Devětadvacátá Ji.hlava vyhlásila vítězné snímky. Nejlepším tuzemským dokumentem je Čas do zásahu režiséra Vitalije Manského, který vznikl v české koprodukci, cenu za nejvýraznější světový dokument si odnesla polská režisérka Natalie Koniarz za snímek Stříbro. Ocenění za nejlepší debut letos získal film Tak blízko, tak daleko čínského režiséra Yudi Zhu. Cenu publika si z Ji.hlavy odvezl snímek Pan nikdo proti Putinovi režiséra Davida Borensteina a Pavla Talankina. Za přínos světové kinematografii byl oceněn bolivijský filmový kolektiv Grupo Ukamau. Ji.hlava Online proběhne 2.–16. listopadu.

Zítra večer startuje Ji.hlava Online. Potrvá do 16. listopadu a nabídne více než 150 filmů z programu letošního fyzického ročníku, včetně většiny vítězných filmů.

„Ji.hlava se i letos stala místem, které spojuje různé lidi napříč celou společností. A mám pocit, že po pandemii jsou tyto momenty setkávání ještě důležitější. Dokumentární filmy mají svou sílu v tom, že nám pomáhají rozumět světu, ve kterém žijeme. Ale jsou i časovou schránkou pro budoucí generace, které díky nim porozumí nám, pochopí, jak jsme přemýšleli a jak jsme se rozhodovali. A kdo nemohl přijet na festival, může se teď setkat během čtrnácti dnů s nejnovějšími ji.hlavskými filmy online,“ říká ředitel festivalu MFDF Ji.hlava

Opus Bonum

Sekce Opus Bonum, která reprezentuje přehlídku současného světového dokumentu, letos uvedla 16 snímků.

Z nich vybrala pětičlenná porota snímek Stříbro polské režisérky Natalie Koniarz a udělila mu hlavní cenu. „Někteří lidé v našem vítězném filmu věří, že jejich život a smrt řídí krutý démonický bůh. Jsou však také vydáni na milost a nemilost zlům tohoto světa. Tento nesmírně filmový dokument zhmotňuje gigantické problémy, jako je kolonialismus a ekonomická nerovnost, tím, že vypráví podivný, smutný příběh – o místě tak nehostinném, jako je povrch Měsíce – pomocí obrazů a zvukových kulis, které nám dodnes zůstávají vypálené do paměti. S pocitem písku pod nehty a chutí minerálního prachu na jazyku je porota poctěna, že může jednomyslně udělit cenu za nejlepší dokumentární film v soutěži Opus Bonum 2025 filmu Stříbro režisérky Natálie Koniarz,“ zdůvodnila porota, ve které zasedl srbský režisér a scenárista Ognjen Glavonić, irská filmová kritička Jessica Kiang, britský režisér Dominic Lees, gruzínská producentka Tekla Machavariani a česká dokumentaristka Jana Ševčíková. Vítězný snímek obdrží finanční odměnu deset tisíc dolarů.

Porota udělila také dvě zvláštní uznání. Ocenila francouzský film Propasti a zázraky režiséra Jeana Boirona-Lajouse. „Jedna proslulá báseň anglického básníka Philipa Larkina začíná slovy: ‚Tví rodiče tě pěkně rozeserou / A nemyslej to přitom zle / Do vínku daj ti všechny svoje chyby / A ještě přidaj bonus jenom pro tebe.' Zde všechna ta ‚rozesranost' krystalizuje do podoby průzračného a jímavého snímku, který prožívanou bolest ztvárňuje s rozpustilým humorem a zároveň bystrou sebereflexí. Ta se odráží zejména v okouzlujícím hašteření mezi režisérem a jeho neuvěřitelně cool a vtipnou kamarádkou Christine,“ uvedla porota.

Druhé zvláštní uznání získala tvůrčí dvojice Hilary Powell a Dan Edelstyn za britský snímek Elektrárna. „Všichni se můžeme cítit bezmocní a neschopní jednat, když čelíme blížícímu se kolapsu životního prostředí. Ale zde je připomínka, že jeden člověk – nebo jeden vtipný, upovídaný a neúnavně energický pár – může něco změnit. Za návod, jak odvrátit konec světa s humorem, dobrosrdečností a nebojácností tváří v tvář tomu, co by děti nazvaly trapným, uděluje porota zvláštní uznání za sociální dopad inspirativním Danovi Edelstynovi a Hilary Powell, kteří dokazují, že nejen každý dům, ale i každý člověk se může stát jakousi elektrárnou,“ zhodnotila porota.

