Zvláštní uvedení

Třídílná verze stejnojmenného časosběrného dokumentu sleduje zpěvačku Báru Basikovou během pěti desetiletí jejího života i českého popu. Zachycuje její hudební počátky v kapelách Stromboli a Precedens, zkrachovalá manželství i vyčerpávající snahu skloubit výchovu dětí s kariérou. Kombinace archivních záběrů, home videí, koncertních vystoupení a všednodenní observace podává střízlivý záznam osobních selhání, úspěchů a stárnutí pod dohledem veřejnosti. Portrét popové hvězdy díky otevřenosti protagonistky přerůstá v obecnější výpověď o samotě, zranitelnosti a věčném hledání stabilního bodu v měnícím se světě.Každý ze tří dílů této série má stopáž 47 minut. „Od začátku jsem si to definovala tak, že je to film o ženě a matce, která je náhodou i zpěvačkou.“ — Helena Třeštíková, dok.revue.

Čipová odyssea přináší rozhovory s více než 80 klíčovými osobnostmi, které stály u zrodu a vývoje polovodičového průmyslu — od první generace inženýrů a dělnic v továrnách přes zákonodárce a technologické veterány až po dnešní mladé inženýry stojící na nových křižovatkách. Snímek zachycuje, jak Tchaj-wan vybudoval svůj polovodičový průmysl zcela od nuly a proměnil jej v globální technologickou velmoc, a zaznamenává tak zásadní a transformativní kapitolu v moderní historii ostrova.

Zamčené dveře v jednom bělehradském bytě dělí rodinu od její minulosti již více než 70 let. Když režisérka začne vedet intimní rozhovor se svou matkou, politická trhlina procházející jejich domovem odhalí dům i zemi pronásledované historií. Kronika jedné srbské rodiny se mění v pohnutý portrét aktivistky v dobách velkých nepokojů a klade si otázku po odpovědnosti každé generace bojovat za svou budoucnost. Promítání je organizováno ve spolupráci s Kanceláří Evropského parlamentu v Praze u příležitosti 20. výročí Filmové ceny diváků LUX, v níž byl tento snímek v roce 2018 finalistou. Po promítání bude následovat diskuse o politické budoucnosti Srbska, studentských protestech a vztazích s EU.

Dvanáctiletý Samuel žije na ostrově Lampedusa, cílové stanici tisíců Afričanů, kteří se snaží dostat do Evropy. Přestože jsou obyvatelé ostrova denně vystaveni syrové realitě humanitární krize, ke sblížení dvou světů dochází jen zřídka. Dokument obdržel Zlatého medvěda za nejlepší film Berlinale 2015.Promítání filmu se koná ve spolupráci s Kanceláří Evropského parlamentu v Praze u příležitosti 20. výročí Filmové ceny diváků LUX, v níž byl tento snímek v roce 2016 finalistou.

V budoucnosti bez představivosti znamená vyprávění příběhů jen recyklaci minulosti. Dobový návod namluvený umělou inteligencí provází tvůrce spojováním fragmentů starých příběhů a odhaluje, že tvoření je konstrukcí, nikoli vynalézáním. Film je součástí programu DELTA | Emerging Italian Filmmakers Across Europe: A Project by Bellaria Film Festival.

Dospělí tam nejsou. Děti si hrají, předvádějí scény. Scénář, který skrze nápodobu inscenují, je svět, v němž vyrůstají. Je to děsivý, krutý svět: jsme to my. Ale ony to jen předstírají.Film je součástí programu DELTA | Emerging Italian Filmmakers Across Europe: A Project by Bellaria Film Festival.

