stopovaná

Průzkum zkušenosti s místem, jehož podoba, uspořádání, vůně i nedostatky utvářely paměť vzdáleného času. Prodej domu, kde režisérka vyrostla a který patřil rodině pětadvacet let, se stává výchozím bodem pro zpřehlednění starých fotografií, anekdot, rozhovorů s příbuznými. Animačními technikami je skládá k sobě a prostřednictvím těchto propojení zkoumá jednotlivé místnosti domu a období dětství.  

Spojení obrazové manipulace a sugestivní hudby vytváří ze zpravodajského záznamu, vyhroceného setkání vojáků a dívky, výjev jako z dramatického příběhu. Záběrování i naladění scény navozují až romantickou atmosféru, jen kdyby vojáci na dívku nemířili zbraní. Scéna ukazuje dívku, která chce vojákům zabránit ve střílení do protestujících vesničanů. Další z kritických příspěvků režiséra izraelského původu k mediálnímu zobrazování izraelsko-palestinského konfliktu.

Trojdimenzionální animace minimalistickým způsobem vypráví příběh lásky a zrady mezi člověkem a technologií, který funguje jako metafora děsivé infiltrace chytrých strojů do naší stále více digitalizované společnosti. Temný vizuál, ambientní ruchy a odcizený narativ budí dojem až kyberpunkové estetiky.      „Když jsem rozbíjel počítač na kusy, trápily mě výčitky svědomí: ‚Nejsem brutální vrah?‘ A ten bizarní pocit mě přivedl na myšlenku natočit tento film.“ Y. NishimuraQ&A s režisérem Yoshiki Nishimura: 

Soustředěný pohled na místo ve Středozemním moři, kde 11. října 2013 zahynul velký počet migrantů včetně desítek dětí, je v sérii mizejících obrazů také apelem na pomoc lodím připlouvajícím do blahobytné Evropy. „Snímek přispívá k nové dynamice společenské autonomie a je pokusem o narovnání systémově vytvářených nerovností pomocí navrhnutí jiných sociopolitických podmínek skrze umění.“ A. Onco

FilmTVÁŘ shrnuje fikční ztvárnění Adolfa Hitlera a soustřeďuje se na jeho mimiku, ikonickou reprezentaci zla. I když dává vyniknout odchylkám, zvýznamňuje opakující se znaky, a rejstřík výrazů herců se tak stává strašidelným dramatem předvádějícím varianty vůdcových projevů a podoby jeho nálad.

Vizuální ilustrace procesu pamatování, kdy mysl naváže na představu objektu přibližné obrazy vycházející z vnitřního uspořádání vzpomínajícího, které se tak stávají více odrazem jeho identity než otiskem reálných věcí a událostí. „Zajímá mě tvorba děl, která jsou sama o sobě zkušeností. Podle mě je nezbytné vtělit do umělecké tvorby smyslovost, smyslnost a empiričnost a apelovat na erotičnost umění.“ G. E. Veloso

Vratká soudržnost obrazu rozvracená digitálním rozkladem a překrytími zdůrazňuje ve výtvarně působivé skladbě nutnost promýšlet remediovaná dílčí sdělení k tématům nacionalismu či militarismu, neboť autor pracuje se záběry pálení palestinských polí židovskými osadníky či přísahy izraelských vojáků u jeruzalémské Zdi nářků.  „Mé filmy sledují modely přírody, krajiny a člověka tak, jak je vnímá kamera a lidská mysl, přičemž mou snahou je porozumět nezměrné intenzitě prožívání světa prostřednictvím elektronických médií.“ G. Silberstein

Algoritmizovaná skládačka 531 441 fotografií vyhotovených během tří dekád od roku 1985 ukládá do souvislostí a kontextů osobní i společenské události a staví tak minimalistickou etudu o výpovědní hodnotě, srozumitelnosti a paměti dění. „Jaká je konec konců podstata oněch momentů/událostí: 9/11, Hirošima, Buchenwald, politické/ekonomické podmínky, umění, rodina, káva, čaj, bytí zde/bytí tam. Po 531.441 snímcích 1985-2015 –součet." T. Mohr

Důmyslná skládačka představující patnáct let v životě Grand Canyonu. Obraz jako by byl skládací hračkou: vzít papír a ohýbáním z něj vytvořit labuť. V postupných proměnách prostorové iluze v pohybu odkazuje na pětašedesát let historie 3D filmu. Obrazy uhlazené korekcí dokumentačního výrazu se rozprostírají ve strnulých, blikajících i plynule pohyblivých kompozicích.  

Světelné body, těkající obrazy interiéru i obrazovky počítače, tváře skryté za brýlemi na virtuální realitu, hlasy ve fragmentech zpřítomňující minulost Kuby, její kolonizaci i revoluci. To vše evokuje hru ve virtuální realitě Utopia 360, kterou testují dva mladí kubánští hráči a jejíž průběh si na základě záblesků a útržků skládá sám divák.  

FilmMEZERA, v němž se filmař vrací do rodného města postiženého největším zemětřesením v čínské historii, je vizuálně strhujícím osobním pohledem na křehkost krajiny, vratkou monumentálnost hor a měst i na neklidné sny lidí, kteří nikdy nezapomenou pocit otřesů.

Textury nerostů precizně ukládané přes sebe zdůrazňují pevnost, ale i proměnlivost v čase. Části vzorů se vstřebávají do jiných, nerozbitnost se ztrácí v průhlednosti. Animace neživých povrchů a podloží země zhušťuje čas geologické proměny trvající v reálném dějinném běhu i miliony let.Mezera mezi kameny postupně zarůstá, skála se proměňuje jako by měla organické tělo, průrva je rychle zakrytá další vrstvou, původní barva se vpíjí a nechá vyniknout vzoru nové matérie.