V rámci Opus Bonum udělila letos porota také ocenění nejlepšímu filmu z regionu střední a východní Evropy. Získal ji snímek Návratové centrum Bürglkopf německé režisérky Lisy Polster. „Každý den ve světě vzplane nová akutní krize, která pohlcuje veškerou naši pozornost a vyčerpá naši schopnost soucitu. Není divu, že snadno zapomínáme na delší, vleklá traumata a tragédie, které se přitom často odehrávají přímo u nás doma. Za strhující, citlivý a krásně natočený projev empatie vůči komunitě uprchlíků, kteří snášejí v podstatě psychologické mučení izolací vysoko v rakouských horách, zatímco nedaleko lyžují turisté, získává cenu za nejlepší středoevropský a východoevropský dokumentární film snímek Návratové centrum Bürglkopf v režii Lisy Polster,“ uvedla porota. Vítězný film ze střední a východní Evropy obdrží finanční odměnu ve výši tří tisíc eur (ve spolupráci s Mezinárodním visegrádským fondem).

Cenu za nejlepší film z visegrádského regionu získal snímek polské režisérky Natalie Koniarzs Stříbro. „Filmoví tvůrci se z dobrých důvodů obávají vyprávět příběhy, které nejsou jejich vlastní. Mezikulturní porozumění je však nejen možné, ale také nezbytné pro upoutání mezinárodní pozornosti na vykořisťování pracovníků silami globálního kapitalismu, za které jsme zodpovědní všichni. Za pohled zvenčí, který je ale veden bezvýhradným respektem k důstojnosti místního obyvatelstva, jež je rukojmím průmyslu, který sice poskytuje obživu, ale příliš často ji také bere, získává cenu za nejlepší dokumentární film ve Visegrádském regionu film Stříbro polské režisérky Natalie Koniarzs,“ uvedla porota.

Cenu za nejlepší střih získal Xavier Sirven a francouzský film Propasti a zázraky režiséra Jeana Boirona-Lajouse. „Struktura road movie se může někdy stát záminkou pro až příliš rozvolněné a neučesané vyprávění. Zde je však střih stejně dynamický a vtipný jako dojemné a pevné přátelství, které popisuje. V souladu s rytmem rušné cesty, která dokazuje, že cesta je vždy důležitější než cíl, získává cenu za nejlepší střih Xavier Sirvan za to, že přesně věděl, kdy šlápnout na plyn a kdy naopak zastavit a vychutnat si vůni levandule, ve filmu Propasti a zázraky režiséra Jeana Boirona-Lajouse,“ uvedla porota.

Ocenění za nejlepší kameru získal Stanisław Cuske za snímek Stříbro polské režisérky Natalie Koniarz. „Je těžké si představit, že bychom mohli nalézt krásu hluboko pod zemí, kde je málo vzduchu, a ještě méně světla. A přesto, navzdory nepříznivým podmínkám, v hlubokých slujích osvětlených jen blikajícím světlem loučí, prskajícími roznětkami a žhnoucími špičkami cigaret, se před námi zjevují obrazy uhrančivé síly. Za ohromující práci s kamerou v nebezpečném prostředí, za obraz, který temně jiskří jako saze ulpívající na hladkých tělech horníků pracujících v tomto děsivém podzemním světě, získává cenu za nejlepší kameru Stanisław Cuske za film Stříbro v režii Natálie Koniarz,“ zní verdikt poroty.

Cenu za nejlepší zvukový design si odnesl Henry Sims za snímek Oslí krása švýcarsko-albánské režisérky Dey Gjinovci. „Pokud se pozorně zaposloucháte, uslyšíte ozvěny minulosti v naší současnosti – bušení kladiv při stavbě budov, které už dávno nestojí, štěbetání dětí, které jsou dnes už dospělé, dlouhé ticho, které následuje po výstřelech. Za propracovaný a vycizelovaný zvuk tohoto hluboce osobního, a zároveň ambiciózního snímku mapující rodinnou historii získává cenu za nejlepší zvukový design Henry Sims, a to za film Oslí krása režisérky Dey Gjinovci,“ ocenila porota.

