Nepřítel ve mně

Nomádi v mořích Indonésie říkají, že když matka porodí dítě, porodí zároveň jeho dvojče v podobě chobotnice. Dokument ukazuje prostředí utvářené tradiční lidovou vírou. Kamera sleduje muže plavícího se s tváří ponořenou v moři, demonstrujícího jeden z rituálů k uctění chobotnice. Zneuctění bratra z vody vede k neštěstí.

(Kde) existují místa, která známe ze svých vzpomínek, ptá se Camila Ausenteová v úvodu svého dokumentu, jehož desetiminutová stopáž představuje pátrání po odpovědi na tuto otázku. Ausenteová jej provádí kombinací opakujících se záběrů z Mexika a orálně podaných vzpomínek jejího otce na dětství prožité v Argentině.

Na pohřbu své babičky se mladá čínská dívka Yanlin dozví, že zemřelá žena byla médium – posedlá duchem jménem Gong. Snímek je osobní zpovědí Yanlin, která nikdy nevěřila v existenci přízraků, nyní se však začíná zajímat o svět spiritismu a pátrat po tom, kdo je Gong, aby porozuměla své babičce.

Dokument kombinuje rozhovory s účastníky etnografického výzkumu, který sám filmař vedl, a pásmo jeho vlastních osobních úvah a postřehů. Zvukový záznam, nashromážděný během tří let před koncem autoritativní vlády zimbabwského prezidenta Mugabeho, obrazově doprovází záběry Rhodesie z 8mm pásu.

Konceptuální dílko rekonstruuje paměť jednoho hotelového pokoje nacházejícího se v tzv. „čtvrti červených luceren“ filipínského města Makati. Dominujícími objekty, které zajímají autorův pohled, jsou titulní polštáře a přikrývky, v extrémních detailech ale nahlédne i na (a za) zbylé vybavení pokoje.

Jako nesplnitelný se protagonistovi filmu jeví cíl, který si vytyčil: kontaktovat svou bývalou partnerku za účelem setkání s vlastním synem. Videoesej na téma toho, co je možné a co nemožné, vnitřně sjednocuje použitý materiál – videa volně dostupná na YouTube a monochromatický žlutý filtr, jehož prostřednictvím je sledujeme.

Jediná linka důvěry určená výhradně pro farmáře – gaye. Skrze několik autentických nahrávek a zrekonstruovaných situací poskytuje snímek vhled do problematiky britských gayů z venkova. Pro farmáře je těžké přiznat svou orientaci už jen sobě samým, natož pak svému ne příliš přívětivému okolí.

Režisér se noří svou kamerou do světa drobných organismů. Hmyz, mlži, houby zabírané pohledem makro vytvářejí bohaté textury v obrazu videa. Autor zasahuje svou přítomností do natáčeného materiálu, stejně jako člověk obecně zasahuje do přirozeného řádu přírody. Hirofumi Nakamoto vydává své Vesmírné deníky 2016.

V jediném záběru sledujeme několikaminutový výjev z vesnice Hladivode poblíž Sarajeva. Z pomalé jízdy po sadu přechází oddálením oka kamery záběr do celku a odhaluje skupinu mužů v nezávazném hovoru. Zakrývají cementem díry po kulkách v ruině stavby připomínající nedávnou pohnutou balkánskou historii.

Kamera vstupuje do kancelářských prostor. Recepční přijímá telefonát, kolegové v průběhu pauzy popíjejí kávu, přemýšlejí nad plány, později probíhá porada. Strnulost situace prozrazuje skrytý příběh v obraze. Co se přesně odehrávalo od června 2015 do září 2016 ve vládní budově v Amsterodamu?

V moskevském bytě sestra a švagr Andreje Tarkovského vzpomínají na slavného filmaře. Film-koláž sestávající z rodinných fotografií, vizuálních impresí, útržků vyprávění a neurčitých, až zmatečných vzpomínek odhaluje na pozadí ambientních hudebních ploch opomíjené fragmenty ze života ruského umělce.

Ani dnes není Ukrajina příliš vstřícná ke členům LGBT komunity, natož v dobách, kdy byla součástí SSSR. Dokument podkládá archivními záběry výpovědi žen s menšinovou sexuální orientací z posledních třinácti let, čímž spojuje dvě etapy a přispívá tak k diskuzi o současném problému.