Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Mořský mnich
Mořský mnich
Mořský mnich

Mořský mnich

režie: Rafal Skalski
originální název: Mnich z morza
země: Polsko, Německo
rok: 2016
délka filmu: 68 min.

synopse

Sedmdesát procent mužů v Thajsku následuje i dnes tradici, podle níž mají strávit alespoň krátkou část svého života jako buddhističtí mniši v klášteře. Pro Balla, hlavního hrdinu snímku, má dvoutýdenní kariéra mnicha znamenat symbolický přechod od divokého studentského života k uměřené dospělosti, nicméně realita není zdaleka tak jednoduchá. Inscenovaný dokument Rafała Skalského na příkladu Ballovy mezní zkušenosti předvádí, do jaké míry se současná thajská společnost zakládá na střetu asketického a hédonistického životního stylu, který jednorázová proměna hýřivého mladíka v mnicha zastře jen stěží.

„Pro mě je to druh momentální duchovnosti. Chceme naráz
zvládnout hodně věcí – rychle se zamilovat, udělat kariéru,
mít úspěch.“

biografie

Polský režisér a scenárista Rafał Skalski (1985) se věnuje dokumentárnímu filmu i hrané a reklamní tvorbě. Jeho dosavadní snímky, například 52 Percent (2007) či Láska bez bariér (2009), byly především portréty outsiderů, vyznačující se zjitřenou citlivostí vůči intimním světům hrdinů. Podílel se také na sérii Wartime Portraits (2014), jež propojuje dokumentární a animační postupy. 

více o filmu

režie: Rafal Skalski
producent: Pawel Kosun, Agnieszka Janowska, Jacek Naglowski
scénář: Rafal Skalski
kamera: Filip Drożdż
střih: Filip Drzewiecki
zvuk: Franciszek Kozłowski

další filmy v sekci

Fénixxx
Dvě mladé ženy z Rumunska si vydělávají jako modelky na erotickém video chatu. Přitom se snaží vést normální rodinný život, vycházet se svými rodiči a vychovávat děti. Observační dokument zachycuje právě tento jejich soukromý prostor. Tvůrci je nechávají svobodně mluvit nejen o jejich zaměstnání, ale také o tom, jak poznamenává jejich životy. Zároveň ukazují, jak veřejně odsuzovaná profese ovlivňuje lidské chování a pohled na svět. Film předvádí také dramatické generační rozdíly v současné rumunské společnosti, kde starší generace pracuje v zemědělství a mladá se postupně přesouvá do větších měst a nechává za sebou minulost. „Abyste natočili dobrý dokument, musíte jít a s protagonisty svého snímku žít.“ M. G. Dragolea

Fénixxx

Mihai Gavril Dragolea
Rumunsko / 2017 / 53 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
UČIT
Osobnost transylvánského venkovského učitele matematiky, který vyučuje své studenty u sebe doma a ignoruje stávající osnovy, vypovídá leccos nejen o rumunském školském systému, ale také o tamní společnosti jako takové. Zarputilý starší pán se řídí slovy esejisty Constantina Noicy, podle nějž by v ideální škole neměla probíhat výuka, ale studenti by se tam naopak měli chodit osvobodit od tyranie učení. Portrétní observační dokument sleduje především dynamiku samotných lekcí, kde se kromě matematiky řeší také problém školství jako takového a kde učitel vystupuje jako otcovská figura. „Pokud si přejete dosáhnout toho, že něco bude mít hodnotu i za sto let, musíte podle mě nejdřív poskytnout lidem vzdělání.“ A. Brendea
osobní program

UČIT

Alex Brendea
Rumunsko / 2019 / 82 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
de fac-to
Jak si připomínáme naši minulost? Nestávají se dějiny spíše nástrojem pro ospravedlňování našich dnešních zájmů a názorů? Tyto otázky si klade observační dokument de fac-to. Jeho tvůrci navštívili několik veřejných akcí, které se odehrály v ukrajinském městě Lvov u příležitosti výročí druhé světové války. Dojaté recitování básní střídá agitace proti alkoholismu v zemi, tvrzení, že dekomunizace Ukrajiny začala už za Hitlera, nebo srovnávání počtu obětí nacismu a komunismu. Mnohdy absurdní kaleidoskop je pojatý jako sled nekomentovaných záznamů samotných chronologicky seřazených akcí.„Náš film dokumentuje různé protagonisty, kteří nacházejí vztah k současnosti prostřednictvím rituálů oslavujících minulost, a jeho prostřednictvím chceme přinést vhled do konkrétních situací a prostředí.“ E. Shapiro-Obermair