Co všechno se děje a vyjevuje mezi světem, kamerou a publikem? Střihový film komponovaný z materiálů festivalových Minut z Jihlavy do hlavy, záznamů masterclass a rozhovorů propojuje úvahy hostů a hostek MFDF Ji.hlava o tom, jak vzniká význam, co s realitou dělá filmové zobrazování a jak rytmus, střih, zvuk či tvůrčí volby proměňují naše vnímání reprezentované skutečnosti. Autorské vnímání a metody i otázky po povaze dokumentu se skládají do úvahy o filmu jako způsobu poznávání a o prostoru, kde lze pochybovat, objevovat souvislosti a znovu promýšlet svět i vlastní pohled na něj. „Otázkou dokumentárního filmu není, zda nabízí věrné zobrazení skutečnosti. Otázkou je, jaké pohyby myšlení umožňuje.“ — z komentáře ve filmu

Podle principu Edmonda Locarda, průkopníka forenzních věd, zanechá každý fyzický dotek nějakou stopu. Vizuální umělkyně Lynne Sachs tuto poučku vztáhla na vlastní život. Přesněji na krabici se zhruba šesti sty vizitkami, které nasbírala během čtyř desetiletí. Sedm z nich se pro ni stává vstupenkou do minulosti. Autorka oslovuje své někdejší známé, hledá stopy DNA a odkrývá nové souvislosti mezi svými vzpomínkami. Tam, kde chybí přímý kontakt, nastupuje inscenace a představivost. Introspektivní detektivka využívá drobných papírových relikvií k poskládání vrstevnaté mozaiky soukromých i geopolitických dějin. „V dnešní virtuální době se stále méně stává, že bychom se s ostatními nacházeli ve stejném prostoru. Náhodná setkání se stávají výraznými a odhalujícími momenty, přičemž každá fyzická interakce je setkáním, které nás zasáhne.“ — Lynne Sachs Zdroj citátu: Every Contact Leaves a Trace | Lynne Sachs: experimental documentary filmmaker

Nikola Mucha hraje, pečuje, pičuje a občas už nemůže. Markéta Sehnalová strávila šest let v její těsné blízkosti. Písničkářku, která mění frustraci v sebeironické femipunkové songy o vztazích, ženském vzteku a každodenních průserech, představuje zároveň jako vyčerpanou matku. Nervní kamera nás kromě koncertů bere i do zákulisí, kde drzost střídají pochybnosti, zda lze být dobrý rodič a zároveň chtít něco pro sebe. Fragmentární portrét, který má podobně dravou energii jako zpěvaččiny koncerty, se nezdržuje vysvětlováním ani patosem a nechává vedle sebe existovat vztek, srandu i chvíle, kdy není co slavit. „Markéta Riky Sehnalová mě 6 let pronásledovala s kamerou, běhala nám po pódiích, nechala na sebe řvát, vozila mi prdel, hlídala mimina, najezdila tisíce kilometrů a hlavně mě musela neustále přesvědčovat, že to bude dobrý.“ — Nikola Mucha

Starý pes a člověk prožívají svůj vzájemný vztah utvářený časem – od vysněných vzpomínek na dětství strávené v horách až po současnost v malém bytě. V tichém rozhovoru beze slov se proplétá lidská a zvířecí paměť. Film je součástí programu DELTA | Emerging Italian Filmmakers Across Europe: A Project by Bellaria Film Festival.

Jak vzniká film, který nás zasáhne? Hosté a hostky MFDF Ji.hlava mluví o zvědavosti, smyslech i odvaze nevědět. Tvorba je dobrodružstvím, kde mají místo chyby, intuice i náhoda. Mezi pozorováním a proměňováním skutečnosti hledají filmaři okamžiky, kdy se před kamerou vyjeví něco nečekaného. „Hledám spíš otázky než odpovědi.“ — Jørgen Leth ve filmu

Jak vznikl tento film? Osobní ohlédnutí připomíná objevování svobodné kinematografie, abstraktní dokumentarismus i nové čtení nalezených obrazů. Setkávání s filmy a jejich autory a autorkami v Ji.hlavě se stalo příběhem proměny vlastního vidění a oslavou festivalu jako místa, kde lze nadále myslet jinak. „Dokumentární film je jedním z nejhlubších způsobů, jak se přiblížit světu, aniž bych předpokládala, že už vím, čím je.“ — z komentáře z filmu

