Nepřítel ve mně

Odvrácenou, věcnou stránku live erotických webů ukazuje snímek, ve kterém sledujeme vystupující dvojice ve chvílích mezi sexuální akcí. Voyerské oko webkamery předkládá výjevy banálních partnerských hádek, hovorů o politice, nudy či unavené rezignace z pracovního života ve virtuálním akvárku.DETAIL:„Neplácej mě, bolí to. Jsem drobná, bolí mě to.“ „Ty jsi vážně dobrá. Jsi pokrytec. Myslíš, že když ty plácneš mě, že mě to nebolí? Víš ty sakra, jak mě bolí když mě škrábeš?“

Zkušenost mladých Vietnamců, kteří celý život strávili v České republice a žijí na hraně dvou kultur, ale necítí se doma ani v jedné, předává snímek Malá zvláštní formou animovaného dokumentu. Kreslená animace umožňuje autorce vnést do filmu nenucenou emocionalitu, intimitu a poetickou stylizaci.

Snímek si pohrává s paralelou mezi rolí pečovatele a člena ochranky vtělené do postavy mladého muže, který pořád něco střeží. Opakování a automatizace každodenních úkonů je akcentována monotónní estetikou kamery a pomalým tempem, jež nás uvádí do světa korejské pragmatičnosti a smyslu pro zodpovědnost. 

Travnatý areál zaplňují přijíždějící auta. Pasažéři dostávají víno a chléb společně s programem bohoslužby. Stačí naladit v autorádiu správnou frekvenci a nedělní mše začíná. Koncept autokina dobře slouží i americkému městu Daytona Beach. Observační snímek poskytuje vhled do moderního svatostánku.

Autor filmu v roli pozemšťana kráčejícího ulicemi Paříže si klade věčnou otázku: Jsme ve vesmíru sami? Při snaze nalézt pravdu a zbavit se tak neustálého dumání vede tvůrce rozhovory s astrofyzikem Nicolasem Prantzosem, historičkou vědy Florence Raulin Cerceauovou a sociologem vědy Pierrem Lagrangem.

Snímek pohybující se na hraně performance, dokumentu a poezie a kombinující škálu abstraktních a symbolických motivů zkoumá otázku lidské paměti. Odvolává se přitom k Hledání ztraceného času Marcela Prousta a principům „nedobrovolné paměti“ založené na nevědomém ukládání vzpomínek spojených s konkrétními emocemi.DETAIL:„Sedím tu, mé prsty potřísněné nepřítomným, toužím po vůni vlhké prsti a benzínu. Oprošťuji se zde od sebe sama. Vzdálenost a blízkost jsou atributy tělesného. Cesta duše se odehrává v neurčitu a bezčasí.”

Černobílý snímek, zaznamenávající pohyb hejna ptáků, je sekvencí záběrů pořízených během mírné zimy, kdy stěhovaví ptáci zůstali v Nizozemí. Každý večer se nad pláněmi odehrávalo hemžení vytvářející na obloze pohyblivé ornamenty.DETAIL:K obrovskému hejnu, které se nebem přelévá jako voda ve vakuu, se připojují další a další hejna ptáků, aby předvedla spektakulární podívanou, o níž jednotliví aktéři nemají ani ponětí.

Vymírání motýlů druhu monarcha stěhovavý v USA se stalo námětem snímku založeného na manipulaci s found footage materiálem. Staré filmové záznamy motýlů či práškovacích letadel režisérka upravuje pomocí dvojexpozice, škrábání nebo dobarvování. Vytváří tak čistě vizuální mikroúvahu na téma, kdo je v tomto ekosystému ve skutečnosti škůdce a kdo poškozený.

Pohled na balkánskou migrační trasu v prosinci 2015. Do Dobové ve Slovinsku přijíždějí zástupy uprchlíků. Spořádaně nastupují do přistavených autobusů a vstupují do systému. Slovinská vláda má cestu měsíc pevně pod kontrolou. Sevřeni v jedné řadě, podstupují migranti kontroly, prohlídky a čekají na další krok.

Surreální pouť opuštěnou horskou vesnicí, kde nad posledními přežívajícími obyvateli visí neznámé nebezpečí, spojuje kontemplativní statické záběry přírody a zvířat z nezvyklých úhlů, které fascinují a zároveň uvádějí v nejistotu, zda lze záhadnou krajinu rozumově pochopit.DETAIL:Pozorujeme nehybný, zamlžený les, z něhož se vynořuje nerozpoznatelná postava. Jakmile se přiblíží, vytušíme, že tento poutník není člověk, nýbrž přízrak ztělesňující magickou neuchopitelnost daného místa.

Němý portrét multifunkčního komplexu, sloužícího jako skladiště, prostor s maximální ostrahou i luxusní showroom, postupně přechází v bizarní černobílou sci-fi s budovou v hlavní roli. Precizní rytmická kombinace strohých, z kontextu vytržených a přísně rámovaných obrazů funguje přes svou abstraktnost jako trefný architektonický komentář ducha doby.

Kompilaci archivních záběrů observace ptáků a stopování jejich migračních tras doplňuje kromě ptačího švitoření současný komentář, který reviduje myšlenku svobody pohybu. Film přirovnává kroužkování ptáků k pasové kontrole, identifikace svobodu pohybu problematizuje.