Cenu za originální přístup si odnesl Diego Hernández za mexický snímek Střecha bez nebes. „Všichni známe ten pocit, kdy přerušený spánek způsobí, že nám realita najednou připadá jaksi neskutečná. Ale málokdo z nás dokáže na tento jev reagovat s kreativitou a šarmem. Jako příklad čerstvého a neotřelého přístupu k zažitým konvenčním škatulkám – dělení na dokument a fikci, na bdění a spánek, či dokonce na to, zda tento příběh je můj nebo váš – a také za spolupráci mezi protagonistkou Liz Felix a režisérem Diegem Hernandezem získává cenu za originální přístup film Střecha bez nebes,“ uvádí porota ve svém vyjádření.

Cenu studentské poroty v sekci Opus Bonum získal Peter Mettler za švýcarsko-kanadský snímek Dokud roste zelená tráva: Deník v sedmi částech. „Porota oceňuje film, který v dnešním uspěchaném světě připomíná sílu zastavení, ticha a přítomného okamžiku. S odvahou a tvůrčí svobodou nás vede k hlubokému zamyšlení nad časem, vzpomínkami a naším místem ve světě. Cenu získává Dokud roste zelená tráva: Deník v sedmi částech režiséra Petera Mettlera,“ uvedlo studentstvo.

Česká radost

Česká radost letos čítala 18 soutěžních dokumentů. Nejlepším z nich je podle poroty Čas do zásahu režiséra Vitalije Manského. „Manského film je kaleidoskopem kolektivní paměti a skutečnou poctou dokumentárnímu filmu. A také dílem, které výjimečně zcitlivuje naši pozornost. Pozornost k samotnému času, pozornost k osudům obyvatelů a obyvatelek Lvova. Připomíná nám, že válka na Ukrajině nekončí, a také by nikdy neměla skončit naše potřeba po její upřímné reflexi. Manský – jako místní rodák – dokáže mnohé situace i dějové peripetie nejen pozorovat, ale zároveň i předvídat. Dává také objektivní hlas svému městu, prostor svobodě života proti dogmatičnosti schematického výkladu, nechává společenský život, aby si sám určil svůj osud. Jde vlastně o svébytný milostný dopis, který otázku „co je to nezávislost“ mapuje a observuje bez patosu, a přesto s intenzitou, která až fyzicky bolí,“ zní zdůvodnění pětičlenné poroty, ve které zasedli: polská kulturní socioložka Ludmila Dobrovolná Wladyniak, česká dramaturgyně a scénáristka Ilona Smejkalová, slovenská kameramanka Simona Weisslechner a čeští režiséři Tomáš Hlaváček, který si odnesl hlavní cenu v této kategorii v loňském roce, a Aleš Suk, který dlouhodobě žije a tvoří v Chorvatsku. Vítězný snímek obdrží finanční odměnu dvě stě tisíc korun.

Porota udělila také zvláštní uznání. Ocenila snímek Co s Péťou? režiséra Martina Trabalíka. „Ve filmu Co s Péťou? je silný individuální osud konfrontován s komplikovanou situací péče o handicapované v okrajových oblastech České republiky. Problém ovšem nenastiňuje jen skrze příběh konkrétní rodiny, ale i další zaangažované osoby, které se na řešení a pomoci zranitelným podílí. Jde o silný a společensky odpovědný film vybavený empatizujícím dokumentárním jazykem, který se snaží nejen popsat konkrétní problematiku, ale také řešit samotu lidí opuštěných ve svém údělu,“ popsala film porota.

Cenu za nejlepší střih získal snímek Osm milimetrů rodiny režiséra Michala Böhma. „Autorský film režiséra a střihače Michala Böhma sice rekapituluje své rodinné a partnerské příběhy, ale mnohem víc anticipuje i vlastní budoucnost, upřímně osciluje mezi minulostí, budoucností i samotným shromážděným a natočeným materiálem. Dílo je experimentální svou formou, v banalitě roztříštěných momentů hledá skrytou hloubku, odkrývá nové vrstvy, svléká nahodilé momenty až k hlubším souvislostem. Prožité momenty jednoho partnerství či jedné zdánlivě obyčejné rodiny se tak otiskují do hlubší kolektivní paměti posledních sedmi let nás všech,“ uvedla porota.

