Porotci

Srbský režisér a scenárista Ognjen Glavonić (1985) tvoří jak dokumentární, tak hrané filmy. Už ve svých raných pracích dokázal citlivě uchopit lyrická a silná témata ze současné srbské historie – jeho prvním výrazným úspěchem byl lehce laděný dokumentární portrét Zivan Makes a Punk Festival (2014). Jeho filmy byly uvedeny na festivalech v Cannes, Berlíně, Torontu, Rotterdamu a na mnoha dalších, kde získaly řadu ocenění. Glavonić je zároveň ředitelem a spoluzakladatelem Pančevo Film Festivalu.

Jessica Kiang je filmová kritička a kurátorka. Pravidelně publikuje v médiích jako je Variety, Sight & Sound, The New York Times, The Los Angeles Times, The Washington Post, Film Comment, Rolling Stone, Mubi a Criterion. Zasedala v porotách řady filmových festivalů, včetně Toronto International Film Festivalu, BFI London Film Festivalu, IDFA, Film Fest Gentu, MFF Karlovy Vary, Taipei Film Festivalu a CPH:DOX. Dříve působila jako dramaturgyně Belfast Film Festivalu a v roce 2025 se poprvé podílela na výběru filmů pro 75. Berlinale jako členka výběrové komise.

Dominic Lees je zkušený režisér faktuálních pořadů, dokumentární i dramatické televizní tvorby a zároveň oceňovaný režisér celovečerních filmů. Působí jako docent filmové tvorby na University of Reading ve Velké Británii, kde vede výzkum zaměřený na možnosti využití generativní umělé inteligence ve filmu a na související etické a právní otázky. Současně působí jako odborný poradce pro oblast filmu a vysoce kvalitní televizní tvorby (HETV) při britském parlamentu. Pravidelně vystupuje na mezinárodních konferencích k problematice umělé inteligence ve filmové tvorbě a vede workshopy zaměřené na podporu režisérů při jejím zodpovědném využívání. Ve své nejnovější publikační činnosti se věnuje zejména využití deepfake technologií a generativní umělé inteligence v dokumentární produkci.

Tekla Machavariani je gruzínská producentka a zakladatelka společnosti NUSHI FILM. Je členkou DOCA a Gruzínského filmového institutu. V roce 2020 se účastnila programu MFDF Ji.hlava Emerging Producers. Na svém kontě má mimo jiné film oceněný Zlatým leopardem Holy Electricity, dále Drawing Lots (Rotterdam), Comets (TIFF) a Before Father Gets Back (Sheffield). Prostřednictvím vzdělávacích programů její společnost zároveň podporuje nové generace gruzínských filmařů.

Jana Ševčíková je významná česká dokumentární režisérka, scenáristka a producentka. V roce 1983 absolvovala pražskou FAMU. Její dokument Starověrci (2001), mapující rumunskou náboženskou komunitu, získal Zvláštní uznání Ekumenické poroty na festivalu v Mannheimu-Heidelbergu a Cenu FICC Don Quijote na krakovském MFF. Na MFDF Ji.hlava uvedla celovečerní snímky Svěcení jara (2002) a Gyumri (2008), následně v roce 2021 na festivalu obdržela ocenění za přínos světové kinematografii. Své filmy obvykle připravuje několik let a během práce se snaží proniknout co nejblíže k životu svých protagonistů. Tvoří díla, která připomínají spíš báseň nebo meditaci, natáčí roky, sleduje proměny, dává divákovi šanci vnímat kontinuitu lidského života. Ukazuje, že film může být obrazem času a kontemplací.

