24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
Mořský mnich
synopse
Sedmdesát procent mužů v Thajsku následuje i dnes tradici, podle níž mají strávit alespoň krátkou část svého života jako buddhističtí mniši v klášteře. Pro Balla, hlavního hrdinu snímku, má dvoutýdenní kariéra mnicha znamenat symbolický přechod od divokého studentského života k uměřené dospělosti, nicméně realita není zdaleka tak jednoduchá. Inscenovaný dokument Rafała Skalského na příkladu Ballovy mezní zkušenosti předvádí, do jaké míry se současná thajská společnost zakládá na střetu asketického a hédonistického životního stylu, který jednorázová proměna hýřivého mladíka v mnicha zastře jen stěží.
„Pro mě je to druh momentální duchovnosti. Chceme naráz
zvládnout hodně věcí – rychle se zamilovat, udělat kariéru,
mít úspěch.“
biografie
Polský režisér a scenárista Rafał Skalski (1985) se věnuje dokumentárnímu filmu i hrané a reklamní tvorbě. Jeho dosavadní snímky, například 52 Percent (2007) či Láska bez bariér (2009), byly především portréty outsiderů, vyznačující se zjitřenou citlivostí vůči intimním světům hrdinů. Podílel se také na sérii Wartime Portraits (2014), jež propojuje dokumentární a animační postupy.
více o filmu
| režie: | Rafal Skalski |
| producent: | Pawel Kosun, Agnieszka Janowska, Jacek Naglowski |
| scénář: | Rafal Skalski |
| kamera: | Filip Drożdż |
| střih: | Filip Drzewiecki |
| zvuk: | Franciszek Kozłowski |
další filmy v sekci
Pár dní ze života ukrajinských vojáků a dobrovolníků v zázemí doněcké fronty nám přibližuje film, který se obejde bez explicitních záběrů z bojů. Obrazy zmaru a destrukce z míst, kudy před nedávnem prošla válka, se mění v tragikomické podobenství přežívání v provizorním časoprostoru. Plundrování ruin je na denním pořádku, výpravy za úlovkem se mění v chlapecké dobrodružné zkoumání soukromých prostor ještě nedávno obývaných lidmi. Když to vše ještě navíc dokumentuje polský novinářský štáb s rozšafnou reportérkou ve středu, existenciální satira je na světě. Válka tu je, ale někde za rohem."Nejsložitější věcí při tvorbě tohoto filmu pro mě bylo vybrat si mezi osobními sympatiemi a touhou předložit co nejobjektivnější obrázek války, kterou jsem měl před očima." J. Pupyrin
Tohle je válka, bejby
Yurii Pupirin
Ukrajina / 2017 / 59 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Poetický dokument o cestě ženy k sebeuvědomění a nalezení vnitřního míru a harmonie. Autorka se vrací do chorvatského regionu Lika, krajiny svých předků, a v lůně přírody se snaží vyrovnat s životními ztrátami, nemocí a strachem z budoucnosti. Snímek je členěn do šesti kapitol (prolog, jaro, léto, podzim, zima, epilog), spojených s různými obdobími lidského života. Přináší velmi otevřenou a intimní zpověď v mozaice vzpomínek a zážitků, úvah a pocitů. Film funguje i jako terapeutický nástroj, s jehož pomocí autorka nachází sílu bojovat. Snímek získal chorvatskou cenu Oktavijan za nejlepší dokumentární film.„Každý strach je odůvodněný. Abych se oprostila od svých běsů, spojila jsem tajné vzorce a vědomosti své rodiny s přírodním koloběhem a skrze tento střet odhalila, co je ve zvířeti lidského a v člověku zvířecího.“ Katarina Zrinka Matijevićová
Za tváří zrcadla
Katarina Zrinka Matijević
Chorvatsko / 2016 / 42 min.
