Námořník

Pohled na krajinu amerického Jihozápadu, kde roste největší žijící organismus světa – kolonie osik stará šedesát tisíc let –, byl natáčen digitální kamerou přes otvory promítací cívky 16mm filmu, aby zviditelnil příznačný efekt projekce filmového materiálu, která rytmicky zvlňuje vzduch v prostoru před promítačkou. Patrick Tarrant (1969) pochází z australského Melbourne a působí jako pedagog na London South Bank University. Je autorem meditativních snímků čerpajících z atmosféry měst a městských periférií.„Nestandardním využitím 16mm projektoru deformuji třírozměrný prostor, abych tak donutil diváka k zamyšlení nad naší transformací z člověka, jenž se bojí přírodního světa, v člověka, který se bojí o něj.“

Pomalé vyjevování drobných nerovností, které se proměňuje v živelnou neuspořádanost rostoucích, poskakujících, zanikajících a znovu se objevujících bublinek, se soustřeďuje do barevně se obměňujícího kruhu a pomocí digitálních nástrojů důmyslně zobrazuje prostý proces, při němž se voda uvede do varu a ná- sledně se ochlazuje. Japonský experimentální filmař, producent a počítačový grafik Jošiki Nišimura na MFDF Ji.hlava představil již několik svých filmů. Ve Fascinujících okamžicích (2014) sledoval choreografie sněhových vloček, snímek Pozorování (2013) je kompozicí převrácených záběrů mořské hladiny a Na oběžné dráze (2015) sledoval proměnlivé světlo měsíce prosakující skrze vizuálně manipulovaný digitální záznam.„Použitím různých médií se nám otvírají obrovské možnosti, jak si v mnoha směrech rozšířit pohled na realitu.“

Bloudění okrajem temnoty se zachytává na zrnitých předmětech a vytahuje ze tmy váhavé znaky hledaného útočiště. Jemnou prací se světlem autor kreslí jedinečné místo ponořené do ticha i nejistoty orientace na rubu konkrétních vyobrazení krajin a domů. „Tématem, které v mých dílech zkoumám jsou ‚cesty‘, ať už jsou to cesty fyzické, nebo metafyzické. Nepřímo se tak dotýkám osamění člověka a samoty míst.“ SJ. Ramir

Autor vychází z principu konkrétní hudby, vrství a důmyslně překrývá obrazy do takové mohutnosti, až vznikají abstraktní kompozice osobních vzpomínek, a tematizují tak jejich proměnlivost díky selektivitě paměti i možné- mu rozlišení digitálního média. Japonský filmař a programátor Makino Takaši (1978) byl ve své tvorbě ovlivněn londýnskými Quay Brothers, vyznává eklektický přístup a čerpá z videoartu a rozmanitých filmových technik. Obraz a hudební doprovod vnímá jako rovnocenné složky díla. Za svůj film Generator (2012) získal cenu Tiger Award na MFF v Rotterdamu.„Začít konkrétním, přejít k abstraktnímu a následně užít abstraktní k vytvoření konkrétní abstrakce byla výzva.“

Motocyklisté i auta se ztrácejí v hluku hustého provozu i v rovnoměrných řezech skrz obrazy silnic v Jakartě. Organizace dopravy do pruhů a mřížek překrývajících se záběrů byla vytvořena během optického kopírování 16mm filmu a názorně ukazuje hustotu a vytrácející se přehlednost přeplněných cest. „Jakartské motocykly jsou nádherné a strhující. Tyto nadskakující autonomní ostrůvky provozu přesto tvoří jediný tok, jako vizuální ‚gamelan‘ pohybu. Jsou nesourodou a zároveň sehranou masou. Mou snahou bylo dostat se nadosah jejich muzikálnosti.“ R. Tuohy

