24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
Viva video, video viva
režie: Adéla Komrzý
originální název: Viva video, video viva
země: Česká republika
rok: 2018
délka filmu: 85 min.
synopse
Působivost analogového videa dnes spočívá především ve svérázné estetice rozpixelovaného obrazu s rastrovými chybami. Pro české výtvarníky, kteří koncem 80. let začali prozkoumávat možnosti videoartu, však toto médium představovalo cestu ke svobodě. Skrze portrét svého dědečka Radka Pilaře, jednoho z průkopníků českého videoartu, zkoumá režisérka vlastní dědictví naléhavé tvůrčí fascinace. Proces rekonstrukce výstavy Den videa z roku 1989 coby hlavní dějová linie filmu pak toto okouzlení uvádí do kontrastu s životem v upadající totalitě, tak odlišném od dobrodružství těch, kteří se rozhodli emigrovat a za nimiž se autorka také vydává, aby objevila zapomenutá díla, poznala jejich tvůrce a navázala přerušené vztahy.
„‚Ty počítače, které tady se mnou jsou, mi tiše říkají, že chtějí, abych jim rozuměl, abych s nimi žil. Protože my s nimi budeme žít. Ale jsou to buď ďáblové, anebo to budou bozi.‘ Radek Pilař.“ A. Komrzý
biografie
Adéla Komrzý (1992) studovala dějiny umění na Karlově univerzitě v Praze, později přešla na katedru dokumentární tvorby FAMU. V roce 2018 byla vybrána k účasti na Berlinale Talents a účastnila se stáže na Filmuniversitäet Babelsberg Konrad Wolf. Na jihlavském festivalu byly dosud uvedeny její filmy Co tě nezabije, to tě obrní (2014), Český žurnál: Výchova k válce a Fiat voluntas tua (2016), Absence reciprocity zranitelnosti, ztrát i rizik (2017).více o filmu
| režie: | Adéla Komrzý |
| producent: | Vít Komrzý |
| scénář: | Adéla Komrzý |
| kamera: | Kryštof Hlůže, Jakub Halousek |
| střih: | Šimon Hájek |
| hudba: | Jan Hammer |
| zvuk: | Jakub Jurásek |
další filmy v sekci
„Doufám, že je všecko v pořádku a že z toho budete něco mít,“ prohlašuje horník Tomáš Hisem na začátku své pracovní směny v ostravském dole Paskov, kterou se rozhodl zdokumentovat. Jeho tvář v záběru sice nevidíme – kameru, kterou propašoval do dolu, má připevněnou na helmě – ale při kontrole temných, prašných tunelů a klaustrofobických skulinek v zemi, kudy procházíme či lezeme po čtyřech spolu s ním, si vystačí s peprným hlasovým projevem echt Ostravaka. Bezprostředně a po svém zachycuje konkrétní místo v konkrétní čas – den předtím, než byl Paskov uzavřen a o práci přišlo 1300 jeho kolegů.
„Tož tu točím, aby ti Pražáci viděli, jak se tady kurva dře!” J. Andrš
Poslední šichta Tomáše Hisema
Jindřich Andrš
Česká republika / 2017 / 29 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Tomáš Baťa vytvořil jedinečnou tovární výrobu, kolem které soustředil město s občanským zázemím pro své zaměstnance. V duchu takové filozofie založili bratři Baťové ve světě desítky satelitních měst podobných Zlínu. Některá si zachovala svou funkci dodnes, jiná jsou pouhým pomníkem slavných závodů. Poetické epizody se odehrávají v prostředí typických řadových domků, které slouží jako kulisa pro videoklip mladým Chorvatům nebo jsou upomínkou celého Baťova života v nizozemském Batadorpu. Pětice protagonistů z různých kontinentů vypráví jeden přes druhého svůj příběh ovlivněný baťovským systémem. „Baťovské motivační heslo, které stálo obrovskými písmeny na zdi oddělující továrnu od města, Dnes fantazie, zítra skutečnost mi vždycky přišlo strašně smutné. Mnohem lepší by bylo žít podle hesla Dnes skutečnost, ale zítra fantazie.“ K. Zalabáková
Batalives
Petr Babinec, Karolina Zalabáková
Česká republika / 2017 / 75 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Původně to měl být dokument o českém zemědělství a faktorech, které na něj mají největší vliv. Pak se ukázalo, že jedním z nejzásadnějších faktorů je podnikatelská a politická činnost Andreje Babiše. Snímek s investigativními prvky sleduje novináře Zuzanu Vlasatou a Jakuba Patočku, jak rozkrývají Babišův podnikatelský styl a jeho dopad na společnost i životní prostředí. Tvůrci filmu, ze kterého se stala společenská událost, zároveň nápaditou prací se střihem, rámováním nebo animacemi přesahují rámec pouhého předkládání faktů, ale vytvářejí autorskou výpověď podanou prostředky filmového média.
