Spáchala jsem radostný hřích

Cestu vinoucí se mezi poli zabírá nehybná kamera. Ruch davu v pohybu je předzvěstí narušení statického obrazu. Procesí uprchlíků putující pod dohledem obranných složek slovinskou krajinou postupuje spořádaně. Bez zájmu o oko kamery nebo s explicitním odhalením její existence pochodují někam dál.

Observační snímek zachycuje vzájemné počínání dvou seniorek – stoleté Emy a její o šest let mladší sestry Zosie. Objektiv kamery s citem dokumentuje, jak se dvě kdysi vyhlášené hostitelky pokoušejí ve svém pokročilém věku upéct dort. Vnímavě se přitom přibližuje jejich osobám a načrtává jejich vztah.

Záznam prastarého, místy živelného rituálu tibetské komunity žijící na okraji Číny, který je opakovaným setkáváním lidí a bohů u příležitosti žní. Tradice posvátného ohně a extatického tance, do níž prosakují znaky a symboly moderní doby iPodů, pouťových balonků a dětských triček s Mickey Mousem. Modlím se chůzí, když roztáčím modlitební mlýn. K nebesům stoupá hustý šedý dým a z naříznuté kůže v pěšince mezi vlasy pomalu po čele stéká krev. I mezi kroji každá generace nevědomě odhaluje své atributy.

Observační dokument sleduje průběh kohoutího zápasu na indonéském ostrově Bali. Vytváří břitkou výpověď o nesmyslném násilí na zvířatech, které je živené sázkařským šílenstvím. Činí tak nikoli záznamem boje, nýbrž především rychlým prostříháváním gest, pohybů a výrazů tváří nadšeně přihlížejících diváků.DETAIL:Je dobojováno, kohoutí zápas skončil. Zatímco si sázkaři z publika vyměňují a přepočítávají peníze, raněný kohout stále leží v ringu a nedaří se mu vzlétnout.

Jako nesplnitelný se protagonistovi filmu jeví cíl, který si vytyčil: kontaktovat svou bývalou partnerku za účelem setkání s vlastním synem. Videoesej na téma toho, co je možné a co nemožné, vnitřně sjednocuje použitý materiál – videa volně dostupná na YouTube a monochromatický žlutý filtr, jehož prostřednictvím je sledujeme.

V jedinečně pozitivně laděném snímku je mladičká Rubina dealerem přesvědčivého pocitu štěstí zažívaného v podmínkách slumu, který je báječným místem k narození, jestli vám nevadí, že malárie vždycky není tak velký požitek. Sonda do mraveniště plného okatých dětí, spokojené špíny, šicích strojů a smetí, z nějž se dá vylétnout až k předávání Oscarů. Domky jak poházené, potrhané a propršené lepenkové krabice pod palmami a dětí v uličkách, zákoutích a na kolejích tolik, že se nikdo neodváží nakoupit čokoládu, kterou by rozdal veselým chudým – bylo by jí moc.

Filmové zamyšlení nad událostmi krvavých bojů za nezávislost v jihovýchodní Asii doplňují úryvky z básně Sylvie Plathové. Ústřední motiv na sebe v dvojexpozici navazuje pohled na metamorfózu motýla. Celou meditaci nad rokem 1965 auditivně podkresluje Bartókovo sólo pro housle.DETAIL:Na tyto bílé zdi, na postel, na tyto ruce dopadá světlo. A já jsem nikdo. Ty exploze se mě netýkají. Tulipány, Sylvia Plath

Pohled na balkánskou migrační trasu v prosinci 2015. Do Dobové ve Slovinsku přijíždějí zástupy uprchlíků. Spořádaně nastupují do přistavených autobusů a vstupují do systému. Slovinská vláda má cestu měsíc pevně pod kontrolou. Sevřeni v jedné řadě, podstupují migranti kontroly, prohlídky a čekají na další krok.

Slavnostní průvod kozáků, pevných v kamerou zachycené hrdosti, ve zpomaleném záběru teče ulicí stejně, jako se posouvá uhlí po transportním pásu. Těžební stroje ve své mohutnosti i monstrózní kráse obřích železných volavek představují stejnou sílu a jistotu jako kozácké vojsko pod ochranou boží. Skupinka kozáků, duchovní a chlapci se zastavují před kostelem. Šavle se dotkne dětského ramene a pak je chlapcem políbena. Kapesník setře dotek rtů. Okamžik malé slávy, jako když uhlí doputuje do přístavu.

Vodka jako pramen transcendentální inspirace ruského národa. Zelený had, jehož uštknutí stahuje do krajin soumraku, jak o tom na pozadí záběrů ruské zimy v introspektivních výpovědích hovoří básník, herec a ředitel divadla stejně jako vědec. Pátý živel světa odkrývá svůj potenciál v ódě na vášeň. Tma, v ní na ulici rozkvetlé lampy. Koleje vyjeté do sněhu, v kterém se chvějí uschlé květy. Pod nimi na zemi záblesky malých hvězd. „S vodkou je to jako se sexem. Jako s parfémem. Záleží na náladě.“

Režisér reviduje televizní reportáž, kterou s ním a jeho rodinou natočila v roce 1974 lokální televizní stanice během svátku Rosh hashanah. V materiálu, který se ve své době zdál být projevem zájmu o židovskou kulturu, odhaluje tendence k antisemitismu a rasismu. – Název odkazuje na zoologickou zahradu, kde se lze domestikovaných a ochočených zvířat dotýkat a krmit je.

Atlas vzpomínek odkazuje na nedokončené dílo Abyho Warburga, duševně nemocného německého historika umění. Surrealistický tok myšlenek z autentických zápisků z pobytu v psychiatrické léčebně Bellevue ve švýcarském Kreuzlingenu prolínají medicínské záznamy jeho psychotických stavů a v jediném odjezdu kamery vytyčují hranici mezi šílenstvím a genialitou.