Juliette Duret vystudovala ekonomii na Université libre de Bruxelles (ULB). Její zájem o film se prohloubil během častých návštěv Bruselského filmového archivu. Ve filmovém prostředí profesionálně působí více než 30 let. Od roku 2013 vede filmové oddělení v Centre for Fine Arts, kde od roku 2006 pracuje také jako filmová programátorka. Od roku 2020 je členkou výběrové komise mezinárodní soutěže Brussels International Film Festivalu a od roku 2008 je členkou Evropské filmové akademie (EFA). Soustředí se zejména na současnou kinematografii – hranou, dokumentární i imerzní. Kurátorsky připravila filmové programy věnované tvůrcům a umělcům, jako jsou Radu Jude, Joanna Hogg, Andrei Ujică, Véréna Paravel či Fanny Ardant. Působila v porotách řady filmových festivalů a profesních platforem, včetně IDFA, Mezinárodního filmového festivalu v San Sebastiánu, Mezinárodního filmového festivalu v Tromsø, Berlinale Forum či fondu Hubert Bals. Mluví francouzsky (rodný jazyk), španělsky, nizozemsky a anglicky.

Mira Fornay je oceňovaná filmařka (scenáristka, režisérka a střihačka), autorka čtyř celovečerních a čtrnácti krátkých filmů. Její nejnovější snímek Mimi měl premiéru na Berlinale 2023, kde získal Grand Prix v sekci Generation Kplus. Její druhý celovečerní film Můj pes Killer vyhrál v roce 2013 Hivos Tiger Award v hlavní soutěži MFF Rotterdam. Film byl nominován na Evropské filmové ceny, stal se slovenským národním kandidátem na Oscara v kategorii cizojazyčný film a zároveň získal slovenské národní filmové ceny za nejlepší scénář, režii a film. Její debut Lištičky měl premiéru v sekci Týden kritiků na Benátském filmovém festivalu 2009 a následně byl uveden na předních světových festivalech. Stejnou cestou se vydal i její třetí film Žáby bez jazyka, který měl premiéru v roce 2020 v sekci Rebel with a Cause na MFF Tallinn Black Nights a také na MFF Rotterdam. Snímek získal CineRebel Award na Filmfestu Mnichov a byl nominován na České lvy za nejlepší film a režii. Její připravovaný film Twist the Rabbit byl v roce 2024 zařazen mezi 34 projektů ve vývoji pro Berlinale Coproduction Market v sekci „Berlinale Directors“. Spolu s televizní minisérií Karpatští démoni (představenou na festivalu Series Mania v Paříži) je nyní ve fázi vývoje a preprodukce.

Rachael Rakes je spisovatelka, kurátorka, editorka a lektorka, která se ve své práci zaměřuje na vytváření „ne-náhodného chaosu“ napříč médii a místy. V současnosti připravuje knihu o materiálních přízracích s umělcem Bo Wangem, experimentální monografii s umělkyní Femke Herregraven a několik dalších projektů. Společně s Laurou Huertas Millán a Onyekou Igwe organizuje kurátorskou a výzkumnou iniciativu zaměřenou na alternativní etnografie Counter-Encounters. Je členkou komise New York Film Festivalu a Porto/Post/Doc, a byla uměleckou ředitelkou 12. ročníku Seoul Mediacity Biennale v Soulu.

Dr. Izzeldin Abuelaish je palestinsko-kanadský lékař, mírový aktivista a autor knihy I Shall Not Hate. Světovou veřejnost oslovil svým odvážným postojem poté, co během války v Gaze v roce 2009 přišel o tři dcery – přesto veřejně odmítl nenávist a pomstu. Jako lékař dlouhodobě pracoval v izraelských i palestinských nemocnicích a zasazuje se o rovnoprávný přístup ke zdravotní péči bez ohledu na původ. Je zakladatelem nadace Daughters for Life, která podporuje vzdělávání dívek a žen z Blízkého východu. Dr. Abuelaish přednášel na prestižních univerzitách včetně Harvardu, vystoupil na půdě OSN i Evropského parlamentu a byl nominován na Nobelovu cenu míru v letech 2009, 2010, 2011 a 2016. Jeho hlas přináší důležitou perspektivu lidskosti, odpuštění a práva na důstojný život v časech polarizace a násilí.

Ondřej Lánský se zabývá teoriemi elit, vztahem oligarchie a demokracie a demokratickou resiliencí. Působí ve Filosofickém ústavu AV ČR, je členem Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI) a vyučuje na Pedagogické fakultě UK, kde se věnuje občanskému vzdělávání.

