Dělnické zprávy č. 1

Jedna z dvaceti filmových aktualit, které Kim Ki-young natočil pro Americkou informační službu krátce po skončení války v Koreji, vypráví příběh auta. Vozidlo promlouvá v nepřetržitém monologu k publiku, jež sleduje proces jeho zániku a znovuzrození. Součástky se z vrakoviště dostávají do automobilky, kde se proměňují v kovové vnitřnosti nového dopravního prostředku. Nesledujeme jen příběh auta, ale celé země, která se vzpamatovává z války a buduje novou ekonomiku, v jejímž čele stanou podniky jako Hyundai, symbol prosperity a národní hrdosti.„Jak se lidstvo z poválečné chudoby dopracuje ke třem jídlům denně?“ Kim Ki-youngCelý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Hluchoslepý básník poznává realitu pouze po hmatu, stejně jako šnek. Jeho pomalý haptický svět temnoty a ticha je tak vzdálený běžné realitě jako život na cizí planetě. Hojivý snímek však nepředstavuje existenci v izolaci a samotě jako tísnivé existenciální drama, ale jako celoživotní terapii tmou. Young-Chan nepřebývá na jiné planetě, to my jsme se v přemíře obrazových a zvukových vjemů vzdálili od vlastního nitra. Meditace o bariérách a svobodě očišťuje od civilizačního nánosu a otevírá dveře do elementárního světa tvarů, povrchů, pohybu a plynutí času.   „Hendikepovaní jsou většinou vyobrazováni stereotypně, jako lidé, kteří potřebují naši pomoc a soucit. Můj film je jiný.“ Seungjun Lee Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Klíčové dílo videoartu z předinternetové éry vizionářsky přejímá smyslovými podněty přehlcenou současnost i její globální rozměr. Strhující psychedelický proud protéká mezi avantgardou a masmédii, i mezi kulturami. Na stejné vlně pluje Allen Ginsberg, John Cage nebo navažští, korejští či nigerijští umělci.   „Kdyby televize po celém světě zdarma vysílaly přenosy hudby a tance všech zemí, mělo by to fenomenální dopad na vzdělávání a zábavu.“ Nam June Paik Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Slova přicházejí a odcházejí stejně jako voda. Tok mluvené francouzštiny a angličtiny na hranici srozumitelnosti rezonuje ve statických záběrech, naplněných jednoduchými obrazovými symboly. Řeč zde není nositelem významu, ale poetickým prvkem, symbolem cykličnosti, nositelem vykořeněnosti a exilu   „Mají-li být slova vyřčena, měla by být za dělící stěnou. Nevysvětlitelná je vzdálenost, čas, který uplyne od této minuty.“ Theresa Hak Kyung Cha Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Během příprav na letní olympijské hry roku 1988 korejská vláda vystěhovala sto šedesát rodin na ulici. Zbourala jejich domy v chudinské čtvrti Sanggyedong v Soulu a nechala místo nich postavit luxusní byty. Dongwon Kim žil s vystěhovanými tři roky a natáčel jejich boj proti státním autoritám. Alarmující snímek odhaluje odvrácenou tvář sportovní události, zneužívané k ideologickým účelům. Odstartoval novou éru korejského sociálního dokumentu, jenž odkrývá odvrácenou tvář Jižní Koreje, vnímané jako země pohádkového bohatství, štěstí a ekonomického růstu   „Situace vyžaduje, abychom natáčeli filmy o sociálních tématech.“ Dongwon Kim Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Ironická koláž propojuje árii z Pucciniho opery Madam Butterfly, koncert americké hudebnice Laurie Anderson a symbol motýla. Konceptuální dílo vedle sebe klade klasické umění a současnou avantgardu, východ a západ, přírodu a civilizaci a tyto kontrastní motivy prostřednictvím vizuálních efektů spojuje v rozmanitý a poetický celek.    „Chci tvarovat plátno televizní obrazovky tak přesně jako Leonardo, tak svobodně jako Picasso, tak barevně jako Renoir, tak důkladně jako Mondrian, tak divoce jako Pollock a tak lyricky jako Jasper Johns.“J. P. Nam Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Poetická studie ze série snímků o měsících Jupitera zachycuje, jak se pozemský svět koupe ve svitu největší luny naší sluneční soustavy. Světelné paprsky proměňují organické struktury v rozpixelované abstraktní obrazy. Když přimhouříme oči, tak v této rozmlžené krajině spatříme kosmický rozměr našeho vědomí.   „Má tvorba vychází z tradičního korejského malířství a ze zkušenosti s abstraktní malbou.“ Youjin Moon  Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Energická mozaika s monumentálním orchestrálním doprovodem zobrazuje Jižní Koreu sedmdesátých let jako jednu z nejsilnějších ekonomik regionu. Obrazy civilizačního pokroku a moderního životního stylu, prokládané odkazy na silnou kulturní a náboženskou tradici, zároveň apelují na sjednocení rozděleného národa.Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Nan Lee chtěl původně natočit dokumentární film o korejském jazzu, když ho uchvátily možnosti improvizace a rozhodl se místo toho vytvořit snímek o životě. Příběh o penězích, pornu a animované agónii propojuje dokument a fikci a s nadsázkou a podvratnou energií nahlíží do všednodennosti znuděného mladíka. „Film ukazuje, jak podvědomě improvizujeme při naší cestě životem a pohybujeme se v rytmu těch kolem nás.“ Nan LeeCelý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Dělnice v asijských textilních továrnách, letušky nebo pracovnice call center zastupují generace matek a dcer, které od sedmdesátých let na vlastní kůži zažívají nástup neoliberalismu. V područí gigantů jako Samsung nebo Daewoo poznávají odvrácenou stranu snu o prosperitě, kterou vystihuje i obraz surrealisty Reného Magritta Polibek milenců. Dvojice má hlavy zamotané do látky podobně jako hrdinky snímku, který líčí globální slepotu a klade otázku, zda jsou slepými jen vykořisťovaní dělníci třetího světa, nebo i zákazníci e-shopů a značkových prodejen na Západě.   „Na počátku své kariéry jsem se cítil jako badatel, aktivista, sociální pracovník nebo pedagog. Nyní se cítím spíš jako pracovník pohřebního ústavu.“ Im Heung-soon  Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: 

Archivní procházka Busanem a Soulem z roku 1923 hrdě poukazuje na pozemní a lodní dopravu, bankovní domy a paláce, na všednodenní život v ulicích i sváteční okamžiky. Pouze zmínky o národní bance řízené Japonci nebo o bývalém korejském panovníkovi prozrazují, že za obrazy prosperity, ekonomické síly a technologického pokroku se odehrává drama anektované země.

Jsme Robinsony ve vlastní mysli. Vypadá jako místnost, mezi jejímiž stěnami bloudí lidská duše a topí se v bezbřehosti. Dokud neobjeví pevnou půdu v podobě každodenních rituálů, ve vodě tekoucí ze sprchy nebo v čajovém sáčku na dně hrnku. Banální detail, doprovázený úpravou básní Karla Krolowa a alikvótními zpěvy, se napájí duchovnem.   „Choova videa a instalace představují formalistické, téměř malířské studie subjektivity a podvědomí.“ Seoungho Cho Celý blok sekce Průhledná krajina: Jižní Korea představuje Janis Prášil zde: