat, zda je bezpečné se s některými lidmi stýkat, a vede ji to k otázkám o podstatě zločinu nebo dobra a zla vůbec.„Myslela jsem, že natočím jen portrét o statečné policistce, ale nakonec jsem se ocitla v místech, kterých jsem se vždycky bála a znala je jen z filmu. V podsvětí. A teď koukám, že to podsvětí je kolem nás a někdy hodně blízko.“
Zákon Helena
Petra Nesvačilová
Česká republika / 2016 / 80 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
„Deštníkové hnutí“ je označení pro vlnu pouličních protestů, které probíhaly v Hongkongu od září do prosince roku 2014 jako reakce na represivní postupy vlády ČLR vůči hongkongským občanům nespokojeným s plánovanými změnami volebního systému. Filmařka Liu To ve svém celovečerním debutu zachytila občany západní části Kowloonu Mong Kok, jejichž podíl na protestech možná nebyl tak viditelný jako v případě vůdčích aktivistů, ale byl neméně významný. Dokumentem, který je podobně jako režisérčin první film rytmizován titulkovými vstupy a zatmíváním obrazu, nás provede dvojice postav označených jako mistr a chlapec." 'Jsme ubohé nuly. Ale aspoň jsem bojovali', lidi z Mong Koku." T. Liu
Jako potrat, poprvé
To Liu
Hongkong, zvláštní administrativní oblast Číny / 2018 / 102 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Dokument natáčený na černobílý materiál je svíravou meditací o pobytu v blízkosti smrti, která ale neoddělitelně patří k životu. Stranou od lidí žijí spolu v jednom domě tři generace žen: stárnoucí matka, její dvě dcery a vnučka. V pomalu plynoucích, dlouhých záběrech pozorujeme všední, pravidelné úkony, které tvoří jejich den: ranní splétání copu, očistu matčiných nohou, čtení večerních modliteb. Lyricky stylizované scény přibližují jejich život jako nekonečný sled okamžiků samoty, které ale ve svém zřetězení a zmnožení získávají sílu přesahu i analogii v okolní krásné, ale netečné přírodě.„Film Vrozené vychází z potřeby vyjádřit celou řadu emocí a myšlenek týkajících se lidské existence. Zabývá se univerzálními otázkami, jež se obvykle nereprezentují jako zkušenosti stáří, každodenního života a blízkosti smrti.“ J. Bellido
Prosté
Javier Bellido Valdivia
Peru / 2018 / 83 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Před mnoha lety byli režisér filmu a muž, jemuž se přezdívá pan Kostka, nejlepšími přáteli. Slavný muzikant a vlivný bankéř se ve víru večírků nesli na vlně euforie divokého kapitalismu po rozpadu Sovětského svazu. Pak ale banka, kterou pan Kostka vedl, zkrachovala a on sám zmizel beze stopy i s penězi, které mu jeho přátelé a klienti svěřili. Zde začíná dokumentární pátrání, které dobrodružně vede z Lotyšska až do žhavé Afriky a daleko za hranice trestného činu, viny či zrady, neboť je také hledáním smyslu hlubokého přátelství, vzpírajícího se zdravému rozumu i konvenčním morálním kategoriím.
„Doufám, že film přiměje diváky k zamyšlení nad významem pravého přátelství, když ke slovu přicházejí peníze, a poukáže na zápas obyčejného člověka v houšti abstraktní okázalosti drahokamů.“ K. Roga
Pátrání po panu Kostkovi
Kaspars Roga
Lotyšsko / 2019 / 79 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Den za dnem plynou ve snímkové frekvenci obrazy filmového života v autorské koláži poslepované z útržků hraných snímků, v nichž se v různých podobách objevuje denní datum. Originální skládanka zobrazuje, jak by asi mohl vypadat jeden rok složený z různorodých filmových záběrů. Výběr scén podle kalendářového klíče je zajímavou sondou do dějin kinematografie různých zemí, přehlídkou nálad i různorodých stylů filmové narace. Pojítkem vybraných scén je přitom jistá naléhavost spojená s uvědoměním si konkrétního data, ať už se jedná o historické milníky, nebo o čištění zubů.
„Film 365 dní lze vnímat prostě jako recyklovaný smyšlený příběh. Jako video esej odhaluje význam kalendářní dat pro film a vybízí k zamyšlení o životě, paměti a času.“ D. Bondarčuk
365 dní, také známých jako jeden rok
Dmytro Bondarchuk
Ukrajina / 2019 / 99 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Andrej Bán je novinář a fotograf, který přináší reportáže z krizových oblastí světa, jako je Kosovo, Gruzie, Afghánistán, Ukrajina či Haiti, kam se i opakovaně vrací. Režisér se jej rozhodl doprovázet s kamerou a jejich důvěrné rozhovory se prolínají celým snímkem a odhalují reportérovy niterné profesní i osobní zápasy. Dokument sleduje Andreje ve městech zničených válkou nebo v uprchlických táborech, přičemž je zřejmé, že jej zajímá hlubší pohled na příčiny konfliktů, stejně jako tíživá situace jejich obětí.„Ľudia zabudnutí ľuďmi. S fotografom, novinárom a priateľom Andrejom Bánom odhaľujeme príbehy ľudí, ktori násilne museli opustiť svoje domovy.“ J. Vojtek
Ráj na zemi
Jaro Vojtek
Slovensko / 2019 / 78 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Mihály Kertész (1886–1962) natočil více než 150 filmů, většinu z nich jako Michael Curtiz v USA. Známý ale zůstal díky jedinému z nich, melodramatu Casablanca (1942). Gábor Bódy (1946–1985) naopak zasvětil svůj krátký život strávený v Maďarsku tvorbě experimentálních filmů a jeho filmografie je v obecném povědomí málo známá. V netradičně pojatém dokumentu nasloucháme rozhovoru těchto dvou režisérů. Asociativní koláž úryvků z klasických hollywoodských filmů a autorských avantgardních děl navozuje nejen otázky spojené s historií a teorií filmu, ale také otevírá osobní dramata a vnitřní konflikty jejich tvůrců.