Szilvia Ruszev je filmová střihačka, mediální umělkyně a badatelka zaměřená na praxi, která působí napříč médii. V současnosti je odbornou asistentkou filmové produkce na University College London. Vedla výzkum financovaný z grantů AHRC a BRAID s názvem Shared Post-Human Imagination, který zkoumal odpovědné využívání generativní umělé inteligence ve filmové a mediální produkci.

Ludmila Dobrovolná Wladyniak je kulturní socioložka působící od roku 2018 na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, kde vede interdisciplinární studijní program Liberal Arts and Humanities. Dlouhodobě se zabývá o témata jako proměny kulturního kapitálu, sociální nerovností a periferní regiony Střední Evropy – naposledy v mezinárodním výzkumným projektu Weave Sociální a politické důsledky prostorových nerovností ve středovýchodní Evropě (2023-2025). Ve své badatelské práci využívá vizuální metody sběru a analýzy dat, a v pedagogické činnosti běžně pracuje s dokumentem jako médium výuky sociologie a sociálních problémů. Je mimo jiné spoluautorkou knihy Pravidla vkusu (Host 2024).

Tomáš Hlaváček (1988) se věnuje sociálněkritickému autorskému dokumentu. Studoval filozofii a mediální studia na Masarykově univerzitě, následně dokumentaristiku na FAMU. Je autorem časosběrného dokumentárního diptychu analyzující projevy bytové krize v ČR: Dům bez východu (2024) oceněný hlavní cenou České radosti MFDF Jihlava, Bydlet proti všem (2021) oceněno zvláštním uznání poroty české sekce festivalu Jeden svět či etnografickou sondou do fotbalové subkultury v dokumentu Stadion (2019), dále Jsme epicentra zemětřesení (2020) či Když máš práci, máš všechno (2016). Jako dokumentarista zaměřuje na kritické zachycení současných politicko-sociálních témat, účastně proniká do prostředí etnických menšin a sociálních subkultur.

Ilona Smejkalová studovala Teorii a dějiny literatury, divadla a filmu na FF UP v Olomouci. Jako divadelní dramaturgyně prošla mnoha soubory: Horáckým divadlem Jihlava nebo Městským divadlem Kladno, působila jako šéfdramaturgyně Mahenovy činohry v Národním divadle Brno, dlouhodobě spolupracovala i se Studiem Ypsilon, Divadlem v Dlouhé i divadelním souborem lidí bez domova Ježek a čížek. Od sezony 2015/2016 posílila dramaturgický tým Činohry Národního divadla. Věnovala se pedagogické profesi, coby scenáristka se podílela na pořadech ČT (Vytunelovaný muzikál, Divadlo žije!, Divadlo Na zábradlí – Od Vyskočila k Mikuláškovi, Nejkrásnější pohádky), seriálech TV Prima a audioseriálech společnosti Audiotéka (seriál Agent získal cenu Audiokniha roku). Jako externí redaktorka přispívá profilovými rozhovory s osobnostmi kultury, vědy a sportu do čtvrtečních magazínů novin Deník.

Režisér a producent Aleš Suk vystudoval pražskou FAMU, kde později působil také jako pedagog na katedře střihové skladby. Vyučoval rovněž na Akademii užitých umění v chorvatské Rijece, kde v současnosti žije a tvoří. Je zakladatelem a výkonným ředitelem produkčních společností UKUS a KLEŠ. Mimo jiné je producentem snímku Zima / Zázrak, který v roce 2013 zvítězil na MFDF Ji.hlava v sekci Mezi moři, a režisérem filmů Konec světla a (P.S.), jež byly na festivalu v minulosti rovněž uvedeny.

Simona Weisslechner je slovenská kameramanka s více než patnáctiletou zkušeností z česko-slovenských i mezinárodních projektů. Její celovečerní debut Mimi (r. Mira Fornay) získal na Berlinale 2023 Grand Prix mezinárodní poroty sekce Generation Kplus. Následující film Karavan (r. Zuzana Kirchner) měl v roce 2025 premiéru v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes. Je absolventkou Berlinale Talents 2025 a členkou Asociace slovenských kameramanů.

