Hudební krajina

Plocha rytmizovaná zjevujícími se výseky obrazu lesa se za chůze, evokované také zvukem, promítá do prostoru, v němž se v černobílém i barevném záznamu objevují monochromatická místa. Ta vytvářejí efekt třetího rozměru a pohled stahují do hloubky, čímž se důmyslný rozklad celku stává kognitivní hrou s 3D zobrazením.,,Nízko není tolik o utrpení nebo o historii pamětního místa. Promlouvá o vztahu času-hloubky a prostoru-trvání propletených v jednotlivých momentech obrazu." B. Spiegel

K mezím abstrakce se blížící obraz moře, v jehož pozadí stojí na kůlech připevněné rybář- ské sítě, ptáci rozrušují klid slaného vzduchu nepředvídatelnými trajektoriemi rychlého letu, při jehož zachycení bojuje kamera s hledáním oporného bodu k zaostření, aby tak díky limitům své automatické funkce vytvořila poutavě lyrický výjev. Michail Basov (1977) ve svých filmech zkoumá interakce spotřebních předmětů a materiálů v krajině a jejich metaforické přesahy. Jeho díla byla prezentována na řadě mezinárodních festivalů a přehlídek, jako například International Video Art Biennial VIDEOAKT v Barceloně, Experimental Film Festival Portland nebo Festival Art Deco de Cinema v Sao Paulu.„Povídka o neopětované lásce videokamery k ptáčku.“

Čárový kód formuláře N-400, jímž se žádá o americké občanství, je „naturalizovaný“ (vý- raz používaný v řízení při získávání občanství, v procesu stávání se občanem USA) do obrazu, který se tak proměňuje v abstraktní portrét konkrétního žadatele, a zároveň promítnutý do zvuku tím, že vizuální kód je čten optickou zvukovou čtečkou. Christina Nguyenová (1988) pochází z Los Angeles. Studovala vizuální umění a mé- dia a molekulární biologii na University of California v San Diegu. Na California Institute of the Arts získala titul MFA v oboru film a video. Edgar Jorge Baralt (1988) pochází z Venezuely, vystudoval filmovou produkci na University of Central Florida a California Institute of the Arts nedaleko Los Angeles, kde také v současnosti žije a tvoří. Ve svých filmech se zabývá tématy paměti, plynutí času a proměnlivosti lidské identity.„Elektronická verze formuláře N-400 při vložení osobních informací vygeneruje čárový kód. My tuto proměnu lidské identity v data posunujeme její přeměnou v audiovizuální zážitek.“

Vizuální miniatura vyrobená z jediného pruhu kino filmu evokuje pouť krajinou obrazem zachyceným i obrazem stvořeným pohybem skrz jeho části, který nápaditě využívá optické vlastnosti filmového obtisku, aby rozmazáním a rozmlžením obrysů nechal scenérie mizet ve struktuře materiálu. „Postavil jsem kameru bez závěrky, abych se vyhnul sekvenční mu záznamu po jednotlivých snímcích a dokumentoval realitu pomocí nepřetržitého toku světla. Svět vypadá jako slitý do jediného obrazu, který se přesouvá v čase.“ U. Petronin

Soustavy lyrických výjevů komponované do posuvných vrstev geometrických obrazců pracují za doprovodu ruchového minimalismu s proměnlivostí perspektivy a přiblížením. Takto vzniklé skladby stromů, keřů, rostlin a řek evokují tekutost (konceptu) krajiny a přírody.  „Snímky uvnitř snímku v této pečlivě vytvořené duální struktuře předkládají psychologické a vizuální provokace lineárních aspektů, například času a místa, a diváka přivádějí k okamžiku vizuální meditace.“ S. Cho       

Z lesů na severovýchodě Brazílie vyrůstá esej tematizující vztah k přírodě, místu, půdě a rozvíjející úvahy o uspořádání prostoru, vlastnických nárocích a péči o krajinu. Na pozadí obrazů biologické diverzity, které komentuje z pohledu historie a kultury, nastoluje otázku, zda les patří tomu, kdo jej obývá. „Kaleidoskopické a impresionistické výhledy z místa v brazilské pustině, ve které Edson Barrus, umělec z kmene Atikum, uchoval ohrožený druh stromu Imburana.“ Y. Beauvais        

Pomalý film vytváří intenzivní zážitek průběžně téměř nerozeznatelnými, ale v trvání celku výraznými proměnami stínů, ploch a tvarů, které vyřezávají tmavá rozvětvení do světlé mlhy, jež zavaluje a vzápětí opouští sošnou statičnost houstnoucího lesa.  „Psal jsem básně na ulicích, s ostražitostí vůči nepodloženým přirovnáním s přírodou. Představa ulice byla bolestná a já ji zbožňoval. Ale pořád si myslím, že nejvýraznější spodní proudy člověk nalezne v přírodě.“ M. Yi

Vizuální atlas podvodního světa ukazuje v paralelně uspořádaných, rytmicky se obmě- ňujících výjevech zvířata v jejich přirozeném pohybu, prodlévající rostliny, rostoucí krystaly, ale i místnosti, přístroje a zařízení či zázemí v kodaňském akváriu, které tyto živáčky předvádělo více než sedmdesát let. „Natáčení mne vtáhlo do říše melancholie a strašidelnosti. Rozpadající se akvárium se stalo alegorií sdílené minulosti a času samotného. Film představuje kouzelné místo, kde se mísí snaha pamatovat si i zapomenout.“

Mizení unikavých textur tekutých i skalných krajin je střídáno vkládáním vzorů do mřížek stejnorodých obzorů v prosté lyrice hypnotických obrazivých a ruchových skládaček a výhledů nečekaných rytmů v montážích plynutí běžnosti a znejasňovaných řádků přírodních kompozic. "Neustálé zkoumání kolísání mezi mými vnitřními vizemi a vnějším světem má svou vlastní vnitřní intuici a proměňuje moje vnímání." S. Cho  

Pomocí animátorské techniky se podsvícené fotografie prošívají do vzpomínek režisérovy tety na hory, výhledy a uspořádání věcí v bytě, odkud odjela do nuceného exilu. Kousky vzpomínek aktualizují diasporickou perspektivu skrze architektonické projekty, jimiž zpřítomňovala rodný Tádžikistán ve svém bytě v Darmstadtu.   "Film vychází z nalezeného materiálu a prostřednictvím fotografií vytváří montáž fragmentů z exilu. Zaměřil jsem se na barvy, textury a materii v obrazu i zvuku a pomocí zpomalené animace." K. Friesen  

Vizuální studie knihy jakožto média a kulturního artefaktu. Paralelní obrazy analyzují knihy z hlediska vzhledu a materiálu, snímek se noří až do jejich mikroskopického složení a naopak v různosti povrchů, textur, písem a tvarů vykvétá do struktur svazků uspořádaných v knihovně. „Naše dílo vzniklo na základě pozorování tiše mizejících starých knihkupectví a nejprve se stalo zkoumáním média samotné knihy a poté vyrostlo v něco neodbytnějšího.“ E. Tammi, S. Ekström       

Úryvky těla vyřezané ze tmy vytesávají studii nahé ženské figury, smyslné v momentech konkrétna i v místech mizení dovnitř digitální temnoty. Lyrické pojednání intimity a skrytosti a implicitní polemika s voyeurským pohledem konstruují touhu po sevřené kompletnosti.  "Rozebírám vnímání a duševní stav člověka, kterého sledují, provrtávají a zkoumají, a zkušenost diváka, který musí nedobrovolně sledovat pohled kamery." T. Kjellmark