Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

25. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum

Do historie

Filmově-přednáškové bloky vedené předními českými dokumentaristkami a dokumentaristy. Témata reflektují filmovou historii napříč žánrem a historii ve filmu napříč světem. Každý blok obsahuje projekci filmu/filmů anebo je doprovázen samostatnou projekcí.

Automatická debata Egona Bondyho
+ Seděla ve skleníku a házela kameny

Pavel Klusák: Gott. Československý příběh
+ Vynález krásy

Karlovy Vary dokumentární rupturou Železné opony
+ Ať žijí přístavní dělníci
+ Muž, jehož milujeme nejvíce
+ Cosi se v poledne změnilo
+ Píseň proudů

Jiří Voráč: Why Havel?
+ Proč Havel?

Ivo Bystřičan: Industrie
+ Industrie - Soukolí normalizace
+ Industrie - Továrna na kapitalismus

Na hraně diplomacie

Pharm'n'Film: Psychedelický Sandoz
+ Obrazy vizionářského světa
+ Hořící ucho
+ Balet na parafrenní téma

výpis filmů

Ať žijí přístavní dělníci
Snímek Roberta Ménégoze zachycující boje francouzských přístavních dělníků v zimě a na začátku jara roku 1950 má evokovat pocity nejistoty, namáhavosti a nebezpečnosti této profese, jejíž práva nebyla v poválečné Francii dostatečně reflektována. Hrdinský obraz přístavních dělníků má současně mobilizovat proti americké politice, Marshallovu plánu, německému přezbrojování a válce v Indočíně. Film, cenzurou ve Francii zakázaný, získal velkou cenu za dokument na karlovarském festivalu v roce 1951.
osobní program

Ať žijí přístavní dělníci

Robert Ménégoz
Francie / 1951 / 14 min.
sekce: Do historie
Automatická debata Egona Bondyho
Básník, filosof, marxista, významná postava dějin 20. století. Známá pražská figura z Nerudovy ulice, udavač a spolupracovník Státní bezpečnosti, postava s velkým vlivem na československý underground – Egon Bondy. Zbyněk Fišer, jak znělo jeho občanské jméno, s sebou přináší obraz plný nejednoznačnosti, kontroverze a předsudků. Někteří vyžadují opakované odsuzování za jeho „udávání spravedlivých“. Jiní hledají ontologický význam v jeho filosofickém díle i v jeho pobuřující existenci. Odraz Egona Bondyho v dokumentárním filmu tomuto ambivalentnímu způsobu výkladu nasvědčuje. Tvůrci jsou opakovaně přitahováni silou jeho osobnosti a snaží se porozumět jeho složitému pohledu na svět. Někteří filmaři k jeho zobrazení volí ověřené dokumentární metody a zpovídají pozůstalé, jiní vyvolávají experimentálními postupy způsoby ducha jeho myšlení v „revoltujících“ kulisách dneška. Komponovaný večer představí ukázky z několika výjimečných filmů. V následující debatě se hosté pokusí uchopit a přiblížit nejednoznačnost Bondyho osobnosti. Debatu moderuje český producent a dokumentarista Jakub Wagner.
osobní program

Automatická debata Egona Bondyho

Česká republika / 90 min.
sekce: Do historie
Balet na parafrenní téma
Balet na parafrenní téma zastupuje „faktaskní“ oblast Sandoz portfolia, tedy filmy, které pracují s opulentní, extravagantní scénografií a nejasným, až bláznivým narativem, jenž je však často založen na exaktních tématech typu výsledků konkrétních vědeckých výzkumů nebo studií psychologických onemocnění. Což je případ i Baletu – režisér Éric Duvivier, který stál za většinou filmů zmiňované kategorie, se ve filmu snažil o audiovizuální vyjádření stavu „parafrenie“, tedy typu schizofrenie projevující se překrýváním reality a schizofrenních halucinací.
osobní program

Balet na parafrenní téma

Éric Duvivier
Francie / 1962 / 33 min.
sekce: Do historie
Cosi se v poledne změnilo
Snímek známého italského režiséra Carla Lizzaniho patří k dnes již klasickým dokumentům o poválečných problémech jižní Itálie. Zaměřuje se v první řadě na kongres týkající se poválečné obnovy této oblasti, jeho hlavními tématy však jsou chudoba, vykořisťování pracujících a zaostalost jižních regionů, prohloubené druhou světovou válkou, a zdůrazňuje roli protestujících dělníků jako vůdčí síly transformace. Zatímco v Itálii měly být z filmu vystřiženy scény dělnických demonstrací, na filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 1950 získal v původní podobě cenu za „nejlepší krátký film dle osnovy“.
osobní program

