Představujeme filmový program

Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava slaví letos pětadvacet let a po roční pauze se vrací zpět do jihlavských kinosálů. „V minulém roce jsme toužili potkat se osobně v Ji.hlavě, ale nakonec to nebylo možné. Letos věříme, že to půjde. A jsem přesvědčený, že tento jubilejní ročník bude i kvůli té roční pauze nezapomenutelným zážitkem, plným přátelských setkání i překvapivých filmových zážitků,“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka. „Letošní vizuální koncepce se nese v duchu snění, protože bychom všichni po uplynulém náročném období potřebovali klid a odpočinek. A tak přistupujeme i k letošní Ji.hlavě: chceme návštěvníkům festivalu, Inspiračního fóra i programu Ji.hlava dětem vytvořit malý wellness pro duši i mysl. Jak je to důležité, ukáže i jeden ze dnů Inspiračního fóra, který se věnuje tématu duševního zdraví,“ dodává.

Tři sta filmů, méně sekcí

Co nabídne letošní Ji.hlava konkrétně? Skoro tři sta filmů v soutěžních i nesoutěžních sekcích. A těch sekcí je letos méně. „Ji.hlava během pětadvaceti let potvrdila, že patří mezi významné evropské dokumentární festivaly. Je charakteristická objevným programem a inovativním přístupem. V tomto duchu měníme od letošního ročníku jak podobu soutěží, tak strukturu cen, abychom poukázali na komplexnost dokumentární kinematografie,“ říká Hovorka.

Susan Sontagová: Filmování je výsada

Diváci se mohou letos těšit nejen na dokumentární novinky, ale i na výjimečné filmové retrospektivy. Pětadvacátá Ji.hlava pozve například na přehlídku filmové tvorby americké myslitelky, oceňované spisovatelky a aktivistky za lidská práva Susan Sontagové. „Tvrdila, že filmování je tvůrčí výsada. Ona ji využila nadmíru důstojně. Jako režisérka natočila dva dokumentární a tři hrané filmy, které jsou rozšířením jejích úvah o filmu, společnosti, partnerských vztazích a politice. Kromě toho v nich nalezneme specifický styl významné intelektuálky a umělkyně dvacátého století,“ říká dramaturg sekce David Čeněk. Letošní Ji.hlava uvede celé její dílo v České republice vůbec poprvé.

Undergroundové Rumunsko

Nesoutěžní sekce Konference Fascinace, která tradičně přibližuje vybranou národní kinematografii, je letos věnována Rumunsku. Jedinečná retrospektiva čtyřiadvaceti snímků vzniklých v undergroundových podmínkách totalitního Rumunska v letech 1968 až 1989 představí řadu kinematografických objevů, například poetický snímek Mircei Sauçana z industriálního prostředí Pozor! (1969). Film bude promítán za hranicemi Rumunska vůbec poprvé. „Rumunská experimentální scéna měla od šedesátých let minulého století několik center. V Aradu byl založen umělecký kolektiv Kino Ikon, v Temešváru začala působit umělecká skupina Sigma, dalším centrem pak byla Bukurešť, kde se objevilo několik nekonvenčních filmařských osobností. Filmy této retrospektivy reprezentují různorodé stylistické postupy, techniky práce s filmem i autorská gesta,“ uvádí dramaturgyně sekce Andrea Slováková.

Síla Martina Marečka v Opus Bonum

Soutěžní sekce Opus Bonum, která nabídne patnáct snímků, reprezentuje podle Marka Hovorky „různorodé postupy a tendence, které najdeme v současném světovém dokumentárním filmu“. Ve výběru tak diváci uvidí například filmovou esej německé režisérky Liny Zacherové (oceněné na předloňské Ji.hlavě za debut Fonja) s názvem Betula Pendula – o tom, nakolik formuje osobnost člověka skutečnost, že je nevidomý. Režisér Sebastian Mihăilescu nabídne pod názvem Pro mě jsi Ceaușescu kolektivní portrét současné rumunské mládeže; sleduje její hodnotové priority i vztah k dějinám vlastní země. Intimní snímek Bez touhy skrývat se čínského režiséra Rikun Zhua pak zachycuje životy mladých lidí v Číně se všemi jejich romantickými problémy, nenaplněnými sny a existenciálními krizemi, propisujícími se do každodenních rozhovorů s režisérem. Krizi středního věku, ale i obecnější reflexe proměn a podob maskulinity v jednadvacátém století reflektuje skrze portrét filmového kritika Kamila Fily snímek Síla režiséra Martina Marečka. „Kamil mě přizval ke své fyzické proměně, kterou v oněch pěti letech plánoval. Velmi brzy mi ale bylo jasné, že jsem svědkem něčeho mnohem komplikovanějšího, intimnějšího a univerzálnějšího. Síla nakonec dobře doplňuje Dálavu a zapadá do mého záměru věnovat trilogii filmů současnému stavu maskulinity,“ řekl Mareček o filmu, který bude v kinech distribuovat Artcam Films.

