Člověk hledá duhu

Performance vizuální umělkyně Kristín Helgy Ríkharðsdóttirové interpretuje pomocí tření kartáčku o zuby velikány klasické hudby. Na zubní kartáček zazní skladby Mozarta, Beethovena, Brahmse, Wagnera, ale také narozeninová píseň Happy Birthday.

Kompozice detailů architektury a soch ve veřejném prostoru a pozorování lidí ve shonu v ulicích velkoměsta ukazuje v kombinaci portrétu a antropologické črty jeden rušný den v ukrajinském hlavním městě. Snímek doprovází hudba, variující od romantizujícího doprovodu po jazzové vystoupení.

První fotografický film v historii lotyšské kinematografie oživuje prostřednictvím dynamické střihové koláže černobílých fotografií a mnohovrstevnaté zvukové stopy portrét Moskvy poloviny 60. let. Pod symboly moci, které se děsivě tyčí v ulicích města, bezstarostně a vítězně proudí všední každodennost.

Observační snímek, který vyhrál velkou cenu na festivalu v Oberhausenu, je považován za manifest postsovětské generace dokumentaristů využívajících metodu pozorování. Snímek bez komentáře svou pohlcující obrazovou poetikou vtahuje diváka do života prostých lidí v historické části Vilniusu.

Osobní rozměr příběhu o lotyšské metropoli a jejích obyvatelích v době svého vzniku radikálně překračoval ideologickou rétoriku dobových děl. Představoval jeden z prvních projevů proudu poetického dokumentárního filmu, který se svými stylistickými experimenty bouřil proti režimu.

Informácia o rukách a ľuďoch je krátký experimentální černobílý film zachycující ruce na stole, které zkoumají okolí a interagují s jiným párem rukou naproti u stolu.

Rozlitá vývojka na filmovém materiálu způsobila vznik pohybujících se obrazových skvrn, které za doprovodu rytmických úderů na radiátor připomínají hmyzí roj. Navzdory autorovu záměru zparodovat avantgardní film však snímek vyhrál cenu za nejlepší experimentální film na Žánrovém filmovém festivalu v Záhřebu.

Kolem zborceného elektrického sloupu připomínajícího kosterní pozůstatky obrovského zvířete projížděl autor pravidelně tramvají. Film ovlivněný konstruktivismem a industriální hudbou je zároveň analogií rozpadající se Jugoslávie. Širšímu publiku byl zpřístupněn až poté, co získal cenu za nejlepší amatérský film na festivalu v Baden-Badenu (1989).

Prosluněné obrazy kolchozníků při sklizni se mísí s komentářem oslavujícím kolektivizaci a modernizaci venkova. Přesto se do ideologicky podbarveného snímku dostávají silně lyrické tóny mizejícího světa, stáří a samoty. Staří vesničané a polozbořená stavení symbolizují mizející vesnice, zakořeněnost a lásku k půdě.

Twist-Twist  je snímek sestavený ze statických záběrů odrazů stěžňů, jež na mořské hladině tančí do rytmu hudby. Tento černobílý film se silně kontrastními obrazy, které nejsou podkresleny žádným dalším příběhem, či tématem, se od ostatních Verzottiho filmů liší jednoduchostí a hravostí. Natočen, vyvolán a sestříhán byl v jediném dni. Přestože je kvůli dojmu, který zanechává v divákovi, často srovnáván s  posledním autorovým klubovým filmem Fluorescences (1967), výrazně se od něj liší. Zatímco z filmu Twist-Twist je cítit svěží přístup začínajícího filmaře, ve snímku Fluorescences se odráží výsledek uměleckého i osobního vývoje autora, co se techniky i námětu filmu týče.

Havran je krátký strukturalistický film, který sleduje pohyb letícího ptáka. Đurić staví paralelu mezi temný symbol havrana a poetický koncept svobodně se vznášejícího ptáka.

Posledních 5 let se věnuje divadlu a performancím v absolutní tmě s cílem aktivovat ostatní smysly a představivost diváka. Phantom Limb je jeho první film z tohoto cyklu, který se zabývá právě převážně temnotou.  Sledujeme Madse, kterak zahajuje svou první regresivní terapii a je uveden do hypnózy. Veškeré záznamy jsou skutečné.