Cosi se v poledne změnilo

Carlo Lizzani
Itálie / 1950 / 22 min.
sekce: Do historie
Hořící ucho
Snímek Hořící ucho reflektuje mezinárodní rozměr Sandoz produkce, která se nevztahovala jen na evropský prostor, ale zahrnovala i různé formy mezinárodních koprodukcí, spoluprací nebo i – právě v případě The Burning Ear – projektů realizovaných v mimoevropském prostoru. Možnost natáčet pro Sandoz tak dostal i americký undergroudový filmař Edd Dundas, jenž pro Sandoz vytvořil psychologickou studii mladého muže, který se pod vlivem promlouvání božského zjevení či démona rozhodne k radikálnímu činu atentátu. Film byl natáčen v Japonsku; kombinuje tak v sobě japonské symbolické motivy s univerzální reflexí rozervaného vnitřního světa hlavního protagonisty. Dundas zprostředkovává složité téma především skrze působivou kameru a výrazný zvukový design.
osobní program

Hořící ucho

Edd Dundas
Spojené státy / 1970 / 30 min.
sekce: Do historie
Images du monde visionnaire
Obrazy vizionářeského světa je zásadním dílem z „uměleckého“ portfolia Sandozu v několika směrech. Je to film zajímavý svou experimentální formou, unikátní je však především odvážné téma a jeho uchopení. Film je totiž pokusem o zachycení změněného stavu vědomí výtvarného umělce a literáta Henriho Michauxe po požití meskalinu a hašiše. Michaux na filmu aktivně spolupracoval, což odhaluje už úvod, v němž Michaux své psychedelické zážitky komentuje. Za pozornost stojí také výtvarné zpracování filmu, které pracuje s Michauxovými vlastními kresbami, ale také se surrealistickými scénami evokujícími mimořádné stavy vědomí.
osobní program

Images du monde visionnaire

Éric Duvivier
Francie / 1963 / 34 min.
sekce: Do historie
Industrie - Soukolí normalizace
Občané Československa čekali na osobní automobil i několik let. Přesto to měl být právě nový model vozu Škoda, kterým chtěla komunistická strana v závěru normalizace demonstrovat blahobyt a technickou vyspělost země. Příběh vzniku Škody Favorit odhaluje, jak mladoboleslavská firma vytvářela kromě spolehlivých strojů také iluzi, že se u nás žije dobře.
osobní program

Industrie - Soukolí normalizace

Ivo Bystřičan
Česká republika / 2021 / 26 min.
sekce: Do historie
Světová premiéra
Industrie - Továrna na kapitalismus
Listopad 1989 přinesl demokracii i víru v hospodářský rozkvět. Tatra Kopřivnice měla být stejně jako další státní podniky převedena do soukromých rukou. Její privatizace se však stala jedním z dokladů naivního spoléhání se na reakci trhu a poctivost „hrdinů“ raného kapitalismu. Počáteční euforii zanedlouho vystřídalo rozčarování. 
osobní program

Industrie - Továrna na kapitalismus

Ivo Bystřičan
Česká republika / 2021 / 26 min.
sekce: Do historie
Světová premiéra
Ivo Bystřičan: Industrie
Dva díly dokumentární série Industrie (2021) o dějinách peripetií průmyslového kapitalismu propojují dvě továrny vyrábějící automobily coby nejkomplexnější industriální produkt jak v období normalizace, tak kapitalistické transformace. V diskusi vystoupí lidé, kteří v turbulentních dobách ve Škodě Mladá Boleslav a Tatře Kopřivnice působili na zodpovědných pozicíich: Petr Hrdlička, Erika Duchanová, Zdeněk Podolský, Jan Ludva a Bedřich Sklenovský. Doprovodí je historik Martin Jemelka.
osobní program

Ivo Bystřičan: Industrie

45 min.
sekce: Do historie
noimage
Na konci čtyřicátých let se Československo zařadilo na festivalovou mapu založením mezinárodního festivalu v Karlových Varech, jehož první ročníky se odehrávaly též v Mariánských Lázních (1946–1949). Jednou z méně známých tváří historie této prestižní přehlídky je však to, že se v padesátých letech stala výspou filmařů natáčejících na západ od Československa dokumentární filmy s tematikou sociálních nepokojů či komunistického internacionalismu. Retrospektiva připomene vazby Československa na Francii, Itálii a Německo právě skrze dvojí polohu tohoto kontroverzního gesta, které na jedné straně propojovalo kulturní politiky komunistických stran napříč železnou oponou, na straně druhé odhalovalo izolacionismus československé dokumentaristiky, jež obdobné domácí protesty z pověření ministerstva informací okázale ignorovala. Projekci doprovodí diskuse Lucie Česálkové s filmovou historičkou Jindřiškou Bláhovou a historičkou mezinárodních vztahů Danielou Kolenovskou. V rámci diskuze se promítnou filmy: Muž, jehož milujeme nejvíce, Cosi se v poledne změnilo, Ať žijí přístavní dělníci.

