Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Viva video, video viva
Viva video, video viva
Viva video, video viva
Viva video, video viva

Viva video, video viva

režie: Adéla Komrzý
originální název: Viva video, video viva
země: Česká republika
rok: 2018
délka filmu: 85 min.

synopse

Působivost analogového videa dnes spočívá především ve svérázné estetice rozpixelovaného obrazu s rastrovými chybami. Pro české výtvarníky, kteří koncem 80. let začali prozkoumávat možnosti videoartu, však toto médium představovalo cestu ke svobodě. Skrze portrét svého dědečka Radka Pilaře, jednoho z průkopníků českého videoartu, zkoumá režisérka vlastní dědictví naléhavé tvůrčí fascinace. Proces rekonstrukce výstavy Den videa z roku 1989 coby hlavní dějová linie filmu pak toto okouzlení uvádí do kontrastu s životem v upadající totalitě, tak odlišném od dobrodružství těch, kteří se rozhodli emigrovat a za nimiž se autorka také vydává, aby objevila zapomenutá díla, poznala jejich tvůrce a navázala přerušené vztahy. 

„‚Ty počítače, které tady se mnou jsou, mi tiše říkají, že chtějí, abych jim rozuměl, abych s nimi žil. Protože my s nimi budeme žít. Ale jsou to buď ďáblové, anebo to budou bozi.‘ Radek Pilař.“ A. Komrzý

biografie

Adéla Komrzý (1992) studovala dějiny umění na Karlově univerzitě v Praze, později přešla na katedru dokumentární tvorby FAMU. V roce 2018 byla vybrána k účasti na Berlinale Talents a účastnila se stáže na Filmuniversitäet Babelsberg Konrad Wolf. Na jihlavském festivalu byly dosud uvedeny její filmy Co tě nezabije, to tě obrní (2014), Český žurnál: Výchova k válce a Fiat voluntas tua (2016), Absence reciprocity zranitelnosti, ztrát i rizik (2017).

více o filmu

režie: Adéla Komrzý
producent: Vít Komrzý
scénář: Adéla Komrzý
kamera: Kryštof Hlůže, Jakub Halousek
střih: Šimon Hájek
hudba: Jan Hammer
zvuk: Jakub Jurásek

další filmy v sekci

Do zbraně
Střelné zbraně jsou v současné společnosti mnohoznačným fenoménem. Pro někoho jsou symbolem moci, pro jiného jistoty, pro dalšího nebezpečí. Barbora Chalupová ve svém dokumentu zpovídá držitele zbrojního průkazu i zájemce o něj a zajímá se také o dostupnost střelných zbraní v našem prostředí, ať už legální, nebo nelegální cestou. Film částečně využívá prostředí internetu jako netradičního prostředku vyprávění, částečně jde o klasický autorský dokument založený na konfrontačních rozhovorech. Autorka se pouští i do experimentů na hraně zákona s podomácku vyrobenými zbraněmi.„Víš, já se spíš snažím zjistit, proč jí mít a proč nemít? Jako tu bouchačku... Legální, nelegální... Ale možná se prostě tímhle vykradeným politickým manifestem jenom nějak kryju, nebo si dělám alibi.“

Do zbraně

Barbora Chalupová
Česká republika / 2016 / 39 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Všechno bude fajn
Původním plánem producenta Čestmíra Kopeckého bylo natočit film o proměnách Brna. Režisér Robin Kvapil se spoluscenáristou Pavlem Šplíchalem ale toto zadání posunuli do podoby připomínající Šplíchalův ironický blog Prigl. V „laskavě-anarchistickém“ pásmu se Brno stává epicentrem sarkastického pohledu na českou společnost. Naivně blábolivý normalizační dokument o Brnu, kterým Kvapilův film začíná, se transformuje do zahořklých monologů, které televizní komentátor pronáší přímo na kameru. Ty se střídají s hranými scénami, v nichž se potkávají brněnské politické elity, umělci i ztroskotanci. „Říká se, že Brno je jediný vtip, ve kterém se dá bydlet. Podle této logiky se odvíjí celý film.“ R. Kvapil

Všechno bude fajn

Robin Kvapil
Česká republika / 2017 / 71 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Bo Hai
Režisér vietnamského původu Dužan Duong ve své nové dokufikci pokračuje v portrétování života Vietnamců v české společnosti. Civilní příběh vypráví o mladíkovi, který pomáhá svému otci s prací ve večerce. Film na každodenních situacích ukazuje, jak mladí Vietnamci žijící od dětství v České republice ztrácejí kontakt s kulturou svých rodičů, ale zároveň se nemohou stát plnohodnotnými členy české společnosti. Snímek natočený především v delších statických záběrech v autentických lokacích připomíná současný filmový realismus. Zároveň je i bezprostřední generační výpovědí. „#FilmzVecerky“ D. Duong