Kde vzniká film: na plátně, nebo v hlavě diváka? Hosté a hostky MFDF Ji.hlava uvažují o obrazech, které probouzejí vzpomínky, vyvolávají nejistotu a nastolují souvislosti. Každý divák či divačka dotváří jejich smysl vlastní zkušeností. Dokument buduje prostor, z něhož můžeme vyjít s jiným pohledem na svět i na sebe. „Otázkou dokumentárního filmu není, zda nabízí věrné zobrazení skutečnosti. Otázkou je, jaké pohyby myšlení umožňuje.“ — z komentáře z filmu

Jak myslet filmovým jazykem? Filmaři a filmařky na MFDF Ji.hlava uvažují o rytmu, střihu, zvuku a obrazu i o prostupování metod dokumentu a fikce. Volba výrazových prostředků vede naši pozornost, vyjevuje významy, které nelze předem vyslovit, a otevírá prostor pro nové způsoby vnímání a poznávání. „Proto si každý film může vytvářet vlastní způsob poznávání. Jeho jazyk není jen v tom, co říká. Je také pohybem, který uvádí do chodu mysl diváka.“ — z komentáře z filmu

Může kamera zachytit svět, aniž by jej změnila? Režiséři a režisérky na MFDF Ji.hlava zkoumají hranice dokumentu a fikce, autorského zásahu i pravdivosti. Volbou úhlu pohledu, situací a souvislostí film odhaluje nejen to, co vidíme, ale i způsob, jakým svět poznáváme a jak o něm přemýšlíme. „Dokumentární film nekonstruuje svět samotný. Konstruuje způsob, jakým lze svět poznávat.“ — z komentáře z filmu

Dokumentární snímek NAZA izraelského režijního dua Rachel Szor a Yuval Abraham získal na letošním Benátském filmovém festivalu Zvláštní cenu poroty. Investigativní dokument odhaluje mechanismy stojící za masovou likvidací palestinských civilistů a civilistek. NAZA je zkratka používaná izraelskou rozvědkou pro označení tzv. „vedlejší škody" (collateral damage), tedy počtu civilistů, jejichž smrt se očekává při úderu. „Jak jedna skupina lidí dopustí totální dehumanizaci skupiny jiné?“ ptají se tvůrci, kteří v průběhu tří let zaznamenávali výpovědi 24 bývalých i současných členů a členek izraelských vojenských sil. Ti ve filmu odtajňují skryté propracované systémy, které stojí za obrovským číslem mrtvých.

V květnu 1948 izraelské jednotky obsadily palestinskou vesnici Tantura, kde došlo k masakru civilistů a odzbrojených bojovníků, jejichž těla byla pohřbena v masových hrobech. Kolektiv Forensic Architecture na základě svědectví přeživších, archivních fotografií, leteckých snímků, historických map a 3D modelování rekonstruuje průběh událostí a odhaluje dosud neoznačená pohřebiště. Vyšetřování ukazuje, jak stopy násilí přetrvávají v krajině i desítky let poté, co byla vesnice zničena. ©️ Forensic Architecture

Dne 23. března 2025 izraelské jednotky v Tel al-Sultánu v Pásmu Gazy zmasakrovaly patnáct palestinských humanitárních pracovníků, kteří cestovali v jasně označených vozidlech humanitární pomoci. Jejich těla i vozidla následně pohřbily do mělkého masového hrobu. Organizace Earshot a Forensic Architecture ve spolupráci s Palestinským červeným půlměsícem a přeživšími masakru zrekonstruovaly průběh událostí s dosud nevídanou přesností. Poslední záchranáři je investigativní dokumentární film věnovaný tomuto masakru. Opírá se o svědectví dvou přeživších vycházející z jejich bezprostřední zkušenosti a využívá autentické videozáznamy a zvukové nahrávky, které během noci útoku pořídili pracovníci Palestinského červeného půlměsíce. Prostřednictvím těchto materiálů film zkoumá popravy i snahy o zahlazení stop a zároveň podrobně rekonstruuje, co se v Tel al-Sultánu odehrálo v následujících hodinách a dnech. ©️ Forensic Architecture