Patnáct snímků České radosti: od bratrství po partyzány

Také soutěžní sekce Česká radost, která se zaměřuje na nový český dokument, představí patnáct filmů. Premiérován bude například snímek Očitý svědek režiséra a dramatika Jiřího Havelky, který zachycuje tragickou událost z června 1945; tehdy bylo u Přerova v rámci poválečných brutalit zabito 265 karpatských Němců, Maďarů a Slováků, většinou žen a dětí. „Přerovský masakr je výjimečný nebývale objemným vyšetřovacím spisem,“ říká Havelka, „Obludnost té popravy totiž nedovolila ji ututlat, a tak došlo k několikanásobnému vyšetřování civilním soudem i vojenskou prokuraturou. Postup vyšetřování navíc dokonale demonstruje zdejší erozi právního státu v letech 1945 až 1948.“ Režisér dodává, že natáčení jednotlivých výpovědí pro něj představovalo dost trýznivý zážitek: „V té jednoduché, ale nepříjemné situaci vyšetřovaného, který promlouvá k vyšetřujícímu – v našem případě do kamery –, začala ta krvavá akce před mýma očima doslova ožívat v celé své patologii. Najednou to nebyly protokoly, ale lidé.“

Česká soutěž uvede dále v české premiéře snímek Bratrství od absolventa pražské FAMU Franceska Montagnera; ten za film získal letošního Zlatého leoparda na mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu. Dokument vypráví příběh tří bosenských bratrů-pastýřů ovcí. Sleduje jejich dospívání, péči o stádo i domácnost během let, kdy je jejich otec zavřený ve vězení za terorismus. „Chtěl jsem být co nejblíž realitě. Zároveň jsem do filmu chtěl dostat něco poetického. Něco, co by se blížilo magickému realismu,“ říká režisér.

Jak funguje slovenské soudnictví a tamější politika, spojovaná často s korupcí, násilím a vraždami? Tak se ptá filmová Očista režisérky Zuzany Piussi. „Film ukazuje, že rozklad justice je jedním z důvodů, proč lidé volí antisystémové strany – s vírou, že právě ony tyto věci napraví,“ říká Piussi. „Ve skutečnosti jim ale tyto strany nepomůžou. Pokud by správně fungovala justice, stát by nemohli v takové míře ovládnout oligarcha a mafiánské skupiny.“

Ze Slovenska pochází rovněž dokumentaristka Vera Lacková, která uvede na letošní Ji.hlavě svůj film Jak jsem se stala partyzánkou; v něm přibližuje osud svého pradědečka – romského partyzána. „Je to moje osobní téma,“ říká Lacková, „příběhy o pradědečkovi si v rodině vyprávíme celý můj život a babičce jsem dala slib, že jeho odkaz, a odkaz všech Romů v odboji, pomůžu udržet naživu. Svým způsobem je to mé poslání,“ pokračuje režisérka, „ale nepovažuji to za autorskou nevýhodu, naopak – věřím, že právě díky osobnímu napojení jsem schopna se plně soustředit.“

Dále se mohou diváci těšit na snímek Let viny režisérky Terezy Tary. Ta se v dokumentu snaží uzdravit své nemocné ledviny. Setkává se s lékaři i terapeuty, léčiteli a průvodci, díky jimž zjišťuje, že stav jejího těla jen odráží stav její psychiky, a že oslabené ledviny jsou důsledkem disharmonických vztahů.

Linda Kallistová Jablonská, autorka filmu Opouštět Počátky, pak sleduje život dívek, které prošly výchovným ústavem v Počátkách, jejich sny o svobodě i realitu, které musejí čelit.