Karlovy Vary dokumentární rupturou Železné opony

30 min.
sekce: Do historie
Muž, jehož milujeme nejvíce
Neobvyklý francouzský dokument Victorie Mercanton z počátku padesátých let přináší vhled do kultu uctívání Stalina členy Francouzské komunistické strany. Film evokuje různé typy vzhlížení ke Stalinovi, od individuálního ke kolektivnímu, a zachycuje značně heterogenní soubor exponátů francouzské výstavy na poctu Stalinovi. Film zakázaný pro komerční i nekomerční distribuci ve Francii získal na karlovarském festivalu v roce 1950 Cenu za nejlepší krátký film podle scénáře.
osobní program

Muž, jehož milujeme nejvíce

Victoria Mercanton
Francie / 1949 / 22 min.
sekce: Do historie
Na hraně diplomacie
Dialogy s ukázkami vznikajícího pilotu stejnojmenného dokumentárního cyklu, zaměřeného na reflexi diplomatické praxe a geopolitiky. Jádrem dokumentu je setkání exministra zahraničí a experta na diplomacii Cyrila Svobody s lídry zemí mimo naši kulturu, často i s jinými typy politických zřízení, než je demokracie, a s jinými hodnotami. Proč a jak s nimi komunikujeme? To je úkolem diplomacie. Filmy reflektují dvě roviny diplomatické praxe. První je formální: jak vypadá příprava a okolnosti vrcholných setkání, jaká je role velvyslanců, jaké jsou průvodní rituály, všední momenty i překážky. Druhou rovinou je reflexe geopolitiky spojená s transkulturními kontakty. Prvním dílem dokumentárního cyklu je příklad Mali, největší středoasijské země, kde v posledních dvou letech proběhly dva vojenské převraty, přesto Západ s místním režimem udržuje intenzivní kontakt: sám sebou ustavený prezident, plukovník Goita, je představitelem umírněného islámu. Ten reprezentuje stabilnější možnost míru a rozvoje v jinak velmi chudé zemi sužované nájezdy Al-Káidy a dalších organizací, které se po rozpadu Lybie zachytily právě na severním území Mali, v Mauretánii a přilehlých územích. V zemi je rovněž několik vojenských misí, včetně významné české účasti. Debaty se zúčastní spoluautor projektu a hlavní protagonista Cyril Svoboda, bývalý diplomat a dlouholetý předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Petr Pospíchal, konzultant projektu, šéfdramaturg dokumentárních pořadů RTVS Ondrej Starinský, dramaturg ČT Ostrava Josef Albrecht a autoři dokumentu Vít Janeček a Zuzana Piussi. Ukázky z malijského natáčení představí různé aspekty diplomatické mise: již zmíněné protokolární momenty, ale i návštěvy u klíčových představitelů země – imáma Dicka, arcibiskupa Jeana Zerba – a neformální situace s velvyslanci hlavních velmocí a EU a dalších osobností.
osobní program

Na hraně diplomacie

Česká republika, Slovensko / 120 min.
sekce: Do historie
noimage
Jak lze zpětně popsat z televizních a filmových záznamů a rekonstruovat práci Karla Gotta na vlastní imagi a nahrazování reality konstrukcí? Ve kterých momentech se Gott experimentálně vzdaloval své obvyklé imagi? Jak vypadala zblízka jeho německá, stylově odlišná kariéra? Dokážeme dnes rozeznat, které zdánlivé dokumentární záběry byly stylizované? Jak vnímat dobové programy s křiklavým použitím playbacku? Proč Afric Simone kopl Jitku Zelenkovou do prsou? Především raritní záznamy z československých i západoněmeckých televizí: čili autorský seminář o vzniku a obsahu knihy Gott. Československý příběh (2021).
osobní program

