Počasí času

Umění jako šamanský rituál, jako estetizované zpřítomnění principů, které nelze obsáhnout vědomím. Poutavé struktury připomínající horninu nebo krajinný reliéf se vznášejí v neurčitém prostoru a stávají se odraznou plochou pro úvahy o povaze vzorců vnímání za hmatatelným i viditelným.

Trilogie snímků, které vznikly přetvořením autorova filmu ze 70. let 20. století, zachycuje nahou ženskou postavu v jemných iteracích pohybů. Kombinace abstraktního expresionismu a figurálního motivu využívá výrazné barevnosti, prudké proměny tvarů a dynamiky lidské siluety.

Civilizace na rozcestí: Vědeckotechnická revoluce a budoucnost socialismu v naučných filmech 60. let   Projekce předchází výstavě Sebeuvědomění vědy: Vědeckotechnická revoluce a limity emancipace, která proběhne od prosince 2018 v pražských galeriích Display a FUTURA. Výstava se zabývá působením interdisciplinárního výzkumného týmu, který měl v šedesátých letech dvacátého století pod vedením filozofa Radovana Richty předložit vizi „nového československého modelu socialismu”. Vzestup kybernetiky a automatizace měl pomoci vytvořit humánnější socialistickou společnost osvobozenou od manuální práce, stejně jako od mnoha dosavadních ideologických autorit a šablon. Výstava, kterou připravuje tým historiků, kurátorů a umělců, stopuje křehkou hranici, která odděluje emancipační potenciál vědy a technologie od jejich využití při ustavování a udržování technokratické moci nebo autoritářských režimů. Cílem je rekonstrukce interdisciplinárního dialogu 60. let, který v současnosti nabyl znovu na svém významu, zejména v souvislosti s tématy automatizace, společnost bez práce nebo klimatické změny.    Projekce je výstupem z projektu „Ztvárněte budoucnost! Koncept vědeckotechnické revoluce“ v rámci programu „Strategie AV21: Evropa a stát: mezi barbarstvím a civilizací“ (Akademie věd České republiky, 2018). Partnerem projektu je Národní filmový archiv.  

Fascinace: Exprmntl.cz - Mimo soutěžMálo známé Super 8mm filmy Stanislava Hory (1959) z 80. let představují u nás nepříliš frekventovanou polohu výtvarného filmu. Se zázemím v sochařství pojímá Hora film spíše jako výtvarný materiál – animuje jeho prostřednictvím vznik soch, kreslí přes něj, škrábe, atakuje povrch nebo jej využívá jako jedno z médií výtvarného happeningu. Je pro něj nástrojem rozšíření jeho výtvarné praxe do jiné formy, způsobem zachycení vizuálních procesů nebo svého druhu sochařským objektem. Filmy jsou uvedeny v obnovené premiéře v digitálně rekonstruované podobě.Kurátor programu a autor textů: Martin Blažíček (CAS FAMU)Digitální rekonstrukce filmů: Lukáš Janičík, Emiliya VereshchaginaMastering zvuku: Sara PinheirováFilmy Stanislava Hory byly zrekonstruovány v Centru audiovizuálních studií FAMU na základě institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj AMU.Projekce:BabraeČeskoslovensko, 1980, 6 min.Černý hadice / Black HoseČeskoslovensko, 1982, 3 min.Dobře posazená figura / Well-Positioned ModelČeskoslovensko, 1987, 3 min.Oko / EyeČeskoslovensko, 1987, 1 min.Pavouk / SpiderČeskoslovensko, 1987, 4 min.Kameny / StonesČeskoslovensko, 1987, 4 min.Fragment II – West BerlinCzechoslovakia, 1989, 6 min.FILČeská republika, 2016, 5 min.

Vyobrazení záchranářského týmu, který pátrá po zaběhnutém psu, je ve skutečnosti abstraktní úvahou nad tím, jak člověk propadá emocionálním iluzím díky nedokonalému mediálnímu obrazu. Kombinaci animace se stabilními záběry z lesního terénu provází autorčin komentář o absurditě předkládané situace.

Krátký animovaný film představuje každodenní životní cyklus v rychlosti dvanácti okének za vteřinu. Autor pracuje s reálnými objekty, které běžně používáme, nebo bez povšimnutí přecházíme, a na základě jejich textur a vzorů, vzorků a symbolů, které na nich nachází, pak dosahuje výsledné vizuální kontinuity.

Malost lidského pohledu na svět často upřednostňuje perspektivu člověka před měřítky přírodních cyklů. Obrazové detaily vystihují sebestřednost, se kterou nám mnohdy uniká podstata celku, doplňuje je trefný nekompromisní komentář, který apeluje na uvědomění si dopadu chování jednotlivce na okolí.

Archeologicky významné místo rozprostírá svoji paměť rovinami mýtů, rituálů a lidových vyprávění v esejistickém pojednání o podobách historické kontinuity. Absence kontaktního zvuku a minimalistická hudby zdůrazňuje vizuální motivy živoucích i neživých stop v krajině. 

Maršál Tito nechal na důkaz síly socialismu vystavět železniční trať napříč Jugoslávií. V post-ideologickém 21. století představuje její protějšek tzv. hedvábná stezka čínských megalomanských projektů. Videoesej natočená v Černé Hoře, Hongkongu, Kazachstánu a Číně ukazuje globální vizi čínského státního kapitalismu.

Metaforické zamyšlení nad sociálním odloučením participační metodou odhaluje vztah mezi mladou Ukrajinkou Elizavetou a její matkou zubařkou. Odvážná analogie extrahovaného zubu, společenské náležitosti a duševní čistoty na plátně rozehrává střet zcizujících detailů a intimního tableau z rodinného života.

Artefakty privátního prostoru se ve ztvárnění 3D počítačovou grafikou stávají znaky, v nichž ukazují domov nejen jako sbírku ikonických předmětů, ale především jako soubor osobních příběhů, které se k nim vážou. Domov pak může být definován například skrze rituál přezouvání jako intimní soukromá zóna, již si tímto způsobem chráníme.

Melancholická metafora zobrazuje transportní řetězec a logistické konstrukce futuristického vzhledu v temném sterilním prostředí. Světélkující stroje a vozidla sloužící člověku žijí svým životem až do posledního momentu, kdy se rozpadnou v kusy materiálu, z něhož byly stvořeny.