Solar Projection

Pozvolný pohyb různých druhů hmyzu v abstraktním, kontrastně světlém prostředí vytváří sugestivní aluzi neovladatelného chaosu, apatie a rozpadu sociálních struktur. Minimalistické obrazové ztvárnění doplňuje ambientní hudební kompozice pracující i s realistickými ruchy a šumy. 

Fascinace: Exprmntl.cz - Mimo soutěžMálo známé Super 8mm filmy Stanislava Hory (1959) z 80. let představují u nás nepříliš frekventovanou polohu výtvarného filmu. Se zázemím v sochařství pojímá Hora film spíše jako výtvarný materiál – animuje jeho prostřednictvím vznik soch, kreslí přes něj, škrábe, atakuje povrch nebo jej využívá jako jedno z médií výtvarného happeningu. Je pro něj nástrojem rozšíření jeho výtvarné praxe do jiné formy, způsobem zachycení vizuálních procesů nebo svého druhu sochařským objektem. Filmy jsou uvedeny v obnovené premiéře v digitálně rekonstruované podobě.Kurátor programu a autor textů: Martin Blažíček (CAS FAMU)Digitální rekonstrukce filmů: Lukáš Janičík, Emiliya VereshchaginaMastering zvuku: Sara PinheirováFilmy Stanislava Hory byly zrekonstruovány v Centru audiovizuálních studií FAMU na základě institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj AMU.Projekce:BabraeČeskoslovensko, 1980, 6 min.Černý hadice / Black HoseČeskoslovensko, 1982, 3 min.Dobře posazená figura / Well-Positioned ModelČeskoslovensko, 1987, 3 min.Oko / EyeČeskoslovensko, 1987, 1 min.Pavouk / SpiderČeskoslovensko, 1987, 4 min.Kameny / StonesČeskoslovensko, 1987, 4 min.Fragment II – West BerlinCzechoslovakia, 1989, 6 min.FILČeská republika, 2016, 5 min.

Osobní výpověď ženy s narušeným vnímáním sebe samé. Dvojhlasý voiceover zprostředkovává proud negativních a povzbudivých myšlenek, které probíhají hlavou ženy trpící bulimií. Odhaluje tak proměnlivost a nejistoty vnitřního prožívání, ale také své krásné i nenáviděné tělo, když pomocí kamery prozkoumává části obnažené postavy.

Hříčka provokující naraci lyrikou pátrá ve veřejném prostoru po linkách, horizontálách, přímkách a čárách nejrůznějšího charakteru, aby je pak v rámu jednoho obrazu spojila do vizuálních návazností. Mezi nalezenými objekty, ději a prostory tak vznikají nové vztahy a pokračování.

Skrz performance v postindustriální krajině mostecké pánve se autor vypořádává s následky čerpání přírodních zdrojů. Živé obrazy, v nichž inscenuje symbolické pohřby zdevastované krajiny, která paradoxně oplývá podivnou nepřirozenou krásou, jsou kritickým komentářem zacházení s životním prostředím.

Ve světě, kde živá příroda ztrácí místo, vzniká potřeba její náhrady. Aluze na reklamní upoutávku na hebkou zelenou řasokouli rozbíjí vzdálenost mezi sterilním životním prostorem člověka a mořskou rostlinou, která je popularizována coby organický prvek do každé domácnosti.  

Vyschlá zem, štěrk, praskliny v asfaltu, pohled do mikroskopu nebo meteorologická mapa jako články asociativního řetězce opřeného o motiv čekání na déšť. Obrazová báseň ukazuje půdu v blízkém detailu a obohacuje ji o nové vizuální a významové vrstvy. 

Krátký autorský film prostřednictvím animace přírodních objektů vyjadřuje vnitřní svět umělkyně: nikdy nekončící hledání nových forem realizace projektů, hledání skrytých významů a překonání strachu z experimentování. Ústředním motivem filmu je však synestezie, vnímání skrze sdružení vjemů tělesných smyslů.

Civilizace na rozcestí: Vědeckotechnická revoluce a budoucnost socialismu v naučných filmech 60. let   Projekce předchází výstavě Sebeuvědomění vědy: Vědeckotechnická revoluce a limity emancipace, která proběhne od prosince 2018 v pražských galeriích Display a FUTURA. Výstava se zabývá působením interdisciplinárního výzkumného týmu, který měl v šedesátých letech dvacátého století pod vedením filozofa Radovana Richty předložit vizi „nového československého modelu socialismu”. Vzestup kybernetiky a automatizace měl pomoci vytvořit humánnější socialistickou společnost osvobozenou od manuální práce, stejně jako od mnoha dosavadních ideologických autorit a šablon. Výstava, kterou připravuje tým historiků, kurátorů a umělců, stopuje křehkou hranici, která odděluje emancipační potenciál vědy a technologie od jejich využití při ustavování a udržování technokratické moci nebo autoritářských režimů. Cílem je rekonstrukce interdisciplinárního dialogu 60. let, který v současnosti nabyl znovu na svém významu, zejména v souvislosti s tématy automatizace, společnost bez práce nebo klimatické změny.    Projekce je výstupem z projektu „Ztvárněte budoucnost! Koncept vědeckotechnické revoluce“ v rámci programu „Strategie AV21: Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací“ (Akademie věd České republiky, 2018). Partnerem projektu je Národní filmový archiv.  

Melancholická metafora zobrazuje transportní řetězec a logistické konstrukce futuristického vzhledu v temném sterilním prostředí. Světélkující stroje a vozidla sloužící člověku žijí svým životem až do posledního momentu, kdy se rozpadnou v kusy materiálu, z něhož byly stvořeny.  

Artefakty privátního prostoru se ve ztvárnění 3D počítačovou grafikou stávají znaky, v nichž ukazují domov nejen jako sbírku ikonických předmětů, ale především jako soubor osobních příběhů, které se k nim vážou. Domov pak může být definován například skrze rituál přezouvání jako intimní soukromá zóna, již si tímto způsobem chráníme.

Rytina Josefa Váchala a text prozaika Karla Klostermanna autorku inspirovaly k varovné lamentaci nad ohroženou integritou šumavské krajiny, která více než kdy jindy trpí zásahy civilizace. Vizuální evokace starého filmu naznačuje nadčasovou povahu ekologických problémů, které divokou a půvabnou Šumavu sužují dodnes.