„Stát se musí řídit selským rozumem!“ Z. Piussi
Selský rozum
Zuzana Piussi, Vít Janeček
Česká republika / 2017 / 73 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Bezmála apokalyptický obraz oblasti doslova pohlcované těžebním průmyslem ukazuje dokument pozorující titulní severošvédské město, jehož část se propadá kvůli těžbě v nedalekém dole na železnou rudu. Vedení důlní společnosti se rozhodlo nezastavit výnosnou těžbu a obyvatele ohrožených čtvrtí přestěhovat. Režisérka z natáčení ve městě za polárním kruhem i přímo v důlním prostředí vytěžila uhrančivé filmové obrazy a na příkladu tří protagonistů, nyní žijících ve zvláštním mezičase, nápaditě otevírá témata přesidlování, tradice a vztahu k určitému místu.
„Dystopický příběh Kiruny je o vykořeněných lidech hledajících domov ve vykořeněném městě. Vypovídá přitom o odvrácené stránce celé vyspělé společnosti, ať už ve Švédsku, nebo v Čechách." G. Stocklassa
Kiruna – překrásný nový svět
Greta Stocklassa
Česká republika / 2019 / 87 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Kronika fotbalového klubu FC Roma, jehož členové musejí ostatní „gadžovské“ týmy ve třetí lize přemlouvat, aby s nimi vůbec hrály, se proměňuje v exkurzi po různých formách každodenní české xenofobie. Nenápadný pozorovatelský přístup filmařů dává vyniknout projevům charismatických trenérů, kteří se zdravým ironickým nadhledem glosují společnost, jež jim nedává takřka žádnou šanci. Právě promluvy různých protagonistů jsou nejvýraznějším prvkem strhujícího a zároveň bezvýchodně vyznívajícího dokumentu. Rasismus se ukazuje jako absurdita, která je často nechtěně komická, ale mnohdy zároveň mrazivá.„Hitler na hřiště nepatří.“
FC Roma
Tomáš Bojar, Rozálie Kohoutová
Česká republika / 2016 / 76 min.
sekce: Česká radost
V epizodě cyklu Český žurnál se Filip Remunda zaměřil na návštěvu čínského prezidenta v ČR a pouští se do konfrontačních rozhovorů s obyvateli země, kde se porušují lidská práva, lidé jsou za své názory vězněni, ale tamní populace se ke své prosperující vlasti hrdě hlásí. Záběry z protestů české veřejnosti a naopak nadšeného vítání prezidenta Číňany a rozhovory s čínskou disidentkou či učitelem češtiny jsou prokládány výroky mystika Lao-cʼe a záběry z návštěvy Leonida Brežněva v Praze z roku 1978. Film tak otevírá otázku, s kým vlastně český prezident buduje vřelé mezinárodní vztahy."Víc než protesty mě zajímal fakt, že pro Číňany jsme tím, že dovolujeme lidem demonstrovat, směšní. Vydal jsem se do Číny, abych zjistil, v čem je zakopaný pes."
Český žurnál: Krtek a Lao-c'
Filip Remunda
Česká republika / 2016 / 85 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
„Na světě je mnoho učení – karate, aikido, taiči, jóga. Ale žádné z nich neučí člověka očistě. Jedině kKalado.“ Tak praví hlavní hrdina snímku, performativní umělec Sai Kidžima. Kamera jej zachycuje, jak svými ozvláštňujícími pohyby prozkoumává hranice tělesných schopností, zatímco ve zvukové stopě zní jeho introspektivní komentář. Kalado slouží jako prostředek sebepoznání, zpochybnění zažitých představ o sobě samém a hledání identity dosud zastřené. Dokument vystihuje rituální povahu Kidžimových performancí, způsob, jakým nechává zakořeněná traumata rozplynout v očistném tvůrčím vzmachu. „Když jsem potkala Saie, zaujal mě především tím, že tančí a uklízí. Zajímalo mě, co je kalado. Když jsme dotočili, řekl: ‚Život je nepochopení. Nerozumět znamená chápat. To je kalado‘.“ T. Tara
Kalado
Tereza Tara
Česká republika / 2017 / 30 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Ultrazvukový screening nenarozeného plodu. Turisté zaměřující na sebe mobilní telefony na selfie tyčích. Figuríny ve výlohách obchodů. Lidé na ulici prohlížející si sebe samé v odrazech skel. Snímání modelů do 3D tiskárny. Série všednodenních výjevů nám ukazuje různé formy obrazů a zobrazení, kterými se obklopujeme, jimiž sami sebe pozorujeme, rozumíme si a také se ztvárňujeme a archivujeme. Otázka položená v názvu snímku zároveň upozorňuje na přesun naší pozornosti od slov k obrazům. Nejde už o to, zda si svět bude připomínat naše jméno, ale zda mu dokážeme vtisknout do paměti naši podobu.
