Ubrzanje

Dva miliony lidí se chytly za ruce a dne 23. 8. 1989 vytvořily skoro 700 kilometrů dlouhý lidský řetěz, který se pnul přes Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Poklidný protest proti paktu Ribbentrop–Molotov, který byl uzavřen o padesát let dříve, přerostl v monumentální gesto a projev morální síly okupovaných pobaltských národů.

Původně cenzurovaný hudební film satiricky vyobrazuje obyvatele Vojvodiny, rurální oblasti v Srbsku charakteristické svým mnohonárodnostním složením. Ačkoliv získal dvě festivalová ocenění v Oberhausenu, v Jugoslávii byl zakázán a autorovi byla po dlouhou dobu znemožněna experimentální filmová tvorba. „Vždy jsem se snažil najít nový jazyk, či novou formu, které bych do filmu mohl vtělit.“ K. Godina

Společensko-politická realita lotyšské republiky před tím, než se osvobodila od sovětské nadvlády. Černobílá koláž podvrací symboly totalitní moci, tříští a rozkládá propagandistické obrazy dělníků a někdejší politické reprezentace a zpřítomňuje tak prázdno jejich ideologické křeče.

Krátký film pojmenovaný podle písně Rolling Stones ukazuje improvizované performance, v nichž členové slovinské umělecké skupiny OHO čmárají na betonovou zeď stojící uprostřed pole, spontánně běhají, tančí a nakonec odcházejí ze záběru navlečeni do kartonové krabice, z které jim čouhají jen nohy. Film podporuje umělecký a filosofický přístup kolektivu OHO v konceptu tzv. reismu, tj. vidění světa, v němž jsou předměty rovnocenné lidem a nejsou vnímány pouze skrze utilitární hodnotu.

Posledních 5 let se věnuje divadlu a performancím v absolutní tmě s cílem aktivovat ostatní smysly a představivost diváka. Phantom Limb je jeho první film z tohoto cyklu, který se zabývá právě převážně temnotou.  Sledujeme Madse, kterak zahajuje svou první regresivní terapii a je uveden do hypnózy. Veškeré záznamy jsou skutečné.

Anglický název Manual je slovní hříčkou symbolizující jak příručku, tak i přívlastek „manuální“. Středobodem obrazu je kamera na stativu namířená směrem k podlaze. Autor s ní pohybuje, vyvažuje záběr, balancuje. Zatímco kamera je statickým bodem, „ujíždějící“ podlaha vytváří optický efekt způsobující závrať.

Minutový autoportrét ukazuje archivní fotografii Milenka Jovanoviće z jeho dětství, relativizuje důvěryhodnost historických artefaktů ve vztahu k nespolehlivé lidské paměti. Pomocí flicker efektu jako by se statická fotografie rozpohybovala v čase. Autor upozorňuje na strukturální kvality obou médií, stálost fotografie a schopnost filmu zachytit pohyb, a jejich vliv na vnímání zobrazeného.

Film Domov byl natočený v duchu využívání prostředků minimální výpovědi. Představuje záznam akce uskutečněné v okruhu přátel a známých na bratislavské Železnej studničke. Čtyři losem vybraní aktéři jsou autorem zašiti do připravené plachtoviny, která po napnutí získá tvar bílé kočky s rozměry 2x2x2 metry. Snímek kombinuje černo-bílé snímání objektu, který se pohybuje interiérem lesa s barevnými záběry zachycenými paralelně z vnitřku kočky.

První díl trilogie strukturalistických filmů věnovaných jazzmanovi Duku Ellingtonovi a režisérovi Georgi Stevensovi zachycuje pomocí kamery umístěné v čele jedoucí tramvaje městskou scenerii. Jednoduchá kompozice ubíhající tratě, okolních ulic a náhodných kolemjdoucích vrací diváka v čase o padesát let zpět, ten se tak stává jedním z pasažérů.

Dóra Maurerová skládá ve svém strukturálním filmu bílé prostěradlo před černým pozadím. Pomocí masek rozděluje obraz na segmenty, které spolu s přehýbáním látky vytvářejí geometrické kompozice.

Důmyslná alegorie hry na kočku a myš, v níž je mladá žena toulající se ulicemi Lublaně za doprovodu jazzové hudby kořistí a kamera v neustálém pohybu vytrvalým lovcem, ležela dlouhých padesát let ukryta pod postelí jednoho z dvojice autorů. Poprvé byl film veřejně promítán až na setkání slovinských amatérských filmařů.„Všechny mé filmy obsahují jisté sdělení. Nejdůležitější však pro mne vždy bylo zachycení ducha času.“ K. Godina

Útržky rodinného filmu, v němž autor zachytil vedle rodinné procházky i tanky projíždějící městem. Výlet po památných místech a ve volné přírodě je ukázkou amatérského filmu, v němž je zjevný důraz na detaily, snaha o výrazné kompozice a doplňování situací běžně zachycovaných v rodinných filmech jedinečnými vizuálními motivy.