de fac-to

Alexandra Wachter, Ekaterina Shapiro-Obermair
Rusko, Rakousko / 2018 / 32 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Malebné doby
Hlavní proud nového dílu cyklu Soukromé Maďarsko tvoří 8mm záběry ze soukromého archivu malířky Máriy Gánóczyové (1927), jejichž rytmus zvýrazňují režisérovy syntaktické zásahy. Máriina melancholická vyprávění kontrastují s budovatelskou rétorikou dobových týdeníků a policejních reportů. Kompozice portrétů její rodiny a přátel a současných záběrů z plátny přeplněného ateliéru protnutá verši Dezső Tandoriho kondenzuje v pocit otevřeného horizontu možností, jak zobrazit to minulé; křehkost a jedinečnost zkušenosti se přitom zdá být obzvlášť exponovaná tam, kde se člověk dotýká věčnosti.„Cesta časem skrze 200 let maďarských dějin a umění, zachycená očima a objektivy malířů. Tato mozaika z propletence umění a filmu proudí jako tok řeky času, vlní se a  klokotá.“ P. Forgács

Malebné doby

Péter Forgács
Maďarsko / 2016 / 133 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Moře zítra
Observační dokumentární film pojednává o zániku Aralského moře a pokusech o jeho obnovu. Na místě, kde by se podle většiny map a atlasů měla rozkládat majestátní vodní plocha, nachází Katerina Suvorovová pouze velký rybník a vyprahlou pustinu, v níž zakotvily rezavějící vraky čelící nájezdům sběračů šrotu. Záběry enigmatické krajiny nekonečného písku a prachu se střídají s okouzlujícími detaily. Stejně fascinující je vůle a naděje lidí, kteří v nehostinném prostředí zůstali: starý zahradník, rybáři nebo hydrobioložka. Přejí si, aby se moře vrátilo, bojují za jeho záchranu a doufají v lepší zítřky. „Obyvatelé oblasti Aralského moře jsou pro mne předobrazem posledních žijících pozemšťanů. Jejich příběhy dokazují, že až poslední raketoplán opustí naši zpustošenou planetu, stále tu budou lidé, kteří dají přednost nápravě minulých chyb před nejistou budoucností.“ Katerina Suvorovová

Moře zítra

Yekaterina Suvorova
Kazachstán, Německo / 2015 / 88 min.
sekce: Mezi moři
Východoevropská premiéra
Moje babička z Marsu
Bábuška Zina je původem Ukrajinka, kvůli aktuální politické situaci však zůstává na Ruskem ovládaném Krymu. Odtržena od rodiny přebývá v zapomenutém přímořském městě a snaží se rozhodnout, zda zůstat, či odejít. Hudební rytmy ruské popové hudby i lidových písní doplňují atmosféru jejího exilového města, na které je nahlíženo citlivou optikou plnou sentimentu. Důsledky neuspokojivé politické situace jsou však na pomyslné jiné planetě neustále přítomné. Ze způsobu, jakým režisér zaznamenává Zininy vztahy k rodině a přátelům, přímo srší hluboká úcta k této staré ženě, k její životní moudrosti a zkušenostem. „Po anexi Krymu musela moje ukrajinská babička Zina čelit skutečnosti života na ‚nové planetě‘. Z mnoha důvodů pro ni nastal čas, aby udělala zásadní rozhodnutí.“ A. Mihalkovich  

Moje babička z Marsu

Alexander Mihalkovich
Bělorusko, Ukrajina, Estonsko / 2018 / 83 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Cíle a prostředky
Masáž, praní prádla, pasení buvolů, zaklínání hadů, pouliční kejklířství a opravy zubů, výuka hudby a tance. Paweł Wojtasik odhaluje v pokorné kontemplaci nad různými projevy oddanosti práci předivo lidských činností, kde má každý své pevné místo v kastovní indické společnosti. Práce zde není cestou z chudoby či k bohatství, ale hinduistickou meditací nad kořeny lidského konání, zažitými pracovními rituály a technikami. Člověk jako nástroj práce ovládaný vyšší silou. Observační snímek, natočený převážně v nejstarším indickém městě Váránasí, zdůrazňuje jako zdroj veškerého životního úsilí posvátnou řeku Gangu.„Chtěl jsem se zabývat indickou myšlenkou, že práce může vést spíše k osvobození než k odcizení. Jako filmový tvůrce jsem se od lidí, které jsem točil, naučil být přítomen celým tělem a celou myslí.“ P. Wojtasik

Cíle a prostředky

Pawel Wojtasik
Spojené státy, Indie, Francie / 2018 / 99 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Slepý film
Neočekávaná výprava míří na palubě lodi z Petrohradu do Finska. Skupina tvořená z osob se zrakovým postižením a osob vidomých se učí spolupracovat pro zdárné uskutečnění plavby. Observační dokument popisuje první kontakt posádky s prostředím lodi, který probíhá dotekem, a posléze samotnou denní rutinu na moři. Nezúčastněný pohled kamery zaznamenává realitu, která překonává předsudky o nemohoucnosti slepců. Bezproblémová plavba poskytuje mořeplavcům prostor pro nové vjemy. Jednotlivé klipy lodního deníku nesou znaky mise, tedy uskutečnění proměny uvnitř sebe sama, která může změnit život i svět.„Co vidíte, když nevidíte? Jak reagujete na svět bez jakýchkoli rušivých vizuálních podnětů? Slepé kino zkoumá svět nevidomých, kteří se plaví po moři a rozšiřují tak horizont možností svého já.“ G. Glyants

