Bez názvu

Kompozice detailů architektury a soch ve veřejném prostoru a pozorování lidí ve shonu v ulicích velkoměsta ukazuje v kombinaci portrétu a antropologické črty jeden rušný den v ukrajinském hlavním městě. Snímek doprovází hudba, variující od romantizujícího doprovodu po jazzové vystoupení.

Posledních 5 let se věnuje divadlu a performancím v absolutní tmě s cílem aktivovat ostatní smysly a představivost diváka. Phantom Limb je jeho první film z tohoto cyklu, který se zabývá právě převážně temnotou.  Sledujeme Madse, kterak zahajuje svou první regresivní terapii a je uveden do hypnózy. Veškeré záznamy jsou skutečné.

Autorka se v audiovizuální eseji vrací do dětství, aby prozkoumala, jaký dopad mají vzpomínky na současnost. Původně 8 mm filmový materiál transformuje do videa a pomocí pixelů deformuje vzpomínky do skvrn připomínajících olejomalbu.

Poetické zachycení průzkumu jeskynního systému Podillya v regionu Termopil má vedle environmentálního apelu výsadní postavení mezi filmy ze Studia populárně-vědeckých filmů pro svoji poutavou vypravěčskou stavbu, montážní rytmus a výraznou vizualitu.

První fotografický film v historii lotyšské kinematografie oživuje prostřednictvím dynamické střihové koláže černobílých fotografií a mnohovrstevnaté zvukové stopy portrét Moskvy poloviny 60. let. Pod symboly moci, které se děsivě tyčí v ulicích města, bezstarostně a vítězně proudí všední každodennost.

Anglický název Manual je slovní hříčkou symbolizující jak příručku, tak i přívlastek „manuální“. Středobodem obrazu je kamera na stativu namířená směrem k podlaze. Autor s ní pohybuje, vyvažuje záběr, balancuje. Zatímco kamera je statickým bodem, „ujíždějící“ podlaha vytváří optický efekt způsobující závrať.

Dóra Maurerová skládá ve svém strukturálním filmu bílé prostěradlo před černým pozadím. Pomocí masek rozděluje obraz na segmenty, které spolu s přehýbáním látky vytvářejí geometrické kompozice.

V konceptuálním filmu Iona Grigorescua svádí autor v dvojexpozici sám se sebou boxerský souboj. Zápas se odehrává v nahotě, bez ringu, bez diváků, bez možnosti vysvobození. Izolace se stává nejen zdrojem utrpení, ale také vnitřní síly. Obraz úspěšnějšího z boxerů se v průběhu boje vytrácí a nechává vyniknout poraženého.

Rynek je observační dokument zachycující rušné tržiště v Lodži v roce 1970. Jedná se o krátký snímek sestávající z fotografií pořizovaných v pětiminutových intervalech po dobu devíti hodin, který nám umožňuje pozorovat ruch tržiště jako nepřetržitý pohyb a shon.

Rozlitá vývojka na filmovém materiálu způsobila vznik pohybujících se obrazových skvrn, které za doprovodu rytmických úderů na radiátor připomínají hmyzí roj. Navzdory autorovu záměru zparodovat avantgardní film však snímek vyhrál cenu za nejlepší experimentální film na Žánrovém filmovém festivalu v Záhřebu.

Alegorické výjevy z venkovského života, zjevně inspirované poetikou filmů Sergeje Paradžanova, ukazují otce a syna, pokušení, čin a trest v mýtotvorném prostředí zahrady. Rurální lyrika je prostoupena obrazy obstarávání zvířat, jablka se stávají obrazoboreckým nástrojem, hojnost je vykoupena ukřižováním.

Prosluněné obrazy kolchozníků při sklizni se mísí s komentářem oslavujícím kolektivizaci a modernizaci venkova. Přesto se do ideologicky podbarveného snímku dostávají silně lyrické tóny mizejícího světa, stáří a samoty. Staří vesničané a polozbořená stavení symbolizují mizející vesnice, zakořeněnost a lásku k půdě.