První filmové novinky 26. Ji.hlavy

Přípravy na šestadvacátou Ji.hlavu jsou v plném proudu! Nabitý program nabídne filmový portrét lezce Adama Ondry, první český film ve virtuální realitě anebo největší přehlídku filipínské kinematografie v Evropě. Chybět nebude ani program reflektující ruskou agresi na Ukrajině, téma války ve filmu, nové snímky arménské filmové legendy Artavazda Pelešjana či ukrajinského režiséra Sergeje Loznici.

Už jen pět týdnů zbývá do začátku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava, který proběhne ve dnech 25.–30. října. Festival nabídne nové autorské dokumenty, tematické retrospektivy, to nejlepší z filmového experimentu i řadu nesoutěžních programových sekcí. Zvýhodněné akreditace na festival jsou v prodeji do 22. září.

➤ Databázi filmů s prvními potvrzenými tituly najdete zde

„Nelze říct, že by filmový program Ji.hlavy během pandemie strádal, ale letošní ročník je naprosto výjimečný. Ať už v mezinárodních sekcích nebo u sledované soutěže domácích dokumentů Česká radost,“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka. „Ji.hlava byla vždy objevitelským festivalem. Diváci se mohou těšit na největší retrospektivu filipínské kinematografie, uvedenou mimo Asii, i reflexi války na Ukrajině,“ říká Hovorka.

Poznámky k válce: Resnais a poslušnost

„Zkušenost posledních měsíců naše přemýšlení o válce a míru zcela změnila,“ upozorňuje Hovorka na retrospektivu s názvem Poznámky k válce. „Ikonické dokumenty natočené po roce 1945 nás provokují k jinému pohledu: na ně i na náš svět. Překvapilo nás, nakolik filmy staré několik desetiletí najednou vidíme nově,“ pokračuje Hovorka. Ve výběru nechybí například snímek Noc a mlha (1956) francouzského režiséra Alaina Resnaise, který podává svědectví o životech vězňů v nacistických koncentračních táborech. „Nešlo o to, udělat další válečný památník, ale zamyslet se nad přítomností a budoucností,“ uvedl Resnais o filmu.

Sekce nabídne také film Poslušnost (1962) sociálního psychologa Stanleyho Milgrama, který zkoumá vztah člověka k autoritám a zjišťuje, čeho jsou lidé schopni, pokud dostanou příkaz shora.

Snímek Atomic Café (1982) režisérské trojice Jayne Loader a Kevin a Pierce Rafferty pak s nadsázkou glosuje dobovou americkou propagandu kolem hrozby jaderné války.

Sergej Loznica: traumata minulosti

Téma války se odráží také v sekci Souhvězdí, která vybírá to nejlepší ze světových filmových festivalů. Diváci*čky se mohou těšit na novinku ukrajinského režiséra Sergeje Loznici Kyjevský proces, který rekonstruuje soudní proces s nacisty z roku 1946. „Film jsem začal točil ještě před ruskou invazí na Ukrajinu, a postupem času se stal velmi aktuálním,” říká režisér. „Pokud nebudeme mluvit o traumatech a tragédiích minulosti, budou nás navždy pronásledovat,“ dodává. S archivními materiály pracuje i další režisérův film, O přirozené historii ničení, který uvede soutěžní sekce Svědectví. Snímek mapuje destrukci německých měst během druhé světové války a zabývá se otázkou, zda je možné ospravedlnit užití prostředků hromadného ničení k dosažení vyššího ideálu. „Útoky na civilní obyvatelstvo vidíme teď na Ukrajině, dříve se totéž dělo v Sýrii, a svět jen přihlížel. Tento princip hromadného ničení musí analyzovat a reflektovat nejen politici, ale i filozofové, antropologové, sociologové, všichni, kdo studují lidskou společnost,“ říká Loznica.

Příroda dle Pelešjana - záplavy a tornáda

Výjimečné filmové zážitky pak tradičně slibuje sekce Zvláštní uvedení. Ta letos nabídne například dvouhodinovou režisérskou verzi snímku Kunstkamera režiséra Jana Švankmajera nebo filmový opus Příroda arménského režiséra Artavazda Pelešjana, který se do Ji.hlavy vrací po sedmi letech. „Pelešjan, který se do filmové historie zapsal inovativním způsobem střihové skladby, v roce 2015 v Ji.hlavě získal Cenu za přínos světové kinematografii,“ upozorňuje Hovorka. Snímek Příroda, produkovaný francouzskou společností Cartier, vznikal patnáct let, skládá se ze sekvencí „found-footage“ a básnivým způsobem zobrazuje přírodní síly, jako jsou sopečné erupce, záplavy, tornáda nebo hurikány.

Česká radost s Ondrou, Kaprem a virtuální realitou

Festivalový program letos nabídne také velkou přehlídku aktuálního domácího dokumentu. Sekce Česká radost uvede portrét jednoho z nejlepších sportovních lezců světa Adama Ondry. Snímek Adam Ondra: Posunout hranice režisérské dvojice Jana Šimánka a Petra Záruby sleduje sportovcovu přípravu na letní olympiádu v Tokiu 2020. „Prvotní inspirací nám byla dokonalost Adamova lezeckého pohybu, který se podobá tanci. Přiblížením obrovského nasazení, a to jak fyzického, tak psychického, posedlosti a odhodlání, které Adam do svých tréninků vkládá, se snažíme odkrýt, co všechno se za úspěchem této sportovní celebrity skrývá,“ říká o filmu Petr Záruba.

