Průhledná bytost: Lionel Rogosin

V suterénu Rogosinova kina Bleecker Street Cinema se sešli palestinský básník Rašíd Husajn a izraelský novinář Amos Kenan. Staří přátelé, ale zároveň i zástupci dvou národů, které v 70. letech byly teprve na začátku dlouhé a zdaleka ještě neukončené cesty k vzájemnému porozumění a soužití na sdíleném území. Jejich vzdálenou domovinu, pro Husajna v emigraci dokonce nedostupnou, připomíná režisér vstřiháváním ikonických záběrů diskutovaných lokací a lidí. Podobná rozpolcenost se odráží i v dialogu dvou intelektuálů, bytostně se vzpírajících vnucované pozici nepřítele pro toho druhého.„Byl to prostý film, velice syrový, ale upřímný a úplně jiný než filmy, které se tehdy točily. Sklízel jsem za něj kritiku od extremistů na obou stranách. Přesto se mnoha lidem líbil, protože byl jiný.“ (Lionel Rogosin)---Zdroj citátu: https://festival.ilcinemaritrovato.it/film/arab-israeli-dialogue/

Na přelomu 60. a 70. let byla segregace ve Spojených státech amerických ještě živou a pro mnohé stále žitou vzpomínkou. Afroameričtí populární hudebníci a hudebnice v té době promlouvali k veřejnosti jedním z nejsilnějších hlasů o problémech rasové diskriminace a společenského násilí. Do zákulisí oblíbené country a bluesové produkce nás bere intimní a citlivý dokument propojující osobní výpovědi muzikantů, jejich hudbu a záběry z afroamerických komunit. Titulní černé kořeny totiž neodkazují jen k barvě pleti, ale metaforicky vyjadřují i povahu zkušenosti, ze které život minority vyrůstá.„Black Roots přivádí pět Afroameričanů k jednomu kavárenskému stolku: z rodinných vzpomínek, postřehů o současné situaci i touze po odplatě za nespravedlnosti vyrůstá silný obraz hrdosti na vlastní původ, zloby, zastrašování, veselí, bojové nálady i krásy.“---Zdroj citátu: https://festival.ilcinemaritrovato.it/en/film/black-roots/

Takřka dvacet let po konci války se v Londýně na typickém koktejlovém večírku sejde reprezentativní vzorek blahobytných převážně mladých lidí. Za rytmu rocku se občas v hovorech mihnou témata související s válkou, jako je jaderná katastrofa, život v armádě nebo zabíjení nepřítele. Zatímco small talk pádí nerušeně dál, režisér tyto momenty vnímá jako signály pro vizualizaci děsivě konkrétních obrazů ilustrujících povrchně vnímaný předmět řeči. Do filmu vstřihává unikátní dobové záběry, které sám Rogosin dohledal převážně ve filmových archivech v Anglii, Japonsku, Maďarsku nebo v Polsku.„Rogosin, vyzbrojen doporučujícím dopisem Bertranda Russella, vyráží se svým štábem na několik let trvající pouť po západní Evropě, sovětském bloku a sousedních asijských zemích, aby zde získal různorodé zpravodajské, vojenské a válečné filmové materiály z různých (často rozhodně nikoli vstřícných) státních archivů, které klade do kontrastu s vlastními inscenovanými polodokumentárními záběry z exkluzivního banketu.“---Zdroj citátu: https://uniondocs.org/event/2016-01-28-good-times-wonderful-times/