Bo Hai

Dužan Duong
Česká republika / 2017 / 26 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Češi proti Čechům
Filmová reportáž s prvky osobního deníku se zaměřuje na xenofobii v české společnosti a aktivizmus proti neonacistickým demonstracím, ale i na autorovu osobní zkušenost života v romské vyloučené lokalitě. Většinu scén natočil režisér sám vlastní kamerou a bezprostředně působící záběry prokládá voiceoverovými postřehy a komentáři. V několika málo scénách je přidaná nediegetická hudba, která má podpořit dramatický efekt. Svými přímočarými otázkami se snaží demaskovat rasistické argumenty nejen samotných účastníků protiromských pochodů, ale i mnoha běžných občanů. DETAIL:„Já bych tam hodila granát mezi ně.“ „Mezi koho?“ „Mezi cikány. Protože se rodijou jak myši.“ „Je potřeba je zabít?“ „Je. Víte, co měl zrobit Hitler? Židy nechat a cikány postřílet. Je jich moc.“

Češi proti Čechům

Tomáš Kratochvíl
Česká republika / 2015 / 88 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
FC Roma
Kronika fotbalového klubu FC Roma, jehož členové musejí ostatní „gadžovské“ týmy ve třetí lize přemlouvat, aby s nimi vůbec hrály, se proměňuje v exkurzi po různých formách každodenní české xenofobie. Nenápadný pozorovatelský přístup filmařů dává vyniknout projevům charismatických trenérů, kteří se zdravým ironickým nadhledem glosují společnost, jež jim nedává takřka žádnou šanci. Právě promluvy různých protagonistů jsou nejvýraznějším prvkem strhujícího a zároveň bezvýchodně vyznívajícího dokumentu. Rasismus se ukazuje jako absurdita, která je často nechtěně komická, ale mnohdy zároveň mrazivá.„Hitler na hřiště nepatří.“

FC Roma

Tomáš Bojar, Rozálie Kohoutová
Česká republika / 2016 / 76 min.
sekce: Česká radost
Exkurze aneb Historie současnosti (anglická verze)
Tvůrci dokumentární eseje Exkurze postupně navštěvují některé typické cíle turistických exkurzí – bitevní loď Auroru, monumentální stavby třetí říše, Berlínskou zeď a první muzeum na světě v Římě. Spíše než monumenty jako takové je však zajímají různé způsoby setkávání se s historií. S jemnou ironií filmaři sledují, jak památky působí na turistické průvodce a návštěvníky. Zachycují výklad, rozhovory i vzpomínky a pozorují také inscenované situace, během kterých se při prohlídce do výkladu v různých rolích zapojují sami turisté. Pomocí jejich interakce s kulisami historie film rafinovaně zkoumá souvislosti mezi současným člověkem a minulostí. DETAIL:„Na židovském hřbitově v Berlíně je hrob a na něm nápis: ‚Nyní jsi tu, tiše rozjímáš. Až odejdeš, nech zase zaznít svá slova.‘ Památníky a pamětihodnosti na nás mají takový vliv. Jsme mlčenliví.“

Exkurze aneb Historie současnosti (anglická verze)

Jan Gogola ml.
Česká republika / 2015 / 82 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Česká cesta
V řadě názorů a připomínek historických událostí, které film věnovaný kupónové privatizaci prezentuje prostřednictvím rozhovorů s historiky a tehdejšími účastníky, se jako ústřední ukazuje konflikt dravého kapitalistického uspořádání a sociálněji pojatých alternativ, který je v české politice dodnes živý. Právě pro důraz na tehdejší debatu o sociálních aspektech společnosti má tato reminiscence počátků českého kapitalismu aktuální vyznění. Strohou a věcnou metodou mluvících hlav snímek odhaluje, že těsně po revoluci byla značná část obyvatelstva pro nějakou formu socialismu, a pátrá po důvodech obratu ke kapitalistické orientaci. DETAIL:„A proto jsem libertarián, a proto jsem pro volnej trh, že prostě desetitisíce to musej zkusit, aby se to jednomu povedlo, a je to v drtivý většině náhoda, když se mu to povede.“

