Zlostný houf

Soustavy lyrických výjevů komponované do posuvných vrstev geometrických obrazců pracují za doprovodu ruchového minimalismu s proměnlivostí perspektivy a přiblížením. Takto vzniklé skladby stromů, keřů, rostlin a řek evokují tekutost (konceptu) krajiny a přírody.  „Snímky uvnitř snímku v této pečlivě vytvořené duální struktuře předkládají psychologické a vizuální provokace lineárních aspektů, například času a místa, a diváka přivádějí k okamžiku vizuální meditace.“ S. Cho       

Trojdimenzionální animace minimalistickým způsobem vypráví příběh lásky a zrady mezi člověkem a technologií, který funguje jako metafora děsivé infiltrace chytrých strojů do naší stále více digitalizované společnosti. Temný vizuál, ambientní ruchy a odcizený narativ budí dojem až kyberpunkové estetiky.      „Když jsem rozbíjel počítač na kusy, trápily mě výčitky svědomí: ‚Nejsem brutální vrah?‘ A ten bizarní pocit mě přivedl na myšlenku natočit tento film.“ Y. Nishimura

Strom, voda, dům. Zkoumání částic vyobrazení a hudebních vět skládaných do soustav dojmů a jednoznačností s charakteristikami pohybu, kontrastu a stylistických příznaků, jimiž jsou formulovány popisy základů ve studii vratkosti a pevnosti zobrazení. „Celuloid musí pokračovat!“ T. Burlin

Ze zelené plochy se vynořují obrysy stromu stojícího na okraji deštného pralesa, větve se lehce pohupují a do souvislé pláně soustavy listů vyřezávají pomalé stopy pohybů. I když se na některém místě už plocha obrazu zacelila, může se z ní digitálním rozkladem odštěpit další kus, přičemž tento proces neustane, dokud se strom nerozplyne do jednolité mlhy.  

Inspirován italským renesančním uměním proměňuje autor zpravodajské výjevy z protestů v Pásmu Gazy v obraz přetlačování lidí a krajiny, jako kdyby hranice polí a luk byly místem vytouženého překročení politických mezí, a v možnosti obsáhnutí pohledem se zpřítomnil ideál obývání viditelného.  "Boj o svobodu se zde prolíná s procesem omlazování v přírodě, jenž přináší celou škálu reflexí." G. Silberstein  

Konceptuální zážitek, v němž jsou barevné rozdíly přeloženy do tónů piána, sleduje okolí marseillského přístavu a umožňuje vznik hudební kompozice skrze zabstraktněný odraz charakteru, vzhledu a vizuální rozrůzněnosti místa vyplouvajících a čekajících lodí. "Prostřednictvím videa přemítám o pojetí časovosti i o dualitě digitálního umění – o vzájemné interakci mezi zvukem a obrazem – s cílem vytvořit pro svět kolem nás nové reality." J.-M. Rolland  

Ironická found footage koláž vytvořená z hrubého materiálu původně natočeného pro reklamu řetězce Közért (v překladu „pro veřejnost“), státní sítě obchodů v Maďarsku během komunistické diktatury, ukazuje problematičnost přístupu ke stravování a výživě ve státem řízených ekonomikách, životech a obrazech. "35milimetrové filmové pásy s reklamami na potraviny z dob socialismu byly zakopány do země a ponechány napospas hnilobě a rozpadu." P. Lichter  

Antologie rituálů, masek, maleb na kůži a dalších ozdob zblízka zachycených v Ile-Ife, mýty opředeném posvátném městě etnika Jorubů, kteří žijí především v jihozápadní Nigérii, ale také v některých zemích Latinské a Jižní Ameriky. Bůh Obatala je zde pokládaný za stvořitele Země a také lidských těl.  „Svou filmovou praxi chápu jako zkoumání způsobů zkušenosti a jako gesto směrování. Jednou ze zkušeností by mohl být stav oddanosti a posedlosti duchovními a kosmickými silami.“ S. Wiedemann 

Okraje a horizonty krajiny, které možná nikdy nebyly. Příběh vyprávěný vynalezeným jazykem Na’vi (vytvořeným pro fi lm Avatar), v němž vypráví rytmus a tón. Sémantická vize chybění přítomného – rodiště, domova, pevné země – dotazuje představivost na nejasnou hranici mezi vysněným, možným a skutečným. „Hádám, že paměť pohledu je vždy nevymezená a kompromitovaná detaily.“ G. Giaretta

Trpělivé trvání mlhy překrývající stromy v údolí řeky Eden na severozápadu Anglie v neklidném záběru upoutává pozornost diváka na viditelné pole obrazu, zatímco jeho rám zdů- razňuje hranici neviděného ve fenomenologickém klidu tušené krajiny. John Woodman (1948) se věnuje experimentálnímu filmu a videoartu, o kterých napsal i několik knih (Structure of Chance, In Search of the Sacred, Sequences). Jedním z hlavních témat jeho tvorby je krajina a proměny jejího vnímá- ní v závislosti na čase, ročním období a světle. Jeho díla byla představena na mnoha meziná- rodních festivalech.„Film Pole v mlze zkoumá světlo, trvání, odkrývání, zjevování i mizení. Byl natáčen v mlze, z níž obraz postupně vystupuje a zase v ní mizí a umožňuje nám reflexivní a kontemplativní vizuální zážitek.“

Barva kůže a filmu se stává středem diskurzu: rasově smíšená příslušnost autorky se odráží v otiscích krajiny a ruptur v ní, ale také v barvách prošlého filmu Kodachrome, jehož typické vizuální vlastnosti se rozpustily v čase a odstíny jsou sotva vidět, a jen tíživě zachytává obraz těla, které nespadá do jasných kategorií.  "Kde film selhává, případně se nám vzpírá? Když natáčím na celuloidový pás, snažím se točit záběry, jež stvrzují prostor kultury smíšených ras a kulturního prostoru mezi nimi." R. Storr  

Plocha rytmizovaná zjevujícími se výseky obrazu lesa se za chůze, evokované také zvukem, promítá do prostoru, v němž se v černobílém i barevném záznamu objevují monochromatická místa. Ta vytvářejí efekt třetího rozměru a pohled stahují do hloubky, čímž se důmyslný rozklad celku stává kognitivní hrou s 3D zobrazením.,,Nízko není tolik o utrpení nebo o historii pamětního místa. Promlouvá o vztahu času-hloubky a prostoru-trvání propletených v jednotlivých momentech obrazu." B. Spiegel