životopisy

Karanténa se státníkem – takhle by se dala popsat situace, kterou zachycuje snímek Dědeček. Režisér průběžně natáčel po celé období covidové pandemie své soužití s vlastním dědečkem, významným konzervativním politikem a bývalým litevským premiérem Vytautasem Landsbergisem. Observační snímek zachycuje plynoucí každodennost ve společné domácnosti, ale hlavně se soustředí na společné rozhovory obou mužů, z nichž jeden rekapituluje svou kariéru a druhý natáčí film a zároveň je také klasickým hráčem na flétnu. Výsledkem je kronika, kde se prolíná všední život, umělecká exprese a státnická deklamativnost. V karanténní izolaci obou rodinných příslušníků se ozývá litevská minulost, kterou připomíná Vytautas starší, když se probírá svou starou sbírkou poznámek, ale i covidová přítomnost ohlašující se z televizní obrazovky. Dědeček nakonec souhlasí, že se zúčastní společného divadelního představení spojujícího hudební a politickou performanci. „Tím, že jsi to chtěl vysvětlit, jsi to zkazil. Stejně jako v hudbě. Byla to nějaká nesmyslná myšlenka: ‚vysvětlit, jak rozumět hudbě‘. Můžeš to vysvětlit. Ale tím bys to zkazil. Podstatu.“

Louise je mladá žena s bohatou představivostí, která své deníky zaplňuje fragmenty myšlenek. Když jeden ze zápisníků objeví mladík jménem Thomas, stává se součástí jejího přízračného světa. Společně se ocitají v temném lese, do něhož jen skrze úzké trhliny proniká světlo a smích. Prostor formovaný vzpomínkami i nevědomými silami je pro mladé milence útočištěm i portálem do jiné reality. Isabel Pagliai ve svém dokumentárním snu prozkoumává křehký vnitřní vesmír hrdinky zpracovávající nejniternější strachy a tužby. Realita a iluze, fantazie a emoce se slévají do jedné hypnotické kompozice. „Měla jsem silnou touhu spojit dvě věci, které se mohou jevit jako protichůdné: to, co se děje v daném okamžiku, a to, co patří do říše tajemna, do světa snů.“ — Isabel Pagliai

Velkolepý popkulturní příběh ze střední Evropy 20. století. Hildegard Knef: globální herecká hvězda, módní ikona, autorita šansonu, poslední německá diva, feministka. Názorová, kontroverzní, archetyp i antityp své doby. Jako herečka, zpěvačka a spisovatelka se těšila mezinárodním úspěchům, zažila drtivé porážky a byla tvůrčí více než pět desetiletí. V Německu se stala známou coby dvacetiletá a nikdy už se nemohla vrátit zpět do anonymity. Její oblíbená témata úspěchu, neúspěchu, sebeobjevování a schopnosti překonat drsné rány z ní udělala expertku na přežití. Film ztvárňuje vysoce talentovanou, ambiciózní, lakonickou a bystrou ženu, která ukázala světu, jak zvládat slávu i neúspěch.

Nezaměnitelného písničkáře a spirituálního hledače Oldřicha Janotu (1949–2024) dokumentoval v posledním období Janotova života Jan Šípek. Znamenalo to přijmout výzvu a jít vstříc Oldřichovým písňovým kóanům zcela originálním filmovým stylem. Snímek vznikl v den zimního slunovratu při jednom z vůbec posledních vystoupení velké osobnosti české nezávislé kultury.Slunovrat uvádíme společně s filmem Jaroslava Kořána Magické pohyby v bloku Český ambientní film. Oba snímky, které uvádíme v premiéře, jsou překvapivým důsledkem české hudební scény akustického experimentu. Zároveň výrazně přenášejí do filmového média specifické rysy ambientní hudby: hypnotičnost, jinou rychlost času, kontemplaci s detaily světa i jeho tušenou jednotou.

Ještě před deseti lety byl Volodymyr Zelensky jen jednou z mnoha tváří z ukrajinských televizních obrazovek. Hvězdu z něj udělal až satirický seriál Sluha národa z roku 2015, kde ztvárnil učitele dějepisu, který se stane prezidentem. To, co začalo jako fikce, se o čtyři roky později stalo realitou. Francouzský dokument sleduje právě proměnu populárního televizního komika ve státníka stojícího v první linii ruské invaze. Archivní záběry, rodinné fotografie, televizní vystoupení a rozhovory se Zelenským a lidmi z jeho nejbližšího okolí vytvářejí vrstevnatý portrét muže, který vždy toužil po velkém publiku. Jeho osobní vývoj film současně klade do širšího kontextu postsovětské Ukrajiny, rovněž hledající vlastní identitu. „Je to portrét muže, který se stal prezidentem a vůdcem země ve válce, přestože ho na to nic v jeho životě nepřipravilo. Je to portrét muže, ale také implicitně jeho generace a země – Ukrajiny.“ — Lisa Vapné