Patrick Huber je od roku 1998 ředitelem a zakladatelem VIDEOEX — Mezinárodního festivalu experimentálního filmu a videa v Curychu. Od roku 2000 působí také jako ředitel Kunstraum Walcheturm v Curychu. V roce 2000 získal Swiss Art Award (za kurátorství) a v roce 2023 Swiss Music Prize (za kurátorství).

Christine Koch vystudovala v roce 1994 Univerzitu umění v Curychu (dříve Kunstgewerbeschule), kde se zaměřila na design užitných předmětů. Má dvě dcery. V současnosti žije na ostrově Procida, kde vede svou značku ručně vyráběných kabelek Kikie Koch.

Jil Charlotte Koch je studentkou vizuální komunikace na HKB v Bernu.

Barbora Baronová je literární dokumentaristka, nezávislá nakladatelka a knižní kurátorka. V roce 2012 založila nakladatelství wo-men. Od roku 2016 o nakladatelské praxi přednáší a moderuje debaty doma i v zahraničí. Vedle svých vydavatelských projektů se již dvacet let podílí na řadě mezinárodních uměleckých projektů po celém světě. Jako členka Mezinárodní aliance nezávislých nakladatelů se zasazuje o větší knižní rozmanitost a udržitelnost knižního ekosystému. Barbora je držitelkou prestižních vydavatelských cen – vedle toho vede i praktické knižní workshopy a konzultace pro knižní tvůrce.

Marie Blažková pracuje od roku 2006 v Městské knihovně Jihlava. Profesně se specializovala na akvizici a katalogizaci knihovního fondu. V roce 2023 se stala ředitelkou knihovny. Podporuje aktivity rozvíjející čtenářství s akcentem na vzájemnou spolupráci organizací zabývajících se vzděláváním široké veřejnosti.

Kateřina Čopjaková pracovala v redakci týdeníku Respekt, Romea.cz a Hospodářských novin. Do roku 2023 byla editorkou redaktorkou projektu HateFree Culture. Zaměřuje se především na literaturu a komiks, pravidelně přispívá do týdeníku Respekt, kulturní rubriky Aktuálně.cz nebo na web časopisu Host. V době pandemie založila facebookovou skupinu Nezletilí kritici, kde publikují knižní recenze děti a dospívající. Skupina v roce 2024 získala ocenění Zlatá stuha v kategorii Teorie a kritika literatury pro děti a mládež.

Petr Fischer je český novinář, scenárista a moderátor. V minulosti zastával pozici šéfredaktora stanice Českého rozhlasu Vltava, byl vedoucím kulturní rubriky deníku Hospodářských novin a několik let vedl kulturní rubriku České televize. Na České televizi měl i vlastní pořad Konfrontace Petra Fischera. Je spoluautorem scénářů dokumentárních filmů Papírový atentát a Drnovické catenaccio aneb Cesta do pravěku ekonomické transformace.

Andrea Hanáčková vyučuje rozhlasová a zvuková studia na Univerzitě Palackého v Olomouci, se zaměřením na non-fiction tvorbu a podcasting. Jako dokumentaristka v oblasti audia se věnuje tématům menšin a kulturní žurnalistice. Již deset let vede dětský klub zaměřený na zvukovou tvorbu a divadlo. Rozvíjí koncept audiowalků a zkoumá roli zvuku ve vztahu k paměti a konkrétním místům.

Tue Steen Müller působil více než 20 let v Danish Film Board, kde se věnoval dokumentárním filmům. Zde působil jako tiskový mluvčí, festivalový zástupce a filmový konzultant. Je spoluzakladatelem Balticum Film and TV Festival, Filmkontakt Nord, Documentary of the EU a European Documentary Network (EDN). Za své přínosy obdržel významná ocenění, mimo jiné dánskou Roos Prize, EDN Award, litevský Řád rytíře za zásluhy a lotyšský Řád tří hvězd. V roce 2022 získal čestné ocenění na 25. ročníku festivalu DocsBarcelona, který spoluzakládal. V letech 1996–2005 působil jako první ředitel EDN a od roku 2006 pracuje jako nezávislý konzultant a pedagog na workshopech v Evropě i mimo ni.

