město

Dokumentaristka Karel Malkoun pochází z Libanonu, ale poslední roky žije v Kanadě. V roce 2022, kdy v její rodné zemi vrcholila ekonomická krize, se rozhodla, že se sem vypraví navštívit svou rodinu. Z krátkého výletu vytvořila kolážovitý deník, ve kterém reflektuje svůj vztah k vlasti, jež se nachází ve vleklém rozkladu. Snímek je složený z bezprostředních momentek zachycujících autorčin pobyt, které prokládá vloženými titulky sloužícími jako osobní, často poeticky formulované glosy a postřehy. Film díky tomu nezastírá silně subjektivní perspektivu, ale zároveň na ní staví důležitou výpověď, která ukazuje proměnu libanonské společnosti na všednodenních detailech typu vzhledu samotného města nebo v intimní sféře života autorčiny rodiny. Malkoun vytvořila bezprostřední, surovou a záměrně neutříděnou impresi zachycující absurditu a náhlost situací, jež ji samotnou coby rodačku navracející se z ciziny zaskočily. „Vzali se za války. Narodili jsme se jim za války. Vyrostli jsme za války. Do školy jsme chodili za války. Vzali jsme se a měli svoje děti za války. Zemřeme za války. A je jedno, jestli je to ekonomická válka, nebo opravdová.“

 Budova na předměstí Tunisu, kterou tu postavili Italové v roce 1905, se za doby covidu proměnila ve zvláštní azyl. Uchýlilo se sem totiž osm obyvatel různého původu, kteří tu žili v odloučení jak od svých blízkých, tak od zbytku města, kterému byli vzdálení i kulturně. Tvůrci snímku zachycují jejich nomádskou existenci nejen v rozhovorech odhalujících zvláštnosti těchto svérázných osobností, ale také v poeticky stylizovaných sekvencích dodávajících domu takřka magický rozměr jakéhosi přechodového, mystického prostoru. Vznikla impresionistická mozaika tematizující osamělost a život uvnitř fyzických i symbolických bariér, které se stávají zdrojem melancholie, frustrací a nejistoty. Izolace a rozbití pojmů o čase a společenských regulích se ale zároveň stává příležitostí k vybudování ostrůvků svobody a sebeobjevování, k jakému by v běžných sociálních souřadnicích nikdy nemohlo dojít.  „Soustřeďte se na tělo. Soustřeďte se na emoce. Vaše mysl se ubírá jinam. Nechte ji jít. Ale snažte se být pozorovatelem. Pozorovatelem ve všech situacích.“