Ji.hlava online – přes dvě stě filmů doma

Čtyřiadvacátá dokumentární Ji.hlava začíná za dva týdny. A letos proběhne online. Na co se mohou diváci těšit? Na víc než dvě stovky filmů: to nejnovější z českého i světového dokumentu, retrospektivu jihokorejského filmu, velkou přehlídku afroamerického dokumentu i navýsost aktuální témata – pandemie koronaviru, Čína, Hongkong, klimatická krize i zamyšlení nad tím, kde je člověk vlastně doma. 24. MFDF Ji.hlava proběhne 27. října - 8. listopadu.

„Mrzí nás, že letos nemůžeme promítat filmy v kinech, ale chceme to využít jako příležitost. Jsme rádi, že ‚do kina‘ se letos dostanou úplně všichni. I proto jsme se vrátili k jarní ceně akreditace, aby byla dostupná pro každého,“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka. „Před patnácti lety, ve stejném roce, kdy vznikl YouTube, jsme s Ji.hlavou založili první VOD portál věnovaný dokumentům. Dafilms dnes patří k předním v Evropě a ve spolupráci s ním celý online ročník chystáme,“ dodává. „Nikdy by nás nenapadlo, že přijde doba, kdy nebude možné uspořádat festival fyzicky a bude jenom online. Ale když už je to tak, jsme rádi, že právě Dafilms je tím, kdo propojí ji.hlavské filmy a diváky,“ říká výkonná ředitelka Dafilms Diana Tabakov.

Letošní Ji.hlava to však nebudou jen filmy. „Rádi bychom co nejvíce zprostředkovali ji.hlavskou atmosféru. Plánujeme několik paralelních živých streamů, celodenní vysílání z ji.hlavského Majáku i interaktivní propojení diváků a filmařů,“ dokončuje Hovorka.

Česká radost: Švankmajer a vlci

Co nabídne letošní program konkrétně? V rámci sekce Česká radost bude letos na Ji.hlavě premiérovaný například snímek Vlci na hranicích režiséra Martina Páva, který zachycuje vztah lidí k vlkům vracejících se na Broumovsko. Film tematizuje vztah člověka a divoké přírody. „Do jaké míry jsme ochotni zahrnout do svých životů nepředvídatelnost ve světě, který nepatří jenom nám?“ ptá se režisér. Česká soutěž také přinese tři filmové portréty: filmaře Jana Švankmajera, výtvarníka Jana Jedličky a zpěváka Jožo Ráže. Surrealistu Jana Švankmajera portrétuje snímek Alchymická pec tvůrčí dvojice Jana Daňhela a Adama Oľhy. Film hledá Švankmajerovu tvůrčí metodu i jeho inspirační zdroje. „Chtěli jsme vytvořit formálně nezávislý film, který nebude kopírovat Švankmajerův rukopis,“ říká Adam Oľha. Osobnost Jana Jedličky, výtvarníka, fotografa a experimentálního filmaře, který kvůli politickým poměrům v Československu v roce 1968 emigroval do Švýcarska, přibližuje film Jan Jedlička: Stopy krajiny režiséra Petra Záruby. A film Věčný Jožo režiséra Jana Gogoly ml. je pak portrétem kontroverzního zpěváka kapely Elán Joža Ráže. „Nejde mi o oslavný ani bilanční portrét. Vztahuji se v tomto filmu k legendě z masa a kostí, která má platinovou desku za prodej nosičů na stěně a platinovou destičku po nehodě v hlavě,“ říká režisér. A z dalších filmů, které budou uvedeny v rámci České radosti, stojí za zmínku filmová esej Bílá na bílé Viery Čákanyové. Během pobytu na Antartidě autorka chatuje s umělou inteligencí, na témata z oblasti filmu, umění a smyslu života. Chybět nebude ani snímek Víta Klusáka a Filipa Remundy Jak Bůh hledal Karla. Film sleduje cestu „Českého Pepíka“, který vyrazil do Polska „poznat lásku k bohu“. Tím „Pepíkem“ je dokumentarista Karel Žalud. K sousedům jezdil několik let a zpovídal náhodné kolemjdoucí, ale i jeptišky, zástupce antisemitského Rádia Maryja nebo kněze obviněného ze sexuálního obtěžování.

Domov v Prvních světlech i jinde

Napříč letošním programem poběží téma „domov“ a vztah k němu. Například v sekci První světla, která tradičně představuje nejzajímavější dokumentární debuty, bude uveden portugalský snímek Duchové: Dlouhá cesta domů režiséra Tiagy Siopy. Filmař v něm cestuje do domu, kde žila jeho babička a pátrá po stopách jejího života ve věcech, které po ní zůstaly. Snímek Vlastní domov libanonské režisérky Ruby Atiyehse, sleduje jak se prostřednictvím intimního auto-terapeutického videodeníku lze vyrovnat s pocitem odcizenosti a najít vlastní kořeny v cizí zemi. Sama režisérka se svou rodinou žije v exilu. Snímek Otčiny italského režiséra Gabriela Babsi pak zachycuje jistého Hervého, který utekl před válkou z Pobřeží slonoviny do Řecka, kde si našel nový domov i práci: žije ve vybydleném bytě a pracuje jako ilegální převaděč. „Co je morálka, když nemáte vůbec na výběr?“ ptá se režisér filmu. „Co je etické, když nemáte žádná práva? Můžeme být souzeni? A pokud ano, tak kým?“ Dokument Gevarova země pak zachycuje uprchlíka ze Sýrie, který na okraji francouzské Remeše starostlivě pečuje o malou zahradu a rád by tak dočasný azyl vyměnil za stálý domov. Syrový snímek Dům francouzské režisérky Judith Auffray pak zachycuje budovu, kde se lidé s diagnózou autismus učí, jak být doma. Po zmizeném otci pátrá v rakousko-madagaskarském snímku ZAHO ZAY tvůrčí dvojice George Tiller a Maéva Ranaïvojaona. Snímek ovlivněný psychoanalýzou se skládá z hypnotizujících obrazů madagaskarské společnosti, zmítané válkou, chudobou, korupcí a kriminalitou.

Čínský boj i lotyšští kojoti

Téma domova se odrazí i v sekci Opus Bonum, která nabízí aktuálně nejzajímavější světové dokumenty. Třeba snímek Jeden říká ne čínského režiséra Dayong Zhaa, který zachycuje zoufalý boj muže jménem Azhong proti brutální stavební lobby ve snaze uchránit svůj domov. Rostoucí čínská velkoměsta pohlcují venkov, tamější obyvatelé jsou nuceni uvolnit místo pro nové domy a podnikatele z měst. Naprostá většina místních tlaku podlehne: navzdory mizivé kompenzaci a malým vyhlídkám na důstojné bydlení. Azhong se systému rozhodne vzdorovat. Syrový dokument vychází z jeho svědectví, které podává ze zabarikádovaného bytu.

Sekce Mezi moři, která nabízí to nejzajímavější ze střední a východní Evropy, reflektuje téma hledání domova například snímkem Tomáše Rafa Uprchlíci jsou tu vítáni. Film zachycuje nejistotu běženců v uprchlických táborech v Berlíně. „Když natáčíte mezi ultrapravicovými skupinami,“ říká režisér, „je nejdůležitější dělat, jako byste do ní patřili, a zachovat klid. Diskusí se neúčastním, zaznamenávám jejich výroky proto, že to sami chtějí, otázky jim nikdy nekladu,“ přibližuje Rafa.  Snímek Lotyšští kojoti režiséra Ivarse Zviedrise přináší dramatický příběh převaděčů z lotyšsko-ruské hranice, řečení kojoti. Ti v prostoru nekonečných bažinatých lesů a vesnic s chátrajícími staveními bez lidí, riskují svou svobodu, aby za nevelkou odměnu dopomohli jiným na svobodu.

Snímek Sounáležitost režisérky Tey Lukač se zamýšlí nad traumatem etnických Němců východní Evropy. Ti žili společně s místními národy až do druhé světové války, tehdy se jejich němectví stalo záminkou pro brutální násilí. Přežila jen desetina z nich. Zamlčované trauma tu ožívá ve vzpomínkách pamětníků, které se slévají v otázku, jestli příslušnost k národu rovná se odpovědnost za činy páchané jeho jménem. „Otázka sounáležitosti je univerzální,“ říká Lukač. „Spočívá v touze definovat se ve vztahu k druhým, zároveň je ale daností, kterou jsme si nevybrali.“

Katastrofa, zhroucení, čaroděj

A na co dál se mohou diváci těšit? Třeba na experimentální soutěžní sekci Fascinace. Ta letos nabídne například novinku francouzského experimentálního filmaře Jacquesa Perconteho Před zhroucením Mont Blanku. Ten si klade otázku, zda nejsme náhodou poslední generací, která uvidí na jeho vrcholku sníh. Vyloženě fyzický zážitek pak nabídne izraelský video-umělec Guli Silberstein, který svou aktuální úzkost zakoušenou během prvních měsíců covidové pandemie proměnil ve filmový experiment, ve kterém zpracovává dávnou hororovou klasiku Georga Romera Noc oživlých mrtvol. „Pomocí kombinace videa a digitalizace, jsem se snažil vyjádřit strach a paranoiu, které s sebou nese pandemie koronaviru,“ říká Silberstein. Chybět nebude ani přehlídka toho nejlepšího z českého experimentu Fascinace: xprmntl.cz. Vizuální umělkyně Lea Petříková v Ji.hlavě uvede svoji novinku Podle čaroděje, která odkazuje na dílo francouzsko-mexické surrealistky Alice Rahon. Ta natočila v roce 1947 svůj první a poslední film s názvem Čaroděj; ten se však ještě před prvním uvedením ztratil. Odtud vzešel autorčin sen o nikdy neviděném díle, o setkání s osobností umělkyně, na kterou se neprávem zapomíná. Zbyněk Baladrán promítne svůj snímek Katastrofa. Film odkazuje na jednoaktovku Samuela Becketta dedikovanou vězněnému Václavu Havlovi.

Krátká radost: diváci rozhodnou o vítězi

Ještě než vypukne Ji.hlava online, mohou se diváci již od 19. října naladit na festivalové filmy ze sekce Krátká radost. Všechny nominované krátké dokumenty uvedené ve světové nebo mezinárodní premiéře budou dostupné zdarma na DAFilms.cz a následně v online programu na festivalovém webu. Na webu dafilms.cz bude i tento rok probíhat do 29. října divácké hlasování o nejlepší krátký film. Vítěz Ceny diváků DAFilms, jediném oficiálním ocenění této sekce, společně s cenou získá online distribuci a propagaci v hodnotě 3000 EUR. Všichni účastníci hlasování budou zařazeni do slosování o roční předplatné na DAFilms a další festivalové ceny.

Jižní Korea: pohádková země?

Nesoutěžní sekce Průhledná krajina, která každoročně přibližuje vybranou národní kinematografií, se letos bude věnovat Jižní Koreji. Přehlídka začne u filmů z dvacátých let, které zachycují rozvoj měst a průmyslu až po s posledních dekád. V roce 1988 natočil Dongwon Kim film Olympiáda v Sanggyedong, kde zachycuje přípravy na letní olympijské hry roku 1988. Korejská vláda vystěhovala sto šedesát rodin na ulici, zbourala jejich domy v chudinské čtvrti Sanggyedong v Soulu a nechala místo nich postavit luxusní byty. Režisér žil s vystěhovanými po tři roky a natáčel jejich zoufalý boj proti státním autoritám. Snímek odstartoval novou éru korejského sociálního dokumentu, jenž odkrývá odvrácenou tvář Jižní Koreje, vnímané jako země pohádkového bohatství, štěstí a ekonomického růstu. Podobně mrazivým snímkem je Šeptání, kde režisérka Byun Young-joo popisuje trauma korejských žen, které za druhé světové války sloužily japonským vojákům jako sexuální otrokyně. Podle režisérky se jejich počet odhaduje na více než sto tisíc. V přehlídce dál nebude chybět vůbec první experiment v dějinách korejské kinematografie. Význam 1/24 sekundy natočil Kulim Kim. Snímek se energickou střihovou koláží vymezuje vůči drastické urbanizaci Soulu.

Black Cinema Matters!

„Letošní tematická sekce Black Cinema Matters nemá za cíl být povrchní reakcí na hnutí Black Lives Matter, ale naopak chce tohoto společenského vření využít, aby upozornila na bohatou a inspirativní tradici,“ říká dramaturg sekce David Čeněk. „Sekce přináší radikální změnu pohledu na afroamerické téma, které dlouhodobě rozděluje nejen americkou společnost a je zatíženo řadou předsudků, neznalostí a nepochopení,“ dodává Marek Hovorka. Sekce uvede výhradně filmovou tvorbu afroamerických tvůrců, která svědčí o jejich přímě zkušenosti s rasismem a násilím. Je paradoxem, že tato autentická výpověď byla dosud dlouhodobě marginalizována, případně dominantně zprostředkovávána ne-afroamerickými filmaři. Přehlídka nabídne například snímek Symbiopsychotaxiplasmóza, scéna 1 režiséra Williama Greavese. „Dokument dokumentující dokumentární natáčení dokumentu“ tak by se dal označit snímek ve stylu cinema verité: jde o konkurz na fiktivní film probíhající v newyorském Central Parku, který se díky paralelnímu snímání tří nezávislých štábů změní ve strhující zážitek z procesu vzniku filmového díla.

Ji.hlava online nabídne online Industry program

Industry program bude probíhat online a zahrnovat řadu projektů zaměřených na  filmové profesionály, jako např. workshop Emerging Producers pro nadějné evropské producenty, Konferenci Fascinace o distribuci experimentálních děl, virtuální setkání filmových festivalů Festival Identity, prezentaci nových českých dokumentů Czech Joy in the Spotlight, vzdělávací semináře včetně Media a Dokument a Ji.hlava Academy, nebo celou řadu debat a diskusí producentů a distributorů filmů v zemích V4. Akreditace na industry program je určena pro filmové profesionály a bude zdarma.