Rada Šešić je festivalová dramaturgyně, pedagožka a filmová režisérka. Narodila se v bývalé Jugoslávii, nyní žije v Nizozemsku. Působí jako vedoucí soutěže dokumentárních filmů na Sarajevo Film Festivalu, dramaturgyně soutěže dokumentárních filmů na Trieste Film Festivalu a je členkou výběrové komise DOHA Film Fund. Je také spoluvýkonnou vedoucí programu Docu Rough Cut Boutique a vede Last Stop Trieste. V letech 2001–2023 spolupracovala s IDFA Amsterdam jako členka výběrového týmu. Přednášela v programu Master of Film v Amsterdamu a působila jako mentorka a konzultantka na řadě evropských i asijských dokumentárních workshopů. V letech 2008–2023 byla jednou ze zakladatelek a uměleckou ředitelkou Eastern Neighbours Film Festivalu v Haagu. V období 2000–2020 působila také jako dramaturgyně a programová poradkyně pro South Asian cinema na International Film Festival Rotterdam (IFFR). Jako filmařka natočila dokumenty a taneční filmy v Sarajevu a Nizozemsku, mezi nimi Lam Arabi, Room Without a View, Soske, In Whitest Solitude a On the Way to School. Její filmy byly uvedeny na zhruba 60 festivalech v Evropě, Asii a Spojených státech, včetně projekce v MoMA v New Yorku. Byla členkou více než 50 porot, mimo jiné na IDFA a Hot Docs. Je členkou NETPAC a European Film Academy (EFA). Žila a vyučovala také v Indii, kde přednášela na Srishti v letech 2008 a 2010.

Chris White produkoval oceňované dokumentární série POV a POV Shorts na stanici PBS, stejně jako pořadu America ReFramed na kanálu WORLD Channel. Doposud uvedl více než 300 filmů pro celonárodní vysílání. Od roku 2015, kdy se stal exekutivním producentem, získaly filmy organizace American Documentary 15 cen Emmy, 14 cen Peabody a obdržely 11 nominací na Oscara – mimo jiné za snímky Minding the Gap, The Mole Agent, A House Made of Splinters a Porcelain War. Na 44. ročníku cen News & Documentary Emmy byl Chris uveden do NATAS Silver Circle, který oceňuje profesionály s více než 25letým přínosem televiznímu průmyslu.

Tereza Fousek Krobová je herní vědkyně, která působí na Fakultě Sociálních věd Univerzity Karlovy a FAMU. Ve svém výzkumu se věnuje především studiu herních publik a jejich hráčským strategiím, především v kontextu genderu. Zkoumá také specifika českého herního průmyslu a herní kultury, především pak pozici žen v ní. Přednáší na několika český univerzitách, především o hrách nebo gender studies. Kromě toho působí také v České televizi jako hlavní dramaturgyně dětského pořadu DVA3, který se věnuje popkultuře a kreativním počítačovým hrám.

Luca Marchetti v současnosti působí jako postdoktorand na University of Genoa, kde je členem projektu ERC PEA – The Philosophy of Experiential Artifacts (PI: Enrico Terrone). Doktorát získal na University of Milan v roce 2022 s dizertační prací o zobrazování pohybu ve statických obrazech. Ve svém výzkumu se pohybuje na pomezí filozofie mysli a estetiky. Zaměřuje se na vizuální reprezentace, fenomenologii a kognitivní vědy obrazového prožívání a virtuální reality, stejně jako na otázky porozumění mysli ne-lidských zvířat. Publikoval v mezinárodních časopisech, například Australasian Journal of Philosophy, The British Journal of Aesthetics, Philosophia a Estetika.