Cenu za nejlepší kameru v sekci Česká radost pak získal snímek Letopis režiséra Martina Kollára. „Ve svém filmu Letopis projevil režisér Martin Kollár schopnost pozorné trpělivosti, ale rovněž i smysl pro širší kontext přesahující pohled jednotlivce. Kollárův Letopis nám pomáhá zapamatovat si pomíjivé okamžiky posledních osmi let, a také introspektivně pátrat ve vlastní paměti, hledat i ve svých životech myšlenky malých i velkých dějů. Záběry kamery jsou univerzální, ale svým způsobem i oltářní, meditativní a přitom často prosté a civilní. A ačkoliv je kamera od subjektů distancovaná, je stále velmi empatická a nemanipulující,“ uvedla porota.

Ocenění za nejlepší zvukový design si odnesl Martin Stýblo za snímek Kaprálová režiséra Petra Záruby. „Ve filmu Kaprálová se příběh skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové zpřítomňuje a oživuje zejména skrze samotný zvuk a zvukovou skladbu. Tvář Kaprálové i její umělecká identita je zvukem dokonce dokonale zprostředkována, hlas Antonie Martinec Formanové a zvuková dramaturgie zde tvoří dokonalou jednotu. Tvůrcům se podařilo nejen ukázat, jak hudba Kaprálové oživuje a prostupuje životy interpretů i fanoušků, hudba zde přímo rozehrává konkrétní životy a napříč kulturami i personifikuje odkaz výjimečné umělkyně, která není širšímu publiku bohužel známá,“ ohodnotila snímek porota.

Cenu za originální přístup si odnesl Jan Strejcovský za Má to cenu!? „Režisér Jan Strejcovský skvěle vystihl absurditu dnešní doby, kdy se stírá rozdíl mezi spotřební konfekcí, uměním a experimentem. Jeho film Má to cenu!? až rozkošnicky demaskuje nesmyslnosti, které podobné debaty provázejí. Pracuje s mystifikací a detektivním způsobem ohledává vztahy mezi jednotlivými aktéry. Jde o vzrušující hru, která diváctvo neustále vtahuje do příběhu, film totiž není zapouzdřený jen v jedné etické dimenzi. V doslovném i přeneseném významu slova dokonce odhaluje až jakýsi ‚jarmark marnosti' –⁠⁠⁠⁠⁠ vždyť nejen hodnota jakéhokoliv uměleckého díla, ale i lidského života se až příliš často vyjadřuje penězi,“ uvedla porota.

Studentská porota ocenila film Martina Trabalíka Co s Péťou?. „Film s mimořádnou citlivostí zpracovává vážné téma, o kterém je nutné mluvit! Film vypráví příběh Péti – téměř dospělého chlapce s autismem a ukazuje, jak náročná je péče o něj pro jeho blízké i pro pracovníky v odlehčovací službě. Dokument otevírá diskusi o nutnosti zachovat lidskou důstojnost i v těch nejnáročnějších situacích. Situacích, které si mnozí z nás ani nedokážou představit. Porota film vybrala pro jeho citlivost, autentičnost a schopnost přiblížit téma autismu s hlubokým porozuměním,“ shodli se studenti a studentky.

První světla

Sekce První světla, která uvádí filmové debuty, nabídla 11 snímků. V sekci První světla získal hlavní cenu film Tak blízko, tak daleko čínského režiséra Yudi Zhu. „Tento film ukazuje, jak může být konfrontace také projevem starosti a péče. Vypráví o velkých systémech korupce, aniž by se na ně přímo odkazoval, přičemž vyprávění se tak stává o to působivějším,“ ocenila porota, ve které zasedla kurátorka bruselského Bozaru Juliette Duret, slovenská filmařka Mira Fornay a americká spisovatelka a kurátorka Rachael Rakes.

Zvláštní uznání v sekci získal snímek Kočky, moře a všechno mezi tím., který natočila kanadsko-libanonská režisérka Karel Malkoun. „Líbilo se nám, jak nás uvedla do své rodiny, do její křehkosti, radostí i smutku,“ shodla se porota.

Cenu za nejlepší kameru získaly Ludmila Cimbůrková a Maja Penčič za snímek Minimum lásky v režii Maji Penčič. „Tato režisérka využívá kameru jako prostředek, který umožňuje potkat lidi, zkoumat, a to spontánně, ale přitom intimně. Jsou to cizí lidé, lidé blízcí, lidé na ulici. Aby s prostředky, které má po ruce, vytvořila něco originálního. Využívá nezvyklé úhly a překvapivé detailní záběry,“ zdůvodnila porota.