Příběh života československého hudebního skladatele Jana Kapra přiblíží snímek KAPRKÓD režisérky Lucie Králové. Dokumentární opera zpracovává život a tvorbu tohoto zprvu komunistickým režimem protežovaného skladatele, který v době normalizace nesměl tvořit. „KAPRKÓD transponuje Kaprův životní příběh do kompozice současné opery, a kromě osobních a politických proměn ohledává naši touhu propsat se na věčnost,“ popisuje režisérka, která ve filmu použila dosud nepublikované záběry ze skladatelova osobního archivu.

Poprvé v historii festivalu bude do soutěžní sekce Česká radost zařazen také VR film – Tmání režiséra Ondřeje Moravce, který se před pár dny vrátil ze svého uvedení na festivalu v Benátkách. „O Tmání jsem přemýšlel hned od momentu, kdy jsem se před sedmi lety začal zajímat o virtuální realitu. Od začátku zde byla idea vytvořit simulaci toho, co se děje člověku v hlavě během deprese,“ přibližuje projekt Moravec. „Od přátel jsem za těch více než třináct let, co mě deprese pravidelně navštěvuje, mnohokrát slyšel: Já si nedovedu moc představit, co prožíváš. VR se tedy stala skvělým prostředkem, jak na tuto otázku odpovědět lépe než bezradným mlčením,“ dodává Moravec.

Fascinace a Exprmntl.cz

Chybět letos nebudou ani filmové experimenty. Soutěžní sekce Fascinace představí více než dvě desítky filmů z celého světa. „Jde o přehlídku různorodých uměleckých praxí, které režisérky a režiséři používají anebo zkoumají při ztvárňování reality. Je poutavé sledovat, jaké strategie ve vztahu ke společenskému kontextu uplatňují tvůrci a tvůrkyně z tak politicky i kulturně odlišných teritorií, jako jsou třeba Latinská Amerika, Asie či Blízký východ. Jakou estetickou různost vytvářejí ve vztahu k prožitkům či snahám o změnu světa, o němž vypovídají,” říká kurátorka sekce Andrea Slováková k výběru, který nabídne filmy z dvaadvaceti zemí. Nechybějí mezi nimi snímky z Brazílie, Finska, Kuby, Iráku, Austrálie nebo Tchaj-wanu.

Dokumentární Ji.hlava přináší také soutěž českého experimentu. Exprmntl.cz letos nabídne více než desítku snímků. „Do české soutěže se vracejí autorky a autoři, kteří v uplynulých letech v Ji.hlavě představili své progresivní uvažování nad audiovizuálním zachycením světa, ale také nové talenty experimentující s pohyblivým obrazem,“ přibližuje Slováková přehlídku, kde se díla zavedených autorů (Zbyněk Baladrán, Martin Kohout, Jan Rousek) potkávají se studentskou tvorbou.

Filipíny: největší přehlídka v Evropě

Rovněž retrospektivní přehlídky jsou nabité. Sekce Průhledná krajina, která se tradičně zaměřuje na konkrétní země, představí letos více než sto let filipínského filmu. Diváci*čky se mohou těšit na největší přehlídku filipínské kinematografie konanou mimo Asii. „Je to výjimečná přehlídka, která vznikala dva roky a představuje vývoj dokumentární a nezávislé experimentální kinematografie,“ říká programová manažerka Ji.hlavy Adriana Belešová. „Díky obsáhlé rešerši a cestě na Filipíny, se nám podařilo nahlédnout na filmy z bezprostřední blízkosti. Měli jsme možnost setkat se s tvůrci a spontánně je zapojit do hledání ztracených filmových pokladů,“ dodává Belešová. Přehlídka uvede například snímek Oliver režiséra a předního filipínského filmového historika Nicka Deocampa, který přibližuje fungování gay komunity na Filipínách. „V osmdesátých letech, tedy během diktatury, v době stanného práva, se na Filipínách rozvíjela experimentálně dokumentární linie tvorby, kterou bychom z dnešního pohledu mohli označit jako queer-cinema. V této době vzniklo na Filipínách několik filmů formálně překračujících konvence dokumentárního filmu,“ přibližuje kurátorka Andrea Slováková. Dále je na programu snímek Rudá sága (2004), který zachycuje válku na filipínském venkově. Film uvede osobně jeho režisérka Kiri Dalena, která bude také hostkou diskuse Inspiračního fóra.

Zkouška sirén zve na Stockhausena a německé marky

Ani letos nebude chybět divácky oblíbená sekce hudebních filmů. „Zkouška sirén je letos mimořádně silně obsazena,“ říká dramaturg Pavel Klusák. „Snímek Světlo přináší monumentální svědectví o prvním inscenování týden trvající opery Karlheinze Stockhausena na nizozemském Holland Festival. Film je i hloubkovým portrétem osobnosti zemřelého skladatele, zakladatele elektronické hudby, génia a megalomana: Co všechno bylo ve dvacátém století zvykem obětovat uměleckému dílu, ať už v rodině nebo ve společnosti, ptá se režisérka Oeke Hoogendijk,“ pokračuje Klusák. „Film Láska, německé marky a smrt líčí ve výbušné a dynamické atmosféře osudy tureckých přistěhovalců v Německu a jejich paralelní hudební scénu, jakoby neviditelnou pro bílé Evropany,” upozorňuje dramaturg na další snímek. A pokračuje: „Ukrajinský tragikomický Roses. Film-Kabaret sleduje pět let před začátkem války kontroverzní divadelní a hudební ženský soubor Dakh Daughters z Kyjeva. Renomovaný dánský filmař Jørgen Leth pak klade existenciální otázky vlivným jazzmanům, jako Bill Frisell nebo Lee Konitz, ve snímku Hudba pro černé holuby, který je zároveň poctou velkému dílu vydavatelství ECM Records.