Tyto webové stránky používají soubory cookies, které nám pomáhají zlepšovat naše služby, personalizovat reklamy a analyzovat návštěvnost. Používáním našich stránek s tímto souhlasíte.
Více informací

24. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava

ji-hlavadok-revuecdfEmerging producersInspirační fórum
Slepý film
play
Slepý film
Slepý film
Slepý film
Slepý film

Slepý film

režie: Grigory Glyants
originální název: Slepoye kino
země: Rusko
rok: 2017
délka filmu: 50 min.

synopse

Neočekávaná výprava míří na palubě lodi z Petrohradu do Finska. Skupina tvořená z osob se zrakovým postižením a osob vidomých se učí spolupracovat pro zdárné uskutečnění plavby. Observační dokument popisuje první kontakt posádky s prostředím lodi, který probíhá dotekem, a posléze samotnou denní rutinu na moři. Nezúčastněný pohled kamery zaznamenává realitu, která překonává předsudky o nemohoucnosti slepců. Bezproblémová plavba poskytuje mořeplavcům prostor pro nové vjemy. Jednotlivé klipy lodního deníku nesou znaky mise, tedy uskutečnění proměny uvnitř sebe sama, která může změnit život i svět.

„Co vidíte, když nevidíte? Jak reagujete na svět bez jakýchkoli rušivých vizuálních podnětů? Slepé kino zkoumá svět nevidomých, kteří se plaví po moři a rozšiřují tak horizont možností svého já.“ G. Glyants

biografie

V Rusku narozený režisér Grigory Glyants (1989) v sedmnácti letech emigroval do Izraele, kde pracoval po dobu šesti let v pohostinství. Po svém návratu do Ruska v roce 2012 absolvoval studium na Škole dokumentárního filmu a divadla Mariny Razbežkinové a Michaila Ugarova v Moskvě. Natočil snímek None of your affair (2015), který byl uveden na Ruském dokumentárním filmovém festivalu «ArtDocFest»-2015.

více o filmu

režie: Grigory Glyants
producent: Grigory Glyants
scénář: Grigory Glyants
kamera: Grigory Glyants
střih: Anna Glyants, Grigory Glyants
zvuk: Yuri Geddert

další filmy v sekci

Pro blázny tu není místo
Internet, šílenství a stále staré i nové Rusko – to jsou základní souřadnice filmu pohybujícího se na hraně inscenace a syrového dokumentu. Sergej Astahov je mentálně zaostalý muž, který tráví většinu času zavřený v moskevském bytě, odkud prostřednictvím videoblogu rozesílá svá poselství do světa. Pro osamělého muže se kamera stává jediným partnerem a repetitivní mluvení aktem života. Ve svých výpovědích se vyznává z homosexuality, obdivu k prezidentu Putinovi a příslušnosti k pravoslavné víře. V jeho hlavě se paradoxně stýkají všechny extrémy ruského světa, ve kterém přitom ale pro blázny není místo.DETAIL:„Já, Sergej Astahov, jsem Rus, syn matky Rusi. Žiju v hlavním městě, ve městě Moskvě, v hlavním městě naší země Ruska, Rusů, Ruské federace. Znám všechny zákony i všechny Boží zákony.”

Pro blázny tu není místo

Oleg Mavromatti
Rusko, Spojené státy, Bulharsko / 2014 / 87 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Cesta kolem domova za 60 dní
Pásmo rumunských filmů, vzniknuvších v důsledku izolace a karantény letošního jara, ukazuje, jakými způsoby je možné vyrovnat se s krizí. Lyrická montáž starých záběrů, zasazených do kontextu izolace, vedle videoartové kompilace z veřejných kamer z celého světa budí melancholii, zatímco loutková pohádka kritizuje státní a kapitalistický aparát v době krize. Snímek, sestávající z osobních archivů, funguje jednak jako citlivá výpověď, zároveň však jako exkurz do rumunské historie. Žánrový mix doplňuje hravá animace a sci-fi snímek o návštěvě mimozemšťana v době koronaviru.   „Opuštěné ulice vypadají naprosto stejně jednoho večera v abchazském Suchumi jako v odpolední Bukurešti během celostátní izolace.“ z filmu Cesta kolem domova za 60 dní 