Ocenění za nejoriginálnější přístup si odnesl německý film Chuť soli režiséra Raaeda Al Koura. „Za jedinečně citlivý přístup k mužství a jeho projevům ve scénách vyznačujících se odlišností. Setkání s realitou migrace prostřednictvím performativního ztvárnění a hry,“ zhodnotila porota.

Fascinace

Sekce Fascinace uvedla 24 snímků. Cenu za nejzajímavější světový experimentální dokument získal tuniský snímek Země Berberů, jehož autorem je režisér Fredj Moussa. „Toto dílo oceňujeme pro jeho poetické a ironické zobrazení sociopolitické reality, která stále přetrvává – jako zrcadlový fragment odrážející chiméru, kolektivní západní iluzi o stále obávaných ‚barbarech',“ zhodnotila rodinná porota pro experimentální sekce ve složení švýcarský kurátor Patrick Huber, švýcarská umělkyně Christine Koch a Jil Charlotte Koch, která je studentkou vizuální komunikace v Bernu.

Zvláštní uznání pak získal italský snímek Průhlednosti režiséra Mario Blaconà. „Za to, že se zabývá tématem, které je dnes aktuálnější než kdy dřív, a snaží se pojednat o zlu, aniž by ho redukoval na něco zřejmého nebo triviálního, a vytváří tak prostor pro reflexi,“ uvedla porota.

Druhé zvláštní uznání bylo uděleno slovenskému filmu Větvící se světlo a záblesky úsvitu digitální umělkyni a fotografce Paule Malinowské. „Toto dílo v sobě spojuje lyriku a vědu a utkává surrealistický příběh připomínající sci-fi, který nás nakonec přivádí zpět k křehké kráse našeho přírodního světa,“ shodla se porota.

Fascinace: Exprmntl.cz

Sekce Fascinace: Exprmntl.cz, která představuje to nejlepší z českého experimentálního filmu, uvedla 13 snímků. Tím nejlepším z českého experimentu je film malý film o znásilnění Nebe Motýlové. „Citlivě utkaná koláž dává zaznít přiznání dívky, která zažila sexuální násilí, a zdůrazňuje zásadní význam souhlasu a jizvy, které po něm zůstaly. Film však současně sleduje cestu k uzdravení,“ zdůvodnila porota.

Zvláštní uznání v sekci získal Zbyněk Baladrán za snímek The Totalitarian Society of the Image. „Film představuje temnou kritiku posedlosti společnosti konzumací zboží a informací a zamýšlí se nad mocenskými strukturami globálního kapitalismu,“ shodla se porota.

Svědectví

Sekce Svědectví uvedla 15 filmů. Hlavní cenu v soutěži získal Strom autenticity, jehož autorem je konžský režisér Sammy Baloji. „Za odvážné osvětlení propletených kořenů kolonizace, rasy, přírody a otroctví – za pronikavě pravdivé odhalení ran naší společné minulosti s poetickou silou. Díky úchvatným obrazům, pohlcujícímu zvukovému designu a použití nehumánní perspektivy stromu film vydává silné prohlášení o důležitosti uznání vykořisťovatelských koloniálních praktik na osobní, politické a environmentální úrovni,“ zhodnotila porota, ve které zasedli palestinsko-kanadský lékař a mírový aktivista Izzeldin Abuelaish, maďarská filmová střihačka a mediální umělkyně Szilvia Ruszev a český filozof Ondřej Lánský.

Zvláštní uznání získala kanadská režisérka Amber Fares za snímek Jaképak soužití, sakra!. „Za to, že se nebojí a neomlouvá se za to, že přináší potřebný a důležitý pohled na extrémně bolestivé a rozdělující téma. Film nabízí možnost najít soucit, a nakonec i smíření prostřednictvím smyslu pro humor a sebeironie,“ uvedla porota.

Zvláštní uznání pro nejlepší film o politice získala polská režisérka Joanna Grudzinska za snímek Polsko proti dějinám. „Film se zabývá citlivým a často zamlčovaným tématem – zapojením části polské společnosti do pronásledování Židů během druhé světové války. Kombinací osobních svědectví a historického výzkumu vyzývá k pravdivějšímu pochopení minulosti a zpochybňuje přetrvávající mýty ve vzdělávání a veřejném diskurzu. Tento film bychom rádi ocenili za jeho nesmírně důležitý přínos k veřejné debatě o historické paměti,“ zhodnotila porota.

Zvláštní uznání pro nejlepší film o poznání bylo uděleno norskému snímku Dospívání přerušeno dokumentaristky Åse Svenheim Drivenes. „Za to, že tento film poukazuje na těžkosti, zmatení a odolnost dospívajících. Film je upřímným varováním a poučením pro rodiče a společnost – aby naslouchali, učili se a chápali neviditelné boje, kterým jejich děti čelí na cestě k dospělosti. Rádi bychom tento film ocenili za jeho nesmírně důležitý přínos k veřejné debatě o duševním zdraví. Zvláštní uznání pro nejlepší film o poznání v sekci Svědectví roku 2025 získává film Dospívání přerušeno režisérky Åse Svenheim Drivenes,“ uvedla porota.

Virtuální realita

Cenu za nejlepší VR film získal snímek Výbušná dívka autorů Caroline Poggi a Jonathana Vinela. „Film vyniká vrstevnatými metaforami monstrozity a zoufalství, které odrážejí výzvy, jimž čelí ženy – a obecně i každý jedinec – v dnešní společnosti. Ocenili jsme jeho sugestivní a imaginativní svět, otevřený mnoha interpretacím, který se inspiruje prvky populární kultury, aniž by sklouzával k doslovným odkazům, a zároveň silně vyjadřuje témata osamělosti a izolace,“ uvedla porota, ve které zasedli česká herní vědkyně Tereza Fousek Krobová, italský filozof Luca Marchetti nebo britská kurátorka Tate Modern Valentine Umansky.

Zvláštní uznání získal film Útočiště režisérské dvojice Sjorse Swierstry a Ivanny Khitsinské. „Ocenili jsme přímé a nezkreslené zobrazení reality, kterou většina z nás zná jen zprostředkovaně z médií. Zvlášť silně na nás zapůsobily scény, jež divákům umožňují prožít autentické zkušenosti lidí z Ukrajiny zachycených ve filmu, a také záměrně klaustrofobní atmosféra, kterou tvůrci pomocí technologie mistrně umocňují,“ uvedla porota.

Druhé zvláštní uznání putovalo k režisérce Shiuan Yan za film Trans-kompozice. „Zvlášť nás zaujala hra světla a stínu a její hluboké propojení s autorovou kulturou a symbolickými významy. Silně působí i vazba na idealizované, téměř éterické osobní vzpomínky, které se postupně stávají univerzálními. Fascinující je také promyšlená vizuální architektura, která zrcadlí složitost lidského nitra, a vypravěčův hlas, jenž diváka provází celou cestou plnou úžasu a objevování,“ zhodnotila porota.

Cenu publika letos získal snímek Pan nikdo proti Putinovi režiséra Davida Borensteina a Pavla Talankina.

Nejlepším filmem v sekci Krátká radost, ve které soutěžilo 23 snímků, se stal rakouský film wedLOCK tradWIFE režisérky Gabriele Neudecker, který s ironickou nadsázkou komentuje současné genderové stereotypy a návraty k „tradičním“ rolím žen.

Cenu za přínos světové kinematografii převzal Pedro Lijerón Vargas za bolivijský filmový kolektiv Grupo Ukamau, který vznikl v šedesátých letech jako jeden z nejvýraznějších představitelů tzv. třetího filmu – radikálního hnutí, které odmítalo komerční i elitářské pojetí kinematografie a prosazovalo film jako nástroj společenské změny. Grupo Ukamau ve svých dílech systematicky dávala hlas původnímu obyvatelstvu Bolívie a zachycovala jeho zápas s útlakem, kolonialismem a mocenskými strukturami. „Autorské kolektivy kladou důraz na společné autorství, tvorbu bez hierarchických struktur a představují alternativu k tradičnímu filmovému průmyslu. Jde o radikální rozhodnutí autorů a autorek, kterému chceme vzdát hold. Proto jsme se rozhodli věnovat letošní Cenu za přínos světové kinematografii právě jednomu z těchto výjimečných filmových kolektivů, kterým je bolivijský Grupo Ukamau,“ říká k ocenění Marek Hovorka.

Popáté byla také udělena Cena za dokumentární knihu, kterou získal Petr Třešňák za titul Důstojnost. Porota ocenila knihu jako mimořádně silný a důsledně promyšlený titul, který má nejen ambici, ale i schopnost reálně proměňovat systémové podmínky péče o zranitelné lidi v českém zdravotnictví a sociálních službách. Autor na konkrétních příbězích a případových studiích z Česka i ze zahraničí ukazuje, že důstojná péče je možná, pokud se spojí odbornost, odvaha a empatie. Kniha nabízí nejen apel, ale i návrh konkrétních kroků a systémových řešení, inspirovaných fungujícími zahraničními modely. „Důstojnost je autentická, nepřikrášlující, ale ani si nestěžující. Je osobní, odžitá, a přitom plná naděje. Porota oceňuje dlouhodobou a systematickou práci autora, jeho osobní skromnost a schopnost proměnit osobní zkušenost v silný společenský apel. Kniha připomíná, že zachování důstojnosti každého člověka je základní podmínkou demokratické společnosti,“ uvedla porota, ve které zasedli literární dokumentaristka a nakladatelka Barbora Baronová, ředitelka Městské knihovny Jihlava Marie Blažková, novinářka, literární a komiksová publicistka Kateřina Čopjaková, novinář a filozof Petr Fischer a rozhlasová teoretička a dokumentaristka Andrea Hanáčková.

Cenu Respektu za nejlepší audiovizuální reportáž s politickým či společenským tématem, získala reportáž Černá práce z cyklu Reportéři ČT. Autorky Barbora Loudová a Jevhenija Vachničenko se ve své investigativní práci věnují agenturnímu zaměstnávání a pracovnímu vykořisťování v Česku. „Pořad jsme se rozhodli ocenit jak za výběr tématu, tak za jeho novinářské zpracování a nasazení autorek. Tzv. agenturnímu zaměstnávání se věnovaly dlouhodobě a přinesly tak komplexní zprávu z neprůhledného prostředí, do něhož je obtížné proniknout. Příkladná práce autorek tak znovu upozornila na to, že vykořisťování lidí u nás není žádnou výjimkou, ale v některých částech pracovního trhu bohužel takřka normou. Společenský přínos a ‚zásah do černého' dokazuje i to, že některé agentury po odvysílání třídílné reportáže změnily sídla nebo se stáhly a některé firmy s těmito zprostředkovateli ukončily spolupráci. Stejně tak reportáž vyvolala diskusi mezi odbornou veřejností, která by mohla přispět k lepší kontrole i ochraně zaměstnanců,“ uvedla porota.

Tradičně Ji.hlava udělila i cenu za pozoruhodný přínos pro producenty (APA World Excellence Award), kterou převzala americká producentka Joslyn Barnes za mimořádný přínos světové filmové produkci. „Největší poctou je pro mě vždy uznání od vlastních kolegů,“ uvedla Barnes.

Noční pouť Tsai Ming-Lianga

Výjimečným zážitkem letošní Ji.hlavy byla světová premiéra snímku Noční pouť oceňovaného tchajwanského režiséra Tsai Ming-Lianga. „Noční cesta vznikla na základě pozvání, které jsem obdržel před rokem od Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, kde jsem měl zvláštní retrospektivu a převzal Cenu za celoživotní přínos. Okamžitě mě zaujala tichá atmosféra malého města a mlha, která zahaluje jeho noci, a tehdy mě napadlo natočit tam nový film ze série Walker,“ říká Tsai Ming-Liang. Noční pouť vznikla ve spolupráci Tsai Ming-Lianga a studujících FAMU za pouhých deset dnů a je poctou filmu i Jihlavě jako místu tichého snění.

Živá část 29. MFDF Ji.hlava se uzavře v neděli 2. října. Od 18:00 pak festival pokračuje jako Ji.hlava Online a nabídne k přehrání více než 150 filmů pro všechny akreditované. S již platnou festivalovou akreditací se stačí na webových stránkách Ji.hlavy přihlásit do osobního profilu prostřednictvím účtu na Visitor Page. Filmy bude možné přehrát do půlnoci v neděli 16. 11. Filmy podléhají geoblokaci – budou dostupné pouze na území ČR. Všechny filmy budou dostupné od spuštění programu Ji.hlava Online až do jeho konce.