Miloš Šejn – Potokem, stromem a kamenem

Portrét mladé venkovské učitelky prvního stupně základní školy téměř bez komentáře ukazuje houževnatost ženy, která musí den co den do své práce absolvovat náročnou cestu na lyžích přes závěje sněhu. Záběry jejích všedních úkonů autor propojuje do poetických kompozic s lyrikou pohledů na krajinu. „Sýkorova témata oscilují okolo drobných lidí, kteří se ocitli v sociálně či psychologicky extrémní situaci. Své hrdiny si pokaždé lidsky zamiloval.“ Rudolf Urc

Ivan Tatíček patřil v 80. letech k nejvýraznějším postavám českého alternativního dokumentu. Pro jeho filmy je typická spontaneita, improvizace a využití postupů rodinného filmu. Autenticky vypovídá o atmosféře života pozdního socialismu, v němž mimo všedních situací zachycuje i řadu osobností alternativní kulturní scény. Jeho filmy vznikaly v privátních podmínkách, po uvedení v soukromí a na amatérských festivalech a později zcela upadly v zapomnění. V nové digitalizované verzi, kterou připravil Národní filmový archiv, budou představeny v obnovené premiéře za účasti autora.Dílnu vede Martin Blažíček   Kruh D, 1982, 27 min   O ničem jiném, 1983, 23 min   Metrofilm, 1984, 9 min   Všude doma dobře nejlíp, 1986, 19 min  

Vizuálně vytříbený film o odlévání zvonů je zároveň meditací o rytmu a čase, hmotě i možnostech filmového vyprávění. Vědomě navazuje na odkaz Jiřího Lehovce.

Investigativní dokument, v němž hraje hlavní roli mluvené slovo. Zatímco plátno zůstává černé, posloucháme rozhovor mezi úředníky a filmaři, kteří chtějí natočit snímek o plicních chorobách v Sečuánu. Záznam obnažuje typickou strategii cenzury, postupující od falešné vlídnosti až k otevřeným výhrůžkám.

Julius Varga byl ateista náhle stižený strašnou, absurdní chorobou. Po dvě desetiletí se pak, upoután na lůžko a uvězněný v nepohyblivém, znetvořeném těle, vydával na vnitřní duchovní cestu za poznáním a přijetím Krista. V normalizačním Československu, pod neustálým dohledem StB, kolem sebe vytvořil společenství mladých lidí, kterým se stal průvodcem a učitelem ve věcech života a smrti.

Gertjan Zuilhof je bývalý dramaturg rotterdamského filmového festivalu. Ačkoli není žádným sinologem a neovládá ani čínský jazyk, spřátelil se s mnoha tamními nezávislými filmovými tvůrci. K vykreslení současné situace nezávislých čínských filmařů vybral Zuilhof dva nedávno natočené snímky – Mužský svět umělce a filmového tvůrce Chana Tchaa a film Vítejte producenta a režiséra Ču Z’-kchuna. Oba snímky se zabývají policejní brutalitou, každý však svým, stylově výrazným způsobem. V obou filmech se klade důraz na mluvené slovo – ať už jsou to lži či pravda.

Jeden z mála Ságlových filmů mimo dokumentární souvislosti podzemní scény zachycuje v jediném statickém záběru nekončící výstup cestujících z prvního pojízdného schodiště ve stanici metra Můstek. Do zřejmého kontextu strukturálního filmu – fixní kompozice v několika rovinách pohybu – však Ságl exponuje i téma společenské. Dav cestujících je unášen zdánlivě nezastavitelnou silou vpřed bez možnosti vybočení z proudu, představuje obraz počínající normalizace 70. let. Film byl opakovaně promítán jako vizuální doprovod koncertů Plastic People.

V průběhu zapomenuté cesty kamsi s Ivanem M. Jirousem narazil Jan Ságl na krajinu s desítkami volně visících reprodukčních kovolistů. V okruhu samizdatu zásadně nedostatkové zboží plnilo funkci plašičky ptáků. Film zaznamenává prosluněnou krajinu posetou stříbřitými body v různých prostorových konstelacích jako formu nalezeného land-artu. Práce volně navazuje na sérii krajinných intervencí Zorky Ságlové, které Ságl pravidelně spoluvytvářel a dokumentoval a v nichž hraje klíčovou roli právě konfrontace krajinných prvků s objekty geometrické povahy.

Svatební film zpěváka Plastic People Paula Wilsona. Film zachycuje situaci před a po obřadu na městském úřadě v Praze 5, shromáždění přátel a v závěru odjezd novomanželů Wilsonových.

Film zaměřuje pozornost na deziluzi při přechodu z chlapectví do dospělosti. Protagonista, slabozraký chlapec, drží v rukou raději letadýlko než klarinet. Internát a intenzivní výuka v něm vzbuzují otázky po vlastním sebeurčení. Nesynchronní zvuk a mimoobrazový komentář dodávají filmu sílu snu.

Flahertyovsky laděný dokument skrze metodu rekonstrukce a protagonistův osobní komentář nahlíží do života osmdesátiletého muže, který vychovává svá tři vnoučata, jimž máma zemřela a táta je opustil. Nejde přitom jen o lekce praktických činností, ale především o zásady a hodnoty, které dětem otevírá.„Sýkora vložil do svého díla vedle čiré ideje také čirý a velký cit, lásku a obdiv k člověku, úctu k jeho životu a dílu.“ Antonín Navrátil

Jak se před revolucí žilo lidem s odlišnou sexuální orientací? Museli své zaměření tajit? Byli nějak postihováni? Své příběhy vypráví bývalá reprezentantka ve stolním tenisu Jana Kociánová, státní úředník František Bloudek a absolventka FAMU Libuše Jarcovjáková, autorka unikátní série fotografií z legendárního pražského T-clubu.