Ohledávání místa, rostlin, kamenů, budov i hřbitova ve vesnici, která leží na severovýchodu Katalánska na hranici s Francií ve skalnaté zátoce a kde zemřel a je pochován Walter Benjamin. Taktilní setkání s místem provádí prototyp haptické kamery, která z nečekaných perspektiv snímá objekty, jichž se její uživatel dotýká. Agata Merglerová je postgraduální studentkou humanitních věd na kanadské University of York, zde pracuje na vývoji aparátů, které sní- mají to, čeho se jejich uživatel dotýká. Cristian Villavicencio Ruiz (1984) pochází z Ekvádoru a studuje doktorát na Baskické univerzitě v Leioa. Ve své tvorbě zkoumá vztah mezi hmatovou a vizuální percepcí a jejich posuny při digitálním přenosu vjemů pomocí nejmodernější techniky.„Díky d oma vyrobeným prototypům digitálních ‚haptických kamer‘ máme v naší společné práci možnost zpo chybňovat hegemonii vizuality a úlohu d otyku ve výrobě filmů.“

Rozbíhavé vzpomínky staré tkadleny se propojují do snové pohlednice, kde moře odnáší dům a bůh si bere k sobě i dítě, a tíha života zprůsvitní do slepoty, v níž nejcitlivějšími zůstávají ruce, precizně navíjející vlákno vlněné příze.„Vlákno je spojením. Spojuje energii se substancí, energii s ideou, ideu se symbolem, světlo s příběhem, foton s halogenidy stříbra, krystalky stříbra s pohyblivým obrazem, s živým obrazem. Vlákno je film o snu a skutečnosti, o životě a o smrti spojenými vlněnou přízí.“ P. Bulgarelli

Digitálně rozrušovaná mořská krajina nechává vyniknout obzoru, který spolu s valícími se vlnami proplouvá vizuálně hypnotizující abstraktní skladbou horizontálních ploch a svými pohyby odpovídá na minimalistickou hudbu piana a elektronicky manipulovaných ruchů moře, ve zdánlivě kontinuálním pozorování pobřeží. „Každá z lini í svou vlastní ‚intuicí‘ přetváří mé vnímání, zkoumající, jak se tyto osobní, vnitřní, jak iluzorní, tak hmatatelné zkušenosti přesouvají a mění ve vizuální báseň.“

Hudebně ruchová kompozice táhne archeologickou koláž pozorování otisků životů v krajině a úvah o pomíjivosti a odkazu historie. Motivy znovuoživení a možného návratu sbírá při putování zeměmi bývalé Jugoslávie, které završuje návštěva opuštěné rodinné farmy, nyní přístupné pouze nelegálním překročením hranic Evropské unie.   „Prostřednictvím společného prožívání střetávání dějin s přítomností do své práce zahrnuji složitost krajiny, a během tohoto procesu vyjadřuji pochybnosti nad vlastním nostalgickým a toužebným pohledem.“ R. Ferko

Důsledná manipulace nalezeného materiálu s obrazy tváří a postav v městských kulisách rozpouští pohyby do obrazových ozvěn, aby tak melancholické pozůstatky původního filmu podlehly digitální básnivosti rozostření, až rozpadu významu a rozeznatelnosti věcí, gest a mimiky. „Produkce filmu zahrnuje i výrobu kopií. Duplikace je do tohoto média přímo vtělená. Ač na obsahu se nic nemění, změna vnější formy je novou zkušeností.“ S. A. Fruhauf

Strašidelná pohoří a nehostinné krajiny vytvořené z fyzicky deformovaných novin jsou kritickou alegorií na fungování současné mediální krajiny, kde vedle novinářů, kteří ctí spolehlivé a ověřené informace, nabývá na síle hlas těch, kteří fakta ohýbají a vytvářejí paralelní a alternativní „skutečnosti“. „Fakt by měl být konkrétní a ověřitelný. Fakt, který jste schopni přijmout, vytváří vaši podobu našeho světa. Ale pozor! Každý fakt má několik odlišných verzí.“ Y. Nishimura

Pomalý film vytváří intenzivní zážitek průběžně téměř nerozeznatelnými, ale v trvání celku výraznými proměnami stínů, ploch a tvarů, které vyřezávají tmavá rozvětvení do světlé mlhy, jež zavaluje a vzápětí opouští sošnou statičnost houstnoucího lesa.  „Psal jsem básně na ulicích, s ostražitostí vůči nepodloženým přirovnáním s přírodou. Představa ulice byla bolestná a já ji zbožňoval. Ale pořád si myslím, že nejvýraznější spodní proudy člověk nalezne v přírodě.“ M. Yi