Pavel Klusák: Gott. Československý příběh

60 min.
sekce: Do historie
Pharm'n'Film: Psychedelický Sandoz
Švýcarská farmaceutická společnost Sandoz, jež dnes tvoří součást koncernu Novartis, se kromě výroby tradičních léčiv proslavila hlavně produkcí a distribucí několika psychoaktivních látek, z nichž asi nejznámější se stalo LSD, syntetizované v basilejských laboratořích Albertem Hofmannem. Dopad, jaký rozšíření psychedelik v šedesátých letech 20. století mezi veřejností mělo, způsobil, že se jméno Sandozu dostalo nejen do obecného povědomí, ale dokonce i do vrstev popkultury; třeba známá skupina The Animals vydala v roce 1967 píseň A Girl Named Sandoz. Samotná společnost Sandoz svébytným způsobem reflektovala společenské vření šedesátých let skrze vlastní filmovou produkci, koncentrovanou kolem filmového centra Cinémathèque Sandoz, které zajišťovalo výrobu a šíření filmových děl. Tato produkce sice tvořila součást marketingové strategie společnosti, ale zároveň se v některých případech vymykala čistě účelovému formátu edukativních, informativních či reklamních filmů. Ty nezajímavější ze snímků Sandozu se totiž pohybují na hranici mezi industriálním filmem a uměleckým experimentem a právě v tomto mezním prostoru zpracovávají s farmaceutickou výrobou zdánlivě nesouvisející, a často dokonce těžce uchopitelná témata jako vědomí a jeho rozličné stavy, fenomén fyzické i mentální nemoci, zachycení různých způsobů vnímání, mimoevropské léčebné systémy nebo přímo psychedelický zážitek a jeho zpracování. Cinémathèque Sandoz se na určitou dobu, především v období šedesátých a sedmdesátých let, podařilo vytvořit pozoruhodnou filmovou platformu, která spolupracujícím tvůrcům do jisté míry umožňovala svobodu tvorby. Vznikly tak filmy, jež nečekanou perspektivou reagují na kulturní a společenskou revoluci šedesátých let a pravděpodobně i na objev a výzkum LSD, které bylo společností Sandoz protlačováno na trh jako nový farmaceutický prostředek k léčbě psychických onemocnění. Sekce představuje výběr šesti snímků z portfolia Sandozu, které různými způsoby zkoumají témata mimořádných stavů vědomí a jejich uchopení. Přednášku povede česká režisérka a dokumentaristka Lea Petříková. V rámci přednášky bude projekce filmů: Obrazy vizionářského světa Hořící ucho Balet na parafrenní téma
osobní program

Pharm'n'Film: Psychedelický Sandoz

30 min.
sekce: Do historie
Píseň proudů
Původem Holanďan, duší světoběžník, dokumentarista Joris Ivens po druhé světové válce zaměřil svou pozornost na země nově se formujícího východního bloku a tuto část života a tvorby strávil mj. v Československu a ve východním Německu. Pro východoněmeckou společnost DEFA pak natočil snímek dokumentující 3. kongres Světové odborové federace ve Vídni v roce 1953. Pro toto své kolektivní dílo nadchl mnoho zahraničních režisérů a jejich národních štábů, kteří svorně natáčeli přípravy místních delegací dělnických hnutí v okolí šesti velkých řek (Volhy, Mississippi, Gangy, Nilu, Amazonky a Yangtze) na tuto mezinárodní akci. Jejich filmové výpovědi se pak metaforicky „slévají“ jako jednotlivé „proudy“ Ivensovy dokumentární písně, k níž složil hudbu Dmitrij Šostakovič a slova napsal Bertold Brecht. Na 8. MFF v Karlových Varech 1954 byla filmu udělena Cena boje za lepší svět.
osobní program

Píseň proudů

Joop Huisken, Joris Ivens, Robert Ménégoz
German Democratic Republic / 1954 / 82 min.
sekce: Do historie
Proč Havel?
V první části bude představena monografie filmového historika Jiřího Voráče Vojtěch Jasný: Filmový básník v exilu (2020), zaměřená na málo známou životní etapu legendárního režiséra, který po roce 1968 působil v západní Evropě a Severní Americe a jenž zde natočil přes třicet kinematografických a televizních filmů a dokumentů, režíroval divadlo, fotografoval a učil na vysokých filmových školách. Následovat bude projekce unikátního dokumentu Proč Havel? (1991), který Jasný realizoval s Milošem Formanem v kanadsko-československé koprodukci a v němž pozoruhodně zachytil havlovský paradox přerodu disidenta v prezidenta na pozadí karnevalového ducha těsně polistopadové doby s její euforií a prvními rozpory. Výsledek narazil na odlišné představy Hradu a byl uveden s několikaletým zpožděním a vystřiženou scénou. Tento nedoceněný dokument uvedeme v úplné režisérské verzi a s komentářem k jeho pohnuté produkční a distribuční historii.
osobní program

Proč Havel?

Vojtěch Jasný
Kanada, Československo / 1991 / 96 min.
sekce: Do historie
noimage
osobní program

Seděla ve skleníku a házela kameny

Bernd Neuburger, Nadja Seelich
Rakousko / 1993 / 90 min.
sekce: Do historie
Vynález krásy
Pan Krása je ne tak obyčejný venkovský hospodář – je totiž také domácí kutil a amatérský vynálezce. Když jej jednoho dne uprostřed sečení trávy a sbírání slepičích vajec přijedou vyzpovídat reportéři, představí jim své vynálezy: sekačku na trávu, chladicí troubu, a především zpívajícího robota Karla, který svými písničkami dobyl celý svět. Filmová groteska i mockument o původu české hudební legendy.
osobní program

Vynález krásy

Marek Najbrt, Pavel Klusák
Česká republika / 1994 / 22 min.
sekce: Do historie
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt