Alt-Right: Doba vzteku

Největší změna v ekonomickém uspořádání je na dosah! Stačí jen překonat bariéry konvenčního myšlení a přistoupit na nepodmíněný základní příjem. Ve střihovém dokumentu předestírá rakouský režisér historii pokusů o zavedení této reformy a s futuristickou hravostí extrapoluje možný budoucí vývoj.

Film-vzpomínka na dobu nejhlubší krize identity rakouského národa. Prezidentské volby roku 1986 poznamenalo odhalení, že jeden z kandidátů, bývalý generální tajemník OSN Kurt Waldheim, lhal o svých činech za druhé světové války. Kinematografické pojednání o rozchodu minulosti s pamětí jako znaku doby.

Dokument zachycuje terorismus tak, jak zatím nikdy zachycen nebyl. Použitím unikátních záběrů od lidí, kteří jsou součástí hnutí Al-Káida, nebo od složek, které se snaží s terorismem bojovat, se divákovi dostává neuvěřitelně krutá a syrová výpověď o síti jedné z největších teroristických organizací na světě. 

Se Stephenem Kevinem Bannonem, považovaným za jednoho z hlavních strůjců vítězné kampaně Donalda Trumpa, natáčela režisérka od podzimu 2017 do amerických kongresových voleb v roce následujícím. Někdejšího prezidentova poradce pozorujeme zejména během pracovních setkání s novináři a americkými i evropskými politiky a podnikateli, jež mu slouží k šíření ultrapravicových názorů a upevňování mocenské pozice republikánů. Přestože se kontroverzní stratég zjevně snaží využít přítomné kamery k propagaci své osoby, občasná vypadnutí z role poodhalují, že jeho úspěch stojí především na předsudcích, pokrytectví a lžích, které napomáhají šíření zloby a nenávisti. „Měla jsem pocit, že mi ten mediálně vytvořený obrázek dává obrovskou moc. Nabyla jsem přesvědčení, že pokud ho budeme delší dobu sledovat, podaří se nám zbořit mýtus, což by bylo úžasné.“ A. Klayman

Unikátní dokumentární studie nás zavede do Sýrie, kde sledujeme více než čtyři roky trvající přátelství studentů umění Saeeda a Milada. Přestěhovali se do rebelského města Doumy a natáčejí všechno, co kolem sebe vidí. Prožíváme tak nejen jejich boj s hladem, ale i touhu po umění a tolik chtěné svobodě.

Kronika institucionálního vytěsnění masové genocidy frankistického klerofašistického režimu ve Španělsku. Amnestie a „pakt zapomnění“ (1977) smazaly politické zločiny a zneviditelnily přes sto tisíc obětí teroru. Dobové záběry a desítky svědectví přeživších mapují boj proti kolektivní amnézii.  

Animovaný dokument sleduje volnou kompilací počítačové modely koncentračního tábora v Osvětimi. Státní zástupce, architekt, grafik a další vysvětlují své motivace pro jejich vytvoření. Mozaiku spojuje téma využívání počítačové reality jako nástroje k uchování paměti a vyrovnání se s traumatem.

V lednu 2017 byla transžena Chelsea Manningová po sedmi letech propuštěna z vězení, kde měla strávit třicet pět let za to, že zveřejnila, ještě jako vojín Bradley Manning, tajná americká videa a dokumenty z válek v Afghánistánu a Iráku. Snímek objasňuje, co ji k jejímu činu i k její proměně vedlo, a zachycuje pozici transgender osob v americkém vězeňském systému. Počínání Manningové sleduje od jejích prvních kroků na svobodě a setkání s přáteli, kteří ji po dobu výkonu trestu podporovali až po její vstup do světa politiky, který se výrazně mění s nástupem nového prezidenta Donalda Trumpa.     „Tehdy jsem měl takovou vizi, že ten film bude o postavách a že se v něm bude proplétat a střetávat osobní a politické v podobě té nejvelkolepější moderní podívané, a ta vize se nezměnila.“ T. Travers Hawkins

Těžká deziluze ze zahraniční politiky Západu přivedla vysoce postaveného diplomata Carneho Rosse k zájmu o anarchistickou teorii i praxi. Paradoxní proměnu zastánce statu quo v hledače společenských alternativ zachycuje snímek skrze motiv cesty, kterou prožíváme přímo z Rossovy zanícené perspektivy.

Od roku 2013, kdy syrský režim a jeho spojenci poprvé vedli chemickou válku proti syrským civilistům, jich už miliony prchli v zoufalé snaze o přežití. Ti, co zbyli, jsou v pasti. Všechny hranice jsou zavřené. Není cesta ven. V podzemní nemocnici v obklíčené Ghoutě tým oddaných lékařek neúnavně ošetřuje oběti bombardování, přičemž jsou nuceny neustále bojovat se systémovým sexismem. Film sleduje zejména každodenní činnosti pediatričky a manažerky nemocnice Dr. Amani Ballor, která se snaží svým malým pacientům ulehčit jejich úděl. Observačním způsobem tak snímek vytváří portrét jedné nepravděpodobné hrdinky. „Chtěl jsem, aby lidé viděli, že obyčejná žena dokáže úžasné věci. Snad to může změnit svět. Tato žena nám může připomenout, že všichni jsme lidé a je nám společná lidskost, která je silnější než násilí.“ F. Fayyad

Nekončící válka v Sýrii přinesla destrukci všeho. Aleppo je v troskách, přesto v něm někteří obyvatelé zůstali. Bezprostřední kamera zaznamenává každodenní rutinu členů týmu Bílé helmy, kteří se snaží zachraňovat lidi z trosek. Jenže jak dlouho je vůbec možné udržovat mrtvé město při životě?

Film hledá kořeny extremistického myšlení některých současných Němců. Akvarelovou animaci idealizovaných vzpomínek prokreslují temné tóny rané indoktrinace dětských duší. Nostalgické sekvence rámují výpovědi dnešních zástupců německé střední třídy. Psychoanalytická studie (neo)nacistické ideologie jako životního stylu odhaluje čtyři fundamenty oživlé germánské mytologie a mentality ─ xenofobii, eugeniku, exaltovanou rétoriku a křesťanský kýč. Uzavřená enkláva pravicového extremismu hnutí Pegida je pozvolna rozkrývána otevřenými rozhovory, v nichž odpadlíci vlastenecké věrouky demaskují demagogii hnutí. „Děti představují naši budoucnost. Odráží se v nich naše touha po bezpečí, rodině a štěstí. Dítě je ale zároveň nejslabším článkem společnosti, a proto potřebuje zvláštní ochranu.“ M. Farokhmanesh, F. Geiger