Manifest

Krátký film odehrávající se na státním pohřu Václava Havla, kdy odcházející státník ještě naposledy komentuje vlastní pohřeb. Už nemá co ztratit, a tak poprvé v životě může říkat věci naplno. Poslední vydechnutí a procitnutí v obětí s Dalajlamou. Film vznikl v koprodukci Famu a Film a Sociologie. V tomto snímku jsou použity archivní zvukové materiály režiséra Pavla Kouteckého.

FilmTERAPIE doprovází mladou herečku v čase, kdy se snaží vyrovnat se ztrátou milovaného člověka. Poetická výpověď o situaci duše, která zažívá zoufalství pochybností, nejistoty a prázdna přináší také pocit smíření, neboť konkrétní láska se může proměnit v něhu k světu, v němž možnost žít je darem.

Cestu vinoucí se mezi poli zabírá nehybná kamera. Ruch davu v pohybu je předzvěstí narušení statického obrazu. Procesí uprchlíků putující pod dohledem obranných složek slovinskou krajinou postupuje spořádaně. Bez zájmu o oko kamery nebo s explicitním odhalením její existence pochodují někam dál.

FilmPLÁŽ upomíná v konkrétní i symbolické rovině na různé používání světa, když ve vizuálně působivém celku spojuje obrazy masy lidí odpočívající na pláži, mravenců naprogramovaných k službě vyššímu celku i kráčejícího muže, jehož předci byli masajští bojovníci. Ti věřili, že jim fotografie může ukrást duši. Film se snaží o opak – ukazuje duši za tím, co je vidět.

Seznam hostů – symbol nedotknutelnosti společenské smetánky. Režisér střídá kradmé záznamy ze života těch nejbohatších, zahrnující schůzky na jachtách s vířivkami a popíjení šampaňského na luxusních večírcích, se záznamem vlastní umělecké performance, v níž hrstka jedinců vládne celému světu.   „Bílý. Muž. Bohatý. Mít jachtu, luxusní polobotky a zlaté manžetové knoflíčky. Ještě bohatší. Mít heliport na zahradě svého platinového paláce. Nezapadáte do těchto kategorií? Nemáte zlatou jachtu ani manžetové knoflíčky? Nemáte vlastní prase na hledání lanýžů? Pravděpodobně patříte k 99 % populace.“ V. Turner   Sledujte film zdarma na DAFilms už nyní a rozhodněte o vítězi Ceny diváků. Hlasování končí 29. října.

V dubnu roku 2014 se u pobřeží Jižní Korey potopil trajekt, jehož jméno v překladu zní Duben. Tragická smrt velkého počtu lidí zasáhla režisérku natolik, že se rozhodla vytvořit tuto reflexivní miniaturu, ve které se spojují úvahy o absurdní náhodě a mezilidských vzdálenostech s 3D animací osobního obytného prostoru.DETAIL:„Nebyl to můj život, ale životy ostatních. Ta tragédie se mne netýkala. Stala se jiným. A neexistuje žádný důvod, proč zrovna já jsem to přežila a jiní zemřeli.“

Jediné, co po nich zůstalo, jsou jejich osobní věci. Vypovídají o tom, jací to byli lidé. Co měli rádi. Kdo jim byl blízký. Jaké měli koníčky. Film beze slov. Záběry věcí patřících lidem, již se utopili ve Středozemním moři na pobřeží ostrova Lampedusa v roce 2013 a 2015 a jejichž životy tak nadobro pohasly.

FilmVZTAH popisuje zvláštní soužití dvou žen. 5. 5. 2005 složila Beverly slib věrnosti starší Francouzce Catherine, čímž se pro zbytek života vzdala své svobody. Snímek vypráví o materiální, psychické i fyzické závislosti. I když Beverly nikdy nepřitahovaly ženy a sama je matkou, Catherine pro ni ztělesňuje ideál nedosažitelné lásky.

Historické souvislosti vyjevující cesta po stopách vlastní identity vedoucí ze Španělska až do obce Batelov na Vysočině, jejíž časem spolknutí „westernoví“ hrdinové odpočívají na tamním židovském hřbitově. Dědeček Moritz, jehož obrázek podnítil i vznik filmu, žije v paměti starého „šerifa“ pana Mirabelského – zprostředkovatele pozoruhodných dějinných momentů. „Nikdo nás nezhněte poznovu z prsti a jílu. Nikdo nás slovem svým nevzkřísí z prachu. Nikdo. Pochválen buď nikdo. Kvůli Tobě chceme kvést, Tobě vstříc. Nicotou jsme byli, jsme a též zůstaneme, v květu. Růží, nicotou, růží nikoho.“

Filmová esej na pozadí lyrických obrazů draní peří nebo kresby křídou představuje klerikální rady islámským ženám, jak držet na uzdě své nečisté touhy. Jako subverzivní element islámského fundamentalismu předčítá režisérka báseň feministické íránské spisovatelky Forough Farrokhzad.

Projet tři sta kilometrů dlouhou, neudržovanou, blátivou cestou je jediný způsob, jak se z odlehlé africké vesnice dostat do nejbližší nemocnice. Snímek naturalistickou observační kamerou zachycuje cestu sanitky jižní Etiopií, jejíž řidič se přes všechny obtíže snaží bezpečně dovézt rodící ženu k lékařům.

V roce 1975 navrhl a propočítal český profesor ekonomie Karel Žlábek ve spolupráci s inženýry z Pragoprojektu nejkratší spojení Československa s jadranským pobřežím vedené tunelem. Materiál z ražby tunelu vedeného pod územím ČSSR, Rakouska a Slovinska měl být použit k výstavbě umělého ostrova v Jadranském moři. Ostrov měl nést název Adriaport a měl patřit československému státu. Hraný dokument vypráví o setkání komunistického prezidenta Gustáva Husáka s profesorem Žlábkem, který ho přesvědčuje o své vizi.