Cesta kolem domova za 60 dní

David Schwartz, Vlad Petri, Teona Galgotiu, Laura Pop, Andra Tarara, Alina Manolache, Alexandru Solomon
Rumunsko / 2020 / 83 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Moje babička z Marsu
Bábuška Zina je původem Ukrajinka, kvůli aktuální politické situaci však zůstává na Ruskem ovládaném Krymu. Odtržena od rodiny přebývá v zapomenutém přímořském městě a snaží se rozhodnout, zda zůstat, či odejít. Hudební rytmy ruské popové hudby i lidových písní doplňují atmosféru jejího exilového města, na které je nahlíženo citlivou optikou plnou sentimentu. Důsledky neuspokojivé politické situace jsou však na pomyslné jiné planetě neustále přítomné. Ze způsobu, jakým režisér zaznamenává Zininy vztahy k rodině a přátelům, přímo srší hluboká úcta k této staré ženě, k její životní moudrosti a zkušenostem. „Po anexi Krymu musela moje ukrajinská babička Zina čelit skutečnosti života na ‚nové planetě‘. Z mnoha důvodů pro ni nastal čas, aby udělala zásadní rozhodnutí.“ A. Mihalkovich  

Moje babička z Marsu

Alexander Mihalkovich
Bělorusko, Ukrajina, Estonsko / 2018 / 83 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Zakletý
Tygr turanský, majestátní symbol středoasijské krajiny, před několika dekádami vyhynul, pro kolektivní imaginaci místních obyvatel si však zachovává posvátný význam. Režisérka zvířeti vzdává úctu podmanivou filmovou esejí, která ukazuje, do jaké míry je v myslích lidí svázáno s historií regionu. Tygr se stává přízrakem vynořujícím se ze tmy a zase v ní mizícím, krajina se jeví jako síť ruin zanesených všepronikající minulostí. Koláž obrazových a zvukových fragmentů, doprovázená autorčiným zaníceným komentářem, zdůrazňuje, že „skutečné“ dějiny nelze oddělit od sdílených představ a snů.„Snímek Pronásledovaní je intimním videodopisem duchu středoasijského turanského tygra, který, ač vyhynul ve 20. století, dodnes žije v kolektivní paměti tamějších lidí.“ S. Ismailovová

Zakletý

Saodat Ismailova
Norsko, Uzbekistán / 2017 / 23 min.
sekce: Mezi moři
Středoevropská premiéra
Poslední autoportrét
Slovenský režisér Marek Kuboš už 13 let nenatočil žádný film. Jeho prvním snímkem vůbec – cvičením na filmové škole – byl autoportrét. Kruh se uzavírá, zdroj kreativity zdánlivě vyschl. V posledním autoportrétu už je třeba jen po sobě uklidit, zrekapitulovat úspěchy i neúspěchy a rozloučit se se svými protagonisty. Introspektivní metadokument není ani tak studií tvůrčí krize, jako autoterapeutickým prostředkem i pokusem o podání komplexního profilu dokumentaristy v době nestabilních jistot. Ve filmu se v rolích Markových konzultantů objeví v podstatě celá slovenská dokumentaristická špička.„Už dlouho mám pocit, že dokumentárním filmem nedokážu říct to, co chci, co mě láká. Narážím na vnitřní i vnější hranice, které mě až dokumentárně paralyzovaly.“ M. Kuboš

Poslední autoportrét

Marek Kuboš
Slovensko / 2018 / 72 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Prázdní koně
Mihály Kertész (1886–1962) natočil více než 150 filmů, většinu z nich jako Michael Curtiz v USA. Známý ale zůstal díky jedinému z nich, melodramatu Casablanca (1942). Gábor Bódy (1946–1985) naopak zasvětil svůj krátký život strávený v Maďarsku tvorbě experimentálních filmů a jeho filmografie je v obecném povědomí málo známá. V netradičně pojatém dokumentu nasloucháme rozhovoru těchto dvou režisérů. Asociativní koláž úryvků z klasických hollywoodských filmů a autorských avantgardních děl navozuje nejen otázky spojené s historií a teorií filmu, ale také otevírá osobní dramata a vnitřní konflikty jejich tvůrců.  „Naším cílem bylo představit fiktivní rozhovor mezi dvěma filmovými režiséry – dvěma klasickými mistry z velmi odlišných filmových světů – oživený bohatými obrazy poetických asociací.“ P. Lichter       
osobní program

Prázdní koně

Péter Lichter
Maďarsko / 2019 / 67 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Můj rodokmen
Pohnuté dějiny severní Evropy skrze příběh jedné obyčejné rodiny. Lotyšská režisérka Una Celmaová rozehrává na půdorysu skutečných událostí zábavné dokudrama kombinující inscenované segmenty se střihovými kolážemi vhodných archivních či ilustračních záběrů, které spojuje ironickým i lehce edukativním voice overem. Svižný výlet do minulosti akcentuje signifikantní detaily historie – kupříkladu každé jedno šlápnutí do pedálu rezavé zubní vrtačky maluje obraz žalostného stavu zdravotní péče v zemích Sovětského svazu.