„V hlavní roli: ego.“ M.-M. Kochová
Bude si svět pamatovat tvoje jméno?
Marie-Magdalena Kochová
Česká republika / 2017 / 17 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Zatímco v jiných zemích je sexuální asistence pro hendikepované už zavedenou službou, v Česku se teprve rozjíždí. Dokumentaristka Dagmar Smržová se k tomuto tématu vztahuje metodou připomínající filmy Eriky Hníkové: vybírá si tři hendikepované mužské protagonisty a jednu vyškolenou sexuální asistentku a sleduje je v civilních situacích, v nichž jim nenásilně klade různé otázky. Snímek otevírá téma, které veřejnost přehlíží nebo vnímá kontroverzně, ačkoliv je společensky závažné. Především však nabízí citlivý pohled do intimního života lidí s postižením.,,... není nikoho zásluhou ani zaviněním, jestli vypadá líp, nebo hůř, jestli se narodil silnější, nebo slabší. Měli bychom si tedy navzájem vycházet vstříc a pomáhat ve všem, co jeden může a druhý ne – i v milování...“
Miluj mě, jestli to dokážeš
Dagmar Smržová
Česká republika / 2016 / 63 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Petr Václav charakterizuje svůj film Skokan jako dokument s rysy pohádky. Fikční příběh o romském recidivistovi, který se vypraví hledat kariérní příležitosti na filmový festival v Cannes, je totiž natočený s důrazem na autenticitu. Do hlavní role obsadil Václav skutečného trestance Julia Oračka, kterého filmaři dostali z vězení na podmínku krátce před začátkem natáčení. Film natáčeli jen s hrubým scénářem, který se piloval přímo na place. Scény z Cannes vznikaly přímo v bezprostřední atmosféře festivalu. K pohádce se vrací závěr příběhu připomínající vysvobození zakleté princezny.„Většinu scén jsme natáčeli stylem improvizace, která využívala míst, do kterých jsme se dostali, a světelné atmosféry, která se naskýtala. Především jsem se snažil zachytit prožívání hlavního hrdiny.“ P. Václav
Skokan
Petr Václav
Česká republika, Francie / 2017 / 93 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Členové brněnské alternativní rockové legendy Dunaj se po letech setkávají a jsou odhodláni zapomenout na křivdy a neshody z minulosti s cílem společně odehrát koncert v rumunském Banátu pro stále silnou fanouškovskou základnu. Na cestu se vydávají lodí po proudu řeky Dunaj, jejíž vlny a přilehlá tajemná příroda přinášejí mezi členy kapely vzpomínky na minulost a reflexi své kariéry, jíž pomáhá i setkání s bývalou členkou Ivou Bittovou. Poeticky laděný snímek odhaluje zákulisí kapely a za doprovodu podmanivých tónů písní Dunaje vykresluje komplexní portrét legendárního hudebního uskupení.
„Bývalí členové kapely Dunaj, nyní o dvacet let starší pánové, se setkali, aby poznali, že už nic nemusejí. Že už jen chtějí nechat opět rozkvést něco výjimečného, co způsobuje především jejich vzájemná sestava. Teprve zapadnutí všech originálních dílků znovu vytváří cosi podmanivě působivého.“ D. Butula
Dunaj vědomí
David Butula
Česká republika / 2019 / 83 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Jaroslav Kučera byl manželem režisérky Věry Chytilové a jedním z nejoriginálnějších kameramanů československé nové vlny. Záběry, které pořizoval ve volném čase a pro soukromé účely, posloužily o pár desetiletí později jako podklad pro vznik křehkého, intimního portrétu, který se obejde beze slov. Mistr obrazu v nich rozvolněnou rukou načrtává nejvlastnější prostor své rodiny. Díky citlivému režisérskému výběru pozorujeme scény spontánního pózování před objektivem i momenty konejšivého spočinutí, podmanivě scelované soundtrackem z produkce Aid Kida.
„To nejpodstatnější z české literatury posledních dekád je uloženo v literárních denících Jana Zábrany, Ivana Diviše, Pavla Juráčka. S tím vědomím jsme přistupovali ke zpracování filmového deníkového díla kameramana Jaroslava Kučery.“ J. Felcman
Jaroslav Kučera Deník
Jakub Felcman
Česká republika / 2019 / 67 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
