příroda
Ad infinitum
Porosty a nerosty rozvětvují pohled do struktur, v nichž se les setkává se svým digitálním i filmovým odrazem. Zanořování do detailů zkoumá zároveň přírodu i možnosti jejího zobrazení: každé přiblížení otevírá další prostor. Vroucí vyznání hmotě, jež přesahuje svá zachycení a poznání vrací k úžasu. „‚Když se děje něco zajímavého, možná se rozhodnu namířit kameru opačným směrem‘ [říká Seppo Renvall], a často tak nachází něco subtilnějšího a výmluvnějšího než tu podívanou před sebou. Jeho sympatie patří drobnostem všedního života, nebo bych snad měl říct: empatie.“ — Klaus W. Eisenlohr Zdroj: Directors Lounge: Seppo Renvall — Times, Songs and Material.
režie: Seppo Renvall
originální název: Ad Infinitum
země: Finsko
rok: 2026
délka filmu: 11 min.
Amma, pláčou žirafy?
Indický režisér Kartikeya Saxena s kamerou prochází pražskou zoo a po telefonu sdílí své dojmy s matkou – zooložkou. Hovor napříč kontinenty otevírá téma lidské tendence projektovat do zvířat vlastní pocity a vzpomínky. Synovo básnické okouzlení a přesvědčení, že spatřil slzy v očích malé žirafy, ovšem narážejí na matčin vědecký racionalismus. Pozorná mezidruhová esej proměňuje pavilony s hrochy, anakondami nebo gorilami v divadelní jeviště, na němž se odehrává tiché drama o překonávání bariér – mezi synem a matkou i lidským a více než lidským. „Žirafy nemají slzné kanálky. Nevím, co jsi viděl.“
režie: Kartikeya Saxena
originální název: Amma, pláčou žirafy?
země: Česká republika
rok: 2026
délka filmu: 26 min.
Kód lesa
Lesy a houby se dorozumívají stejně jako lidé. Italské Dolomity na kopcích nad údolím Val di Fiemme se v reflexivním situačním dokumentu stávají epicentrem vizionářského experimentu, který mapuje komunikaci stromů a dalších lesních entit. Organické signály stromů, keřů, živočichů i hub v lesním společenství jsou pro přítomné ekology, lesníky a vědce příležitostí k výzkumu chování biologických ekosystémů i záchraně poškozeného lesa. Po několika letech ničivých zásahů přírody (hurikán Vaia) i člověka (kůrovec jako důsledek sucha) nabízí aktéři a aktérky filmu systémové řešení – zachráníme stromy a jejich unikátní ekosystém pochopením jejich řeči.„Devět roků louka, devět roků les, pak přichází přislíbený čas, kdy co bylo kdysi, přijde zas.“
režie: Alessandro Bernard, Paolo Ceretto
originální název: Il codice del bosco
země: Itálie
rok: 2025
délka filmu: 93 min.
Mutar
Starý pes a člověk prožívají svůj vzájemný vztah utvářený časem – od vysněných vzpomínek na dětství strávené v horách až po současnost v malém bytě. V tichém rozhovoru beze slov se proplétá lidská a zvířecí paměť. Film je součástí programu DELTA | Emerging Italian Filmmakers Across Europe: A Project by Bellaria Film Festival.
režie: Maria Elena Franceschini
originální název: Mutar
země: Itálie
rok: 2025
délka filmu: 10 min.
Pravidla plácačky
V kuchyni, kterou autor jako malý pravidelně „čistil“ od much, se během mezigeneračního rodinného rozhovoru diskutuje o hodnotě hmyzích životů a přijatelných okolnostech jejich zabíjení. Co dělat, když se pro někoho banalita stane otázkou života a smrti?
režie: Šimon Gogola
originální název: Pravidla plácačky
země: Česká republika
rok: 2026
délka filmu: 6 min.
spást, spálit, obnovit
Krajina je různorodá, všudypřítomná, opuštěná. Reportáž o ochranářích přírody, kteří se vrací k pastevectví. Ve filmu jsem sledovala jejich postupy, kterými pečují o biodiverzitu, i vzájemnost lidské přítomnosti v krajině.
režie: Aneta Skalická
originální název: spást, spálit, obnovit
země: Česká republika
rok: 2026
délka filmu: 6 min.
Stávat se ptákem
Časosběrný dokument vtěsnává do devíti minut stopáže všech 21 dní vývoje kuřete od oplodněného vajíčka až po vylíhnutí ptáčka. V mikroskopickém detailu a se všemi barvami sledujeme raný rozvoj života v křehké skořápce, která tak často praská předčasně v lidských rukou pro ukonejšení přízemní chuti.„Myslím, že obzvlášť zajímavé je, že základní principy embryonálního vývoje jsou u všech živočichů, včetně nás, stejné. Způsob, jakým se vyvíjíme, považuji za skutečný zázrak.“ — Jan van IJkenZdroj citátu: Colossal
režie: Jan van IJken
originální název: Becoming Bird
země: Nizozemsko
rok: 2026
délka filmu: 9 min.
Ukáž ďiovča svoju bľadú tvár
Křehce mihotavá noční imprese balancuje na pokraji abstraktního a konkrétního. Světlem a stínem ohledává nové tváře větví, kmene i unikavých lidových tradic. Ženský sborový zpěv z minulosti se potkává s technologiemi moderního světa a proměňuje se v ambientní zvukovou krajinu.
režie: Kristína Zubáková
originální název: Ukáž ďiovča svoju bľadú tvár
země: Česká republika
rok: 2026
délka filmu: 5 min.
Venku/Uvnitř
Sedm let sleduje režisér život toulavé kočky Ceci, která se postupně zabydluje v jeho domově, aniž by zcela opustila svět ulice. Jejich proměnlivý vztah se stává osou časosběrného vyprávění, do něhož vstupují další kočky i fragmenty autorova života: nedokončené filmové projekty, vztahy se sousedy, zhoršující se zdraví i události odehrávající se ve městě a celé zemi. Dialogy téměř chybějí a režisérovy osobní vzpomínky a úvahy se objevují pouze v titulcích společně s informacemi o kočkách a historii jejich soužití s lidmi. Snímek tak důsledně přesouvá pozornost od člověka k nelidským protagonistům a každodennost nahlíží především jejich prostřednictvím. Detailní pozorování Ceci a dalších toulavých koček se střídá s melancholickými pohledy na město a zachycuje jejich vlastní vztahy, zvyky i způsoby přežití. Intimní kronika jednoho neobvyklého přátelství tak zároveň zaznamenává plynutí času a proměny lidského života, který se s životem kočky postupně stále těsněji proplétá. „Přítomnost kočky je pro film zásadní, nikoli však jako postavy v narativním smyslu. Stává se spíše výchozím bodem, který umožňuje opustit antropocentrickou perspektivu, aniž by ji nahrazoval jiným pevně daným pohledem.“ — Maani Petgar
režie: Maani Petgar
originální název: Biroun/Daroun
země: Írán
rok: 2026
délka filmu: 108 min.
Vlak do oblak
Lyrická introspekce na pomezí hraného filmu a dokumentu vypráví o vlaku, který jede časem i krajinou, z přítomnosti do minulosti, z reality nemocničního sálu do milosrdného bezčasí navlečeného do syrově podzimních barev. I o ženě, která v tichu podkresleném tušenou tragédií utíká od něčeho někam, dovnitř i ven, tam a zpět. „Ač jsou moje filmy o vážných tématech, chci, aby v nich bylo světlo.“ — Ema Hůlková, mujRozhlas
režie: Ema Hůlková
originální název: Vlak do oblak
země: Česká republika
rok: 2026
délka filmu: 8 min.
žít
Dokumentární miniatura z kuřecích jatek, kde ve špíně, zápachu, mezi rozkládajícími se zbytky zvířecích těl a nálety hmyzu přežívá kočka s koťaty. Do místa tolik poznamenaného lidskou netečností k smrti druhých tvorů tak paradoxně vnášejí alespoň závan neodbytné touhy hrát si, objevovat nebo prostě jen žít. „Usiluji o naturalistický styl, v němž se diváci a divačky stávají bezprostředními pozorovateli dění.“ — Eric M. Weglehner Zdroj citátu: The Gap
režie: Eric M. Weglehner
originální název: vivre
země: Rakousko, Německo, Maroko
rok: 2026
délka filmu: 13 min.