Přímo z útrob redakcí sleduje režisérka Sára Prokopová zprvu absurdní, postupně čím dál tragičtější pokus o politické ovládnutí slovenské veřejnoprávní televize a rozhlasu. Zatímco v zákulisí probíhají vzrušené debaty o stávce, na obrazovkách dochází k postupnému omezování nezávislé žurnalistiky a umlčování opozičních hlasů. Kulturní politiku i samotnou instituci začínají řídit lidé bez potřebných kompetencí, kteří navážno spekulují, zda Země není plochá. Počáteční entuziasmus novinářů a novinářek nahrazuje bezmoc a frustrace z vývoje, který v sobě nese řadu varovných paralel se situací v jiných středoevropských zemích. „Chcela som ukázať dôležitosť činov jednotlivcov, ktorí sa rozhodli bojovať proti valcu s rizikom, že buď prídu o zamestnanie, alebo im budú zasahovať do ich práce.“ — Sára Prokopová, SME

Cílevědomý videomaker dostane za úkol natočit krátké video na sociální sítě, které má propagovat myšlenku, že městská parkoviště jsou ekologická. K ruce má kameramana a nešikovného inženýra. Všudypřítomná šedivá krajina a absurdita celého úkolu však trojici vtáhnou do tragikomické spirály recenzování parkovišť. Film je součástí programu DELTA | Emerging Italian Filmmakers Across Europe: A Project by Bellaria Film Festival.

Na nedefinovatelném místě a v neurčitém čase vidíme skupinu dětí, které už nepoužívají slova. Možná o ně přišly kvůli mocným magnetům na kradení hlasu, nebo je rozpustily bonbóny na ztrátu hlasu. Zdá se, že slova jsou ztracená, někde zapomenutá. A tak se děti začínají proměňovat a vyvíjejí nový systém komunikace tvořený vzdušnými tvary, ostrými pohledy nebo sdílenými myšlenkami. Při pohledu na ně by si člověk pomyslel, že mluví svými nosy, lokty či zorničkami. Film je součástí programu DELTA | Emerging Italian Filmmakers Across Europe: A Project by Bellaria Film Festival.

Jakým způsobem se dlouho zamlčovaná minulost a ztráta původní rodiny otiskují do paměti i života dalších generací? Pozůstalost legendárního šéfdirigenta České filharmonie Karla Ančerla se v dokumentu Saši Dlouhého stává výchozím bodem pro pátrání po kořenech transgeneračního traumatu. Film sleduje Ančerlovu vnučku Maximiliane, která skrze dobové filmové záběry, rodinné fotografie a rozhovory s pamětníky rekonstruuje dědečkovy pohnuté osudy. Kromě mezinárodních úspěchů přitom odkrývá také jeho traumatické zkušenosti z Terezína a Osvětimi a posrpnovou emigraci do Kanady. „On tu skladbu měl, on byl v ní, on to prožíval, ale perfektně věděl o všem, co má udělat a jak to udělat.“

Cloud Studies je esejistický film v procesu neustálého rozvíjení, který vytvořil tým Forensic Architecture. Věnuje se různým podobám násilí šířeného vzduchem napříč různými měřítky, územími a časovými rámci. Prostřednictvím různých metodologií mapuje využití bílého fosforu v městském prostředí, herbicidní válku či důsledky emisí z petrochemického průmyslu. „Mraky jsou vždy dvojí. Při pohledu zvenčí jsou měřitelnými objekty, jejichž podobu lze přibližně vyjádřit matematickými výpočty. Při pohledu zevnitř představují prožívané podmínky optického rozostření v atmosférickém oparu." ©️ Forensic Architecture

Říkali jí ženský Steve Jobs. Elizabeth Holmes, zakladatelka biotechnologického startupu Theranos, vystoupala na samotný vrchol Silicon Valley, dokud její lži nevyšly najevo. Stále přesvědčená o své nevině, oslovila Nathana Fieldera, provokatéra a tvůrce satirických pořadů. Pozvala ho k sobě domů, aby zachytil jejích posledních 34 dní před nástupem do vězení. Žádné otázky nebyly tabu, žádná část jejího života nezůstala mimo dosah kamery. Co začalo jako unikátní vhled do mysli největší podvodnice všech dob, se rozrostlo ve fascinující, žánrově neuchopitelný film kombinující skutečnost s fikcí a thriller s komedií. Když se dostaneme opravdu blízko, uvidíme skutečně všechno?