Kancelář v pohotovosti

Majestátní horský štít lemuje norskou vesnici ponořenou do tmy. Rozbouřené moře omývá její břeh. Hustě sněží. Obyvatelé, takřka nehybní ve své existenci, působí jako tvorové v zimním spánku. Statické záběry kamery se podobají fotografii a vážou se do pásu experimentálního dokumentu o reáliích Skalandu.

Filmová esej na pozadí lyrických obrazů draní peří nebo kresby křídou představuje klerikální rady islámským ženám, jak držet na uzdě své nečisté touhy. Jako subverzivní element islámského fundamentalismu předčítá režisérka báseň feministické íránské spisovatelky Forough Farrokhzad.

Cestu vinoucí se mezi poli zabírá nehybná kamera. Ruch davu v pohybu je předzvěstí narušení statického obrazu. Procesí uprchlíků putující pod dohledem obranných složek slovinskou krajinou postupuje spořádaně. Bez zájmu o oko kamery nebo s explicitním odhalením její existence pochodují někam dál.

V moskevském bytě sestra a švagr Andreje Tarkovského vzpomínají na slavného filmaře. Film-koláž sestávající z rodinných fotografií, vizuálních impresí, útržků vyprávění a neurčitých, až zmatečných vzpomínek odhaluje na pozadí ambientních hudebních ploch opomíjené fragmenty ze života ruského umělce.

Městečko Dawson City v kanadském Yukonu oplývá zlatými doly a nedostatkem slunečního svitu. Portrét města je audiovizuální koláží o hledání slunce a zlata, historii a každodenní realitě obyvatel. Atmosféra chladného, zasněženého kanadského severu se přenáší do tajemné nálady snímku připomínající Twin Peaks.

Pětice kluků školou povinných tráví svůj volný čas před stěnou pomalovanou graffiti. V surovém prostředí blízko železničních kolejí sledujeme rap v procesu vzniku. Svobodný projev školáků a bezprostřední texty doprovázené hudebním podkresem z mobilu naznačují mnohé o tom, jak vnímají svět. DETAIL:„My jsme rádi, že jsme kamarádi. Vždycky budem s vámi. My jsme cigáni. Máme se rádi. Brácho, pochop to, že nejsme v pohádce. Vyklop to. Teďka tady stojím před kamerou a nevím, co mám dělat.“

Snímek si pohrává s paralelou mezi rolí pečovatele a člena ochranky vtělené do postavy mladého muže, který pořád něco střeží. Opakování a automatizace každodenních úkonů je akcentována monotónní estetikou kamery a pomalým tempem, jež nás uvádí do světa korejské pragmatičnosti a smyslu pro zodpovědnost. 

Kompilace výjevů minut ticha držených po tragických událostech v novodobých dějinách lidstva v různých částech světa v různých dobách je dokumentárním zachycením kolektivní lidské paměti. Koláž krátkých záběrů beze slov zachycuje prchavé, ale silné okamžiky sounáležitosti, které svádí dohromady lidi nezávisle na rase, vyznání či kulturních rozdílech.DETAIL:Dveře se otevírají a za zvuků cvakajících fotoaparátů vstupuje do koridoru lidí po boku své manželky americký prezident Barack Obama, aby uctil památku obětí teroristických útoků z 11. září 2001.

Co se stane, když čínská vláda postaví v provincii S'-čchuan francouzskou vesnici? Odpoutaná kamera proplouvá mezi místními figurkami a křiklavě barevnými fasádami a utváří portrét prostoru, kde se kýčovitá idyla udržovaná autoritářským režimem mísí s bizarními situacemi a surovou každodenností.DETAIL:„Bailu, vesnička v provincii Sichuan, byla roku 2008 zcela zničena zemětřesením. Čínská vláda se rozhodla vystavět na jejím místě vesnici po francouzsku.“

Konceptuální dílko rekonstruuje paměť jednoho hotelového pokoje nacházejícího se v tzv. „čtvrti červených luceren“ filipínského města Makati. Dominujícími objekty, které zajímají autorův pohled, jsou titulní polštáře a přikrývky, v extrémních detailech ale nahlédne i na (a za) zbylé vybavení pokoje.

Atlas vzpomínek odkazuje na nedokončené dílo Abyho Warburga, duševně nemocného německého historika umění. Surrealistický tok myšlenek z autentických zápisků z pobytu v psychiatrické léčebně Bellevue ve švýcarském Kreuzlingenu prolínají medicínské záznamy jeho psychotických stavů a v jediném odjezdu kamery vytyčují hranici mezi šílenstvím a genialitou.

Příběh mladé dívky nahlíží do problematiky fenoménu sebepoškozování. Zdá se, že fyzická bolest zmírňuje vnitřní úzkost a osamělost. Teenageři vnímají vlastní tělo jako jediné, co mohou ovlivnit a ovládat; bolest a krev mohou navodit pocit nezávislosti a opravdové existence. Navzdory jizvám po celém těle se však hrdince nakonec daří najít způsob, jak se se sebou a svým životem vyrovnat.