sekce: Mezi moři
Evropská premiéra
Říjen 1989. Student jedné z bukurešťských středních škol je zadržen při výlepu protirežimních plakátů a na několik dní internován v budově tajné policie. Následné restrikce dopadají jak na jeho rodinu, tak blízké, přátele a spolužáky. Třídním srazem po dvaceti letech se začíná exkurz do vzpomínek, které se momentem šoku vryly nesmazatelně do paměti, avšak každému trochu jinak. Více než věcná stránka události zajímá režiséra Gabriela Tempeu jejich subjektivní výklad z perspektivy „mluvících hlav“. Postmoderní forma orální historie ve výpovědích těch, kteří mají často větší část života ještě před sebou.„Pomocí osobních, subjektivních, nadmíru detailních vzpomínek na výjimečnou událost jsem se pokusil dát divákovi zahlédnout celistvý obrázek jedné pohnuté doby.“ Gabriel Tempea
Nechvalně známé činy
Gabriel Tempea
Rumunsko, Rakousko / 2015 / 68 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Masáž, praní prádla, pasení buvolů, zaklínání hadů, pouliční kejklířství a opravy zubů, výuka hudby a tance. Paweł Wojtasik odhaluje v pokorné kontemplaci nad různými projevy oddanosti práci předivo lidských činností, kde má každý své pevné místo v kastovní indické společnosti. Práce zde není cestou z chudoby či k bohatství, ale hinduistickou meditací nad kořeny lidského konání, zažitými pracovními rituály a technikami. Člověk jako nástroj práce ovládaný vyšší silou. Observační snímek, natočený převážně v nejstarším indickém městě Váránasí, zdůrazňuje jako zdroj veškerého životního úsilí posvátnou řeku Gangu.„Chtěl jsem se zabývat indickou myšlenkou, že práce může vést spíše k osvobození než k odcizení. Jako filmový tvůrce jsem se od lidí, které jsem točil, naučil být přítomen celým tělem a celou myslí.“ P. Wojtasik
Cíle a prostředky
Pawel Wojtasik
Spojené státy, Indie, Francie / 2018 / 99 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Otcové Gabriel, Vicilentius a Nazari, tři různě staří mniši v pravoslavném klášteře Počávijská lávra v Ukrajině, tráví čas v odloučení od světa. Všichni sem ale přišli ze svých světských životů a nesou si v sobě vzpomínky, do nichž se otiskly překotné a komplikované nedávné dějiny jejich vlasti. Snímek nechává jejich paměť vyvstávat na pozadí každodenní rutiny v majestátní klášterní architektuře. Ztišené, meditativní pozorování rituálů, práce či nicnedělání mnichů vytváří empatický portrét místa a jeho obyvatel, do jejichž životů nahlíží prostřednictvím náznaků.
„Film Volanie je obrazom ľudskej premeny jednotlivca, ktorý sa zriekol svetského života a rozhodol sa následovať boha." E. Praus
Volání
Erik Praus
Slovensko / 2019 / 70 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Nevyléčitelně nemocná Janette by ráda umřela důstojně, jenže to není ve Velké Británii, odkud pochází, možné. Rozhodne se proto pro asistovanou sebevraždu. Svou cestu do Švýcarska však musí naplánovat dřív, než toho kvůli rychle postupující nemoci nebude schopná. Otázka, jestli vlastníme svůj život, nebo jestli on vlastní nás, je hlavním motivem dokumentárního portrétu, který ukazuje, že smrt může být dobrá, a to i přes smutek, jenž ji pokaždé doprovází. Snímek s výrazně sugestivní kamerou využívá postupů hraného filmu a do příběhu Janette poutavě vplétá charaktery a životní příběhy jejích nejbližších.„Mluvme o smrti, protože my všichni jednoho dne zemřeme. Otázka zní: můžeme si zvolit kdy a jak? Myslím, že bychom měli.“ T. Krupa
DOBRÁ SMRT
Tomáš Krupa
Slovensko, Česká republika, Rakousko, Francie, Švýcarsko / 2018 / 83 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Profesor Ioan-Matei Agapi, osmdesátiletý fotograf a kameraman z města Iași v Rumunsku, vlastní unikátní sbírku 16mm filmů a fotografií, na kterých je zachycena téměř padesátiletá historie města. Jeho dcera, taktéž filmařka, se rozhodla o otcově archivu natočit film. V nekonvenčním prostředí starého bytu vzpomínají na minulost až do dne, kdy je Ioan informován, že byt, kde je již 40 let nájemníkem, musí opustit, jinak bude vystěhován. Z Ioanovy letité práce se najednou stává obrovská přítěž a snímek se nečekaně mění v drama, ve kterém konflikty s městskými úředníky odhalují staré a skryté konflikty v rodině.“Nejhlubší věc, kterou jsem se naučila během natáčení tohoto filmu, je, že jsme silnější, než si myslíme.” N. Agapiová
TIMEBOX
Nora Agapi
Rumunsko / 2018 / 69 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
O romském holokaustu se ještě ví, ale už moc nemluví. Proces vymazávání paměti započal v podstatě s koncem druhé světové války, kdy mnoho hromadných hrobů v místech pracovních a internačních táborů zůstalo netknuto. I pro vítěze byli Romové obětmi „druhé kategorie“. V několika evropských zemích (Francie, ČR, Slovensko, Polsko, Německo, Chorvatsko, Srbsko) konfrontuje režisér zapomínající současnost se vzpomínkami posledních přeživších pamětníků těchto hrozivých událostí. Výsledkem je částečně inscenovaný a stylizovaný dokument – elegie za oběti monstrózního režimu a lidské netečnosti.„Myslím, že to, čo pomohlo Rómom a Sinti prežiť prenasledovanie, je ich nematerializovaný vzťah k svetu, k bytiu, k času. To bolo pre mňa hlavné východisko filmu. Pamäť, ktorú nesú so sebou, a tá, ktorú vnímame my, naše kolektívne vedomie.“ Robert Kirchhoff
Díra v hlavě
Robert Kirchhoff
Slovensko, Česká republika / 2016 / 90 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Jak si připomínáme naši minulost? Nestávají se dějiny spíše nástrojem pro ospravedlňování našich dnešních zájmů a názorů? Tyto otázky si klade observační dokument de fac-to. Jeho tvůrci navštívili několik veřejných akcí, které se odehrály v ukrajinském městě Lvov u příležitosti výročí druhé světové války. Dojaté recitování básní střídá agitace proti alkoholismu v zemi, tvrzení, že dekomunizace Ukrajiny začala už za Hitlera, nebo srovnávání počtu obětí nacismu a komunismu. Mnohdy absurdní kaleidoskop je pojatý jako sled nekomentovaných záznamů samotných chronologicky seřazených akcí.„Náš film dokumentuje různé protagonisty, kteří nacházejí vztah k současnosti prostřednictvím rituálů oslavujících minulost, a jeho prostřednictvím chceme přinést vhled do konkrétních situací a prostředí.“ E. Shapiro-Obermair
de fac-to
Alexandra Wachter, Ekaterina Shapiro-Obermair
Rusko, Rakousko / 2018 / 32 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Dějiny ozbrojeného konfliktu v Kosovu, do nějž posléze zasáhly i jednotky NATO, zahrnují četné dosud neprobádané události. Patří mezi ně masové vraždy civilistů, které se srbská policie snažila utajit. Poetický dokument Ognjena Glavoniće prezentuje šokující výpovědi svědků a nechává na divákovi, aby si z nich poskládal obraz tehdejšího dění. Znepokojivě úchvatná vizuální stránka dodává událostem aktuální rozměr – dlouhé záběry míst paměti, v nichž se zvěrstva odehrávala, tvoří emblém přežívání minulého v přítomném, jež nezadržitelné plynutí času vpřed obvykle zahlazuje.„Za pomoci světla a zvuku, záznamů svědeckých výpovědí kombinovaných s obrazy z míst, kde se zločiny udály, působí film přímo na divákovy pocity, představy a emoce.“ Ognjen Glavonić
Hlubina dva
Ognjen Glavonić
Srbsko, Francie / 2016 / 80 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Cestopisná koláž o hledání polské identity v nejistém světě. Komponované snění o nenalezené jednotě národa, starých křivdách i hvězdné hodině, která uniká pod tíhou malicherností i strachu z neexistujících nepřátel. Výběr z dobových materiálů, novinových článků i hořce aktuálních citátů z internetu se v osobité interpretaci proplétá s deníkovými črty spisovatele Andrzeje Stasiuka. Na pozadí inscenovaných filmových portrétů obyčejných Poláků, v napětí tvořeném disharmonickým operním podhoubím sledujeme nesouvislé obrazy a myšlenky, jež postupně skládají portrét duše polského národa.„K tomu, abyste mohli začít s léčbou či terapií, musíte znát svou diagnózu. Musíte pochopit, jaké chyby se kdysi staly. Zjistěte, zda nežijete v mystifikaci a nevěříte lžím.“ P. Stasik
Opera o Polsku
Piotr Stasik
Polsko / 2017 / 41 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Bábuška Zina je původem Ukrajinka, kvůli aktuální politické situaci však zůstává na Ruskem ovládaném Krymu. Odtržena od rodiny přebývá v zapomenutém přímořském městě a snaží se rozhodnout, zda zůstat, či odejít. Hudební rytmy ruské popové hudby i lidových písní doplňují atmosféru jejího exilového města, na které je nahlíženo citlivou optikou plnou sentimentu. Důsledky neuspokojivé politické situace jsou však na pomyslné jiné planetě neustále přítomné. Ze způsobu, jakým režisér zaznamenává Zininy vztahy k rodině a přátelům, přímo srší hluboká úcta k této staré ženě, k její životní moudrosti a zkušenostem.
„Po anexi Krymu musela moje ukrajinská babička Zina čelit skutečnosti života na ‚nové planetě‘. Z mnoha důvodů pro ni nastal čas, aby udělala zásadní rozhodnutí.“ A. Mihalkovich
Moje babička z Marsu
Alexander Mihalkovich
Bělorusko, Ukrajina, Estonsko / 2018 / 83 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