Slepý film

Grigory Glyants
Rusko / 2017 / 50 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
DOBRÁ SMRT
Nevyléčitelně nemocná Janette by ráda umřela důstojně, jenže to není ve Velké Británii, odkud pochází, možné. Rozhodne se proto pro asistovanou sebevraždu. Svou cestu do Švýcarska však musí naplánovat dřív, než toho kvůli rychle postupující nemoci nebude schopná. Otázka, jestli vlastníme svůj život, nebo jestli on vlastní nás, je hlavním motivem dokumentárního portrétu, který ukazuje, že smrt může být dobrá, a to i přes smutek, jenž ji pokaždé doprovází. Snímek s výrazně sugestivní kamerou využívá postupů hraného filmu a do příběhu Janette poutavě vplétá charaktery a životní příběhy jejích nejbližších.„Mluvme o smrti, protože my všichni jednoho dne zemřeme. Otázka zní: můžeme si zvolit kdy a jak? Myslím, že bychom měli.“ T. Krupa

DOBRÁ SMRT

Tomáš Krupa
Slovensko, Česká republika, Rakousko, Francie, Švýcarsko / 2018 / 83 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Jeden den v Selimpaše
Muž a byt, o kterých nic nevíme. To jsou východiska konceptuálního dokumentu zakládajícího si na úmyslně omezeném množství informací, které divákovi poskytuje. Nahlížíme do intimního prostoru za zavřenými vstupními dveřmi, kde se odbývají ty nejvšednější činnosti: vaří se oběd, připravuje se čaj, obědvá se, chystá se oheň v krbu. V bytovém monodramatu ale zoufale absentuje druhý živoucí aktér, který by do něj vnesl děj vtělený do promluv. Stává se studií pobytu člověka na jeho nejvlastnějším místě – příbytek může být stejně tak hájemstvím klidu a bezpečí, jako zlatou klecí samoty.„Jaké jsou pocity člověka, který nic nedělá, zatímco každý očekává, že něco udělá? Co má dělat? Existuje obecně nějaký rozdíl mezi pocity dvou lidí? Co znamená portrét? Lidskou tvář, nebo něco jiného?“ H. Baydarov

Jeden den v Selimpaše

Hilal Baydarov
Ázerbájdžán / 2018 / 64 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
365 dní, také známých jako jeden rok
Den za dnem plynou ve snímkové frekvenci obrazy filmového života v autorské koláži poslepované z útržků hraných snímků, v nichž se v různých podobách objevuje denní datum. Originální skládanka zobrazuje, jak by asi mohl vypadat jeden rok složený z různorodých filmových záběrů. Výběr scén podle kalendářového klíče je zajímavou sondou do dějin kinematografie různých zemí, přehlídkou nálad i různorodých stylů filmové narace. Pojítkem vybraných scén je přitom jistá naléhavost spojená s uvědoměním si konkrétního data, ať už se jedná o historické milníky, nebo o čištění zubů. „Film 365 dní lze vnímat prostě jako recyklovaný smyšlený příběh. Jako video esej odhaluje význam kalendářní dat pro film a vybízí k zamyšlení o životě, paměti a času.“ D. Bondarčuk 
osobní program

365 dní, také známých jako jeden rok

Dmytro Bondarchuk
Ukrajina / 2019 / 99 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Nechvalně známé činy
Říjen 1989. Student jedné z bukurešťských středních škol je zadržen při výlepu protirežimních plakátů a na několik dní internován v budově tajné policie. Následné restrikce dopadají jak na jeho rodinu, tak blízké, přátele a spolužáky. Třídním srazem po dvaceti letech se začíná exkurz do vzpomínek, které se momentem šoku vryly nesmazatelně do paměti, avšak každému trochu jinak. Více než věcná stránka události zajímá režiséra Gabriela Tempeu jejich subjektivní výklad z perspektivy „mluvících hlav“. Postmoderní forma orální historie ve výpovědích těch, kteří mají často větší část života ještě před sebou.„Pomocí osobních, subjektivních, nadmíru detailních vzpomínek na výjimečnou událost jsem se pokusil dát divákovi zahlédnout celistvý obrázek jedné pohnuté doby.“ Gabriel Tempea

Nechvalně známé činy

Gabriel Tempea
Rumunsko, Rakousko / 2015 / 68 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt