válka

Co může dělat uprchlík v cizině, aby pomohl svému státu vyhrát válku? A čím si při tom musí projít? Ve snímku se projdete od Staroměstského náměstí k Václavskému a uvidíte. Nebo uslyšíte?

Animovaný dokument vytvořený pomocí loutek z novinových výstřižků pojednává o čtyřčlenné kurdsko-íránské rodině, která v roce 2020 zahynula při potopení migrantské lodi v Lamanšském průlivu. Na té se v době tragédie nacházelo o deset lidí více, než byla schopna pojmout. Jednou z obětí byla i devítiletá Anita, z jejíž perspektivy příběh sledujeme. Změnil však její osud striktní zákony omezující bezpečné přechody hranic? A kolik obětí si ještě vyžádají? „Osoba, která touží opustit místo, kde žije, je nešťastná osoba.“ — Milan Kundera

Q&A s Hansem Blixem (EN jazyk)Bývalý šéf zbrojního inspektorátu Rady bezpečnosti OSN, švédský diplomat Hans Blix, v současnosti prožívá poklidný důchod, avšak teroristické útoky 11. září 2001 otřásly i jeho životem a kariérou. Po zmiňované tragédii mu totiž bylo svěřeno hledání zbraní hromadného ničení v Iráku a s tím i úloha domnělého mírotvorce, jenž mohl ovlivnit budoucí osud této země. Aniž by byla existence zbraní jakkoli prokázána, posloužila o rok a půl později jako záminka k invazi amerických jednotek do Iráku. Greta Stocklassa se ve svém dokumentu ptá, kde začíná a končí hranice diplomacie, lidské empatie či osobní zodpovědnosti za politická rozhodnutí, jež mají dopad na světové dějiny. „Svět se postupně stal nepřátelským. Je to jen tím, jak člověk dospívá? Proč se nám nedaří žít v míru?“ — Greta Stocklassa

Unikátní výpověď lékaře, který díky shodě náhod přežil svržení atomové bomby na Hirošimu, i po více než 70 letech oživuje hrůznost takového činu masové destrukce. Mechaniku sil, které už nešlo zastavit, když byly uvedeny do pohybu, ukazuje filmová esej, dekonstruující petrifikovaný historický výklad. „Pronikavé a podnětné svědectví o tajné válečné taktice odhaluje hodnotu člověka v době válečných konfliktů.“ Zdroj citátu: web Chi Jang Yin

Když začala totální ruská invaze na Ukrajinu, Světlana se svými dvěma dcerami odjela do Česka. Teď se hodlá do země rozvrácené válkou vrátit. Blíží se totiž Vánoce a rodina je chce strávit s manželem a otcem, který zůstal v Kyjevské oblasti. Kamera nezaujatě zaznamenává přípravu na riskantní cestu. „Říkám ti, že na Ukrajině probíhá válka! A ty tam jedeš!“

Mezi profesí režiséra a pyrotechnikem je rozdíl takový, že režisér si může dovolit udělat spoustu chyb. Protagonisté filmu, kteří se věnují pyrotechnice, si ovšem nemohou dovolit udělat chybu ani jednu – jakýkoli přešlap by totiž mohl být jejich posledním.

Molly Maguires, tajné organizaci irských přistěhovalců, byly v 60. a 70. letech 19. století přičítány na vrub četné vraždy, ke kterým docházelo v hornickém regionu amerického státu Pennsylvania. Jednostranný historický narativ o střetu různých imigračních skupin rekonstruuje film složený z dobových písemných záznamů a obrazů v textu exponovaných míst. Tragické události nahlíží jako důsledek mnohem komplikovanějších souvislostí, zahrnujících problematiku rasismu, ale i rostoucího sociálního útlaku a jemu se pomalu formujícího vzdoru. Dlouhý stín bolestných událostí bohužel dopadá na kraj dodnes. „Vágní hrůza jako by umlčela jazyk se pokouší přenést přízrak násilí, které se vynořilo z rasové nevraživosti a dělnických bojů občanské války, do současnosti a zasadit krvavé události konce 19. století do současné krajiny skomírajícího uhelného hospodářství.“ Zdroj citátu: Edward Kinh

Film se natáčel v tureckém regionu u hranic s Irákem a Sýrií, v oblasti, která je „tavicím kotlíkem těch, kteří utíkají z válečných zón a zde se setkávají s lidmi různého původu: Asyřany, Iráčany, Kurdy, Araby, Armény a Turky“. A také zde překvapivě pobíhá spousta dětí s analogovými foťáky. Jejich pohled, přenášený na celuloid, mění prostor nestabilních kontur v kulisy velkých příběhů a poetických her. Titulní temná komora je pak místem, kam se všichni pravidelně navracejí, aby byli svědky zázraku, kdy se z roztoku vývojky vynoří obraz jako výsledek společného působení kreativity a světla. „Děti se potulují po oblasti a dívají se na svět skrze hledáčky analogových fotoaparátů, v intimní představě média jako formy hry a způsobu, jak vytvořit alternativní realitu v konfliktní zóně.“ Zdroj citátu: MoMA

Čím vším se dá překonat 550 km? Šplouchání oceánu, telefonní signál a kuchyňské rituály jako bilingvní příběh o hledání milostného jazyka.

Válečná novinařina je v žurnalistickém světě vskutku speciální disciplínou. I elitní žurnalisté se sklánějí před těmi několika odvážnými, kteří se vydávají do míst konfliktů a z extrémního prostředí přinášejí kvalitní zpravodajství. A zřejmě i největší cynik vnímá, že jejich práce si zaslouží úctu a obdiv. Dokumentarista Petr Jančárek mluví s řadou reportérů, kameramanů a fotografů o tom, jak svoji profesi vnímají.

Pohled z předního sedadla do zadní části vozu tvoří většinu záběrů tohoto minimalistického dokumentu. Automobil pendluje tam a zpět mezi oblastmi ohroženými boji na Ukrajině a polskou hranicí. Jeho řidič a zároveň režisér filmu převáží válečné uprchlíky a uprchlice do pociťovaného bezpečí. Projíždí rozbombardovanými městy, kolem zničené vojenské techniky a přes další a další kontrolní stanoviště. Ve tvářích jeho pasažérů a pasažérek se zračí někdy uvolnění, někdy vyčerpání, ale skoro vždy obavy z věcí budoucích. S sebou si kromě těch pár nezbytností natěsnaných v kufru vezou traumata a strach o ty, které museli nechat doma. „Nikdy jsme lidi nestavěli do situace, kdy by měli pocit, že musí něco udělat, aby byli evakuováni.“ Zdroj citátu: Point of View Magazine