Česká cesta

Martin Kohout
Česká republika, Slovensko / 2015 / 92 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Ukradený stát
Natáčení dokumentu o novém typu společenského zřízení, v němž tradiční státní struktury nahrazuje mafie s oligarchií, nabralo nový směr po zavraždění novináře Jana Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Autorka se prostřednictvím mnoha rozhovorů – s právníky, blogery, novináři, bezpečnostními experty a bývalými agenty zpravodajských služeb – soustřeďuje na rozkrytí spletence aktérů ovlivňujících současný veřejný prostor na Slovensku. Investigativní snímek o zemi třicet let po pádu komunistického režimu předkládá zdrcující fakta o nejasných stycích mezi bývalými důstojníky zpravodajské služby a zájmovými skupinami a o problémech a hrozbách, jimž musí čelit novináři a občané. „Vražda novinára nastolila viac otázok, než kto je vrah. Tragédia nasvietila obraz spoločenských inštitúcii v ich skutočnosti a vytvorila krátke okno, kedy bolo možné zachytiť to aj na kameru.“ Z. Piussi
osobní program

Ukradený stát

Zuzana Piussi
Slovensko, Česká republika / 2019 / 79 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Selský rozum
Původně to měl být dokument o českém zemědělství a faktorech, které na něj mají největší vliv. Pak se ukázalo, že jedním z nejzásadnějších faktorů je podnikatelská a politická činnost Andreje Babiše. Snímek s investigativními prvky sleduje novináře Zuzanu Vlasatou a Jakuba Patočku, jak rozkrývají Babišův podnikatelský styl a jeho dopad na společnost i životní prostředí. Tvůrci filmu, ze kterého se stala společenská událost, zároveň nápaditou prací se střihem, rámováním nebo animacemi přesahují rámec pouhého předkládání faktů, ale vytvářejí autorskou výpověď podanou prostředky filmového média. „Stát se musí řídit selským rozumem!“ Z. Piussi

Selský rozum

Zuzana Piussi, Vít Janeček
Česká republika / 2017 / 73 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Techsquat
Nová forma komunitního bydlení zvaná techsquat je otevřená všem kreativcům, podnikatelům a manažerům, kteří chtějí sdílet svůj pracovní i osobní časoprostor s podobně zaměřenými jedinci. Pět mladíků, kteří společně obývají pražský byt, o techsquattingu rádo přemýšlí jako o progresivním a stimulujícím životním stylu. Autoři dokumentu sledujícího jejich každodenní život testují životaschopnost této představy. Observační metoda založená na delších statických záběrech – a definitivně odhalená v závěru filmu – nicméně autorům nebrání v drobné jízlivosti projevující se ve výběru scén a jejich řazení. DETAIL:„Kvalita – vlastně je to nějaký atribut věci, že třeba jako přetrvá čas nebo že plní skvěle funkci. Já si myslím, že kvalitní můžou být i lidi, a pevně doufám, že je tady velké množství kvalitních lidí.“

Techsquat

Tereza Bernátková
Česká republika / 2015 / 36 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Pasažéři
Jako pasažéry, kteří hledají svoje místo v životě ze zadního sedadla, protože nedostali příležitost svůj život řídit, vidí režisérka filmu své čtyři protagonisty. Začíná je filmovat těsně před tím, než opustili zdi dětského domova, a po šest let časosběrnou metodou sleduje, kam se jejich osudy pohnou. Návrat do nefunkčního rodinného prostředí znamená často také návrat k ustáleným vzorcům, bezperspektivnosti a nestabilním sociálním vazbám. Dokument je nepřímou obžalobou systému ústavní náhradní péče, který se sice dokáže dobře postarat o děti v době jejich dospívání, ale na přechod do dospělého života je dostatečně nepřipraví a nevybaví."Jaké to je sedět na zadním sedadle svého života?" 

Pasažéři

Jana Boršková
Česká republika / 2018 / 78 min.
sekce: Česká radost
Světová premiéra
Heidegger in Auschwitz
Česká radost - mimo soutěžJeden z nejdůležitějších myslitelů 20. století, německý filozof Martin Heidegger jede 40 let po své smrti na exkurzi do Osvětimi. Během své návštěvy pořídí na 2500 snímků. Na zpáteční cestě  navštíví Prahu a jeho pozornost upoutá chvost právě probíhajícího maratonu, který mu nápadně připomíná pochod smrti.  Následující zimu vystoupí z hrobu též jeho židovská milenka, jedna z nejdůležitějších myslitelek 20. století, Hannah Arendt. Bezcílně se potuluje se svojí 16mm kamerou v okolí Heideggerovy chaty v Todtnaumbergu. Také se jí zjevují některé motivy ze stěžejního díla velkého filozofa, spisu Bytí a čas. Vše uspořádáno v přísně strukturálním tvaru. Statické v pohybu, kinetické v klidu. „Ó, Německo! Člověk se směje, když naslouchá řečem, které zaznívají z tvého domu. Kdokoli však tě vidí, sahá po noži.“ M. Ježek

Heidegger in Auschwitz

Martin Ježek
Česká republika / 2016 / 50 min.
sekce: Česká radost
Česká premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt