Umění letu

V posledních měsících nechvalně proslulý uprchlický tábor v Calais se stal domovem pro mladého Afghánce. Jeho každodenní zážitky a pocity ze života v Džungli, promítnuté do dopisů rodičům, vykreslují bezvýchodnou situaci bezmoci. Mladík opakuje svoji mantru: „Brzy budu v Anglii.“

V poušti Západní Sahary zapadají do písku velká železná auta. Obklopuje je uprchlický tábor. Ve žlutých kulisách si s jedním z automobilových vraků hrají dva malí kluci. Statický záběr jako pohyblivá fotografie času, který v uprchlickém táboře plyne pomaleji.DETAIL:Hamdi a Ali si hrají ve zrezivělé kostře osobního automobilu. Střídají se ve zpěvu písní, které evokují spíše dospělé zpěváky než dva malé chlapce z uprchlického tábora.

Nepřehlednost situace večera 29. listopadu 2012 přivádí veřejnost k důkladné analýze. Dokument sleduje události, které vyústily v zastřelení dvojice Melissy Williamsové a Timothyho Russella. Iracionálně vyvolaná hysterie davu vedla k pronásledování jejich vozidla více než stovkou policistů.

Po zaplavení vesnice na severu Íránu přehradou zůstal jediný ostrov. Je na něm hrob. Ze svahu nad novým jezerem na něj shlíží stará žena. Intimní pohled na každodenní rutinu Íránky, která v domku na úpatí hory přečkala ve skromnosti už dvanáct let o samotě.  Čeká na povolení ostrov navštívit.

Dva postarší gayové si svůj vztah zpestřují řadou sexuálních her, které zahrnují i svéráznou hru na taťku a syna. Protagonisté o svých sexuálních návycích nejen hovoří, nýbrž je dokonce předvádějí před nezaujatou kamerou. Hranice zobrazování intimity ve filmu se tak opět posouvají.

Politická vizuální báseň o současném osudu ostrova Lampedusa. Ostrý kontrast trosek uprchlických lodí a „nejkrásnější pláže na světě podle tripadvisor.com“ mizí v mlžném asociativním oparu melancholicky ironického komentáře, lyrických zrnitých obrazů a ambientní hudby.

Kompilace výjevů minut ticha držených po tragických událostech v novodobých dějinách lidstva v různých částech světa v různých dobách je dokumentárním zachycením kolektivní lidské paměti. Koláž krátkých záběrů beze slov zachycuje prchavé, ale silné okamžiky sounáležitosti, které svádí dohromady lidi nezávisle na rase, vyznání či kulturních rozdílech.DETAIL:Dveře se otevírají a za zvuků cvakajících fotoaparátů vstupuje do koridoru lidí po boku své manželky americký prezident Barack Obama, aby uctil památku obětí teroristických útoků z 11. září 2001.

Režisér se noří svou kamerou do světa drobných organismů. Hmyz, mlži, houby zabírané pohledem makro vytvářejí bohaté textury v obrazu videa. Autor zasahuje svou přítomností do natáčeného materiálu, stejně jako člověk obecně zasahuje do přirozeného řádu přírody. Hirofumi Nakamoto vydává své Vesmírné deníky 2016.

Překladatel Riccardo Bertani takřka neopouští svůj dům, ale přesto cestuje v představách při jazykových převodech knih. Jazyk je mu tou skutečnou bránou do jiných světů. A ačkoli překladatel celou dobu mluví o jiných světech a hranicích poznání, my sledujeme z neadekvátní vzdálenosti detailní záběry jeho domova.DETAIL:„Odedávna jsem se zajímal o ruské spisovatele, můj první překlad byl ale z ukrajinštiny. Za 6–7 týdnů jsem už zvládal ukrajinsky psát. A pak následovali Rusové a za nimi mnozí další, až jsem se dostal i do Jakutsku.“

Povinný pobyt v soulském zařízení zvaném Hanawon slouží k přípravě severokorejských přeběhlíků na život v kapitalismu. Osm lidí vypráví své zkušenosti z nového života a poukazuje na výzvy a předsudky, jimž musejí v odlišném systému čelit. Jejich autentické výpovědi zaznívají na pozadí scén z rušné megapole.

V jediném záběru sledujeme několikaminutový výjev z vesnice Hladivode poblíž Sarajeva. Z pomalé jízdy po sadu přechází oddálením oka kamery záběr do celku a odhaluje skupinu mužů v nezávazném hovoru. Zakrývají cementem díry po kulkách v ruině stavby připomínající nedávnou pohnutou balkánskou historii.

V moskevském bytě sestra a švagr Andreje Tarkovského vzpomínají na slavného filmaře. Film-koláž sestávající z rodinných fotografií, vizuálních impresí, útržků vyprávění a neurčitých, až zmatečných vzpomínek odhaluje na pozadí ambientních hudebních ploch opomíjené fragmenty ze života ruského umělce.