Case studies: Jak se o příběhu vyjednává?

Jazyk: angličtina se simultánním tlumočením.

Co se stane, když možnost utvářet vlastní příběh začneme skutečně sdílet? Komu příběh patří, se nerozhoduje jednou provždy podpisem souhlasu ani tím, kdo je uveden jako autor filmu. Vyjednává se během natáčení, ve střihu i ve chvíli, kdy film vstupuje mezi diváky. Tři případové studie ukážou různé situace, v nichž se tradiční rozdělení rolí mezi filmařem a protagonistou začíná proměňovat: když se protagonisté obávají, jak budou jejich jednání interpretována, když možnost ovlivnit film nevychází ze slov, ale z toho, čemu člověk věnuje pozornost, nebo když se účastníci sami podílejí na inscenování svých zkušeností. Co znamená skutečně sdílet možnost rozhodovat o vlastním příběhu a kde přesto zůstává odpovědnost filmaře?

Helen Lo: After Her Shift

Co se stane, když protagonistka souhlasí s natáčením, ale začne se obávat toho, jak ji budou diváci interpretovat? Helen Lo na filmu After Her Shift představí koncept „interpretive anxiety“ – nejistoty, která vzniká ve chvíli, kdy film vstoupí do veřejného prostoru a jeho význam už nelze kontrolovat. Na konkrétním sporu o jednu ze scén ukáže, jak lze vyjednávat mezi obavami protagonistky, interpretační svobodou publika a odpovědností filmařky za výsledný střih.

Hanga Tóth a Yohana Benattar: Cinéma Botanique

Musí možnost ovlivnit vlastní reprezentaci vždy znamenat možnost promluvit? Projekt Cinéma Botanique, realizovaný s obyvateli a personálem čtyř francouzských domovů pro seniory, hledá projevy této možnosti také v gestu, pohybu, zájmu o určitý zvuk či obraz nebo v tom, čemu člověk věnuje pozornost. Tóth a Benattar ukážou filmování jako prostor setkání, v němž pozornost protagonistů může měnit pohled filmaře – a tím i samotný film.

Rand Beiruty: Tell Them About Us

Kdo rozhoduje o tom, jak bude prožitá zkušenost převedena do filmu? V dokumentu Tell Them About Us se sedm dospívajících dívek podílí na vytváření a inscenování fikcionalizovaných scén založených nejen na tom, co prožily, ale také na jejich představách a přáních. Rand Beiruty ukáže, jak se možnost ovlivňovat vlastní příběh odehrává v konkrétních rozhodnutích: co inscenovat, jak scénu zahrát, co ve filmu ponechat a co naopak nezveřejnit. Participativní reenactment přitom neruší nerovnost mezi filmařem a protagonistou – může ale umožnit, aby se o ní otevřeně vyjednávalo.