Žižka nikdy z boje neutíkal a neutíkal ani nejznámější šumavský cukrář Karel Sedlecký, dědic rodinné tradice, který přežil nucené narukování v Třetí říši, kolektivizaci i vězení v šedesátých letech. Příběh cukrářského mistra, díky němuž výroba v Sušicích přerostla národní význam, ukazuje, jak komunistický režim pronásledoval své vlastní talenty.

Čtvrtého dubna 2025, třicet osm minut před polednem, zbavil korejský ústavní soud prezidenta Yoon Suk Yeola úřadu. Černobílé záběry rozřezané do svislých vzorců a rotujících terčů zachycují okamžik vyhlášení rozsudku a vibrující atmosféru ulic hlavního města Soul. Obraz roztažený v čase do geometrických struktur doprovází noisová stopa kolektivního afektu.

Amnion – plodový obal chránící zárodek života – se ve filmu stává metaforou intimního prostoru, v němž lze sdílet bolest a hledat cestu k uzdravení. Citlivý portrét tří žen, jejichž život poznamenala stejná zkušenost náhlého odloučení, je od počátku nesen meditativní zvukovou stopou, která formuje prostředí, v němž se osobní zkušenost stává vyslovitelnou. Rituální gesta – kroje, společné vaření, objetí – vytvářejí ochranný obal, jenž dovoluje bolest nejen vyjádřit a sdílet, ale i proměnit.„Skutečné uzdravování jednoduše znamená otevřít se pravdě svého života.“ — doprovodný materiál k filmu

Když se režisérka a etnoložka Hana Nováková setkala s losem, změnilo jí to život. A nebyla první. Prastarým totemovým zvířetem, jedním z největších savců severní polokoule, jsou již po staletí fascinováni lidé napříč kontinenty a kulturami. Zatímco dříve si jej chtěli podmanit, dnes mu spíš naslouchají. Režisérčina filmová odysea je výsledkem několikaletého pátrání po losím tajemství. Vede z českých lesů přes ruskou domestikační stanici až na území původních obyvatel Kanady. Koláž příběhů, vyprávěných z osobní, spirituální i vědecké perspektivy, ukazuje losa jako průvodce mezi světy, symbol rovnováhy a obnovy a možnou odpověď na otázku, jak můžeme uzdravit náš vztah k přírodě.„Natáčení živočichů napříč planetou je věc neobyčejně výpravná – a to tím spíš, jde-li člověku o ‚procesový film‘, tedy o rozehrané pozorování dějů, u nichž často tak úplně nevíme, jak skončí, byť je jisté, že jejich rozbuškou bylo právě natáčení.“ — Hana NovákováZdroj citátu: Dok.revue

Zdánlivě čistě observační fascinaci hmyzím tělem narušuje diegetická zvuková stopa složená z výrazných frekvencí, jimž jsou pozorovaní živočichové vystaveni. Vědecko-filmový experiment, který vyústí ve vizuální přepis jejich zvukových reakcí do barevných stop na reproduktoru, uzavírá tragická pointa.„Snímek zachycuje, jak některý hmyz reaguje na zvukové frekvence, které se využívají například i ve vojenství.“ — doprovodný materiál k filmu

Roku 2011 uvedl tchajwanský tvůrce svou divadelní hru Only You, ve které po jevišti půl hodiny pomalu chodí postava středověkého buddhistického mnicha Xuanzanga. Tato scéna ho inspirovala k natáčení krátkých snímků, které uvádí do kontrastu pomalost chůze a rychlost okolního dění. První z nich s názvem Beztvarý vznikl v ulicích Tchaj-peje a kochá se dualitou času a prostoru, humorně vypointovanou skladbou Feeling Good zpěvačky Niny Simone.

I vy můžete být ve filmu, vyhrožuje zpočátku laškovná satira proti šmelinářům, kteří profitují z nedostatku potravin i dalšího zboží v poválečném období. Vědec, který pod mikroskopem zkoumá různé druhy společenských škůdců, je ve skutečnosti příslušník „zdravotní“ policie. Bdělá bílá krvinka, která si posvítí na všechny zloděje, i na ty u obrazovek. Usmíváte se tomu? Ano, vy!

Petrovi bude brzy osmnáct. Už teď má postavu dospělého muže. A značnou sílu. Občas ji obrací proti sobě, občas proti blízkým. Včetně otce, který jej sám vychovává. Výbuchy agrese jsou pro dospívajícího chlapce způsobem, jak dát průchod pocitům a potřebám, jež kvůli poruše autistického spektra neumí artikulovat jinak. Jeho hendikep vyžaduje být neustále ve střehu. Petrův otec, sestra Vanesa i dvojice asistujících se navzdory tomu – a navzdory finančním i institucionálním omezením – snaží pro chlapce vytvořit přijímající, bezpečné prostředí. Intimní, tři roky natáčený observační dokument dává vyniknout především trpělivosti a obětavosti lidí, kteří se své životy rozhodli zasvětit péči o druhé. „Film by měl být proto poctou lidem na pečujících pozicích. Chceme ukázat, s čím vším se v životě musejí potýkat, jejich motivace i pochybnosti, a také to, co jim život nebo práce s hendikepovanými lidmi přináší.“ — Martin TrabalíkZdroj citátu: Dok.revue

Matka dvou dětí vydá při péči o rodinu a domácnost stejné množství kalorií jako traktorista během osmi hodin práce. Vědecký experiment na základě údajů z výzkumného ústavu bezpečnosti práce a ústavu hygieny a chorob převádí do čísel činnosti jako praní, nošení nákupu a koupání dětí, a tím zviditelňuje objem práce, kterou společnost přehlíží jako genderově podmíněnou danost.

Zimní rybník spí, život pod hladinou ustal. Pod ledovou krustu pronikají paprsky mrazivého slunce a rybáři dírami v ledu pouští do vodní hlubiny kyslík. Snímek na zakázku ministerstva zemědělství odhaluje krásu a bohatství českých rybníků a líčí život kapra od kladení jiker a líhnutí plůdků až po výlov.

Dálková linie včasného varování (DEWLine), rozsáhlý řetězec radarových stanic budovaný USA a Kanadou během studené války, měla sloužit k detekci případného jaderného útoku ze Sovětského svazu. Video vychází z digitalizovaných 8mm filmů z roku 1956, které zachycují přesuny mohutné vojenské techniky do panenské arktické krajiny Aleutských ostrovů a každodennost pracovníků působících v inuitských oblastech. Algoritmické intervence do přepsaných obrazů vytvářejí přízraky krajiny, lidí i vojenských zařízení. Stopy dočasné lidské přítomnosti jsou postupně překrývány abstraktními vrstvami technologického vidění. „Lavatelli transformuje 8mm záběry tak, aby se pohybovaly mezi lidským pohledem a nepochopitelným úhlem pohledu technologie, a představuje apokalyptickou vizi, jako by se to nejhorší již stalo. Abstraktní, roztavené, blikající textury evokují radioaktivní otravu a atomovou destrukci. Lidské postavy se objevují a mizí, pohlceny silami, které jsou daleko mimo lidskou kontrolu.“ — z doprovodného materiálu k filmu

Třetí chodecký film, který vznikl na zakázku benátské přehlídky současného umění Biennale, proměňuje v uměleckou instalaci lidskou postavu i kuchyňský spotřebič. Zvuk vařící se rýže, který podkresluje kroky mnicha v červené kápi, je duchařskou reminiscencí na dech režisérovy umírající matky a potkává se v něm tělesnost živých a mrtvých.