Zlostný houf

Popis nenáhodnosti v procesech, jak se atomy spojují, aby vytvořily hmotu, se vlévá do výpočtů grafi ckých doplňků observačních záběrů muzejní laboratoře. Subtilní doplnění reálného obrazu vstupují do ukázek práce mineraloga. Vzorce možných látek a virtuální tělesa a tvary upřesňují neviditelné děje tvorby látky. „Strávili jsme intenzivní tři měsíce v Mineralogické laboratoři Národního přírodovědeckého muzea Smithsonova institutu. Toto je výsledek naší práce. Interiér Green workshopu prošel po našem odchodu změnami a všechny ty úžasné vzácné exponáty odtud zmizely.“ R. Jarmanová, J . Gerhardta

Odpady vhozené do oceánu a pak vyplavené na japonském pobřeží se stávají předmětem stovek fotografií, které autor technikou fotogrammetrie proměňuje ve skulptury, natočené pak ve virtuálním prostoru filmovou kamerou, jako mementa ekologické bezohlednosti a objekty přepadávající přes okraj blahobytné každodennosti. "Díky novým technologiím můžeme získat nečekané a neuvěřitelné pohledy na skutečnost." Y. Nishimura  

Soustavy lyrických výjevů komponované do posuvných vrstev geometrických obrazců pracují za doprovodu ruchového minimalismu s proměnlivostí perspektivy a přiblížením. Takto vzniklé skladby stromů, keřů, rostlin a řek evokují tekutost (konceptu) krajiny a přírody.  „Snímky uvnitř snímku v této pečlivě vytvořené duální struktuře předkládají psychologické a vizuální provokace lineárních aspektů, například času a místa, a diváka přivádějí k okamžiku vizuální meditace.“ S. Cho       

Žánrové konvence důmyslně rozkládané animovanými náznaky, vstupujícími do scenérií venkovského Mexika, kde v okolí režisérovy rodinné farmy náznaky příběhů tělesné touhy překrývají vrstvu idylických vzpomínek z dětství, polemizují s tradičním pojetím maskulinity a s vyjádřením identity.   "V rámci příběhu o své mexicko-americké rodině jsem se zaměřil na queer touhu, abych tak ukázal smysluplnost své vlastní žité zkušenosti a zároveň zpochybnil populární reprezentaci mužnosti, síly a zranitelnost." A. G. Gomez  

Záběry, původně z testů světlometů, vřazené do vzorů, kde evokují fáze Měsíce a v pravidelných intervalech sestavují náznaky harmonického spádu rozjasněných odrazů. Prchavá uspořádání stop člověka a stroje provždy uvíznutých v hloubce noci.  "Film Rozmluvy měsíců musel být krátký, tichý, s měkkým světlem, jemně mechanický a sestříhaný pozdě v noci; paradox a záhada. Měla to být báseň, kterou bych neuměl napsat." E. Gaucher   

Součástí filmového materiálu je želatina, která se vyrábí ze zvířecích kostí a kůží – i koňských. Světelné otisky, audiovizuální sny, se vepisují do částeček zvířecích těl. Subtilní zvukové detaily vybírají subjektivní důrazy z obrazů ukazujících koně jako atrakci, užitek i mýtus v precizní found footage koláži.  "V roce 1900 bylo na Manhattanu zapojeno do různých prací na 130 000 koní. Koně byli středobodem našeho života. Jak říká Jeremy Bentham: ,Otázka nezní, zda jsou koně schopny uvažování, nebo zda mohou mluvit. Ale spíše, zda jsou schopni trpět?' " M. Hoolboom  

Přetržité obrazy pracují se schopností neuronových sítí udržet otisk viděného, byť v pouhém záblesku, a kromě silného vizuálního zážitku z konkrétních nalezených motivů, rozpadají- cích se na dílčí prvky a viditelné kousky, navozují momenty vypjaté introspekce i nechávají prostor vnitřní obrazivosti v provokujícím dialogu s režimem okamžité paměti. Daïchi Saïto pochází z Japonska, ale vystudoval literaturu, hindštinu a sanskrt v USA. Filmu se začal věnovat v kanadském Montrealu, kde se stal jedním ze zakladatelů umělecké skupiny Double Negative. Je autorem řady krátkých filmů a videoinstalací, na MFDF Ji.hlava byl uveden jeho film Syntaktické stromy, pravidelné listy (2009).„Mé filmy se nezabývají so ciálními či politickými otázkami, jelikož si myslím, že pro ces filmové tvorby má sám o sobě so ciálně-politický dopad.“

Citlivě působivá koláž intimních úvah, detailních pozorování, kousků vzpomínek, obrazových a hudebních aluzí přemýšlí v imaginárním dialogu s otcem, který před rokem umřel, nad fungováním paměti a konstrukcí identity. „Co je film, když ne kolektivní snění vědomých myslí? Symbolismus a mýty jsou přítomné ve snech i filmech, a pokud jde o vztah k vytvářeným obrazům, spoléhají na naši paměť a představivost.“ M. Lizides  

Autorův osobní rozhovor s kanadským spisovatelem Stephenem Andrewsem o životě s HIV je intimním vhledem do hraničních situací a obtížně popsatelných rozpoložení těla i mysli. Otevřenost rozhovoru ukazuje zralost úvah o sdílení, osamocení, vztahu k fyzické proměně, jemné hranici mezi životem a smrtí. Materiály z různých zdrojů a období autorova života doplňují rukou psané titulky zdůrazňující deníkový rozměr s citlivostí pro drobné detaily, pro subtilní promítnutí sebereflexí do popisu vztahů nebo počtu pilulek.

Krajina nově spatřená přes tradiční ruční práce s filmovou surovinou nechává vyniknout geometrii stromů a prostranství luk. Doprovázející zvuková stopa podléhá podobným chemickým změnám jako obraz. Film vznikl na farmě kanadského režiséra Philipa Hoffmana, který každé léto hostí workshop, kam se začínající i zkušení autoři jezdí učit práci s filmovým materiálem. Horizonty vytvořené emulzí proměňují zobrazené stromořadí na les sporadicky prosvětlovaný oblohou nebo prázdným bodem na filmovém pásu.

Koláž raných filmů první ženy-režisérky představuje její přemýšlení nad filmovým obrazem, hutným vyprávěním, ukazuje její feministické postoje, schopnost pointování a snahu posunout filmové vyjadřování. V citlivě sestříhaném portrétu zaznívá i hlas Alice Guy.Záběr z filmu Pařížská opera se odvíjí odzadu. Alice Guy vypráví o setkání s bratry Lumièrovými, jak ji kinematograf uchvátil a jak jí bylo dovoleno natočit film, pouze však, pokud to neovlivní sekretářskou práci, kterou právě dělala ve firmě Gaumont.

Současné i archivní záběry povrchového měděného dolu Berkeley v americkém státě Montana, jenž je zalit kontaminovanou vodou, jsou chemicky rozrušovány jedovatými látkami právě z této vody. Ta je plná mědi, arzenu, kadmia, zinku a kyseliny sírové. Destrukce filmového obrazu odráží ničivé následky těžby „Film demonstruje ničivé následky zbytků po důlní činnosti prostřednictvím různých fotochemických procesů za použití znečišťujících látek, které se nacházejí ve vodě těžební jámy.“ J. Gerlach