Režisér Milan Klepikov se ve filmu Přípravy k filmu T. zabývá koncem světa, alespoň tedy tak, jak ho definoval básník a esejista Petr Král: Podle něj se děti rodí do světa, který má svůj konec už za sebou. Petr Hátle pak ve filmu Jednotřídka zachycuje důležitou etapu v životě mladých migrantů, pro něž představuje překážku nejen jazyková bariéra, ale i dlouhodobý lockdown v důsledku koronavirové epidemie. Film Kinloss režisérky Alice Doušové přibližuje život na jedné z největších lodí flotily tankerů dánské společnosti Maersk Line, která brázdí světové oceány. Na programu jsou dále novinky Kristýny Kopřivové (Al Amari, dočasný pobyt), Ivany Pauerové Miloševič (Svéráz českého rybolovu) a Tomáše Etzlera, který vezme prostřednictvím svého filmu Nebe diváky do čínského sirotčince.

Svědectví: Manskij o Gorbačovovi

Soutěžní sekce Svědectví, která sleduje aktuální dění ve světě, nabídne osmnáct filmů. Ruský režisér Vitalij Manskij přiveze do Ji.hlavy snímek Gorbačov. Ráj. Portrét posledního vůdce SSSR nabízí zápas dvou osobností: letos devadesátileté legendy ruské politiky, projektanta slavné perestrojky – a kritického filmaře, tazatele, myslitele. Gorbačov i Manskij nabízejí vlastní verzi chápání klíčových momentů pádu sovětského impéria před třiceti lety. „Pro mě je to člověk, který mi daroval nejšťastnější léta života. Možná to byla ta nejtěžší léta, co se týče životních podmínek, musel jsem v noci pracovat jako dělník, abych si ráno stoupl do fronty na mléko, které jsem ne vždy dostal, ale byly to roky naděje. A naděje je pro člověka to nejcennější, co může existovat,“ říká o Gorbačovovi režisér v rozhovoru pro Dok.revue. Film bude po ji.hlavské premiéře uveden i v českých kinech (od 4. listopadu v distribuci Artcam Films).

Rovněž výjimečný zážitek slibuje přírodopisný dokument Houba mluví německé režisérky Marion Neumannové. Film zachycuje výjimečnost tohoto druhu i další, stále neprozkoumané kvality hub, jako jejich schopnost přežít v nehostinném prostředí, komunikovat přes mycelium nebo likvidovat škodlivé látky postupným pozřením.

Téma jako z vědecké fantastiky pak přinese snímek Jak zničit mrak finské režisérky Tuiji Halttunenové. Film sleduje meteoroložku Hannele Korhonenovou, která se na výzvu bohatého šejka ze Spojených arabských emirátů snaží přijít na to, jak vyrobit umělý déšť.

Téma polyamorie přiblíží snímek Baldachýn německé režisérky Anny Caroline Arndtové. Její film zpovídá trojici dvou mužů a jedné ženy, kteří spolu žijí ve volném svazku. „Zkoumání mezilidských vztahů je další výraznou linií programu. Jako bychom během pandemie znovuobjevili jejich význam, vidíme je novýma očima. Prošli jsme proměňující zkušeností, a právě dokumentární filmy jsou připravené pomoci odpovědět na otázku, co všechno se v našem vnímání či potřebách změnilo,“ říká šéf Ji.hlavy Marek Hovorka.

Boj proti systému, respektive protesty proti výstavbě letiště přibližuje film Jiskra švýcarského novináře Antoina Harariho. Po stopách vražedného tažení jednotky Paula Vouleta na přelomu devatenáctého a dvacátého století v oblasti dnešního afrického Nigeru se vydává britský vysokoškolský student s nigerijskými kořeny Rob Lemkin. Jeho film Africká apokalypsa zachycuje, jak „bílý muž rozpoutal kvůli koloniálním ambicím smrtící běsnění, s jehož následky se tamní obyvatelé vyrovnávají dodnes“.