„Naším cílem bylo představit fiktivní rozhovor mezi dvěma filmovými režiséry – dvěma klasickými mistry z velmi odlišných filmových světů – oživený bohatými obrazy poetických asociací.“ P. Lichter
Prázdní koně
Péter Lichter
Maďarsko / 2019 / 67 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Osobnost transylvánského venkovského učitele matematiky, který vyučuje své studenty u sebe doma a ignoruje stávající osnovy, vypovídá leccos nejen o rumunském školském systému, ale také o tamní společnosti jako takové. Zarputilý starší pán se řídí slovy esejisty Constantina Noicy, podle nějž by v ideální škole neměla probíhat výuka, ale studenti by se tam naopak měli chodit osvobodit od tyranie učení. Portrétní observační dokument sleduje především dynamiku samotných lekcí, kde se kromě matematiky řeší také problém školství jako takového a kde učitel vystupuje jako otcovská figura.
„Pokud si přejete dosáhnout toho, že něco bude mít hodnotu i za sto let, musíte podle mě nejdřív poskytnout lidem vzdělání.“ A. Brendea
UČIT
Alex Brendea
Rumunsko / 2019 / 82 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Zatímco Tunisko zakouší revoluční nepokoje, Diane se vyrovnává s intenzivními projevy maniodepresivní psychózy, které ji zasáhnou natolik, že téměř ztrácí paměť. Po pěti letech však nachází pestrou směs záznamů, jež v krizové době pořídila, od fotografií přes deníky až po domácí videa. Tyto dokumenty se proměňují v nástroje, s jejichž pomocí zachytává domněle ztracené střípky vzpomínek. Jejím cílem nicméně není splést fragmenty v celistvé vyprávění, nýbrž zachovat jejich tekuté hemžení a zprostředkovat tak chaotický vír událostí, které učinily propast mezi veřejným a soukromým nemyslitelnou.
„Je to příběh poničené paměti, zachycené na pevném disku. Chtěla jsem si prohlédnout kousky skládačky – obrazové a zvukové záznamy, postavit se těm černým dírám, vzpomenout si. Ukázat lidem ten běs mé vnitřní bouře.“ D. S. Bouzgarrouová
Nic si nepamatuji
Diane Sara Bouzgarrou
Francie / 2017 / 59 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
Dokumentaristka Annick Ghijzelingsová využila svého pobytu v Polynésii k natočení osobité meditace nad fenoménem trvání. Zpomalila plynulý chod času, aby se v 27 krátkých fragmentech mohla zamyslet nad různými formami jeho reprezentace. Činí tak funkční souhrou poetického komentáře, pomalých záběrů přírody a místního života i výjevů sahajících do rozličných vrstev minulosti. Postupně tak utváří mnohoznačný obraz času, který zpochybňuje neprostupnost hranic mezi uměním, vědou a filozofií, mezi vyspělou a domorodou kulturou i mezi minulostí, současností a budoucností.„Příběhy, které neinklinují k popisnosti ani odborným vysvětlivkám. Často jsou mimo hledáček kamery, stěží vyřčené, šeptané do ucha jako tajnosti mezi přáteli, které vábí ke sdílení.
27× čas
Annick Ghijzelings
Belgie / 2016 / 73 min.
sekce: První světla
Mezinárodní premiéra
V ukrajinském Charkově se tyčí palác Děržprom. Konstruktivistická budova, vystavěná v letech 1925–1927, měla být ztělesněním myšlenky komunismu. Palác se brzy stal symbolem nové společnosti a inspiroval mnoho avantgardistů, např. Majakovského, Ejzenštejna, Vertova či Dovženka. Film pozvolným tempem zachycuje současný ruch v budově a nabízí kaleidoskop různých perspektiv. Prostřednictvím archivních materiálů – stavební plány, dobové filmové záběry – mapuje historii stavby a vytváří napětí mezi minulostí a současností, novou a starou částí, povinnostmi zaměstnanců a bloumáním dvou udivených turistů.„Stejně jako sběrači historie, i my se podíváme na fragmenty, které zbyly z doby, kdy se zdálo možné, že nová společnost je možná, přesvědčena, že historie je nakonec o lidech, kteří ji žijí.“ M. Mester, T. Kononenko
Stavba
Matilda Mester, Tatjana Kononenko
Německo, Ukrajina / 2019 / 93 min.
sekce: První světla
Světová premiéra
Jak mluvit o smrti a přitom užívat krásy života? A komu to říct, když jsi na světě sám? Lidé z různých koutů světa se po svém vyrovnávají s perspektivou smrti a kladou si podobné otázky. Dokumentární koláž Tetiany Chodakivské a Oleksandra Stekolenka trpělivě pracuje s intimitou a drobnými portréty obyčejných lidí i geniálních tvůrců, jež promyšleně zasazuje do třídílné mozaiky o největší hádance lidského bytí. Teprve motiv smrti dává životu smysl a všechny nás spojuje, ale co se musí stát, abychom ho brali vážně? Imaginativní střihová dokufikce je meditací o životě ve vztahu k vlastní konečnosti.
„Tento snímek, v němž se snoubí dokumentární a klasické filmové narativní techniky, je příběh o uvědomění si existence smrti.“ T. Chodakivská, O. Stekolenko
Svůdná, sladká, nesmírná aneb Písně a tance o smrti
Oleksandr Stekolenko, Tetiana Khodakivska
Ukrajina / 2017 / 95 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
