Miloš Šejn – Potokem, stromem a kamenem

Absolventský film indického studenta katedry dokumentární tvorby se zaměřuje na problém rasismu v Československu. Konkrétní příběh lásky i nenávisti, předsudků i dobré vůle je ve filmu rozšířen o další zážitky cizinců v Česku. Vedle výpovědí protagonistů je film provázen komentářem Antonína Navrátila.

Dokumentární veselohra Jana a Adama Novákových podává zprávu o armádním hokeji za socialismu. Prostřednictvím intimních rozhovorů a výběru dobových skvostů z archivu Armádního filmu přibližuje mentalitu československých hokejových vojáků a důstojníků. Nejslavnější českoslovenští hokejisté a náčelník generálního štábu vysvětlují, jaké to bylo trénovat a hrát za armádní hokejové kluby, u jaké jednotky sloužili a co by dělali v případě války, jak byli povyšováni či jak se pašovalo sklo, vodka, peníze a puky skrz Železnou oponu, aby se zpátky vozil prací prášek. Jak se pořádaly hromadné „socialistické“ svatby hráčů, jak se foukalo do balonku před nedělními tréninky, jak se plnily závazky a chodilo na výslechy.  

Čínský spisovatel, dramatik a literární kritik osobně představí svou tvorbu nejen literární, ale i filmovou. Gao uvede své dva dokončené snímky: Silueta, ne-li stín (2003) je jemný a poetický obraz osamělého umělce, který spojují scény z tvůrcových divadelních her, zatímco filmová freska Po potopě (2008) nese název Gaovy výstavy, která sklidila úspěch po celém světě, se odehrává beze slov v interakci mezi jeho tušemi a šesti tanečníky. Po promítání bude v témže sále následovat čtení z Gaovy knihy oceněné v roce 2000 Nobelovou cenou za literaturu: Hora duše.  

Flahertyovsky laděný dokument skrze metodu rekonstrukce a protagonistův osobní komentář nahlíží do života osmdesátiletého muže, který vychovává svá tři vnoučata, jimž máma zemřela a táta je opustil. Nejde přitom jen o lekce praktických činností, ale především o zásady a hodnoty, které dětem otevírá.„Sýkora vložil do svého díla vedle čiré ideje také čirý a velký cit, lásku a obdiv k člověku, úctu k jeho životu a dílu.“ Antonín Navrátil

Cílem literární eseje je zachytit pohyblivé a nestabilní „já“, jehož součástí jsou věci i jiné osoby. Cílem dílny je prozkoumat způsoby, jimiž lze (a nelze) převést tuto volnou prozaickou formu do filmové podoby. Zajímat nás bude i to, jak filmovou esej chápou ve svých textech sami filmaři, počínaje Hansem Richterem a jeho úvahou-manifestem „Filmová esej: Nová forma dokumentárního filmu“ (1940). Součástí dílny budou komentované ukázky z filmů Dzigy Vertova, Hanse Richtera a Terence Daviese.

Cestovatel a režisér Dan Přibáň křižuje svět se svou posádkou ve žlutých trabantech a podává neotřelé informace z různých koutů světa. Jeho poslední cesta nás zavede mimo jiné do Číny, o které bude jeho dílna. Řeč bude o absurditách, které pro pozorovatele z venku vypadají komicky, avšak pro běžné obyvatele jsou realitou. 

Pro většinu televizních diváků představují politická témata nejnudnější náplň pro dokumenty, publicistiku, či dokonce zábavné formáty. V dílně představíme tři pořady, které dokazují opak: docusoap stanice Showtime The Circus, který mapuje americkou předvolební kampaň od prvních primárek v lednu 2016, pořad BBC An Idiotʼs Guide to Politics, konfrontující politiky s jejich sliby, a satirickou sérii britské stanice Channel 4 Ballot Monkeys, v níž diváci sledují předvolební kampaň očima čtyř kandidátů na poslance.---Dílnu vede Milan Kruml

Jaká jsou ideová východiska založení samostatného studijního oboru dokumentární tvorby na FAMU? V čem spočívala nezastupitelnost a specifičnost dokumentárního přístupu k filmu? Jak se měla tato specifika odrazit ve výuce a odlišit se od tvorby publicistické? Na tyto otázky se pokusí odpovědět dokumentaristka Viola Ježková. Dílnu doplní ukázkami studentských filmových cvičení. Uvítá též podněty účastníků a diskuzi k tématu.

Období československé normalizace vnímáme nejvíce skrze dokumenty o disidentech nebo televizní retro seriály. Dilemata nastolená totalitním režimem se přitom nevyhnula nikomu. Šestnáctidílný cyklus Příběhy 20. století mapuje, jak a proč jednali různí lidé (studenti, novináři, havíři, spolupracovníci StB, vojáci, řadoví členové KSČ, homosexuálové a mnozí další) nejen pod tlakem normalizačního aparátu, ale i svého okolí. ---The project was made by Czech Television in collaboration with the Post Bellum non-profit organization. Projekt vzniká ve spolupráci České televize a Post Bellum, o. p. s.

Přípravy společného koncertu Plastic People a Aktual v Suché u Nejdku. Film zaznamenává příjezdy účinkujících, stěhování aparatury a exteriéry kolem místa konání. Ne však samotný koncert. Ten se odehrával v naprosté tmě a ve filmu je z něj čitelný pouze několika okénkový záběr plivání ohně, které bylo jedním z mnoha pyrotechnických efektů využívaných na koncertech Plastiků. V tomto případě jde o mžikavou vzpomínku na technika, plivače ohně a pozdějšího bubeníka Dg307 Vladimír Vyšína.

Mladá vězeňkyně, která se chce vymanit z osudu, k němuž ji předurčil matčin nezájem, vzpomíná na dětství a důvody, proč utekla z domova. Vyprávění doprovázejí básně, které začala skládat, když jí do věznice nepřicházely dopisy od blízkých. Portrét se tak noří do vnitřních prožitků psychicky zraněné dívky.„Režiséru Sýkorovi ‚zpověď‘ postavy, představující mnohorozměrný a působivý individuální portrét, splývá s autorským postojem v díle, které má dobrou filmařinu, náladu a atmosféru.“ Pavel Branko

Julius Varga byl ateista náhle stižený strašnou, absurdní chorobou. Po dvě desetiletí se pak, upoután na lůžko a uvězněný v nepohyblivém, znetvořeném těle, vydával na vnitřní duchovní cestu za poznáním a přijetím Krista. V normalizačním Československu, pod neustálým dohledem StB, kolem sebe vytvořil společenství mladých lidí, kterým se stal průvodcem a učitelem ve věcech života a smrti.