Kráva britské oscarové režisérky Andrey Arnoldové

Napříč programem lze najít různé spojnice. „Výrazná je linie filmů s ekologickými tématy a zkoumáním vztahu člověka a přírody,“ říká Marek Hovorka. „Filmaři napříč kontinenty se k těmto otázkám vracejí stále častěji, sledují protestní akce, soudní spory a třeba i pozorují život zvířat. Dřívější alarmující tón ale nahrazují motivace k činům a pozitivní aktivizace.“

V sekci Souhvězdí, která tradičně představuje výběr toho nejlepšího ze světových festivalů, bude uveden například snímek Kráva britské oscarové režisérky Andrey Arnoldové. Protagonistkou časosběrného dokumentu je dojnice Luma. Zvíře, které je redukováno na vysilující koloběh rození telat a výrobu mléka, sleduje režisérka několik let. Tématu se věnuje také film italského režiséra Andrey Dalpiana. Jeho dokument Spojení sleduje dvě vlčata na cestě z nuceného zajetí na svobodu. Český snímek Animot Juliany Mosky, který diváci uvidí v sekci Česká radost, pak vezme diváky do záchranných stanic pro zraněná zvířata, kde režisérka nahlíží svět jejich očima. Totéž téma pak reflektuje snímek Z divokého moře dánské filmařky Robin Petré; režisérka zachycuje, jak lidská bezohlednost ničí život ve světových mořích.

Za zhlédnutí stojí i snímek Větší než my francouzské režisérky Flore Vasseur; pojednává o teenagerech, kteří bojují za lidská práva, ochranu planety nebo svobodu projevu, a to za cenu vlastního nepohodlí nebo ohrožení. „Film dokazuje, že i děti zvládnou měnit svět a mohou jít příkladem,“ říká hlavní hrdinka filmu, osmnáctiletá Melati. Snímek, který byl letos uveden na festivalu v Cannes, bude v Ji.hlavě k vidění v sekci Zvláštní uvedení.

Krátká radost: diváci rozhodnou o vítězi

Ještě před zahájením letošní jubilejní Ji.hlavy se mohou diváci naladit festivalovými filmy ze sekce Krátká radost. Všechny nominované krátké dokumenty uvedené ve světové nebo mezinárodní premiéře jsou totiž dostupné zdarma na dafilms.cz už od 12. října. Zde také i letos proběhne (až do 24. října) divácké hlasování o nejlepší krátký film. Ten pak bude vyhlášen na slavnostním zahájení festivalu. „Spolupráce mezi DAFilms a Ji.hlavou je pro nás od samého začátku klíčová a do jisté míry průkopnická. To platí i v případě soutěžní sekce Krátká radost, kterou uvádíme on-line pro diváky po celém světě. To bylo v době před pandemií naprosto nevídané. Jsme rádi, že můžeme nadále globálně šířit krátké filmy a pomáhat zviditelnit jejich tvůrce v silné konkurenci celovečerních filmů,“ říká k soutěži výkonná ředitelka DAFilms Diana Tabakov.

Exprmntl.cz: tvorba v izolaci

A na co dál se mohou diváci těšit? Třeba na soutěž českých experimentálních dokumentů Exprmntl.cz, ve které ji.hlavský festival letos pojedenácté představí nejnovější tvorbu současných avantgardních filmařů. „Vrstevnaté esejistické útvary se zde potkávají se zkoumavými miniaturami, filmy zavedených tvůrců stojí vedle hravé invence děl nastupující generace experimentálních tvůrkyň a tvůrců, či dokonce studentů filmových a výtvarných škol,“ říká k letošnímu ročníku dramaturgyně sekce Andrea Slováková. A dodává: „Různé techniky a tvůrčí postupy, tedy estetická stránka věci je každý rok potěšením; letos mě však překvapilo tematické rozpětí děl, která mnohdy vznikala v osamění tvůrkyň a tvůrců, zavřených doma během pandemie, a přece se vedle rozličných osobních a intimních motivů mnoho experimentů věnuje i společenským či vědeckým otázkám.“

Ke kořenům!

Na programu je také tematická retrospektiva Fascinací. Ta je letos věnovaná „kořenům“. „Vybrali jsme filmy různých historických období, které s motivem kořenů pracují, ať už jako s vizuálním motivem, tematicky doslovně nebo přeneseně,“ říká Andrea Slováková. „Kořeny se tak zpřítomňují v materiálových i strukturálních experimentech, ale také v performativním či lyrickém filmu. Symbolickou rovinu postihuje například snímek Obývací pokoj nizozemského umělce Rodericka Hietbrinka, který je observací zápasu člověka a stromu,“ vysvětluje Slováková. Mezi materiálové filmy pak patří například český film Tuřín Františka Wirtha.