Blízko i jinde

Narůstající rychlost života v moderní společnosti ústí mimo jiné ve zvýšený výskyt panických záchvatů a úzkostných poruch. Skladba detailů vytržených z běhu věcí doplněná komentáři bezprostředně zasažených obětí demonstruje různé projevy vychýleného vnímání a vyvozuje z nich znepokojivé závěry.

Snímek Almost Nothing představuje zákulisí organizace pro jaderný výzkum CERN. Pomocí rozhovorů s teoretickými fyziky, techniky i dalšími zaměstnanci odhaluje každodenní chod organizace i místní jídelny, zároveň se probírají nejvýznamnější otázky o vesmíru, jimiž se věda v současnosti zabývá. 

Tématem filmu je integrace strojů do běžného života. Na jedné straně jsou roboti velmi užiteční, na straně druhé často nahrazují lidi v zaměstnání, ba je dokonce mohou ohrožovat na životě. Snímek je montáží rozhovorů s pracujícími a různými specialisty a záběrů z míst, kde se již běžně roboti využívají. 

Elektron se při Youngově experimentu chová jinak, pokud je pokus zaznamenáván. Axiomu z kvantové fyziky podřídila natáčení dokumentaristka usilující zachytit vědou nepostihnutelné projevy lidského vědomí ve fyzickém světě. A po cestě dospěla k otázce: Komunikuje vzájemně voda, když to lidé nevidí?

Filmový teoretik André Bazin toužil realizovat snímek zabývající se kostely francouzské provincie Saintonge. O několik desítek let později přichází Pierre Hébert s rekonstrukcí Bazinova snu pomocí dokumentárně-animovaného filmu, jenž je zároveň filozofickou úvahou o vztahu architektury a filmového média. 

Cinecittà, město filmu na Tiberu, dalo Mussolinimu na 300 filmů a lidem nové nebe hvězd. Dokument kombinující historická fakta s inscenovanými výpověďmi hereckých ikon vykresluje obraz italské továrny na sny nejen jako produktu propagandy a kapitálu, ale odhaluje také vztah mezi fašismem a Hollywoodem.

Skupina patnácti vědců odjíždí na Antarktidu, kde na výzkumné stanici stráví 13 měsíců, během nichž pozorují nebe z nejlepšího místa na naší planetě. Zářivé pláně sněhu, černé noci plné hvězd, ale také izolace, frustrace a touha utéct zpět do civilizace, o tom všem vypovídá filmový deník jednoho člena týmu.

Hlasem Samuela L. Jacksona doprovázená audiovizuální ilustrace rukopisu, který význačný americký spisovatel a aktivista James Baldwin nikdy nedopsal. Strhující historie boje Afroameričanů proti bílé nadřazenosti podávaná z perspektivy nevěřícího údivu, že se něco takového vůbec dělo a stále ještě děje.

Camorra je italská zločinecká organizace, která působí v Neapoli, potažmo v celé Kampánii. Její rozmach, od počátečního drobného pašování až k mocným organizovaným klanům, které obchodují s drogami, zbraněmi i lidmi, ovlivnil i to, jak se vyvíjelo celé město a kraj. Střihový snímek využívá dobové filmové záběry, zpravodajské televizní reportáže, policejní fotografie a novinové titulky k vykreslení života tamějších obyvatel, praktik zločineckých bossů a celkové atmosféry ve městě. Tím podává výjimečnou, vyčerpávající filmovou zprávu o jedné z nejmocnějších organizací mafie.  „Film Camorra se odehrává v určitém historickém období, od konce 60. do začátku 90. let, nejen aby nedidaktickým způsobem zprostředkoval emoce a informace, ale použil minulost jako zrcadlo současnosti.“ F. Patierno     

Dominique Batraville, haitský básník, novinář i herec, sedí ve svém skromném příbytku a čte si. Po minutě si lehne a pokračuje ve čtení. Tento pozvolna vyprávěný, leč působivý dokument nám jeho osobu představí pomocí statických, často detailních záběrů, podložených jeho vlastními monology i citacemi jiných. 

Fantastický epos. Nacionalistický konstrukt. Ideální pro vyfocení selfie. Počmáraná plátna patřící na skládku. Anachronismus. Transcendentální zážitek. S hravostí filmového média nás dokument provádí vážným světem umění, v němž dostává slovo teoretik, restaurátor, filozof i japonský fanoušek Muchy.

Vandana Verma dennodenně cestuje po Marsu a pořizuje fotografie jeho povrchu. Neopouští při tom laboratoř NASA v kalifornské Pasadeně, odkud řídí mobilní robotické vozítko Curiosity. Pohlcující esejistický dokument se společně s ní a dalšími odborníky na vesmírný výzkum a média zamýšlí nad záběry z planety vzdálené desítky milionů kilometrů. Mars se tak stává ideálním místem pro průzkum našeho paradoxního vztahu k fotografii a úvahu nad tím, zda nám snímky z vesmíru, ale také z různých míst planety, zprostředkovávají realitu, nebo ve skutečnosti vytvářejí její alternativní verzi, k níž bychom měli přistupovat mnohem obezřetněji. „Obraznost související s planetou Mars odhalje mnohé o našem vztahu k obrazům i o samotné planetě. Cílem tohoto filmu je zhmotnit před námi spektrální kvalitu definice obrazu.“ M. Långström