Kurátorka Tate Modern, Valentine Umansky, vede program muzea zaměřený na časově založená média a je spolupředsedkyní akviziční komise pro fotografii a Evropského akvizičního kruhu. Dříve působila v International Center of Photography a Museum of Modern Art v New Yorku, v Contemporary Arts Center v Cincinnati a spolukurátorovala LagosPhoto Festival 2018 v Nigérii. Mezi její nedávné projekty v Tate patří chystaná retrospektiva Ana Mendieta (otevření v červenci 2026) a výstavy děl umělců Belkis Ayón, Nikita Gale, Tourmaline, Cinthia Marcelle, Buhlebezwe Siwani, Dineo Seshee Bopape a Rosa Barba. Od roku 2022 je členkou výběrové komise Villa Medici Film Festival a v nedávné době spolukurátorovala také Gjon Mili Biennial v Prištině, Kosovo, a Frieze Film x EMAP video biennial v Soulu, Korea (obojí 2024–25).

Jonáš Boroš vystudoval obor Media & Culture na Amsterdamské univerzitě (UvA). V současnosti studuje filmovou teorii a filozofii na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se organizaci filmových a hudebních akcí ve sdružení OZ InMusic a v nově vznikajícím komunitním centru Roachhouse Studio v Bratislavě. Působil v dramaturgickém týmu festivalu Jeden svět, v předporotě FAMUfestu a v roce 2021 byl porotcem sekce Giornate degli Autori na filmovém festivalu v Benátkách. Věnuje se také dokumentární tvorbě. Jeho film Moje tělo měl televizní premiéru v dubnu 2025 na stanici RTVS Dvojka.

Linda Dobrovolná pochází z Jihlavy. Po absolvování Střední uměleckoprůmyslové školy Jihlava–Helenín, obor Arts Management, kde po čtyři roky vedla galerii MB24 a zajišťovala pro ni PR, nyní studuje na JAMU obor Audiovizuální tvorba. Zaměřuje se především na divadelní fotografii a natáčení, ve volném čase tvoří své fotografické projekty, pořádá filmové kluby a kulturní akce a působí jako kurátorka v prostoru Galeryje9.

Vojtěch Gregor studuje první ročník oboru Marketing a PR na Univerzitě Karlově. Nejraději zachycuje cizí kultury. Fotografii a natáčení se profesně věnuje již několik let, úzce spolupracuje se značkou Canon a jeho snímky byly opakovaně oceněny v soutěžích Czech Press Photo a Czech Nature Photo. Jeho práce byla k vidění například v Národním muzeu, na Pražském hradě či v časopise Lidé a země.

Martin Říčan je český režisér, dramaturg a producent site-specific multimediálních projektů jako Panta Rhei (2024) či spaces trembling (2025). Studuje na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Od roku 2023 uvádí segment Filmové novinky v pořadu Dobré ráno ČT a téhož roku byl vybrán do programu Launchpad MFF Karlovy Vary. Na festivalech Anifilm, KoresponDance a Bazaar působí v programových odděleních, produkci a marketingu.

Eliška Šedová vystudovala SPŠST Panská v oboru filmová a televizní tvorba a nyní studuje Teorii a dějiny filmu a audiovizuální kultury na Masarykově univerzitě. Věnuje se filmové produkci a fotografii, zajímá se o producentství. V poslední době spolupracovala například na celovečerním filmu Něco za něco či dokumentární sérii Zakázané zóny.

Bohdan Bilyi rád čte a píše knihy, věnuje se také studiu cizích jazyků. Baví ho objevovat nové věci a poznávat zajímavé lidi.

Darja Bouzková studuje na Střední umělecké škole grafické a zajímá se o film a fotografii. Má ráda, když film neříká všechno, ale nutí ji přemýšlet ještě dlouho po shlédnutí. MFDF Ji.hlava bere jako příležitost k inspiraci a rozvoji vlastní tvorby.

Ondřej Krčál studuje grafickou školu v Jihlavě obor Filmová a fotografická tvorba. Zajímá se o filmy a v budoucnu by se rád věnoval režii a psaním scénářů.

Richard Suchý je studentem farmaceutického oboru na střední škole. Zajímá se o veřejné dění, k němuž patří i MFDF Ji.hlava. Je velký extrovert, rád poznává nové lidi, miluje kulturu.