Poslední Rogosinův celovečerní dokument se věnuje jen zdánlivě úzkoprofilovému tématu – problémům ustavování odborového hnutí mezi pracujícími v dřevařském průmyslu na americkém Jihu. Přitom se zde ale setkávají hlavní témata, procházející celou jeho tvorbou – zájem o marginalizované skupiny obyvatel, vystavované tlaku státních institucí, ekonomických subjektů i dědictví historických nespravedlností. Sociální situace námezdních černých a bílých dřevorubců v odlehlé části USA se ale zároveň otevírá jako možnost překlenout díky společným zájmům propast rasově podmíněných předsudků.„V roce 1972 jsem se od Francise Walterse dozvěděl letmou zprávu o výjimečné skupině lidí, která se dala dohromady nedaleko města Montgomery v Alabamě. Byla to organizace černošských a bělošských družstevních zemědělců, kteří si přivydělávali těžbou borového dřeva pro účely zpracování v papírenském průmyslu. Přestože je historie rozdělila na dva tábory, i tak se dokázali dát dohromady a založit společné družstvo.“---Zdroj citátu: https://festival.ilcinemaritrovato.it/en/film/woodcutters-of-the-deep-south/

V ulicích newyorské čtvrti Bowery každé ráno polehávají muži bez domova, pomalu se probouzejí z kocoviny a vydávají se na každodenní pouť za mizernou prací a sklenkou alkoholu. Sociální situace lidí na okraji blahobytné americké společnosti 50. let se stala tématem prvního celovečerního filmu Lionela Rogosina. Ve své době výjimečný formát dokufikce kombinuje inscenované záběry se sociálními aktéry a situační výjevy z ulic, putyk a charitativních zařízení. Titulní městská část se v něm mění ve scénu všedních absurdních dramat opakovaných chyb a neschopnosti opustit místo, kde málokdo chce doopravdy žít. „Při natáčení filmu Na Bowery jsem se naučil, jak přetvořit realitu do podoby, která se dokáže dotknout představivosti ostatních.“ (Lionel Rogosin) ---Zdroj citátu: https://www.splittoothmedia.com/on-the-bowery/

Takřka 50 let poté, co Lionel Rogosin natočil film Arabsko-izraelský dialog, se jeho syn vrací ke stejnému tématu. Pátrání v otcových stopách jej jedním směrem vysílá za přáteli a spolupracovníky účastníků tohoto nevšedního natáčení. Druhá cesta pak vede na místa diskutovaných historických i soudobých sporů. Zde se režisér snaží zdokumentovat, kam se vyvinula komplikovaná situace od doby, kdy spolu Amos Kenan a Rašíd Husajn debatovali v New Yorku. Zda se z odvážně pronášených slov o míru a přátelství mezi dvěma národy sdílejícími jeden stát opravdu stala žitá realita.„Lionel Rogosin zjevně našel inspiraci v americkém optimismu a víře, že lze vyřešit každý konflikt. Jeho syn Michael následuje v otcových šlépějích a snaží se porozumět, jestli je něco takového dnes možné.“ (Hillel Schenker)---Zdroj citátu: https://festival.ilcinemaritrovato.it/en/film/imagine-peace/

Snímek na pomezí fikce a dokumentu vypráví příběh mladého zuluského černocha Zacharii, který se vydává za prací do Johannesburgu. Na konci 50. let minulého století, v době tuhého jihoafrického apartheidu, to pro něj znamená nejen vystavení se převládajícímu rasismu, ale nutnost zdolávat komplikovanou byrokracii, redukující jeho život na úroveň nevolníka. Ačkoli film vznikal na podkladu fikčního scénáře, vystupují zde neherci v typizovaných rolích, a hlavně se do něj tvůrci pokusili vtělit nejpalčivější problémy fungování rasově segregované společnosti – omezené perspektivy i omezeného myšlení.„Film zkoumající sociální a ekonomickou nespravedlnost, již Afričané zažívali během apartheidu, včetně znovu se vynořujícího konfliktu života bělošských obyvatel JAR a živoucího stylu v jihoafrických komunitách v 50. letech 20. století, činí z Afriko, vrať se přelomový snímek v kontextu reprezentace obyvatel Afriky v kinematografii a k využití filmu jako nástroje politických debat v rámci celého kontinentu.“---Zdroj citátu: https://www.cinemaescapist.com/2018/04/come-back-africa-apartheid-time-capsule/