Můj rodokmen

Una Celma
Lotyšsko / 2013 / 71 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
727 dní bez Karama
Snímek odhalující nesmyslnost rakouské imigrační politiky vůči obyvatelům zemí třetího světa není pouhou kritikou systému. Režisérka Anja Salomonowitzová pomocí příběhových miniatur vícera smíšených manželství či partnerství zpravuje o síle lásky. Hrdiny komponuje do dlouhých, statických záběrů a spojuje jednotným prvkem – žlutou barvou.Emoční jádro kamera nachází v dětských pokojíčcích, neboť právě malí hrdinové jsou vydáni napospas zamilovaným matkám i úřadům; při modlitbě asi desetileté dívenky za návrat nevlastního otce z Afriky běhá mráz po zádech. 

727 dní bez Karama

Anja Salomonowitz
Rakousko / 2013 / 80 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Hlubina dva
Dějiny ozbrojeného konfliktu v Kosovu, do nějž posléze zasáhly i jednotky NATO, zahrnují četné dosud neprobádané události. Patří mezi ně masové vraždy civilistů, které se srbská policie snažila utajit. Poetický dokument Ognjena Glavoniće prezentuje šokující výpovědi svědků a nechává na divákovi, aby si z nich poskládal obraz tehdejšího dění. Znepokojivě úchvatná vizuální stránka dodává událostem aktuální rozměr – dlouhé záběry míst paměti, v nichž se zvěrstva odehrávala, tvoří emblém přežívání minulého v přítomném, jež nezadržitelné plynutí času vpřed obvykle zahlazuje.„Za pomoci světla a zvuku, záznamů svědeckých výpovědí kombinovaných s obrazy z míst, kde se zločiny udály, působí film přímo na divákovy pocity, představy a emoce.“ Ognjen Glavonić

Hlubina dva

Ognjen Glavonić
Srbsko, Francie / 2016 / 80 min.
sekce: Mezi moři
Česká premiéra
Narozeniny
Osamělý život jako sled všednodenních rutinních úkonů ukazuje dokument, který režisér natočil o své matce. Je den jejích narozenin, manžel je už několik let po smrti a ostatní děti na ni zapomněly, vyjma syna, který zůstává stále za kamerou. Stárnoucí žena přesto uklízí, vaří a chystá vše pro případnou oslavu. Letmé kontroly displeje mobilu naznačují, že by jí udělalo radost i jen telefonické přání. Den narozenin dává pocitu samoty nový rám, stejně jako režisér ořezává různými přirozenými překážkami obraz kamery a zesiluje ruchovou stopu, aby vyniklo ticho, které hlavní postavu obklopuje.„Jeden den každého člověka vypovídá o jeho životě. Jak se cítíme během jednoho dne, tak se cítíme po celý život. Nic se nemění. Všechno se jen znovu a znovu opakuje. Stejně jako moje matka v den jejích narozenin.“ H. Baydarov

Narozeniny

Hilal Baydarov
Ázerbájdžán / 2018 / 63 min.
sekce: Mezi moři
Světová premiéra
Není mojí země
Zahrádkářská kolonie blízko mezinárodního letiště. Nevyjasněné vlastnické vztahy. Etničtí Rusové žijící v pobaltských republikách. Ve stopách dokumentujícímu fotografovi odhalují tvůrci filmu komplikovanou moderní historii Estonska jako státu s výraznou ruskou menšinou, a to na scéně o rozměru několika kilometrů čtverečních. Stárnoucí zahrádkaří se podobají squatterům obývajícím pomyslný dům historie. Pod nohama půdu, která není jejich, nad hlavami letadla směřující do zemí, kam nemůžou, obklopeni ze všech stran národem, který je v domě nechce.

Není mojí země

Aljona Surzhikova
Estonsko / 2013 / 52 min.
sekce: Mezi moři
Středoevropská premiéra
Voda naše vezdejší
Lodní rozvážka pitné vody po odlehlých chorvatských ostrovech, které k ní nemají přímý přístup, může být dobrou příležitostí k pozorování často humorné každodennosti. Zvlášť když kapitán plavidla nejde pro hrubozrnné komentáře daleko a svými cholerickými výlevy častuje svého mladého synovce, který se stal novým členem posádky. Voda naše vezdejší je observační snímek, kterému ale dodávají vnitřní energii a humor jeho protagonisté. Tvůrcům se ve filmu podařilo přenést nás do líné atmosféry horkých chorvatských pobřeží i zprostředkovat výbušný temperament tamních obyvatel.„Prostřednictvím této středomořské komedie o kapitánovi a jeho posádce jsem chtěla vyprávět příběh o neviditelných lidech, kteří se poctivě snaží, aby se z naší země nestal ‚nahodilý stát‘.“ V. Vorkapićová

Voda naše vezdejší

Vlatka Vorkapic
Chorvatsko / 2018 / 57 min.
sekce: Mezi moři
Mezinárodní premiéra
Ministerstvo kultury
Fond kinematografie
Evropská unie
Město Jihlava
Kraj Vysočina
Česká televize
Český rozhlas
Aktuálně.cz
Respekt